Podle dr. Bosáka byl psychologický záměr předvolebního telefonátu jasný: vyčlenit jednotlivé voliče z desetimilionového davu, k němuž promlouvaly předvolební kampaně ostatních politických stran. Ukázat na něj a říci: ty jsi ten, kdo může změnit chod dějin. Dr. Bosák to přirovnal k jiné formě podobného nátlaku. Je rozdíl, pokud uslyšíme v televizi, že je třeba přispět penězi/vlastními silami například na rekonstrukci dětského pavilonu v nemocnici, nebo když za námi přijde domů zdravotní sestra z téže instituce a bude nám tvrdit, že my jsme ti jediní, kteří mohou pomoci.

Problém vidí dr. Bosák v tom, že toto vydělení jednotlivého voliče bylo vlastně v okamžiku akce stornováno tím, že se jednalo o telefonický záznam. Z voliče-jedince se tak opět stal volič-člen masy.

Proč ODS nezvolila formu přímých telefonátů různých dobrovolníků, kteří by telefonovali na vytipovaná voličská čísla, může mít různé důvody: nejpravděpodobnějším se jeví ten, že by to bylo ještě o mnoho dražší než přehrání vzkazu ze záznamníku. Takových dobrovolníků by totiž musely být zřejmě stovky.