-----Original Message-----
From: Krystyna Wanatowiczova [mailto:wanatowiczova@tyden.cz]
Sent: Tuesday, July 02, 2002 3:21 PM
To: jcu2@cableol.co.uk
Subject: Kuras pro Tyden

Vazeny pane Culiku,

v souvislosti s pripravovanym materialem o Janu Kavanovi bych Vas chtela poprosit o kontakt na pana B.Kurase.

Dekuji a preji hezky den

Krystyna Wanatowiczova

casopis Tyden

Odpověď Jana Čulíka:

Mám jen toto, z doby před několika lety. Má také e-mail, ale ten bohužel nemám: Benjamin Kuras (jeho londýnské telefonní číslo a fax)

Upozorňuji ale - ale to jistě víte sami dobře - že přestože je Kavan chaotická a kontroverzní osobnost, Benjamin Kuras není nejobjektivnějším analytikem Kavanovy historie.

Osobně zastávám názor, že novinář (viz principy BBC) musí být objektivní a zkoumat neúplatně bez ideologických předsudků všechna fakta. Zdá se mi však, že úsudky pana Kurase jsou apriorně ovlivňovány jeho politickými názory. Podle mého názoru mají například jeho články v českém tisku o Británii velmi málo společného se skutečnou realitou.

Jinak se Benjamin Kuras zařekl v rozhovoru v Britských listech, že se už ke Kavanovi nebude nijak vyjadřovat. Možná to už neplatí.

Viz níže. Níže uvedené texty vyšly také knižně, v publikaci ...jak Češi jednají, Chomutov 2000, ISBN 80-86201-17-1, str.306-313.

S pozdravem,

Jan Čulík

Příloha 1:

Bejnamin Kuras se omlouvá Janu Kavanovi - 11.11.1998 (redaktorce jsem poslal celý text)

Příloha 2: Případ Jan Kavan:

Benjamin Kuras: Nikdy jsem netvrdil, že Jan Kavan spolupracoval s Stb po roce 1970

Původní rozhovor Britských listů s autorem a překladatelem Benjaminem Kurasem, který žije v Londýně a který v ČR zveřejňoval články kritické vůči Janu Kavanovi. (redaktorce jsem poslal celý text)

Dotaz redaktorky Wanatowiczové:

Dekuji a mam tutiz v teto souvislosti jeste dotaz. Napadl by Vas vhodnejsi analytik (analytici) Kavanovy minulosti, napriklad v souvislosti s jeho pusobenim v Helsinskem obcanskem shromazdeni?

S pozdravem

Krystyna Wanatowiczova

Odpověď Jana Čulíka:

To nevím, protože ti v tom Helsinském občanském shromáždění zase budou asi svědčit v jeho prospěch. Mnozí, kdo byli Kavanovi nakloněni, posléze skončili na jeho ministerstvu (náměstkyně Helena Opolecká, Zuzana Bluehová je tiskovou mluvčí českého velvyslanectví v Londýně. Ta o něm ví hodně).

V knize Johna Keana o Václavu Havlovi je zmínka o tom, že se někdy v první třetině devadesátých let, kdy kampaň proti Kavanovi v ČR vrcholila, setkali v nějaké hospodě Kavan, Havel a Petr Uhl. Havel při té příležitosti řekl, že ví, že Kavan u estébáků nebyl, ale že to nemůže z politických důvodů říct veřejně. Ověřoval jsem si to osobně u Petra Uhla, který to potvrdil, ale uvedl, že to Havlovi neměli za zlé. (Pozn. JČ: Viz např. zde.) Zkuste Jiřinu Šiklovou, Jaroslava Šabatu, Jiřího Dienstbiera, Annu Šabatovou, Jana Rumla. Pochybuju, že Ruml řekne, že Kavan byl u Stb. Když se na Kavanovu obranu postavila chartistka Drahuše Proboštová (už je mrtvá), Respekt její text odmítl otisknout.

Podívejte se, Kavan měl v Británii, když tady léta provozoval Palach Press, mezi BRITSKÝMI novináři velmi dobrou pověst. Je to už přes dvanáct let, tak se moc podrobně nepamatuju na kontakty, zda to byl např. John Lloyd anebo Edward Mortimer z Financial Times. Naproti tomu Julian Manyon z komerční britské televize Kavana nemůže snést, ale to je důsledkem toho sporu ohledně toho pořadu českých disidentech v komerční televizi, kvůli němuž si Kavan na Manyona stěžoval u britské Rady pro televizní vysílání.

Britští novináři si na Kavanovi cenili to, že prý zatímco přislušníci jiných emigrací v Londýně přikrášlovali zprávy o disidentských hnutích ve své zemi ve svůj prospěch, Kavan to nikdy nedělal a vždycky referoval o českém disidentském hnutí objektivně.

Celá věc je nesmírně složitá: Kavan byl chaotik, bordelář a byl strašně na ženské (co v něm viděly, těžko říct). V té londýnské vilce, kde pracoval, byl nesmírný chaos. Nikdy neměl pořádně ani na sekretářku. Jedna dívka, co pracovala v Londýně u cestovní kanceláře, kde si Kavan obstarával letenky, tvrdila, že bylo nesmírně obtížné z něho dostat peníze na zaplacení těch letenek, atd.

