Zřejmě se na tento úkol pod vedením svého předsedy Grebeníčka chystají se staronovou chutí naši čeští komunisté (KSČM). Zdá se dokonce, že termín "sociální stát" by nadmíru svůdně mohl být společným programovým vývěsním štítem celé "levice", tedy pro KSČM spolu s ČSSD (možná dost brzo!). Samozřejmě že se přitom také okamžitě v rámci mocenské aritmetiky počítají mandáty v Poslanecké sněmovně. Kupodivu se zatím neanalyzuje, v jakém sociálně-politickém rámci by měl být takový program realizován, tím méně jaké asi prostředky jsou pro případnou realizaci takového programu k dispozici.

Podle zákona jsme si všichni před Spravedlností rovni. To je teorie, která v praxi platí jen velmi omezeně. Nerovnost v dostupnosti práva mezi společenskými skupinami, popř. jednotlivci, patři k nejošklivějším vadám tohoto státu. Když soudce Jiří Horký zapomněl prodloužit vazbu vrahovi Roubalovi, vypukl skandál.

Vysvědčení školy, na které v současnosti učí Jana Peterková (28), by mohlo znít asi takhle: "Mezi obecně drsnými státními britskými školami patří k těm horším. Děti v ní po učiteli hodí židlí, ale pistole si prozatím nechávají doma." Jana učila šest let na slovenském gymnáziu. Již tři roky ale učí na předměstí více než desetimilionového Londýna, ve státní škole, kde má na starosti děti od jedenácti do šestnácti let.

Poznávat písmenka a hlasitě je reprodukovat, je to čtení? Je gramotný ten, kdo si umí přečíst bulvární deník a napsat pohlednici z výletu? A co třeba sestavit seznam toho, co chybí ve spíži a podle něj vybrat zboží v obchodě? Můžeme toto v průmyslově vyspělých zemích postmoderní éry považovat za gramotnost? No ano, můžeme. Ale jen proto, abychom nemuseli rušit zavedený pojem. Vědci proto vymysleli nový: Funkční gramotnost. A kdo v Evropě vede? Země s trhem bez přívlastků a tradicí privátních elitních škol nebo ty druhé - socialistické, severské?

Vedle článků o nešvarech a o bezradnosti školství zahraničního si také čítám články a různá svědectví o situaci v české škole a třídě. Obvykle v těch i oněch postrádám vědomí zásadních věcí -- totiž cílů. K čemu vlastně chceme, aby se děti ve škole dopracovaly a vychovaly, a čemu proto budeme dávat ve výchově a výuce přednost?

Stokrát se můžeme podivovat nebo pohoršovat nad školami a zeměmi, kde se po učitelích střílí, anebo kde se naopak "jenom" sedí a netečně zapisuje do sešitu, co stupidního učitel nadiktuje.

Pavel Mühlbauer byl a zatím ještě je krajinář, což také potvrzuje jeho výstava v Galerii 9, v obci Klokočná u Prahy, která potrvá až do 30. 5. 2004. Mimochodem opravdu doporučuji, galeristé vám uvaří kávu a budou se vám věnovat. Je to skvělý výlet, pár kilometrů za Prahou se vám totiž otevře úžasná krajina s kopci a kopečky, která se poeticky vlní až k Benešovu.

Jak uvádí agentura "Citizen News Services", biskup druhé největší římsko-katolické diecéze ve státu Colorado vydal 14. května strohé varování katolickým voličům: Jestliže by volili politiky, kteří uznávají požadavky žen na přerušení těhotenství, podporují výzkum kmenových buněk a souhlasí s eutanázií a sňatky homosexuálů, nebude jim uděleno svaté přijímání.

Dvacátého osmého dubna minulého roku se konal v budově KTF UK vzpomínkový večer na Zdeňka Bonaventuru Bouše, který 16. dubna 2002 zemřel. Bonaventura, přáteli nazývaný zásadně "Bony", byl zcela výjimečnou duchovní postavou, prorokem, který ovlivnil zcela zásadní měrou podstatnou část katolických i protestantských osobností dneška. Je však také znám a respektován i mezi kulturní elitou necírkevní.

Americký ministr obrany Donald Rumsfeld osobně schválil rozšíření speciálního programu, který nakonec vedl k týrání vězňů ve vězení Abu Ghraib, napsal v pondělí americký časopis New Yorker.

S operací, která doporučovala užívat fyzické násilí a sexuální ponižování s cílem získávat výzvědné informace, byl seznámen i prezident Bush a méně než 200 amerických operativců. Podle zpráv jej schválila i Condoleezza Ricová, americká poradkyně pro národní bezpečnost. Program se řídil pravidly: "Chytni si, koho potřebuješ. Dělej [s ním], co chceš," sdělil časopisu New Yorker jeden bývalý výzvědný důstojník.

