Není cílem rozebírat historické příčiny a vývoj kašmírského problému mezi Indií a Pákistánem. Rád bych se pouze pozastavil nad některými aspekty, které, podle mého mínění, ovlivňují současnou situaci a její případný další vývoj.

Obě země respektive jejich vlády v posledním období čelí vnitropolitickým problémům.

V některých regionech Indie vrostlo napětí mezi menšinovou muslimskou a většinovou hinduistickou komunitou, které přerostlo ve vlnu násilných akcí. Toto napětí a násilí není vyprovokováno současným stavem indo-pákitánských vztahů, ale má historické náboženské kořeny, které čas od času vyústí v přímou konfrontaci obou náboženských společenství. Jedna z těchto etap konfrontace probíhá v posledních měsících v zejména západních a centrálních oblastech Indie. Nynější zhoršení indo-pákistánských vztahů pak slouží jako katalyzátor pro další radikalizaci některých extrémně hinduisticky orientovaných skupin v Indii a současně limituje možnosti indické centrální vlády dostat náboženské vášně pod kontrolu. Indická centrální vláda, v jejímž čele stojí dlouhodobý předseda Indické národní strany (BJP) A. B. Vádžejí, a je stranou především hinduistických voličů, se tak dostává pod tlak, který ji nutí k silovým prohlášením vůči Pákistánu pod záštitou obrany indických národních zájmů.

V nejednoduché situaci se rovněž nachází současný pákistánský prezident P. Mušaraf. Jeho vnitropolitická pozice, na rozdíl od toho, jak je vnímám mezinárodním společenstvím, je do značné míry oslabená jeho podporou poskytovanou protiteroristickým opatřením řízených USA. Delikátnost jeho pozice je navíc umocněna skutečností, že na rozdíl od Indie, je změna pákistánského vedení možná i jinými prostředky než jsou volby a jejich termíny. Rovněž on je již delší dobu pod tlakem vnitropákistánských muslimských radikálů a nic na tom nemění výsledky nedávno proběhlého referenda prodlužující mandát současného pákistánského prezidenta na další období.

Vstřícnost vůči Západu v otázce Afghánistánu pákistánský prezident kompenzuje výraznější přímou či nepřímou podporou odstředivých tendencí části muslimského obyvatelstva indického Kašmíru. Z toho těží především radikální muslimské organizace usilující o ukončení jimi označované indické nadvlády nad Kašmírem. Lze usoudit, že právě tyto skupiny vycítily příležitost využít situace, která se po 11. září loňského roku vytvořila v Pákistánu, k aktivizaci jejich činnosti na obou stranách společné indo-pákistánské hranice a vehnaly obě země do současné krize. Do krize, ze které je jak pro vládu v Dillí, tak pro vedení v Islámábádu velmi těžké vybřednout, s přihlédnutím k současným vnitropolitickým problémům v obou zemích a k nevyřešeným dlouholetým sporům, aniž by byla oslabena jejich prestiž a pozice, která by v krajním případě mohla vést i pádu jejich vlád (v indických podmínkách např. k rozpadu a ztrátě podpory současné vládní koalici v čele s BJP).

Výsledkem tohoto procesu je vyšroubování škály napětí mezi oběma zeměmi na nejvyšší míru hrozící otevřeným ozbrojeným konfliktem. Pravdou je, že k podobným problémům v indo-pákistánských vztazích docházelo i v minulosti a řada z nich skončila bez vážného konfliktu. Pravdou také je, že obě země již mezi sebou vedly několik válek. Je současná situace jen jednou z těch, které se po určité době uklidní a obě země se vrátí k předchozímu statutu quo, nebo má jiný charakter a skrývá v sobě mnohem vážnější hrozbu ?

Odpověď do jisté míry předznamenává skutečnost, že poprvé v tomto tisíciletí se na pokraji válečného konfliktu ocitly dvě země disponující reálným jaderným potenciálem ve vojenské oblasti. V tom lze především vidět kvalitativní rozdíl v dnešní situaci. Právě proto není náhodou, že velmoci jak USA, tak Rusko vyvíjejí maximální diplomatickou aktivitu vedoucí ke snížení napětí v oblasti. Mají však oba protivníci kam ustoupit? Jak pro vedení v Dillí, tak pro Islámábád to je, vzhledem k popsané situaci, ve které se obě země nacházejí, velmi obtížné. Pro zdůraznění významu problému je na tomto místě vhodné pro českého čtenáře jen krátce shrnout, že jak z hlediska Indie, tak z hlediska Pákistánu je otázka strategického území Kašmíru nacházejícího se na styku čtyř států (včetně Číny !) podobně citlivou otázkou jakou pro nás představuje problematika sudetské otázky.

