Co stojí pád režimu

Podle odhadů, mezi nimiž stojí za pozornost zejména brilantní analýza Kennetha Pollacka, bývalého analytika CIA, se dá očekávat, že Američané použijí 250-350 000 vojáků, což je asi o polovinu méně, než při prvním konfliktu v Perském zálivu. Rozpočtová varianta rychlé války, kterou v září loňského zpracoval kongresový rozpočtový výbor Demokratické strany, odhaduje první fázi vzdušné invaze a pozemního boje na 30-60 dní, kterou poté prodlouží na 2,5 měsíce vojenská přítomnost vítěze v zemi. Očekává se zabití nebo zajetí Saddáma Husajna a jeho věrných, pacifikace střetů na jihu a zvláště na severu země, kde se nachází početné kurdské obyvatelstvo. Až opadne dým, podobně jako v Afghánistánu, přijde na řadu méně heroická fáze: počítání mrtvých a ztrát.

To je ale jen ta zdánlivě optimistická varianta. Válka totiž může být komplikovanější a po rychlém nástupu se může dostat do fáze těžko odhadnutelných variant. Mezi ně analytici vypočítávají následující: irácká urbánní obrana (aneb válka v ulicích), válka s Izraelem, nečekané teroristické akce, užití zbraní hromadného ničení, dopady na trh a makroekonomické šoky. Výše ceny se tak bude zvedat úměrně s vojenskou asistencí, humanitární pomocí a obnovou zničených oblastí.

Generál Joseph Hoan, jeden z těch, kteří se účastnili první války v oblasti, varuje zvláště před válkou v ulicích. "Scénář, který je pro mne noční můrou, předpokládá, že šest iráckých divizí, tvořených elitními republikánskými gardami, a šest těžce ozbrojených posílených divizí za podpory několik stovek vojenské protivzdušné obrany, se rozhodne bránit hlavní město Bagdád," děsí generál. "Výsledkem budou vysoké ztráty na obou stranách a ničivé dopady na civilním obyvatelstvu," připomíná. "Bude to vypadat jako prvních 15 minut filmu 'Zachraňte vojína Ryana'," uzavírá.

Dalším vysokým rizikem je použití zbraní hromadného ničení: a to zejména biologických a chemických. Pravděpodobným cílem by se mohl stát Izrael nebo Saudská Arábie. Právě rozšíření konfliktů do dalších zemí je jednou z hrozících variant. Vedle Izraele a Saudské Arábie se může konflikt dotknout silně také Kuvajtu a některých rozhodujících těžebních míst. Vyloučit nelze ani paravojenské útoky teroristů na Čínu a Rusku, to v případě, že by se zapojily do konfliktu, nebo v oblasti subindického kontinentu.

Pád iráckého režimu tedy rozhodně nemusí být rychlý, dopady se dají již dnes odhadovat na roky. Jak se ale dají vyčíslit finanční ztráty?

Ztráty rychlé války

Při odhadu finančních ztrát je důležité vědět, co vlastně zahrnujeme do její výše. Máme-li na mysli pouze přímé "válečné ztráty", nebo zahrneme do odhadu také cenu okupace a vojenských sil po válce včetně humanitární pomoci a rekonstrukce země. Podle Larry Lindseye, ekonomického analytika z týmu Bushovy administrativy, bude horní hranice někde mezi 100-200 miliardami amerických dolarů. Lindsey míní, že je to cena nízká, která se rovná 1-2 procentům z amerického HDP. To za předpokladu, že válka bude rychlá, bude to mít i příznivý dopad na ekonomiku. Oficiální zpráva, kterou o finančních dopadech dostal prezident George W. Bush nebyla zveřejněna. Krátce po vyjádření Larry Lindseye si ale Bílý dům dal tu práci, a slovy mluvčího Scotta McCleana se od uvedených čísel distancoval.

