Když se stromy dověděly, že Bůh dal lidem svátek Roš ha-šana -- Novýrok, tak i ony požádaly Všemohoucího, aby jim také daroval nějaký svátek. Aby podpořily svou prosbu, připomněly Všemohoucímu, že byly stvořeny dříve než člověk a byly jím stvořeny vlastně pro člověka. Vždyť člověk se raduje při pohleduna jejich krásu a jí jejich plody! Člověku Bůh daroval Nový rok a na ně zapomněl. Hospodin vyslyšel jejich prosbu a zeptal se jich, kdy by chtěly mít svůj Nový rok. Stromy odpověděly, že v měsíci švatu, neboť měsíc švat je bohatý na deště a jejich bytí závisí na vodě. Bůh s nimi souhlasil a ustanovil Nový rok stromů prvního švatu. Stromy však požádaly Hospodina, aby přenesl jejich svátek doprostřed měsíce, neboť první den měsíce švat je Roš chodeš, a tedy svátek, a kromě něho není v měsíci švat žádný jiný svátek. Stromy tak chtěly svým Novým rokem ozdobit měsíc švat.

Toto je příběh, téměř pohádka pro děti. V Mišně, v traktátu Roš ha-šana, čteme:

"Jsou čtyři nové roky. Prvního nisanu -- Nový rok pro krále a poutnické svátky. Prvního elulu -- Nový rok pro desátek ze skotu. Prvního tišrej -- Nový rok pro počítání let, pro léta odpočinutí -- šnatšmita a pro roky Jubilejní -- šnat ha-jovel... Prvního švatu -- Nový rok stromů, dle slov Šamajovy školy, ale škola Hilelova praví patnáctého dne měsíce švat."

Šamaj a Hillel představovali v prvním století před občanským letopočtem dvě významné školy židovského učení. Datum svátku vychází z data, kdy stromy přestávají čerpat vodu ze země a začínají brát živiny z mízy. Šamaj stanovil dřívější datum, neboť většina jeho učedníků žila v přímořské nížině a šáronském údolí, kde stromy kvetou dříve než v kopcích. Tam tehdy žil Hillel i většina obyvatel. Hillelův názor nakonec převážil.

Kořeny svátku Tu bi-švat jsou zřejmě v zemědělských ustanoveních Tóry, která pojednávají o oběti pozdvihování, odevzdávané kněžím v podobě kněžského desátku v době existence Chrámu . Například jeden zákon stanovoval zemědělcům povinnost odvádět desátek ze své produkce Chrámu. Bylo proto nutné stanovit datum, kdy začíná a kdy končí rok, aby bylo možné spočítat objem roční úrody, který určoval výši odváděného desátku. Tu bi-švat je ale i výrazem mezigenerační odpovědnosti a solidarity.

Podle hebrejského číselného systému (gematrie - hlásky slov mění ve své číselné ekvivalenty, čímž vzniká podobnost mezi tímto slovem a jinými slovy se stejnou číselnou hodnotou) dává kombinace písmen tet (hodnota 6) a vav (9) dohromady hodnotu 15 (podle základních pravidel by se vlastně měla použít kombinace písmen jod s hodnotou 10 a he s hodnotou 5, jenže ta jsou součástí Božího jména a proto jsou tradičně nahrazována písmeny tet a vav).

"I když najdete zemi plnou všeho dobrého, neřeknete si -- usadíme se tua nebudeme nic sázet, vždyť je tu všeho dost. Když jste přišli, viděli jste stromy, které před vámi zasadili jiní, proto i vy budete sázet pro vaše potomky. Ať proto nikdo neříká, že je příliš starý a zítra tu už nemusí být, proč by se tedy měl lopotit pro druhé. Naopak, nechť se nikdo nespokojí s tím, že našel zemi osazenou stromy, ale sám ať k nim vysadí ještě další, bez ohledu na svůj věk"

V biblických časech se dodržoval příkaz nebrat ovoce ze stromů během prvních tří let po zasazení. Součástí aškenázské oslavy svátku je příprava seudy - hostiny, ve které je patnáct druhů ovoce, které představuje úrodnost izraelské země. Proto alespoň část ovoce by měla být vypěstovaná v Erec Jisrael. To vše v souladu s pokynem Tóry - Dt. 8:8:

"Hospodin, tvůj Bůh, tě uvádí do dobré země... kde roste pšenice i ječmen, vinná réva, fíkoví a granátová jablka, do země olivového oleje a medu."

