Tony Blair v sobotu uspořádal mimořádné zasedání "válečného kabinetu". Finalizoval své plány pro vojenské akce proti Iráku a vyjádřil požadavek, že se OSN bude muset ohledně války proti Iráku rozhodnout do 24 hodin. Americké letecké bombardéry už začaly bombardovat cíle v Iráku. Rada bezpečnosti OSN se bude muset podle Blaira rozhodnout do pondělí, zda podpoří druhou rezoluci OSN či nikoliv. Jinak válku povedou USA a Británie samy: prohlásí, že Saddám Husajn porušil rezoluci č. 1441.

Spojené státy v sobotu oznámily, že dva jejich bombardéry B-1 vybombardovaly irácké mobilní protiletecké radarové systémy, jejichž účelem bylo informovat Irák, že dochází k útoku britských a amerických armád. Je to prý signálem, že jsou přípravy k válce v poslední fázi.

Tony Blair doufá, že dojde-li k válce, rebelie v Dolní sněmovně bude menší než minulý měsíc, kdy proti válce v Iráku hlasovalo 121 poslanců britského parlamentu. Downing Street očekává rezignaci Robina Cooka, labouristického předsedy Dolní sněmovny.

Blair a prezident Bush se v neděli mají setkat na Azorských ostrovech, kde dokončí své vojenské plány a budou jednat o poslední možnosti, jak přimět Radu bezpečnosti OSN k tomu, aby schválila novou rezoluci proti Iráku. Francie oznámila, že bude rezoluci schvalující válku vetovat.

Irácká vláda pozvala Hanse Blixe a Mohammeda ElBaradeie k návštvě Bagdádu, "aby došlo k zrychlení inspekčního procesu".

Sobota, 16:00 - Britský premiér Tony Blair zatelefonoval celé řadě vedoucích světových politiků ve snaze přesvědčit je, aby podpořili rezoluci OSN proti Iráku. Zároveň však britská vláda uznává, že je velmi nepravděpodobné, že by mohlo dojít k diplomatickému řešení irácké krize v důsledku "tvrdohlavosti" Francie, která rozhodla, že každý dokument, předložený Radě bezpečnosti OSN, bude vetovat.

V neděli pocestuje Tony Blair na Azorské ostrovy, kde se má setkat s americkým prezidentem Bushem a se španělským premiérem Aznarem. Mnozí pozorovatelé se však domnívají, že čas na diplomacii skončil a že půjde v podstatě o jednání o válečných přípravách.

Francouzský ministr zahraničních věcí Dominique de Villepin znovu zdůraznil, že má Francie v úmyslu vetovat každou rezoluci, která by schválila vojenský zásah proti Iráku. I kdyby novou rezoluci, předloženou Radě bezpečnosti OSN, schválilo devět států, kdyby ji vetovala Francie, Rusko nebo Čína, rezoluce by byla nepoužitelná.

Britská vláda zastává názor, že má "plné právní pravomoci" podle existujících rezoloucí 678, 687 a 1441 podpořit americkou válku proti Iráku. I když podle Británie by byla další rezoluce žádoucí, není prý nutná.

"Je smutné," konstatoval v britském rozhlase ministr zahraničí Jack Straw, "že se nepodařilo zajistit stejný konsensus [jako při rezoluci č. 1441]. Je to proto, že se některé státy rozhodly přestat jednat důsledně podle ustanovení rezoluce 1441, kterou plně schválily v listopadu 2002."

Strawovy výroky se staly terčem kritiky poslance Tama Dalyella, jednoho z nejstarších a nejradikálnějších poslanců Labouristické strany v Dolní sněmovně: "S[Straw] se vůbec nezabýval otázkou pravomocí OSN. Jak může tvrdit, že podporuje pravomoci OSN, když Kofi Annan, generální tajemník, členové Rady bezpečnosti a mnozí jiní mají diametrálně odlišný názor? Straw je ostudou Labouristické strany jako ministr zahraničí a měl by být až na další uvolněn ze své funkce."

