26. 4. 2002
Bezdomovectví v zrcadle Všeobecné deklarace lidských právJaroslav Jirušek
Když se dnes vysloví pojem "lidská práva", mnozí si vybaví jen ta, která pomohla ke zhroucení minulého režimu. Jedná se zpravidla o články deklarace zaměřené na svobodu jednotlivce, jako například o svobodě pohybu (článek 13.), o svobodě myšlení, svědomí a náboženství (článek 18.), o svobodě přesvědčení a projevu (článek 19.) a další. Po pádu režimu v roce 1989 se tato práva začala prosazovat a dnes je v této oblasti lidských práv únosný stav. Mnozí z nás se ale nechávají tímto stavem ukolébat. Je však nutno říci jasně, že výše jmenovaná lidská práva jsou jen pouhým fragmentem deklarace a v případě ostatních, stejně závazných a důležitých lidských práv, se můžeme v naší zemi často setkat s jejich porušováním a neochotou je naplňovat, ačkoli jsme se k jejich dodržování podpisem deklarace jako stát zavázali.
|
V duchu teď slyším ty, kdo říkají, že se o závazek vůbec nejedná a že OSN je jen orgánem poradním a deklarace jen kusem papíru, jehož nenaplněním nebo porušováním se žádný stát či režim v něm vládnoucí nevystavuje žádnému nebezpečí. Tomu ale tak není. Podpisem se státy zavázaly naplnit deklaraci ve všech bodech a pokud k tomu nebudou svědomitě směřovat, čeká je totéž, co režim minulý. Není totiž možné nekonečně dlouho (deklarace byla podepsána před 54 lety!) některá tato práva ignorovat nebo zpochybňovat a domnívat se, že lidskou touhu po spravedlnosti lze umlčet. Dříve či později nastane nutnost všechna práva naplnit. A teď už konkrétně k těm lidským právům, která jsou často zamlčována a upírána bezdomovcům: Všeobecné deklarace lidských práv OSN, Článek 2. bod 1.: Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. Z čehož vyplývá, že se všechna tato práva týkají i osob bez dokladů, majetku, přístřeší a bez trvalého pobytu včetně osob jiné národnosti. Článek 22. : Každý člověk má jako člen společnosti právo na sociální zabezpečení a nárok na to, aby mu byla národním úsilím i mezinárodní součinností a v souladu s organizací a s prostředky příslušného státu zajištěna hospodářská, sociální a kulturní práva, nezbytná k jeho důstojnosti a k svobodnému rozvoji jeho osobnosti. Tedy každý člověk je členem společnosti, která v případě, že mu odpírá sociální zabezpečení, snižuje s jeho lidskou důstojností i důstojnost vlastní. Článek 23.: Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti. Každý, bez jakéhokoli rozlišování, má nárok na stejný plat za stejnou práci. Pozor! Právo na práci není výmyslem minulého režimu, ale nezcizitelné lidské právo, zcela rovnocenné například právu svobody projevu nebo pohybu. Nedostatečnou ochranou proti nezaměstnanosti zaviňuje společnost sociální, zdravotní a psychickou nezpůsobilost člověka k práci a to ve velmi krátkém čase (jak dokládají výzkumy lékařů). Proto je nutno nezaměstnanost jako fenomén zcela eliminovat. Článek 25. bod 1.: Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítaje v to zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření, má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při nezpůsobilosti k práci, při ovdovění, ve stáří nebo v ostatních případech ztráty výdělečných možností, nastalé v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli. Toto jsou další, bezdomovcům často záměrně nesdělovaná lidská práva. Nestátní charitativní organizace jsou s to s maximálním úsilím zajistit výživu, šatstvo, ubytování a lékařskou péči pouze pro menší část bezdomovců. Ostatní zmíněná práva, která spadají pod pravomoc státu, jsou bezdomovcům systematicky upírána. Podle systému, že bez trvalého bydliště člověk prakticky nemůže získat podporu v nemoci, nezaměstnanosti a ve stáří. Článek 28. : Každý má právo na to, aby vládl takový sociální a mezinárodní řád, ve kterém by práva a svobody stanovené v této deklaraci byly plně uplatněny. Konstatování, že každý má právo, se pochopitelně vždy vztahuje i na bezdomovce. Pokud současný sociální systém nezajišťuje všem lidem plně jejich práva, je nutné jej v jejich prospěch změnit. Teprve pak budeme moci být důstojnou lidskou společností, což se o takové, jež potlačuje některá Lidská práva, říci nedá. A na závěr si dovoluji připojit pár odvážných doporučení:
|
Alkoholismus a bezdomovectví - represe a prevence | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
26. 4. 2002 | Bezdomovectví v zrcadle Všeobecné deklarace lidských práv | Jaroslav Jirušek | |
16. 4. 2002 | Ako bezdomovci nechceli nové domy | Lubomír Sedláčik |