. S ovocem se často podává pečivo a koláčky. Sefardský způsob dodržování tohoto svátku s týká především mystické listurgie založené na symbolice stromu života (sefirotického stromu, Ilánu) v kabale. Tento strom ukazuje deset tzv. Božích vlastností, neboli schéma jak se Bůh projevil a jak se odráží v celém Universu a zároveň v každé věci. Jelikož byl celý vesmír stvořen pomocí tohoto stromu, tak toto schéma zobrazuje vnitřní strukturu jakékoli stvořené věci -- nalezneme ho v konstrukci skříně, stejně jako v konstrukce celé sluneční soustavy, nebo člověka. Je to tedy univerzální klíč, s jehož pomocí můžeme pochopit podstatu všech věcí (nejlépe samozřejmě abstraktních). Proto přikládá hebrejská tradice tomuto Stromu prvořadý význam.

Před požitím ovoce pronáší každý věřící tuto modlitbu: "Požehnaný jsi (pochválen buď), Hospodine, Bože náš, králi světa, který jsi stvořil plody stromů". Toto požehnání je podle prastaré hagady lidská odměna či poděkování ovocným stromům za jejich plody. Zpívají se písně zvláště určené pro tento svátek a recituje se Žalm 104.

Od 16. století má velice důležité místov duchovním životě Erec Jisrael severogalilejské město Cfat -- Safed. Po vyhnání Židů ze Španělska se zde usídlili kabalisté, pro které učení Tóry a její přikázání měla hluboký, prostému člověku skrytý, mystický smysl. Jedním z nejvýznamnějších safedských kabalistů byl jeruzalémský rodák rabi Jicchak Luria Aškenazi (1534-1572), zvaný též Ari ha-Kadoš, tvůrce tzv. luriánské kabaly. Jemu a jeho žákům je připisováno zavedení nového zvyku pro oslavu Roš ha-šana l'ilanot, tzv. Seder Tu bi-švat, který se v některých detailech podobal tradičnímu pesachovému sederu.

Rodina zasedla k slavnostně bíle prostřenému stolu. Na stole bylo mnoho druhů čerstvého i sušeného ovoce a ořechů, dva džbány s vínem, v jednom bílé a v druhém červené. Kromě toho stůl krášlila váza s pestrobarevnými květinami a dva svícny se zažehnutými svícemi ještě umocňovaly slavnostní mysticky povznesenou atmosféru.

Ovoce je děleno do třech skupin: plody se slupkou a jedlou dužinou uvnitř (například pomeranče) jsou symbolem lidského konání - "asija" ; plody s peckou a jedlým oplodím zvenku (švestky, mandle) jsou symbolem lidské produkce - "jecira" ; plody, které se jedí celé (fíky) symbolizují božské tvoření -- "berija".

Podobně jako o pesachovém sederu se postupně pily čtyři poháry vína. První pohár byl naplněn bílým vínem, jehož barva symbolizovala pod sněhem dosud spící zimní přírodu a stromy. K němu patří pečivo z pšenice, olivy, datle a vinné hrozny. Druhý pohár byl z větší části naplněn bílým s přídavkem červeného vína, což symbolizovalo probouzející se přírodu. Jí se fíky, granátová jablka, etrogy a jablka. Ve třetím poháru byla směs opačná, více červeného s přídavkem bílého vína, což symbolizovalo barvy kvetoucích luk, pozdní jaro. K tomu vlašské ořechy, lískové ořechy, svatojánský chléb a hrušky. Poslední, čtvrtý pohár, byl plný červeného vína, symbolizujícího sílu a žár slunce, horké léto, v němž rychle zrají sladké plody ovocných stromů. Z plodů pšenice, ječmen, vinná réva, fíky, granáty, olivy, datle. Kromě toho byl seder Tu bi-švat provázen čtením úryvků z Tóry, Talmudu a Zoharu, v nichž se píše o plodech a stromech Svaté země a pronášela se zvláštní modlitba s přáním stromům, aby rostly a nesly plody.

Průběh celého obřadu je zachycen v knize Chemdat jamim -- Radost dní, která vyšla poprvé tiskem v turecké Smyrně roku 1732. Opravdový seder Tu bi-švat byl v pozdějších letech skoro zapomenut, ale díky kroužkům kabalistů, ať již v Safedu či v Jeruzalémě, se udržel ve své původní formě dodnes.

Dnes je zvykem, že o Tu bi-švat se má sníst alespoň jeden druh ovoce, který jsme ještě v tomto roce nejedli, abychom kromě požehnání nad plody stromů mohli pronést ještě slavnostní požehnání - "šehechejánu".