Pro Tonyho Blaira je politicky velmi nebezpečné podpořit George Bushe ve válečné akci proti Iráku, protože většina Britů útok na Irák bez druhé rezoluce OSN nepodporuje. Zřejmě doufá, že jakmile jednou válka začne, v britských občanech se probudí nacionalismus a jeho vládu při válečné akci přece jen ve větších počtech podpoří.

Praha/Hamilton (Bermudy) -- Společnost Central European Media Enterprises Ltd. (CME) oznámila, že mezinárodní arbitrážní tribunál vydal v její arbitrážní při s Českou republikou závěrečný výrok ve prospěch CME. Podle arbitrážního rozhodnutí CME obdrží částku 269 814 000 USD a úrok ve výši 10 % p.a. od 23. února 2000 až do úplného zaplacení. Dále CME obdrží 1 007 749,81 USD na úhradu nákladů částečného arbitrážního výroku z 13. září 2001 a úrok ve výši 10 % p.a. od 14. 9. 2001 z částky nákladů až do úplného zaplacení. Celková částka k úhradě ze strany české republiky tedy k dnešnímu dni činí 353 395 131 USD. Tato částka se zvyšuje denně o 74 197,74 USD až do úplného zaplacení.

Téhož dne, stejně jako během mnoha jiných dní, jsem zažil několik obdobných případů, kdy si Češi zřejmě řekli: No, co je mi do toho? - a mělo to podobný dopad.

Byl jsem v Opletalově ulici, když jsem uviděl bílý mercedes, jak vyjíždí z místa, kde parkoval. Řidič mluvil do mobilního telefonu, takže používal k řízení jen jednu ruku a musel svou pozornost rozdělit mezi telefon a úsilí vyvézt automobil s těsného místa -- před ním i za ním stála další auta. Dalo se očekávat, že vrazil na automobilu Fiat Uno po své pravé straně. Pravou stranu toho auta silně promáčkl. Řidič mercedesu dál hovořil do mobilu a prostě odjel.

Poslední pozoruhodnou rukavicí hozenou v tomto směru, jsou Čulíkovy úvahy, které nás zbavují odpovědnosti za obvyklá historická traumata našich dějin ve dvacátém století. Podle autora takové události jako Mnichov, březen 1939, únor 1948 nebo srpen 1948, nebo i takzvané šťastnější chvíle našich dějin, jako říjen 1918, květen 1945 nebo listopad 1989, jsou jen výslednicí složitých změn mezinárodní situace a leží zcela mimo dosah naší vůle a odpovědnosti. Trápíme-li se těmito věcmi, činíme tak prý zbytečně, neboť jsme situaci mohli pramálo ovlivnit.*)

skor by sa ako nazov hodilo nieco v zmysle: "preco nam vyhovuje navrat do stredoveku".

Muhammad nevypovídá. Avšak k tomu, aby vypovídal, je možné ho donutit a ty informace by mohly zachránit tisíce lidí. Pokud kdy existoval argument pro mučení, je jím tato výmluva pro lidskou bytost jménem Khalid Shaikh Muhammad.

Argument, že tie informace cie vraj "mozu zachranit tisice ludi", je len sikovne slovne spojenie, v skutocnosti neexistuje ziadny dokaz, ze tomu tak je;

Zlí jazykové tvrdí, že při jednom z četných flámů potkal bezhlavé lidské spřežení i sochař Jaroslav Róna, příšerný zážitek si zapamatoval a podle něj vytvořil monumentální sousoší. Kafka už v Praze není tak populární a módní, jako býval. Mezi intelektuály se již "nekafkuje".

Američané nedávno zajali Khalida Shaikha Muhammada, velitele operací organizace al Qaeda, který prý zorganizoval i útoky proti New Yorku a Washingtonu z 11. září. (Tento úspěch, poznamenává americký časopis National Review, ZDE, dokazuje, že "Spojené státy skutečně umějí chodit a zároveň při tom žvýkat žvýkačku". "To, že dosud k největšímu úspěchu ve 'válce proti terorismu' došlo v době, kdy se plánuje válka na 'osvobození Iráku', by mělo vést k zamyšlení ty kritiky, kteří tvrdili, že obě války nelze vést najednou," píše National Review.