Do současnosti ale přesto existují dvě jiné analýzy, vypracované dvěma rozpočtovými výbory: analýza Demokratické strany a kongresového výboru. První výbor odhaduje výše v rozmezí 48-60 miliard dolarů, což je méně než první válka, která stála "pouhých" 80 miliard. Ve svých úvahách vychází první studie ze srovnání s první válkou v zálivu a jejím charakterem. Druhá studie používá trochu jiné metodologie, vyšší počet vojáků a dobu operace stanoví na 3 měsíce. Výše finančních prostředků se tu pohybuje kolem 20 miliard dolarů a za každý další měsíc připočítává 8-9 miliard. Celkem by se za předpokladu, že válka bude trvat 30 dní a poválečné operace budou trvat 2,5 měsíce, vyšplhala výše finančních nákladů na 44 miliard dolarů.

Co když se ale konflikt protáhne? Co když se do hry dostanou výše zmiňované varianty? Kenneth Pollack míní, že snesitelná délka konfliktu je šest měsíců. V takovém případě by se náročnost stupňovala úměrně s náročností finančního krytí. Ta by se za takového předpokladu dostala na úroveň až 140 miliard amerických dolarů. To jsme ale stále u "rychlé války", která má svůj dynamický počátek a konec. Nezahrnuje poválečnou asistenci, nezahrnuje humanitární pomoc a už vůbec nevyčísluje délku "okupace", na způsob té v Japonsku, jak se o ní můžeme dočíst v různých jiných úvahách americké administrativy

Analytik Pollack odhaduje počet vojáků, kteří by v prvních letech zajišťovali nově nastolený režim, na 300 000 lidí. Po pěti letech by mohla tato síla klesnout na minimum 100 000 vojáků. Roční výdaje na vojáky se podle kongresového rozpočtového výboru mohou pohybovat ročně kolem 17-46 miliard za předpokladu 250 000 rotujících vojáků. Takovéto odhady stojí na té nižší příčce dosavadních srovnatelných konfliktů, a počítají spíše se scénářem, jaký známe například na Balkáně.

Nejobtížnější operací, který bude také klást největší nápor na finanční náklady, je délka "budování státu". Rozhodnou se Američané použití dlouholeté okupace, nebo nastolí spřátelený režim, který bude vykonávat podobný typ vlády, jak se o to pokouší ten v Afghánistánů, reprezentovaný tzv. Loya Jirgou?

Budování iráckého státu

Režim po Saddámovi je velkou neznámou. "Chtějí Spojené státy americké zavést okupační režim podobný tomu v Německu nebo Japonsku po 2. světové válce? Chtějí zavést ústavu západního stylu, svobodný tisk, svobodné volby a veškerou další infrastrukturu západní demokracie? Chtějí Spojené státy zavést nový Marshallův plán pro demokracie na Středním Východě?" ptají se autoři analýzy. Žádné předchozí recepty a zkušenosti s budováním nového režimu ale nemohou obejít unikátnost situace, s níž se budou muset Američané vypořádat po svém vítězství. Irák není Haiti, ani Bosna a Hercegovina, ale ani Afghánistán.

Experti upozorňují na to, že řešení, které nabízí americká administrativa nebude možné být krátkodobé, naopak. Nebude to trvat roky, ale desetiletí, než dojde ke stabilizaci režimu země, která byla po staletí zmítána etnickými a náboženskými konflikty. Za uplynulé desetiletí utratily Spojené státy americké 250 miliónů dolarů na programy pro Střední Východ. Zpráva OSN z roku 1991 nabízí pozoruhodné srovnání. Finanční zátěž na rekonstrukci Iráků po první válce v roce 1991 k původnímu stavu se odhaduje na 22 miliard dolarů. Tato suma má své další náklady -- dnes už by se po obrovském propadu v kvalitě života a zdrojů pohybovala kolem 30 miliard.