Svátek Tu bi-švat připomíná Hospodinovo nařízení pro Izraelce o výsadbě stromů a o šetrnosti k nim (o ohleduplném a soucitném zacházení s nimi) poté, když vstoupí do zaslíbené země (čti Lv 19,23-25).

Jak v Tóře, tak i v rabínské literatuře je zdůrazněna láska ke stromům a úcta k jejich plodům. Judaismus závazně ukládá svým věřícím, aby všude, kde je k tomu příležitost, sázeli stromy, svědomitě o ně pečovali a dbali na jejich zdravý a chráněný vývin. Je přísně zakázáno bezdůvodně kácet (Dt 20,19) ovocné nebo jinak užitečné stromy.

Až přijdete do země a budete sázeti všeliký strom jedlý, ponecháte předkožku, totiž plod jeho; po tři roky bude vámi jako neobřezaný považován, nebude požíván. A roku čtvrtého bude všechen plod jeho posvěceným Hospodinu ke chvále. Roku však pátého smíte jísti plod, aby vám množil úrodu svou, já Hospodin, Bůh váš."

Několik ukázek z rabínské literatury tuto úctu ke stromům potvrzuje: "Hospodin řekl Izraelcům: I kdybyste zemi našli plnou bohatství, neřeknete: nyní si sedneme a nebudeme sázet nové stromy. Protože jste vešli do země, kde před vámi sázeli jiní, tak i vy budete vysazovat ovocné stromy pro své potomky." "Ve chvíli, kdy se kácí ovocný strom, jeho naříkavý hlas se šíří do všech končin světa, ale my jej neslyšíme."

Chasidská literatura si také všímá podobnosti mezi člověkem a stromem. Každý strom má své kořeny, kmen, větvě, listy a plody. Kořen plní dvě základní funkce: pevně udržuje strom v zemi a dodává stromu potřebné živiny z půdy. Kmen, větve a listy představují hlavní část stromu. Vyjadřují jeho velikost a činí strom hezkým na pohled. Přesto nejsou konečným smyslem stromu. Ten představují až plody. Z nich má prospěch konzument, v nich jsou uložena semínka - budoucnost stromu. Podobnost člověku je nbíledni. I my máme své kořeny, z nichž čerpáme svou životní sílu. I my, jako strom, můžeme růst do výšky nebo do šířky, o samotě nebo uprostřed lesa. Někteří z nás jsou experty v jediné oblasti, ale v jiných zakrněli. Ti jsou podobní stromu, který sice rychle roste vzhůru, je však útlý a bez větví. Jiní jsou možná nižší, ale krásně rozkošatělí. Nikdy však nesmíme zapomenout na plody. Těmi jsou děti, které přivádíme na svět a které vychováváme. V nich je naše nesmrtelnost.

Srovnejme si onen významový posun stromu se sefirami a poznáním moudrosti u kabalistů... "Šelšelet ha-kabbala". Skrytý řád věcí a skryté poselství. Vše se skrývá ve znalosti řádu, pořádku, ve kterém jsou uspořádány soubory symbolů. Slovo "řeč" ("memra") má v číselné symbolice hodnotu 10, která pro kabalisty znamená řád. Deset je i sefir - božích vlastností. A na počátku bylo slovo.

V posledních desetiletích se v Izraeli slaví Tu bi-švat jako Svátek stromů. Školní mládež se účastní obřadu výsadby stromků, kterým je zdůrazněna povinnost pokračovat v obnově židovské vlasti. Výsadba stromků se děje v období dešťů. Může se jí však účastnit kdokoli a odkudkoli. prostřednictvím fondu Keren Kayemeth LeIsrael. Sázením stromů se daří zmenšovat plochu pouště a činit zemi obyvatelnou pro nové osadníky. Rabi Jochanan ben Zakaj (1. stol. o. l.) říkával:

"Když se budeš chystat zasadit stroma oznámí ti, že přišel Mesiáš, nejdříve zasaďstrom a pak jdi vítat Mesiáše"

Sázení stromů ve spojitosti se svátkem Tu bi-švat je jednak konkrétní činností ve prospěch životního prostředí, jednak liturgickou (náboženskou, bohoslužebná) záležitost. Z tohoto spojení je zřejmé, že péče o životní prostředí v tradici židovské je přirozenou součástí souboru příkazů micvot. Každý splácí svůj dluh přírodě po svém, svobodně, dobrovolně, ale po svém.