Khalid Shaikh Muhammad však odmítá vypovídat. Americký politik Pat Buchanan argumentuje, že je v tom případě zcela ospravedlnitelné, aby byl podroben mučení:

Tento text přednesl na improvizované performance v sobotu 8. března - na Mezinárodní den žen - "radikální feminista a teoretik chaosu" Mirek Vodrážka v pražském squattu Milada těm, kteří chtěli naslouchat. Přednesl jej v černých ženských společenských šatech jako feministka Mirka Vodrážková, za doprovodu písní a kytary Miloše Hlávky... Posluchačů sice nebylo mnoho, ale někde se s nápravou budoucnosti začít musí. To proto, abychom i my někdy příště nemuseli sami sobě posílat dopisy z kriminálu, zvaného svědomí, do režimu nazvaného někým cynickým reálný. Plné znění hodinového monologu dnes, s odstupem několika dnů dostáváte jako čtení na víkend i vy.

Nedávno pronesl George Bush řeč k americkým průmyslníkům, ve které řekl, že po obsazení Iráku tam vytvoří demokracii, která dá příklad ostatním zemím Blízkého východu. Špičkový poradce Pentagonu, Richard Perle, zhruba před měsícem vyjádřil názor, že po zásahu v Iráku lze očekávat politické změny i v Iránu, Libyi a Sýrii a později dokonce, že po zásahu v Iráku bude na řadě Sýrie.

Vážení spoluobčané, již více než 70% z nás nesouhlasí s útočnou válkou proti Iráku. Mnozí ji dokonce považují za válku zločinnou, jejímž výsledkem bude jen nárůst nenávisti a zloby ve světě. Existují vážné důvody pro přesvědčení, že hlavními motivy aktivity současné americké administrativy jsou důvody hospodářské, tj. snaha o ovládnutí obrovských ropných zásob v Iráku a následně kontrola světových ropných trhů.

V případě úspěchu tak mohou americké naftové monopoly získat kontrolu i nad Evropou, která je na této ropě závislá. Je paradoxní, že v tomto úsilí je podporuje i česká vláda a český parlament.

Ukažme společně, že na této krátkozraké politice naší vlády nemáme žádný podíl. Obracím se na vás v této souvislosti jménem našeho Hnutí za přímou demokracii s prosbou o připojení k mezinárodní akci jejíž organizátoři vyzývají lidi po celém světě, aby v neděli večer 16.3. v 19:00 hod. místního času rozsvítili na balkonech svých bytů a v oknech svých domů svíčku na protest proti válce.

Tato organizace dokázala již získat během pouhých pěti dnů milion protestních prohlášení, zaslaných Radě bezpečnosti OSN. Na mém balkoně svíčka svítit bude. Doufám a věřím, že i na mnoha dalších.

Pamatuji si, že začátkem 90. let se u nás říkalo, že za nájemnou vraždu se platilo 50.000 Kč. Před několika týdny nabídly USA Turecku 900 miliard Kč za průchod jejich vojsk přes turecké území do Iráku.

Vezmeme-li v úvahu, že během války by muselo zahynout minimálně několik tisíc Iráčanů, je tato cena stále vyšší než cena lidských životů, které by byly zmařeny.

Zřejmě do ní byla započítána i ztráta svobody rozhodování přeživší irácké populace. Turecký parlament nakonec dokázal světu, že ještě uznává hodnoty, které nelze vyčíslit v penězích a průchod amerických vojsk přes turecké území zamítl.

Tento týden USA vyjednávají se členy rady bezpečnosti OSN o způsobu jejich hlasování k nové rezoluci o Iráku a vcelku se netají tím, že jim za kladné hlasování nabízejí hospodářskou pomoc, tedy opět peníze.