Autorem článku v časopise New Yorker je Seymour Hersh, nositel Pullitzerovy ceny, který odhalil skandál ve vězení Abu Ghraib. Zdrojem článku jsou nejmenovaní bývalí a současní výzvědní důstojníci.

pondělí, 12.00: Šéf irácké vládní rady byl dnes usmrcen sebevražedným atentátem, když čekal ve svém vozidle před americkým vojenským bezpečnostním stanovištěm. Abdel-Zahraa Othman, šiitský muslim, který byl všeobecně znám jako Izzadine Saleem, byl mezi nejméně čtyřmi - a možná až osmi - Iráčany, usmrcenými výbuchem bomby, umístěné v automobilu.

Výbuch zničil Othmanovo auto a dvě další, která čekala na povolení vjezdu do koaličního ústředí v Bagdádu. Automobil, v němž byla umístěna bomba, se dostal do postavení vedle vozidla předsedy irácké vládní rady, když explodoval.

Saleem byl nejvyšší irácký činitel, jaký byl dosud usmrcen během americké okupace Iráku. Je to druhý člen rady, který byl zavražděn od jejího vzniku loni v červenci.

K atentátu došlo pouhých šest týdnů před předáním moci Iráčanům, k němuž má dojít 30. června. Podtrhuje, že v zemi nadále existují vážné bezpečnostní problémy a že osoby, které místní lidé vnímají jako "kolaboranty s Američany", čelí vážným bezpečnostním rizikům.

Salem byl spisovatel, filozof a politický aktivista. Před svým jmenováním šéfem irácké vládní rady pracoval jako šéfredaktor několika novin a časopisů, Byl šéfem islámského hnutí Dawa v jihoiráckém městě Basra a byl jedním z 25 členů rady, kteří se střídali ve funkci jejího předsedy.

Podle Jakuba Patočky, šéfredaktora Literárních novin a kandidáta za Stranu zelených do Evropského parlamentu je normální, aby byl politik zároveň i novinářem. V pondělních Lidových novinách Patočka konstatuje, že se o tom poučil v Evropském parlamentu, kde "jsou novináři mezi poslanci druhou nejčastější profesí, hned po právnících..." "Neověřoval jsem to, ale je jasné, že Čulíkův argument, podle nějž nelze sloučit úlohu novináře a poslance Evropského parlamentu, nikde v Evropě neplatí," zdůrazňuje Patočka.

Patočka v pondělních Lidových novinách reaguje na můj nedávný článek "Zelený euroskandál", otištěný v LN, o tom, že Strana zelených v Praze 1 vyloučila ze svých řad jednoho z nejvýznamnějších představitelů evropských Zelených Milana Horáčka za to, že kritizoval autoritářské tendence v Patočkově organizaci.

Článek "Zelený euroskandál" podle Patočky obsahuje blíže neurčené "nepřesnosti". Patočka argumentuje, že "nikdo ve Straně zelených nebyl postižen za kritiku."

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Více než třicet tisíc obyvatel převážně křesťanského původu ze severonigerijského města Kano opustilo své domovy po násilnostech z minulého týdne. Podle Křesťanské nigerijské asociace bylo nejméně čtyři sta křesťanů zabito od 11.května ve srážkách v Kano. Zprávu však dementoval šéf místní policie, který udává číslo 30 mrtvých a 40 zraněných. Reverend Andrew Ubah, tajemník Křesťanské organizace v Kano tvrdí, že "Bylo zabito okolo šesti set lidí, a dvanáct kostelů bylo vypáleno".

Řada společenskovědních teorií kritizujících současný stav společnosti je založena na fenoménu společenské atomizace, tedy zpřetrhání svazků mezi individui nebo lépe řečeno jejich transformaci na princip směnitelnosti a výhodnosti. Z toho by mělo vyplynout, že člověk jakožto bytost, jejíž existence je závislá na společnosti, může takovým jednáním přivést sebe sama k destrukci vlastních společenských struktur, což znamená konec jedince i společnosti.

Nové spolkové země se musí v příštích třech letech připravit na drastické krácení finančních prostředků určených pro dopravu. Důvodem je napjatý státní rozpočet Německa. Podle informací německého ministerstva práce a průmyslu, řízeném Wolfgangem Clementem (SPD), není ještě rozsah úspor pevně určen

Právě se vracím z Dubai, píše nám Fabiano Golgo. Zakoupil jsem si tam typický arabský oděv a pojedu příští týden do USA oblečen jako Arab [Fabiano je temně opálený Brazilec, pozn. red.] Chci vyzkoušet jejich reakce a chci strávit tři dny v Americe v arabských šatech a zjistit, jak na mě budou Američané reagovat na ulicích, v obchodech a ve veřejné dopravě. Napíšu o tom pro Britské listy.

Pavel Urban se ve svém článku ZDE ptá, jaké levicové ideály zdiskreditoval komunismus. Stačí si však přečíst stejné vydání Britských listů, abychom našli odpověď. Válka v Iráku, ospravedlňována lživými důvody, válka, na níž se podílíme a která ve svých důsledcích povede jen k další eskalaci násilí, krutosti a náboženské, stejně jako politické nesmiřitelnosti, byla odmítána 80% českých občanů.

