Přestože již bylo o tomto "posledním carovi vší Rusi" napsáno mnoho knih, představovaly - hlavně z komerčních důvodů - spektakulární krvavé skutky tohoto diktátora a většinou končily jeho neslavnou smrtí.

Robert C. Tucker postupuje jinak. Soustředil se ve své více než sedmisetstránkové knize na zhruba dvacetileté období po Leninově smrti a začátek studie směřuje na dobu, kdy Nová ekonomická politika (NEP) stabilizovala neudržitelnou ekonomickou situaci a sovětské Rusko prožívalo relativně pozitivní časy. Stalin, jehož úloha byla za revoluce i po ní zanedbatelná, se totiž pro upevnění vlastní moci právě v této době rozhodl, že přepíše dějiny a stane se neslavnějším vládcem Ruska všech dob. Aby mohl tohoto cíle dosáhnout, "vylepšil" internacionální marxismus o silný nacionální prvek. Ve snaze o zviditelnění vlastní osoby a zatlačení "otce revoluce" Lenina do pozadí rozpoutal novou revoluci (tentokrát shora), která vedla k překotné kolektivizaci a největšímu hladomoru v dějinách Ruska v tradičních obilnicích Evropy - na Ukrajině, severním Kavkazu a ve středním a dolním Povolží.

Stalin k dosažení naprosto iluzorních cílů (kolektivizace za dva roky) začal používat metody, které vedly k znovuzavedení nevolnictví za uplatnění tvrdého teroru, kdy byly postříleny desetitisíce malých rolníků, kteří tvořili páteř ruského zemědělství.

V zemi byl hromadně vybíjen dobytek, neboť každý družstevník si směl ponechat jenom nezbytný nábytek, a osobní šatstvo a veškerý svůj majetek (včetně půdy) musel věnovat do zakládajících kolchozů.

Hladomor, který po této nesmyslné agrární revoluci v třicátých letech stál životy milionů rolníků, tvořil přitom základ pro stíhání dalších desetitisíců nevinných lidí, kteří poté stanuli před revolučními soudy.

Třicátá léta dvacátého století zůstávají černou skvrnou dějin Ruska hlavně kvůli vyvražďování obyvatelstva v procesech, kdy se Stalinovi podařilo zlikvidovat celou generaci revolucionářů hlásících se k učení V. I. Lenina a postupně také střední a vyšší odborné kádry jak v průmyslu, tak ve vojenství. Car Ivan Hrozný se vyvražděním většiny předních bojarských rodů v Rusku stal Stalinovi vzorem k čistkám, které v kombinaci s velkoruským šovinismem přivedly v konečném důsledku bolševickou velmoc na okraj existenční propasti.

Snad nejpoučnější z celé publikace je analýza Stalinova chování jako politika. Tucker totiž na nesčetných faktech dokazuje, že zažitý obraz Stalina, který - přes používání krutých metod (legalizoval např. útrpné právo) - vystupuje ve většině historických studií jako státník, je falešný. Dokazuje to hlavně závěr knihy o sjednocování politiky bolševického Ruska s hitlerovským Německem. To nakonec stálo Rusko další miliony mrtvých ve Velké vlastenecké válce, na kterou nebyla ruská velmoc vůbec připravena, a kdy šlo v podstatě o její holou existenci.

Publikace Roberta C. Tuckera je přes svou obsáhlost přehledně rozčleněna a i skrze záplavu jmen, názvů a citací je velice čtivá. Přesto se autor neubránil zdvojení určitých pasáží ve snaze o chronologický sled děje, kombinovaný s významovou složkou jednotlivých událostí. Každopádně je počin amerického autora přínosem k mapování nepříliš vzdálené minulosti a kromě jiného mementem k fenoménu zneužívání moci, které je nadčasové. Stejným způsobem je zapotřebí ocenit nakladatelství BB art, které se tuto rozhodně nepříliš komerční knihu rozhodlo vydat.

Jevy jako kult osobnosti nejsou totiž omezeny na poslední skutečné diktátory, jako jsou například Fidel Castro či Saddám Husajn, ale lze ho vystopovat i kolem nás ve chvílích, kdy i všeobecně oblíbený politik či státník začíná být odtržen od denní reality a začíná se podřizovat představě, že je něčím více než lidé kolem něj.