Prvních šestnáct článků ústavy obsahovalo pouze "hodnoty, které jsou členským státům společné". Vatikán označil absenci zmínek o Bohu či náboženství za nepřijatelnou a papež použil silný tlak křesťanské části veřejnosti i vlivných křesťansky orientovaných politiků , aby přinutil Giscarda d'Estainga a představitele Evropské unie ke změně textu. "Na prahu nového milénia by měla Evropa otevřít své dveře Kristovi", horlila hlava katolické církve v listopadu loňského roku. Křesťanská lobby podala většinu z necelého tisíce pozměňovacích návrhů, které se mají projednávat v nejbližší době. Obdobné stanovisko, jako katolická církev, zasávají i Řecký ortodoxní synod, Finská luteránská evangelická církev a němečtí protestanté.

Konkurenční návrh ústavy z dílny křesťanských demokratů uvádí v preambuli, že členské státy a občané "jsou si vedomi toho, co Evropa dluží svému náboženskému dědictví". Obsahuje též článek inspirovaný polskou ústavou, který uvádí: "Hodnoty Unie zahrnujú hodnoty těch, kteří věří v Boha jako zdroj pravdy, spravedlnosti, dobra a krásy, stejně jako těch, kteří nesdílí tuto víru, ale respektují univerzální hodnoty odvozené z jných zdrojů."

Italský vicepremiér Gianfranco Fini předložil pozměňovací návrh, který interpretoval preambuli ústavy jako dědictví "společných židovsko-křesťanských kořenů". Kritici však tvrdí, že by to byla formulace necitlivá vůči Turecku s převládajícím muslimským obyvatelstvem, stejně jako vůči muslimům na Balkáně, kteří též aspirují na členství v Unii. Tato formulace není přijatelná ani pro zástupce tradičně republikánské a sekulární Francie. Není přijatelná ani pro Německo, kde je velmi silná muslimská menšina, vzniklá z gastarbeitrů, kteří do spolkové republiky přišli v padesátých až sedmdesátých letech minulého století, získali německé občanství a založili zde rodiny.

Daleko více než na udržení "křesťanské tradice" v evropské ústavě je snaha o dominantní roli "následovníků Krista" snahou o vymezení nových bariér, rozdělujících jedotlivé státy a zpomalující tak vysilujícím dialogem krajních skupin rozšíření a proces federalizace Unie. To v situaci, kdy se podařilo ztlumit vášně okolo "porušování lidských práv Romů" - podobnou snahu, jdoucí do střední a východní Evropy z Lichenštejnska, aktivistů Panevropské unie či neziskových skupin sdružených okolo finančního magnáta maďarského původu Sorose.

S "obranou křesťanských hodnot" vystoupil v evropské diskusi i Otto von Habsburg, který "je znepokojen" odporem sekularistů proti vyjádření křesťanstké tradice v základních dokumentech Unie. "Všechny skutečně velké říše vždy vznikaly s nějakou ideou," prohlásil pro rakouský deník Die Presse. V současné Evropě podle něj taková idea chybí. "Tato idea nemůže vycházet z ničeho materiálního, pouze z vyšší náboženské koncepce. Jen tak může vytvořit vnitřní pořádek ve společnosti. Dějiny dokázaly, že když si člověk vytvoří "bohyni rozumu" či "zlaté tele", je neúspěch a pád nevyhnutný. Když posadíme člověka na trůn Všemohoucího, je vše už od počátku odsouzené k zániku... Snahy evropského Konventu jsou bez víry v Boha nesmyslnou prací," tvrdí Otto von Habsburg. "Tímto způsobem Evropa za krátký čas upadne do osidel socialismu..." poznamenává bývalý předseda Evropského parlamentu. Podle něj by takto sekulární Evropa nebyla schopná smíření. "Člověk by už nebyl obrazem Boha s právy, které mu nikdo nemůže upřít. Byl byt jen objektem, který nenalezne ochranu v morálce a přirozeném právu. Ústava, která neuznává vyšší bytost, nemůže být základnou lidských práv."

Právníci naproti tomu argumentují pragmatickými důvody, že zmínky o křesťanství v Ústavě by mohli využít mimo jiné fanatičtí prolifisté - odpůrci antikoncepce a potratů či zastánci povinné náboženské výuky na základních školách. Evropa by se tak mohla vrátit i k cenzuře "nekřesťanských názorů" či by mohla degradovat své "nevěřící" spoluobčany na občany druhého řádu.

Předseda Evropské komise Romano Prodi předložil kompromisní návrh, přiznávající pouze "společné duchovní a morální hodnoty". Prodi je toho názoru, že nejdůležitějšími hodnotami jednotné Evropy jsou svoboda, solidarita a ochrana menšin. Pro levicové frakce Evropského parlamentu i levicové zástupce v Konventu jsou formulace o Bohu v Ústavě jinak sekulární Unie nepřijatelné.