Zatímco v případě muslimského Turecka jsem dost věřil, že nezávislost Iráku neprodá, v případě afrických států si tím nejsem tak jist. Pokud vím, nabízené částky zatím nebyly zveřejněny a cena za nezávislost států se tak nemůže dostat na žádnou burzu.

Jiná věc je, že provádění takovýchto obchodů zavádí do mezinárodních vztahů korupci jako veřejnou normu. Jako si ve starověkém Římě bylo možné koupit otroka, zdá se že v novodobé historii bude možné koupit si svobodu celých populací. Demokracie tak ztratí rozměr úcty ke svobodnému lidskému životu a začne se na něj dívat jako na obchodovatelnou položku.

Takovýmito postupy demokracie nevyhnutelně korumpuje své vlastní tradice. Poslední vývoj demokracie ve Spojených státech tomu konec konců nasvědčuje. Dojde-li nakonec skutečně k okupaci Iráku americkými a britskými vojsky, svět se nevyhnutelně změní a bude záležet na reakci zbytku světa, jestli budou nebo nebudou zachovány původní hodnoty demokracie.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, obecně prospěšná společnost JANUA o.p.s. se jako nezisková nevládní organizace připojuje k této žádosti, neboť i ona ctí zásadu Projektu Media Observatory Mezinárodní / Evropské federace novinářů se sídlem v Bruselu, že "...vlády, parlamenty a nevládní organizace nesou odpovědnost za vytvoření právního rámce, který garantuje svobodu projevu a umožňuje novinářům vykovávat profesi svobodně, avšak profesionálně, přičemž součástí profesionality je přesnost a spravedlnost".

Pozoruhodná studie War with Iraq: Costs, Consequences, and Alternatives, vychází ze srovnání s předchozími typy válek a bere v potaz zejména charakter "rychlé války" a její dopady na olejářském trhu. Opírá se o širší spektrum analýz, které předpokládají, že strategie Američanů (a dalších eventuálních spojenců) se opírá v první fázi o intenzivní bombardování, jejímž cílem budou klíčová místa: velitelské a kontrolní cíle, hlavní čtvrti, místa uložení zbraní hromadného ničení, komunikační infrastruktura a elitní republikánské gardy.

Často si naříkáme na příliš rychlé tempo života. Svižný životní styl posledních let má i pozitivní stránky. Nemusíme celá desetiletí čekat na objasnění některých kauz. Demokracie u nás je opravdu velmi mladá a lidé se v ní musí učit žít. Nesmí být však provázena jevem, že kdo má moc, má automaticky právo nekontrolovaně a účelově ovládat naše osudy. Jedno vládnoucí seskupení, po vítězství ve volbách, nemůže začít likvidovat své oponenty, protože pokud by se situace po volbách změnila, odplata by byla ještě horší. Neustále odplaty by pak byly postupnou záhubou nás všech. Jako pojistka, aby se tak nestalo, slouží právě i skutečnost, že životní styl je rychlý. Někteří rychleji prohlédnou, nebo si rychleji uvědomí, že nemohou být nápomocni křivdám, protože to stejné by se mohlo stát i jim.

V roce 1979 bylo Městským soudem v Praze odsouzeno k mnohaletým trestům odnětí svobody, za svojí činnost ve Výboru na podporu nespravedlivě stihaných (VONS), sedm československých občanů. Mezi nimi i nynější prezident republika Václav Havel. Ten ve své závěrečné řeči pronesl slova, která nabývají ve světle toho, čeho se opět justice v této zemi dopouští, aktuálního významu: "Moc, která sebe samu identifikuje s pravdou, nepřipouští, že by se mohla dopouštět nějaké nespravedlnosti a jelikož je zvyklá i daleko nevinnější projevy nesouhlasu tvrdě potlačovat, musí se jí jevit pokus VONSu podrobit kritice pozornosti práci bezpečnosti a justice -- tedy orgánů obzvlášť citlivých na svou nedotknutelnost -- jako cosi neslýchaného, nemyslitelného, neodpustitelného, jako cosi, co je třeba stůj co stůj potřít. Vždyť tito lidé samotným názvem svého společenství připouštějí možnost, že by se mohly dít nějaké nespravedlnosti.