Mnoho ustálených výroků má tu zajímavou vlastnost, že jim lze rozumět dvěma naprosto protikladnými způsoby. Například heslo absolutistických panovníků "stát jsem já". Buď mu můžeme rozumět jako francouzští Ludvíci, tedy "stát jsem já, proto záleží jenom na tom, aby byl splněn každý můj rozmar" - a skončíme v rozkladu a revoluci, nebo jako Josef II, tedy "stát jsem já, proto bezpráví na kterémkoli mém poddaném se mě osobně dotýká".

V táboře v zálivu Guantánamo, kde Američané zadržují údajné teroristy z Afghánistánu a z Iráku, jsou uloženy a zkatalogizovány desítky videonahrávek, zaznamenávajících, jak americké stráže brutálně bijí tam zadržované osoby. Britskému týdeníku Observer to sdělil Tarek Dergoul, pátý britský vězeň, propuštěný z Guantánama letos v březnu, který byl dosud příliš ztraumatizován na to, aby mohl promluvit. V důsledku těchto tvrzení požadují nyní politikové v Británii i v USA, aby byly tyto videozáznamy okamžitě zpřístupněny. Konstatují, že pokud by se ukázalo, že jde skutečně o tak brutální bití, jak tvrdí Dergoul, bylo by to konečným důkazem, že se brutalita proti zadrženým osobám stala institucionalizovaným rysem americké války proti terorismu.

Policejní sbory v kanadských městech od sebe tak vzdálených, jako je Halifax v Novém Skotsku na atlantické straně a Edmonton v Albertě u Skalistých hor žádají prostitutky, aby poskytnuly kadeře svých vlasů, které by usnadnily jejich identifikaci v případě, že by byly zavražděny.

Sexualita je věčným tématem lidské kultury, vytříbenosti, hloubky, ale i lidské primitivnosti, zločinu a špíny. Různé kmeny a civilizace si v oblasti sexuality vytvořily navzájem odlišná pravidla, leccos tabuizovaly, leccos zase vyzvedly do výše příkladného chování. Dá se říci, že hlavním společným rysem všech těchto většinou nepsaných regulí bylo sociální rozvrstvení: mocné vrstvy si užívaly sexuální svobody, naopak nižší vrstvy byly pod tím větším tlakem zákazů a sexuálního zneužívání, čím totalitárnější bylo uspořádání té které společnosti. Nejvíc na sexuální morálku starých společností prakticky všech typů (až na malé výjimky) doplácely ženy, jejichž postavení bylo víc než otřesné.

Velmi zajímavý je nový "český" film, celovečerní debut islandského režiséra Börkura Gunnarssona. Gunnarsson je absolventem FAMU a žije v Praze. Napsal a natočil autentický, přesvědčivý a zábavný film ze života mladých lidí v českém prostředí: dobře odpozorované české reálie doplnil mezinárodní profesionalitou. Nemám tím v úmyslu nijak urážet český film, ale něco v Silném kafi prostě je, co ho činí sebejistě mezinárodně přijatelným a srozumitelným. Ten film je český, ale zároveň vím, že by byl srozumitelný i zahraničnímu publiku. Nepropadá někdy trochu infantilním vtípkům, které občas charakterizují nejnovější české filmy. Přitom je Silný kafe i dobrou komedií.

Vtípky, které se často vyskytují v současných českých filmech, bývají občas trochu infantilní. Výjimkou z tohoto pravidla je snímek režiséra Marka Dobeše Choking Hazard a scénáristy Štěpána Kopřivy. Oba jsou filmoví kritici. Jejich debut je parodií na americké krváky, která se opravdu povedla.

Ve dnech 10. a 11. května od 19.15 do 0.30 hodin se v Murmanské ulici v pražských Strašnicích uskutečnilo jednání krajské revizní komise (KRK). Komise je tříčlenná: předseda je Martin Komárek, členové jsou Zdeňka Sovová a Ota Strunecký. Přes dvě hodiny se KRK zabývala vyloučením Milana Horáčka ze SZ základní organizací Praha 1, kde byl členem. KRK rozhodnutí ZO o Horáčkově vyloučení zrušila (Komárek a Strunecký pro revokační usnesení, Sovová proti).

Vláda ve středu navrhla zmrazení letošních seškrtaných platů ve veřejném sektoru a odložení platnosti zákona o státní službě o další dva roky. Zástupcům odborů tak nezbylo, než opustit jednání - tyto návrhy jednohlasně odmítají. Již v tomto roce většině finančních úředníků klesnou roční příjmy nebo budou v nejlepším případě stagnovat, ačkoliv se představitelé současné vlády velmi rádi holedbají údajným 6% průměrným zvýšením reálných mezd již k 1. lednu.

V dubnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5361 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.