Erich Fromm to vyjádřil slovy: "Človek a příroda sa stávají nepřáteli, mezi kterými není možný smír, pokud se človek nestane úplně lidským." Novodobý slovník se hemží výrazy typu životní prostredí, ekologie, environmentalistika, ekofilozofie, alternatívní zamědělství, racionální výživa. Týmy odborníků a hnutí zelených na celém svetě se s vážným výrazem tváře věnují řešení otázek, které by měly být pro civilizaci a její zdravý vývoj úplně samozřejmé, nebo jde o věci staré jako lidstvo samo.

Člověk nemůže žít odtržen od přírody, jíž je nedílnou součástí . Péče o stromy, starostlivost o životní prostředí anebo vděčnost za dary přírody může být projevem vztahu s Bohem, bohoslužby. Podle biblických zákonů nesmí být půda prodána, ale pouze pronajímána, a to na 49 let. Není to tak správné? Půdu jsme dostali propůjčenu od svých předků a předáváme ji svým potomkům. My sami jsme na světě dočasně a po tu dobu máme odpovědnost za stav světa.

Pomazánka z avokáda

Vidličkou rozmačkáme avokádo, přidáme do něj citrónovou šťávu a sůl a podáváme. Můžeme přidat trochu majonézy - ale opravdu velmi málo, aby nepotlačila chuť avokáda, anebo vejce vařené natvrdo.

Vařené olivy v rajské omáčce

5 rajčat (oloupané a nakrájené) , 2 cibule, olivový olej, 200 g zelených vypeckovaných oliv, sůl, pepř, trochu cukru. Cibule osmažíme na oleji, přidáme rajčata a olivy a dusíme na mírném ohni asi 20 minut. Podáváme teplé anebo studené.

Chléb trochu jinak

8 krajíčků chleba, 100 ml šlehačky, 2 lžíce přírodního cukru, 1 lžička skořice, vanilka, 1 našlehané vejce, trochu skořice a moučkového cukru na posypání, 30 g másla na smažení. Smícháme vejce, šlehačku, cukr, vanilku a skořici, ve směsi namáčíme krajíčky chleba a na mírném ohni smažíme na másle, ještě horké poprášíme moučkovým cukrem a skořicí a ihned podáváme.

Mandlové čtverečky

Na těsto -- 100 g másla, 100 g margarinu, hrnek cukru, 2 hrnky mouky, lžíce skořice, 1 žloutek, na náplň -- sníh z 1-2 bílků a 100 g rozemletých mandlí. Těsto připravíme v mixeru smícháním mouky, cukru, skořice, másla a margarinu pak přidáme žloutek, těsto dáme na dno formy o velikosti 30 x 30 cm a na povrch rozetřeme náplň z bílků a mandlí. Pečeme v troubě při 180°C asi 30-40 minut a ještě teplé krájíme na čtverečky.

s použitím řady internetových zdrojů a redakčního archivu shrnul koš.

poznámka koš: Editor serveru Eretz.cz mne upoozrnil dosti rozhočeně kritickým způsobem, že jsem necitoval použité zdroje. A měl pravdu. Tímto se omlouvám a alespoň dodatečně tak činím. Stane se ledacos. Například že si člověk připraví řadu výpisků - citátů z různých zdrojů k článku, některé použije, uloží si rozepsanou práci a poté zapomene vložit jejich zdroje do výsledného textu. Půl druhé ráno není dobrý čas na redakční práci... Britské listy vkládají prakticky vždy zdroje doprostřed textů i s aktivními odkazy. Činím tak i já. V mnoha případech, prakticky vždy. Nu a v tomto případě se tak nestalo. To je nedopatření, které není v mé práci ani obvyklé, ani nutné - neplyne mi z napsání článků žádný prospěch. Určitě nemám v úmyslu neuvádět zdroje a okrádat tak čtenáře o možnost dozvědět se ještě více. Pro příště budu nicméně pečlivější...

V článku byly použity údaje z pojednání ThDr. Jiřího Beneše na serveru Adventorion, serveru Maskil, z knihy Antoine de Saint Exupéry Citadela, knihy Oldřicha Eliáše Kabbala, pojednání Tu bi-švat Rabi Moshe Yehudai-Rimmera, Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů Milana Salajky, Páté knihy Mojžíšovy, pojednáním Sefirot, řady knih Zariatnatmikovy knihovny serveru Grimoar, textu Eduarda Světlíka o audeologii, pojednání Bohuše Michala o apokryfech , slovníku na stránkách brazilského Chabadu, heslo Tu bišvat na serveru Tiferet, recepty v článku Hany Mayerové a Daniela Mayera a další zdroje.