(Pozn. JČ: Chaotičnost a potíže s milenkami u Jana Kavana byly už zdokumentovány knižně, viz Lawrence Weschler, The Calamities of Exile, University of Chicago Press, 1998, ISBN 0-226-89383-6, kde americký autor kreslí na šedesáti stránkách velmi zajímavý, pochvalný, ale zároveň velmi rozporný portrét Jana Kavana, viz např str. 100 - 101:

"Několik lidí, s nimiž jsem hovořil, charakterizovalo Kavana jako patologického lháře, a to byli obyčejně lidé, kteří ho kdysi doslova uctívali. Jiřina Šiklová, pražská socioložka, která pracovala po dlouhá léta koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let jako hlavní kontakt pro Kavanovu distribuční síť uvnitř Československa, mi sdělila, že měli čeští disidenti s Kavanem vždycky problém. 'Dělal pro nás nesmírně důležitou práci, ale dostávali jsme strašlivé zprávy o jeho pracovním stylu,' řekla Šiklová. 'Kdykoliv se chystali k emigraci noví lidé, naléhali jsme na ně, aby se spojili s Kavanem, říkali jsme jim, že víme, že je to s ním těžké, ale že to, co dělá, je cenné a že je zjevně strašně přepracován. A skoro vždycky se pak stalo totéž. Všichni, kdo odešli na Západ, si ho okamžitě šíleně zamilovali. 'Jak jste nám mohli říkat, že je s Kavanem potíž?' psali nám hněvivě. 'Je senzační!' Ale za půl roku nám psali, zase tak vztekle: 'Proč jste nás nevarovali? Je to monstrum, je naprosto nemožný!' Měla jsem stejné zážitky s jeho milenkami. Měl neuvěřitelně chaotický osobní život. Posílal své milenky jako kurýry, a pak se jich zbavil, ale ony se mezitím zamilovaly do Československa a pořád se mu vracely. Měla jsem tady místnost, které jsem říkala soukromá psychologická poradna pro bývalé milenky Jana Kavana - a panebože, to byly vášně, to bylo trápení! A bylo to podivné, protože, občas jsem si říkala, panebože, co na něm ty ženské vidí?'

Jedna z jeho bývalých milenek mi řekla: 'On stavěl na odiv svou bezmocnost -. byl tak přepracován a potřeboval vás a jen vy samotná jste mu mohla dokázat dokončit tu velkou věc, ať už to bylo cokoliv. Nemohla jste si pomoci, prostě jste mu musela poskytnout přístřeší a ochraňovat ho. Ale pak se začaly objevovat určité drobné nesrovnalosti - příběhy o těch, kteří se s ním pohádali a jak to byla všechno jejich vina. A pak, když jste ho přistihla při naprosto otevřeném lhaní, začala jste podezřívat všechno. Něco z toho bylo charakteristické pro Kavana, ale během let jsem si uvědomila, že je to typické po české muže obecně. Milan Kundera to vystihl naprosto přesně - to, jak Kundera píše o tom, jak se [u českých mužů] míchají osobní věci s politikou - to je přesná reportáž. Mezi českými muži existuje kultura nutkavého oddělování různých částí jejich života a lhaní.")

Nechápu, z čeho žil. Tvrdil, že se živí vyučováním češtiny. To se mi zdá velmi nerealistické. Ozvaly se hlasy - nepodložené - že musel být agentem britské tajné služby. V každém případě má, jak víte, velmi dobré přátelské styky s celou řadou dnešních britských ministrů, s nimiž studoval.

Já ho znám jen po internetu - překládal jsem pro něj denně z Glasgowa dissidentské texty asi dva roky (1987 - 1989). Platil nesmírně málo, ale pravidelně. Osobně jsem se s ním setkal krátce snad maximálně pětkrát v životě. Udělal jsem s ním několik dlouhých rozhovorů. Nejdůležitější jsou v Britských listech, všechno je to probráno z mnoha stran - máte-li zájem, mohu poslat odkazy. Je to také v té knížce ...jak Češi jednají.

Kavan bezpochyby dělal obrovsky záslužnou práci tím, že systematicky - v podstatě bez prostředků - šířil v anglosaském světě informace o českých disidentech a jejich činnosti, o něž si nikdo v podstatě nezajímal (nebo se zajímal asi tolik, kolik lidi v dnešní ČR zajímají nějací disidenti třeba v Iráku).

Někteří čeští emigranti ho obviňovali, že byl levičák, a to bezesporu byl, ale podařilo se mu využít energie západního protijaderného hnutí k tomu, aby tito levičáčtí aktivisté neprotestovali jen proti jaderným zbraním, tedy pouze symptomu situace, ale i proti příčinám situace, totiž totalitnímu režimu ve středovýchodní Evropě. Vyvolal na toto téma mezinárodní debatu, jíž se účastnil v levicových západních časopisech i Václav Havel ("Anatomie jedné zdrženlivosti") - kdy Havel vysvětloval, proč čeští disidenti nechtějí podporovat protijaderné západní hnutí - a ti levicoví aktivisté mu naslouchali a začali být pro Stb skutečným problémem. Je pravda, že při tom Kavan dělal vůči těm levičákům i značné ústupky.

Podle mého názoru je jeho údajná spolupráce s Stb v přechodném období 1969-70 neprokázaná - hodně jsem se tím zabýval a dospěl jsem k názoru, že ješitný Kavan ve 22 letech toho Zajíčka na tom vyslanectví provokoval - že prostě si o sobě myslel, že je "zvládne".

V BL jsme k tomu měli celou řadu materiálů, je to v té knížce. Odkazy viz níže. Nejlépe, myslím, shrnují celý "Případ Kavan" tyto dva texty Tomáše Peciny:

Jan Kavan: Důvod k hrdosti? (Tomáš Pecina) (redaktorce jsem poslal celý text)

Jan Kavan: interview, které nebylo. Ministerstvo zahraničí - přesně podle "komunikačního desatera"? (Tomáš Pecina) (redaktorce jsem poslal celý text).