Už několik týdnů vede týdeník Reflex intenzivní, emocionální kampaň zaměřenou proti novele trestního zákona, která rozšířila kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu šíření toxikomanie podle § 188a trestního zákona. Podle dosavadního znění bylo trestné svádět jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu, podporovat ho v tom nebo zneužívání takové látky jinak podněcovat nebo šířit, a ve druhém odstavci paragrafu se stanoví, že je-li osoba, vůči níž takové jednání směřuje, mladší osmnácti let, bude pachatel potrestán podle přísnější sazby, nikoli do tří, ale do pěti let.

Novela nestanoví nic jiného, než že touto přísnější sazbou bude potrestán i ten pachatel, který takový čin spáchá tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.

Podle novinářů Reflexu tato změna zavádí drogovou cenzuru, neboť byla postavena mimo zákon dnes už klasická díla spisovatelů 'beat generation' jako Jack Kerouac nebo Allen Ginsberg. Půjde do vězení Jan Svěrák za svou Jízdu (tj. film, jehož hrdinové kouří téměř po celou dobu marihuanu), ptají se redaktoři týdeníku v posledním čísle, aniž by vzali na vědomí, že nově přijatý zákon nelze uplatnit retroaktivně na deset let staré dílo.

Kampaň Reflexu vůbec nebere v úvahu, že novela neznamená prakticky žádnou změnu, pouze soud nebude muset dokazovat, že pachatel, který např. zveřejní na internetu návod k přípravě drogy, nebo dealer, který tímto způsobem propaguje své služby, je postižitelný podle druhého odstavce paragrafu 188a, protože mezi adresáty jeho sdělení mohly být i osoby mladší osmnácti let, a může sáhnout k přísnějšímu potrestání.

Paragraf 188a není útokem na svobodu slova, jak již několik týdnů emotivně křičí Reflex, a nejde ani o klasickou verbální skutkovou podstatu, neboť jeho staré i nové znění (účinné od 1. 7. 2002), pokud soudy nebude vykládáno nepřiměřeně široce, nebrání svobodě projevu a umělecké tvorby, včetně děl, která zprostředkovávají zkušenost drogové závislosti. Jak bylo řečeno, skutková podstata samotná se vůbec nemění, a kdyby orgány činné v trestním řízení chtěly zmíněná umělecká díla stíhat, mohly by tak činit už dnes.

Dochází-li v České republice občas k nepřiměřeně tvrdé drogové represi (a jak víme z médií, tyto případy nejsou výjimečné), děje se tak neuváženým ukládáním drakonických trestů určených pro dealery konzumentům nebo drobným pěstitelům marihuany, a takové rozsudky by měly rušit nebo zmírňovat odvolací soudy, eventuálně přichází v úvahu i milost presidenta republiky. Samotný trestný čin šíření toxikomanie, jehož se dopouštějí např. dealeři nabízející před školami dětem drogy v podobě candies (bonbonů), by měl být stíhán, a je v pořádku, že podle přísnější sazby budou stíhány i neadresné formy jeho spáchání.