To, že dokumenty dokazující údajný pokus Iráku nakoupit v Nigeru uran, jsou nevěrohodné, řekl Baradej již 7. března na zasedání Rady bezpečnosti OSN. Dodal, že inspektoři MAAE nenašli v Iráku žádnou známku zakázané jaderné činnosti.

Baradej tvrdí, že dokumenty nebyly pravé. O jejich původu nechtěl podle oficiálních zdrojů nic říci.

Tyto podklady byly "nejvážnějším dokladem", který měl dokazovat, že se Irák pokouší obstarat si jaderný materiál. "Netrvalo nám dlouho, abychom zjistili, že tyto dokumenty jsou falešné," dodala mluvčí MAAE Melissa Flemingová.

Šlo o domnělé dopisy ministra zahraničí Nigeru o prodeji uranu Bagdádu. Ministr, který dopisy podepsal, již v té době nebyl v úřadě. "Zfalšovaná byla i hlavička dopisu", řekla Flemingová. Ze snahy koupit v Nigeru uran a zatajit tuto skutečnost obvinila americká vláda Irák v prosinci loňského roku. Niger toto tvrzení již tehdy odmítl.

Není to první selhání britské tajné služby při zveřejňování "podkladů" k rozhodování Tony Blaira a jeho vlády.

Jak vyšlo najevo v případě Martina Shlayera, britská tajná služba byla součástí spiknutí jak v otázce atentátu na plukovníka Kaddáfího, tak se podílela na praní špinavých peněz a korupci v Afghánistánu. A vždy to "jako náhodou" prasklo... Jako by některý velící důstojník rozvědky chtěl vždy ovlivnit postoj veřejnosti a posílit důvody odpůrců války. Kterékoliv války.

Motivace může být dvojí: jednak autentická snaha služby nezaplést se nyní do válečného dobrodružství po boku amerických "šílených kovbojů", o němž britská tajná služba může mít přes oficiální "politické zadání" své interní informace a oprávněné pochybnosti, a nebo naopak politické nepřátelství konzervativní části britské špionáže, spjaté až příliš se "slavnou minulostí", spojenou s jejím vlivem za Margaret Tatcherové.

Pro toto poslední vysvětlení hovoří i to, jakým způsobem se chovala část důstojníků a agentů britské rozvědky v Praze ve "válce" s BIS, přezdívané aféra teplého Hurrana před několika lety. Jejich zadání muselo být tehdy v přímém protikladu k oficiálnímu zadání tehdy novou vládou Tony Blaira - stejně jako dnes se britští zpavodajci snažili o politický lobbing v neprospěch své vlády. I podle jindy mizeně informovaného New York Times , spoléhajícího se pouze na Pentagonem a CIA "prověřené zrdoje", to všechno byl spletitý příběh politické rivality mezi českými vedoucími představiteli a sporů mezi soupeřícími tajnými službami, korunovaný sérií obyčejné neschopnosti a vzrušených prohlášení...

Pověst britské špionáže byla tehdy vážně poškozena: Chris Hurran, tehdejší šéf odbočky MI6 v Praze, bývalý bývalý armádní důstojník, se tehdy snažil tajně získat nového špiona na iráckém velvyslanectví v ČR, s čímž byla podle jeho mínění česká tajná služba srozuměna. Hurranovým cílem se stal Džábir Sálim, irácký diplomat číslo dvě na pražském velvyslanectví, který by byl potenciálně cenným zdrojem informací o iráckých aktivitách ve střední Evropě i jinde. Byl to totiž rezident Saddámovy hlavní tajné policie, Muchabaratu. Operaci připravila CIA, ale ambiciózní Hurran se jim snažil "špičkového agenta" "vyfouknout". Britové požádali české kolegy, aby jim pomohli sledovat Iráčanův pohyb po Praze. Ale ve chvíli, kdy byl Hurran připraven pokusit se Sálima kontaktovat, Iráčan zmizel. Česká tajná služba musela Britům přiznat, že ho ztratila. Sálim a jeho šest dětí se později objevili v Německu a požádali o azyl. Britská tajná služba poslala šéfovi české tajné služby dopis, v němž si stěžovala na neschopnost prokázanou v případě Sálim.

