1) Doklad o průměrném trvání homosexuálního vztahu je v následující pasáži z práce MUDr. Štěpána Ruckého, CSc.: Homosexualita - normální varianta lidského chování?

Původní pramen, ze kterého autor pasáž převzal, je T. E. Schmidt: Straight & Narrow? Compassion & Clarity in the Homosexual Debate, Intervarsity Press, Downers Grove, Illinois, 1995:

Představte si, že se nastěhujete do domu ve San Franciscu, kde bydlí deset náhodně zvolených homosexuálních mužů, kteří jsou ve věku poloviny třicátých let života. Na základě výsledků nejnovějších výzkumů, které se staví k homosexualitě buď neutrálně nebo pozitivně, a v případech, kde statistická data se od sebe vzájemně odchylují, s přihlédnutím k nejnižším hodnotám, bude tato skupina, pokud jde o vzájemné vztahy a tělesné zdraví, vypadat následovně:

2) Protože manželství je právně definováno (i v Holandsku!) jako výlučný, monogamní svazek mezi mužem a ženou, založený manželskou smlouvou před dvěma svědky a státem nebo církví pověřenou oddávající osobou, není pro ně per definitiam kvalifikován pár stejného pohlaví. Nikoli nepodstatným účelem manželství je vytvoření stabilního a pozitivně stimulujícího prostředí (rodiny) pro plození a výchovu dětí, k níž patří i formování zdravé sexuální orientace.

Homosexuální pár tento účel nemůže naplnit, neboť děti nezplodí a z těch, které by mu byly případně svěřeny do adopce, vychová s největší pravděpodobností opět sexuálně pokřivené jedince.

Docela jste mi vyrazil dech tvrzením, že "v jiných zemích světa homosexuálové děti vychovávají a to velmi úspěšně, často úspěšněji než v tradičních rodinách". Statistiky neuróz, psychopatologických jevů, sebevražednosti, kriminality atd. říkají něco jiného. (Bell, A.P. & Weinberg, M.S. Homosexualities: A Study of diversity among men and women. New York: Simon & Schuster, 1978; Cameron, P. et al. The longevity of homosexuals. Omega, Journal of Death and Dying, 1994, 29, 3, 249-272.; Hendin, H. Suicide in America. New York: Norton, 1995.)

3) Netvrdil jsem, že homosexuálové jsou totéž jako pedofilové, sadisti, narkomani. Tvrdím, že emancipací této deformace se dláždí cesta pro legalizaci výstřelků, které dnes ještě vnímáme jako kriminální. Stačí, aby se po příkladu homosexuálů prohlásili za utlačovanou menšinu. Nejsem pro kriminalizaci homosexuality, ale ani pro její bagatelizaci či dokonce propagaci. Společensky je to jev nežádoucí, stejně jako heterosexuální promiskuita.

4) "Módní práva menšin" jsou něco jiného než "módní tažení za tzv. práva menšin", ale přehlédnout se může každý :-). Menšinám (jakožto kategorii sociologické či politické, nikoli čistě matematické) nelze rovná občanská práva upírat. Menšinou v tomto smyslu ale nejsou albíni, leváci, dyslektici ani homosexuálové. Módní trend, který napadám, je prohlásit za menšinu jakoukoli účelově definovanou podmnožinu obyvatel a vymáhat pro ni z toho titulu jakési nároky. Kdo se pak odváží být proti, ocitne se ihned na pranýři jako utlačovatel menšin.

5) Homosexuály v naší republice nikdo nekriminalizuje, jejich životní styl jim nikdo nebere. Dokonce je už "salonfähig" veřejně se k této deviaci hlásit. Prosím - kdo se narodil slepý, taky se za to nemusí stydět. Ale na řidičský průkaz, marná sláva, takový člověk nárok nemá. Pokud bude v liberální Evropě naše republika s tímto postojem v menšině, je to snad také její právo. Nebo nám bude místo Moskvy pro změnu diktovat Brusel? A co práva menšin?