Vzhledem k tomu, že USA mají tradičně dobré vztahy s Pákistánem a Rusko s Indií, je přirozené, že jak USA, tak Rusko v první řadě působí bilaterálně každý na svého tradičního partnera. Obě velmoci mají v tomto případě společný zájem, kterým je vyhnutí se válečnému konfliktu. Otázkou zůstává zda Rusko může v současné situaci na Indii působit ve směru učinění asymetrických ústupků vůči Pákistánu s cílem zmírnění napětí, aniž by došlo k poškození rusko-indických vztahů a případnému oslabení pozice indické vládní koalice. USA se nachází v naprosto stejné situaci vůči Pákistánu. Najít východisko ze současné krize,kdy se pákistánský prezident jen stěží může vzdát deklarované podpory kašmírským muslimům a Indie nemůže nečinně přihlížet separatistickým tendencím na jejím území podporovaných ze zahraničí, je značně obtížným úkolem, vyžadujícím mimořádný a citlivý přístup všech zúčastněných stran včetně velmocí. Opět lze namítnout, že podobná situace se již v historii vztahů obou zemí vyskytovala několikrát či spíše, že v jejich případě jde o permanentní stav.

V probíhající krizi je však možné vystopovat a v úvahu vzít nové doplňující faktory, které komplikují možnosti jejího řešení. Jejich společným jmenovatelem jsou události v USA z 11. září minulého roku.

V první řadě jde o mocenskou prestiž. USA na teroristický útok uskutečněný na jejich území reagovaly z pozice trestající velmoci. I Rusko se snaží obnovit svou otřesenou velmocenskou pozici jak jen může s důrazem na oblasti svých bezprostředních a tradičních zájmů. Čína, která se postupně, ale nezadržitelně stává reálnou světovou velmocí nezůstala pozadu a dala o sobě vědět v případě Tchaj-wanu. I Indie se cítí být velmocí a vývoj mnohých světových událostí po 11. září v ní mohl zanechat pocit, že její význam je opomíjen. Tvrdou pozicí v konfliktu s Pákistánem se světu připomíná minimálně jako regionální velmoc.

Druhým aspektem je měkce řečeno určitá živelná modifikace výkladu v některých oblastech mezinárodního práva. Postup USA v Afghánistánu po 11. září může Indie v případě potřeby flexibilně využít k argumentaci, že vojenský zásah proti teroristickým organizacím a jejich základnám na území jiného státu je ospravedlnitelný a tudíž jej nelze označit za agresi a porušení teritoriální suverenity druhého státu včetně z toho vyplývajících sankcí mezinárodního společenství apod.

Kombinace obou zmíněných faktorů spolu s vnitropolitickými problémy v obou zemích vytváří v konkrétním případě velmi výbušnou situaci, která může velmi lehce přerůst v otevřený vojenský konflikt, jehož výsledek je nepředvídatelný, a jehož vývoj se jedné nebo druhé straně může vymknout z kontroly. Úvaha je jednoduchá. Kdyby žádná z obou zemí nevlastnila nukleární zbraně, riziko nukleárního konfliktu neexistuje. V tomto případě je obě země vlastní a mají i prostředky jak je použít. Navíc, minimálně v jedné z nich nelze vnitropolitickou situaci označit za jednoznačně stabilní.

Použití jaderné zbraně byt' minimální síly a byt' v případě krajní nouze kteroukoliv z angažovaných zemí by pro svět mohlo mít katastrofální následky, o kterých lze široce spekulovat jak v oblasti vojenské, ekologické, ekonomické a dalších. Kromě toho, že by byl vytvořen extrémně nebezpečný precedent v řešení konfliktů, v konkrétní situaci by mohl mít ještě sice dílčí, ale nikoliv nepodstatný dodatečný efekt. Důsledky atomového úderu v tomto regionu by za určitých okolností mohly paradoxně zasáhnout i přímo USA z pohledu reálného ohrožení amerického vojenského kontingentu v Afghánistánu a tím vyvolat další nepředvídatelný vývoj přesahující rámec daného regionu.

Cílem stručné analýzy některých aspektů současného napětí mezi Indií a Pákistánem je upozornit na vážnost situace, která dle mínění autora přesahuje regionální význam a jejíž další vývoj může ovlivnit i život u nás, tak jak se ho dotkly známé události v dalekém, ale svým dopadem blízkém New Yorku z 11. září minulého roku. Svět se mění, ale neznamená to, že se stává automaticky bezpečnějším.