Bývalý ředitel CIA Woolsley řekl začátkem roku v Itálii, že v arabských zemích se demokracie těžko prosazuje. Mají tito lidé naznačit svými výroky myslící světové veřejnosti, že USA chtějí prostě prospět světové demokracii tím, že ji rozšíří na další státy světa?

A nepoloží si myslící světová veřejnost otázku, jestli Geroge Bush nevyjádřil svou ideu demokratizace muslimského světa právě před americkými průmyslníky proto, aby je ujistil, že jeho vláda dbá na to, aby americký průmysl nemusel čelit problémům spojeným s nedostatečnými zásobami ropy nebo zvyšováním její ceny?

Je tedy záměrem politiky George Bushe vůči Iráku boj proti terorismu nebo zajištění si přístupu k arabským ropným polím násilným zavedením demokratického politického systému v arabském světě? Pokud jde o spojení Hussajnova režimu s Bin Ládinem, došlo nedávno v USA k veřejnému konfliktu mezi CIA a FBI, když FBI tvrdila, že o tomto spojení neexistují žádné důkazy. Stejně tak si USA nejsou jisty svými argumenty o tom, že Irák stále ještě vlastní zbraně hromadného ničení, když nedávno publikovaly názor, že Irák mohl tyto zbraně uložit u svých sousedů.

Zjevně si tedy George Bush, přestože ustavičně tvrdí, že pro to důkazy má, není jistý tím, že v okupovaném Iráku budou nalezeny zbraně hromadného ničení, jejichž vlastnictví je jediným důvodem, který by v očích mezinárodní veřejnosti mohl ospravedlnit americký útok na Irák.

Jeho předchůdce, Bill Clinton, vynaložil velké úsilí na to, aby odstranil zdroj víc než padesátiletého konfliktu mezi arabským světem a západní demokracií, vytvořením nezávislého palestinského státu na územích okupovaných Izraelem od války z roku 1967. Zjevně v jeho politické koncepci měl mír na Blízkém východě vytvořit předpoklady pro obdobu mírového soutěžení mezi kapitalistickými a socialistickými státy, ve kterém by se arabské státy, zbavené potřeby reagovat na nespravedlnost vůči palestinskému národu, nevyhnutelně přizpůsobovaly úspěšnému západnímu systému. Není dokonce vyloučeno, že by nedošlo k teroristickým útokům na USA, kdyby úsilí Billa Clintona bylo korunováno úspěchem. Teroristé, kteří zaútočili na budovy mající symbolický význam pro USA, prošli leteckým výcvikem už v květnu a červnu roku 2000 a útoky tedy mohly být provedeny už za vlády Billa Clintona. Bin Ládin měl možná natolik seriózní úmysl pomáhat Palestincům, že svým útokem nepřerušil nadějná jednání o vytvoření palestinského státu. George Bush dal krátce po nabytí moci najevo, že jeho politická koncepce vůči arabskému světu bude založená spíš na konfrontaci než na spravedlivém přístupu k řešení problémů, když už 9.února 2001 ohlásil, že opouští mírová jednání mezi Palestinci a Izraelem. Teroristické útoky ze září 2001 pochopitelně prohloubily tuto konfrontační linii Bushovy politiky vůči muslimskému světu a vedly k omezení americké demokracie.

Je velmi vážnou otázkou, jestli George Bush útokem na Irák neovlivní negativně světové dějiny na příštích několik desetiletí.

Násilné zavádění demokracie v muslimském světě s největší pravděpodobností vyvolá mezi muslimy jen prohloubení náboženské víry a rostoucí počet lidí ochotných obětovat své životy při sebevražedných útocích. Arabské národy nemají armády, které by se mohly postavit té americké a terorismus je jediná forma rezistence, která je jim dostupná. Proti terorismu se ale účinně mohou bránit jen totalitní státy a případné pokračování teroristických útoků může vést jen k dalšímu omezování demokracie. Francie, Německo a Rusko nepochybně vnímají tuto chmurnou perspektivu světových dějin po případné vojenské okupaci Iráku. Ani stále rostoucí arzenál zbraní hromadného ničení nedává za pravdu Georgi Bushovi. Nemají-li být použity, určitě tomu prospěje prosazování spravedlnosti v mezinárodních vztazích spíše než opačný přístup.