A Marshallův plán? Při dobré paměti vzpomeňme, že investice, které napumpovaly Spojené státy do rozbořené Evropy po 2. světové válce, dosáhly celkové sumy 13,3 miliard dolarů po čtyři roky. To odpovídalo tehdejším 4,5 procentům HDP nebo 450 miliard růstu dnešního HDP. Srovnání se západní Evropou, zničenou válečným konfliktem má rovněž své limity. Úroveň občanské společnosti, vzdělanosti a infrastruktury, do níž šly investice je nesrovnatelné se stavem irácké společnosti. Autoři upozorňují na to, že mnohem přesnější srovnání nabízí stav zemí, jakými jsou Alžírsko či Írán. To vede analytiky k závěru, že výše finančních prostředků na takovýto finanční plán by musela být šestkrát tak vyšší -- a pohybovat se na úrovni 75 miliard: nejméně 30 ale možná až 105 miliard.

Kdo zaplatí účet?

Hlavní otázka ale zní: "Kdo zaplatí účet?" Zdevastovaný Irák, který podléhá tvrdému embargu a jehož zahraniční dluh činí 100 miliard dolarů? Celkové finanční požadavky po roce 1991 na tuto zemi činí 300 miliard. Zatáhne účet OSN? Těžko, zvláště když se Američané nedohodnou v rámci multilaterální operace. Zůstane to na Američanech? Ano, ale jenom zčásti. Pomožme si srovnáním: válka v Afghánistánu, která do konce září loňského roku stála Američany na vojenských výdajích 13 miliard dolarů. Podíl humanitární pomoci byl o poznání nižší: pouhých 10 miliónů dolarů. Co chcete ostatně od země, která ročně vydává z rozpočtu na různé demokratické programy po celém světě 15 miliard?

Hlavní účet tedy zaplatí především lidé v Iráku. Pokud jejich ekonomika přežije, mohou do jisté míry spoléhat na své ropné bohatství. Do jisté míry -- a v dlouhých letech, které budou mít řád desetiletí. Válka totiž zachvátí nejen produkci, ale i rafinérie. Dopady toho prvního konfliktu v zálivu jsou dosud citelné. I při předpokladu, že zásoby, která má Irák k dispozici, z ní činí velmi bohatou zemí, obnovení těžby a produkce bude velmi obtížný proces, na němž všichni prodělají.

Konečný účet se totiž jeví mnohem vyšší, než se původně zdálo i těm největším pesimistům. Analytici z cambrigské American Academy of Arts and Sciences soudí, že v tom nejlepším případě budou náklady na válku a obnovu země v letech 2003-2012 stát minimálně 990 miliard dolarů. To za předpokladu, že vojenská, diplomatická fáze, jakožto fáze rekonstrukce a budování státu, budou úspěšné. Pokud tomu zrovna tak nebude, odhadují celkovou sumu na závratných 1,9 biliónu (1900 miliard) amerických dolarů.

Je to dobrá cena za válku?

Integrální text:

War with Iraq, Costs, Consequences, and Alternatives, American Academy of Arts and Sciences, Cambridge 2002.

Další užitečné odkazy:

• The National Security of the United States of America
• statistické údaje jiných předchozích válek
• Pollack, Kenneth: "Next Stop Baghdad?", Foreign Affairs 18 (2), březen/duben 2002.
• Pollack, Kenneth: The Threatening Storm: The Case for Invading Iraq, New York, Random House, 2002.
• Cordesman, Anthony H: Iraq's Military Capabilities in 2002: A Dynamic Assessment, Center for Strategic and Internationales Studies, Washington, 2002.
• Mofid, Kamran: The Economic Consequences of The Gulf War, Londýn, Routledge, 2002.
• O'Hanlon, Michael E: "Counting Casualties: How many people would die in an Iraqi War?" Slate, 25. září 2002.
• Assessing the Cost of Military Action against Iraq: Using Desert Shield/Desert Storm as Basis for Estimates, analýza rozpočtového výboru Demokratické strany, 23. září 2002 ("House study").
• Congressional Budget Office, "Estimated Costs of a Potencial Conflict wit Iraq", září 2002, CBO study
• Carstens, Roger D.: "A Marshall Plan for Iraq", The Washington Times, 5. srpna 2002.