Kniha Ester je pátou z Pěti svátečních svitků - Chameš megilot - hebrejského kánonu, stejně jako Píseň písní, Rút, Pláč či Kazatel. Text je v řeckém překladu Písma rozšířen o vsuvky, jež měly zajistit lepší duchovní pochopeni knihy. Děj se odehrává v sídle perských králů v Šúšanu a jeho líčeni prozrazuje dobrou znalost perského prostředí. Kniha je odrazem vzpomínek na pogromy, jež tu jsou zhuštěny do jediné události, končící podivuhodným zachráněním ohroženého Božího lidu. Přináší až do našich dnů poselství optimismu, vůle a víry ve vítězství dobra, ale i vzpomínek na ty, kteří nepřežili události, tolik se podobající dávnému příběhu královny Ester - šoa.

Na památku hanebných zločinů, spáchaných hitlerovci v Evropě za vlády nacismu, pořádáme v témž měsíci tryzny, tedy smuteční shromáždění, na kterých oplakáváme naše přečetné oběti a lkáme, že uprostřed XX. století byl spáchán na nás, nevinných lidech, ten největší zločin, který z dějin lidstva známe.

Tieto spoločnosti opakovane porušujú environmentálne a sociálne štandardy. Vlády krajín nie sú schopné, alebo ochotné ich počínaniu čeliť. Na to je potrebný tlak ľudí. Prvým krokom môže byť, že spotrebitelia začnú bojkotovať ich výrobky.

Na onej schôdzi sa o korupcii pohovorilo veľmi veľa. Samozrejme, ak by sa našiel niekto, kto by tento nešvár obhajoval, dopustil by sa smrteľnej chyby. No často sa opakoval iný argument, ktorý sa fakticky rovná obhajobe. Korupcia existovala vždy a existuje všade, takže je vlastne už svojou podstatou neodstrániteľná. Tí, čo sa bijú do pŕs, akí sú zásadoví antikomunisti, prijali proti korupcii také opatrenia, aké sú typické pre bývalý režim. Tento spôsob riešenia sa nazýval kampaňovitosťou. Ak sa priznala existencia nejakého negatívneho spoločenského javu, tak noviny začali proti nemu uverejňovať články, rozhlas a televízia do omrzenia opakovali tie isté reči a dokonca na uliciach sa zjavili heslá a billboardy. Samozrejme, s patričnou pompou by sa tiež prijali príslušné zákony. Preto boj proti korupcii s "upírskymi" billboardmi pripomína oné časy.

Začalo sa to celkom obyčajne. Presne ako všetky ostatné kauzy a škandály slovenskej politiky. Na povrch sa dostali informácie z politického zákulisia, tentoraz cestou odposluchu. Či legálneho, alebo nelegálneho, je v tejto chvíli nepodstatné. Podstatné je, že spravodajské hry medzi koaličnými partnermi sa stali najnovšou zábavkou súčasnej vládnej koalície.

Amos Elon napísal brilantnú esej o konflikte, ktorý tu je s nami roky. Znovu ukázal, že dobre napísané dejiny sú najlepším spôsobom chápania -- dokonca aj zdanlivo nepochopiteľných -- iracionálnych konfliktov. Prečo sú Elonove úvahy dôležité aj pre nás? Možno pre neopakovateľný esejistický štýl a humor na smutnú tému. Možno pre jeho neopakovateľný odstup od prudkých, jedine možných, osudových riešení.

Na začiatku vzniku izraelského štátu nebolo historické právo ani osudová myšlienka.