Byla to ale pouze neschopnost? Dopis nebyl v Praze přijat dobře a česká odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. České sdělovací prostředky začaly v senzacechtivém tónu informovat, že šéf odbočky britské tajné služby v Praze je homosexuál, a TV Nova odvysílala záběry Hurranova domu. Nejenže se tím vztahy české a britské tajné služby ocitly v troskách, ale byla zahozena nejlepší šance zjistit, co se děje na iráckém velvyslanectví v Praze, a to rok předtím, než Muhammad Atta přijel do Prahy. Poškození vztahů s britskou tajnou službou stálo místo šéfa české tajné služby Karla Vulterina, který byl odvolán v roce 1999. Na jeho místo nastoupila další kontroverzní postava, Jiří Růžek. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání chtěla tehdy postavit Novu na pranýř, Petr Nečas mluvil o skandálu a stupiditě, na Baštu útočil Vávra v pořadu Sedm, čili sedm dní. Exředitel BIS Devárý mluvil o diletantismu, jako kdyby on za nic nemohl. PO čase se na kauzu zapomělo, a vztahy se narovnaly díky "Attovým schůzkám v Praze", které pomohly CIA udělat slí můstek i tam, kde nebyl.

Tolik oficiální verze, mající zahladit stopy po problému daleko větším. O šlompáctví CIA v Praze, katastrofální neschopnosti rezidenta MI6 a válce v BIS. MI6 měla z ostudy kabát na míru střižený a tak se snažila alespoň o mediální "spin". Existují země, v nichž je homosexuální rozvědčík asi k takovému užitku, jako žena rozvědčice v Íránu. S homosexualitou měli britští rozvědčíci problémy už dříve. Jejich velká esa, Anthony Blunt a Guy Burgess, oba homosexuální pracovníci britské rozvědky, byli zároveň nejúspěšnějšími agenty, jaké kdy měla KGB... Praha je přitom životně důležitým střediskem pro získávání špionážních informací pro všechny západní rozvědky.

Pikatní zůstává, že v tu dobu přijal expremiér Miloš Zeman ve svém bytě v Novém Veselí u Žďáru nad Sázavou velvyslance USA Craiga Stapletona na velvyslancovu žádost. Stapleton dorazil ve voze americké diplomatické mise na kapotě s vlajkou USA a vlajkou s orlem americké vlády. "Přijel jsem na soukromou návštěvu, protože pan Zeman je velkým přítelem Spojených států, velkým pomocníkem v boji proti terorismu a odvážným politikem, který jako předseda české vlády veřejně prohlásil, že se s teroristy nevyjednává, nýbrž bojuje," řekl Právu Stapleton před setkáním. Koho těmi teroristy myslel, už americký velvyslanec neřekl. K nápravě vztahů s Brity došlo tehdy až po přímé intervenci některými českými politiky přímo v Downing Street... A to je i jeden z nezapomenutelných vroubků, které má Lauderova NOVA nejen v amerických a britských, ale i v českých politických kruzích.

Ani CIA není bez viny, neb někteří jedinci v ní měli před zvolením Clintona prezidentem tak panický strach z nástupu "socialistů" - demokratů, že neváhlali a hledali za pomoci českých zpravodajců podobných názorů "kompro-materiály" na svého budoucího prezidenta dokonce až v matičce Praze, kde Clinton kdysi v dávné minulosti strávil pár týdnů. A jako kolikrát už v podobných případech, jakoby "zázrakem" se na to přišlo...

Nynější hledání "argumentů" pro zahájení války s Irákem se americké špionáži také nepovedlo. Odposlechy iráckých dustojníků pocházely z období operace Pouštní bouře, satelitní snímky a jejich časová návaznost byly upraveny tak, aby to vypadalo jako čilý provoz u jedné z továren těsně před inspekcemi. Generál Powell, který se pomocí těchto zfalšovaných "důkazů" snažil ovlivnit valné shromáždění, měl tehdy v newyorském ústředí OSN pouze ostudu...

Odposlech "nerozhodnutých" diplomatů v sídle OSN dospěl zákonitě po svém "náhodném" prozrazení k "bumerangovému efektu" a připomněl světové veřejnosti doby té nejstudenější studené války... Pravidelnost a "náhodnost", s jakou jsou válečnická tažení amerických a britských tajných služeb úspěšně a spektakulárně torpédována, svědčí i třetím a čtvrtém možném vysvětlení: že totiž kvalita tajných služeb rapidně klesá či se probudili doposud spící krtci - přímo v jejich středu. Protože přijmeme-li "konspirativní scénář", že všechny "náhody" mají společného jmenovatele, pak lidí, kteří jsou operativně informováni o akcích MI6 i CIA zároveň a mohou koordinovat mediální "dopad", není mnoho... A nemusí být za vším jen oni démonizovaní Rusové, neboť současná "válečná hysterie" USA například přímo ohrožuje bezpečnostní situaci v Izraeli. A Mossad ani Šinbet žádné své akce - a to ani v České republice - prozrazeny doposud nemá. Nebo se to alespoň neví v novinách.