Elon s ním spája nasledujúcu príhodu: Povráva sa, že Herzlov (otec moderného sionizmu, pozn. red.) najbližší spolupracovník k nemu jedného dňa pribehol a vykríkol: "Ale veď v Palestíne sú Arabi! Nevedel som o tom!" Nie je dôležité, či to bol skutočný začiatok, alebo nie. Ide o niečo iné. Zmyslom tejto eseje je, pokiaľ rozumiem, poukázať na zdroje "osudových a nenapraviteľných chýb", ktorých sa prví sionisti na rozdiel od ich nasledovníkov nedopustili.

Áno, čítate to správne. Nedopustili. Tí prví si ničili mysle kompromismi a "obojnárodnými" riešeniami, aby zvládli problém a mier. Nechcem prezrádzať pointu, ale zlomom bola práve vojna v roku 1967. So zmenou obrazu Izraela na "víťaza v slávnej vojne s pseudometafyzickou aurou" súvisí militarizácia a fundamentalizácia konfliktu -- až po vznik nenapraviteľných chýb a omylov. Že vám to nápadne niečo pripomína? Máte pravdu, čítajte ďalej...

Asi tak to môže vyzerať na Najvyššom súde Slovenskej republiky, keď sa na jeho čelo po rokoch príkoria a odstrkovania dostal podpredseda NS Juraj Majchrák, nominovaný svojho času za KDH. Paradoxne práve on v úrade vystriedal, hoci pravdepodobne iba do konca apríla, svojho rivala a súčasne dlhoročného šéfa Štefana Harabina. Teraz urýchlene na úrade mení pomery, štýl práce, vrátane zavedenia elektronického prideľovania súdnych sporov, aby sa predchádzalo subjektivite pri rozhodovaní. Ako povinnosť na súdoch to ukladá zákon, ktorý Harabin tvrdohlavo obchádzal.

Predovšetkým je zarážajúce volanie po brutalite a neobmedzenej tvrdosti voči páchateľom trestných činov. Najmä ak si uvedomíme, že väčšina Slovákov sa búcha do hrude, akí sú kresťania a ako celá krajina vyrastá z kresťanských tradícií. Obávam sa však, že veľa dobrých Slovákov-katolíkov si z kresťanstva pamätá iba niekoľko pasáží zo Starého zákona o neľútostnom a trestajúcom Jehovahovi a kresťanské hodnoty vníma na základe morálneho kódexu uzavretého prostredia honorácie slovenského malomesta z konca 19. storočia a jeho predstáv o tom, čo sa patrí a čo nie.

Paradoxné je, že zmienený návrh vyšiel práve z tvorivej dielne kresťanských demokratov. Skôr by svedčal nejakej "strane poriadku" alebo autoritárskemu zoskupeniu... Kde zostalo "a odpusť nám naše viny, tak ako aj my odpúšťame svojim vinníkom"? Kde je isté milosrdenstvo k previnilcom?

Od prvého momentu inscenácie sa dostávame do samého stredu rušného salónneho života londýnskej smotánky na prelome storočí. Vtipné poznámky a narážky na spoločenský život, pripomienky o vhodnosti a nevhodnosti rôznych postojov či správania nás hneď uvedú do atmosféry miernej irónie, zveličenia či dokonca možnej kritiky spoločenských nešvárov.

Ak sa totiž vrátime až na sám slov(i)ensky začiatok, k prvému historicky známemu slovanskému vládcovi na tomto území, k Pribinovi, potom po jeho vyhnaní z Nitry a pripojení jeho panstva (do akej miery možno už hovoriť o kniežatstve?) k moravskému panstvu (kniežatstvu) Mojmírovcov žili Slováci takmer dvanásť storočí vždy vo väčšom štátnom celku a najmä v druhoradom postavení za väčším a dominujúcim etnikom, resp. národom, ovládaní cudzími politickými elitami. A na rozdiel od iných etník, žijúcich spolu s nimi dlhé stáročia vo väčšom, mnohoetnickom štátnom celku (napr. Chorvátov) nemali do polovice 19. storočia ani len ambíciu získať v tomto väčšom štátnom útvare nejakú formu krajinskej samosprávy, vyjadrujúcu a garantujúcu ich osobitné postavenie v kráľovstve.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 100 111 3917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.