To však nepřineslo potřebný klid bloudící Kafkově duši. Když se v 60. letech minulého století vracel chudý student přes Karlův most na žižkovské koleje, neboť neměl ani potřebných 60 haléřů na tramvaj, uslyšel u Týnského chrámu podivné zvuky. Zdálo se mu, že za zdí mluví vysoký dětský hlas a škemrá o odpuštění."Nikdy to již neudělám, tatínku." Bas, nevěstící nic dobrého mu odpovídal. "Ještě jednou a ptáček už ti nepoletí," brumlal. Když se student vzpamatoval, pochopil, že stojí před domem, kde žil slavný židovský spisovatel. Nad vchodem to dodnes připomíná pamětní deska. Nešlo mu do hlavy, co vlastně zaslechl. Když si přečetl "Dopisy otci", pochopil, že starý Kafka zřejmě přistihl malého Františka při onanii. To pro staršího místní synagogy byl neodpustitelný prohřešek proti Tóře, jejíž neustálé studium je dědičným právem a svatým úkolem každého Žida. Nezbedného synka přísně pokáral a vyhrožoval mu, že již nikdy nebude mužem. Talmud stanoví jak přizpůsobit trest spáchanému zločinu. Za vše se dostane od nejvyššího Soudce příslušné odměny. Zážitek z dětství se stal slavnému spisovateli celoživotním traumatem. Propadl nevyléčitelné stydlivosti a nedokázal navázat plnohodnotný vztah k druhému pohlaví. Nepomáhal ani přísný půst prvorozeného v předvečer Pesachu ani nabídky Mileny Jesenské na procházky po Petříně , kam putovaly milenecké dvojice. Mučivé stavy řešil Kafka psaním. Nad čistým papírem prožíval slastný orgasmus.

Student ekonomie podrobnosti spisovatelova života neznal. Uvědomoval si, že z hlediska mikroekonomického je onanie nezdravé mrhání lidskou energií, nezajištující minimální rozsah efektivnosti. Nechápal však její destruktivní vliv na osobnost. Obrátil se na věhlasného znalce Kafkova díla profesora Eduarda Goldstückera, aby mu poradil. V literárním archívu tajně sejmul ze zažloutlých stránek mikroskopické vzorky chámu a předal je kriminalistům. Po aféře s Monikou Lewinskou a bývalým prezidentem USA Clintonem jej napadlo, že krůpěje spermatu mohou obsahovat i Kafkovy literární práce. Laboratoř potvrdila, že se jedná o DNK slavného literáta, když analyzovala okousanou násadku jeho pera. Při rozčlenění plochy listů se ukázalo, že umělec ejakuloval, vždy když popisoval násilí, úzkost, proměnu v brouka, nebo, když mu děvečka v Zámku nabízela podivné služby. Nejvíce byl prosycen rukopis "Procesu": "Ty jsi Josef K.," řekl duchovní . "Ano," řekl K. "Pak jsi tedy ten, koho hledám"... Následují výmluvy obžalovaného: jde o omyl, všichni lidé jsou stejní, soud není nestranný, ale zaujatý, jsem nevinen. "Tak mluví všichni viníci," podotýká kněz. "Jsi obžalován a přespříliš hledáš cizí pomoc a obzvláště u žen. Nepozoruješ, že to není ta pravá pomoc?" K. odpovídá: " ... ženy mají velkou moc. Kdybych mohl přimět několik žen, které znám, aby pro mne pracovaly společně, určitě bych prorazil. (!) Zejména u toho soudu, který se skládá téměř jen ze zástěrkářů," (zřejmá narážka na svobodné zednáře nebo na nějakou tajnou pederastickou loži). Kněz namítá: "Ukaž vyšetřujícímu soudci z dálky nějakou ženu a on povalí soudcovský stůl i obžalovaného, jen aby se k ní dostal včas!"

Na základě studentem ekonomie zjištěných skutečností, dokládajících spisovatelovu pohlavní předrážděnost, byli nuceni přehodnotit i marxističtí kritici pohled na Kafku. Především Ladislav Štoll. Ten tvrdil, že se jedná o maloburžoasního intelektuála, který ztratil kontakt s lidovými masami. Nebral v úvahu, že spisovatel trpěl nevyléčitelnou neurastenií s předčasnými výrony semene. Sexuologové se onanie neobávají, podobné excesy nejsou výjimkou. Stačí jen zalistovat nepublikovanými stránkami "Dopisů Olze": "Když jsem se dočetl jako žák výběrové školy Krále Jiřího v Poděbradech, že onanie je úchylka, vyděsil jsem se. Plakal jsem lítostí a po každé, když se to stalo, byl jsem stihán výčitkami a melancholií. Se začátkem nového roku jsem si dokonce dával předsevzetí, že tuto činnost srazím z nekontrolovaného počtu na pouhé tři "hříchy" ročně. Většinou jsem si svůj určený podíl vybral již během prvního týdne..." Stranické vedení se snažilo zabránit pro přívalem dosud neznámých skutečností jakémukoliv politickému a společenskému skandálu a nakonec souhlasilo s přehodnocením přístupu ke Kafkově dílu.

Značně obtížné bylo veřejnosti vysvětlovat, že spisovatelova duše nenalézá klid ani po smrti a straší v pražských ulicích. Leninská věda podobné idealistické pojmy nezná. Ideologického nebezpečí se zaleklo konzervativní křídlo strany. O znepokojivých skutečnostech byl informován první tajemník ÚV KSČ soudruh Antonín Novotný. Proslavil se mnoha pozoruhodnými výroky, když na XI. sjezdu KSČ prohlásil, že pokud bude prezidentem, tak nikdo nemůže mít vyšší plat než 6000 Kč, což byla jeho mzda i s přídavky na děti a s vyúčtováním cestovného do Moskvy, čímž šokoval i Zdeňka Nejedlého. Na tajném zasedání politbyra se za Kafku přimlouvaly Anežka Hodinová-Spurná a Luisa Landová--Štichová, mezinárodně uznávaná anarchokomunistka a národní umělkyně Marie Majerová. Citlivá duše ženy si umí představit o jakou tragickou diagnózu se jedná. Převahou jednoho hlasu předsednictvo rozhodlo, urychleně svolat kafkovskou konferenci na zámek v Liblicích . Tam padlo poslední slovo, jak nebohou spisovatelovu duši uklidnit a nesmrtelnou nešamu dovést k věčnému spánku do olam ha-ba. Vědci se dohodli se, že vydávání Kafkových sebraných spisů nikoho neohrozí, že naše socialistická společnost je již natolik vyspělá že "kafkování" nemůže zvrátit výsledky pětiletky.

Student ekonomie, jenž kdysi zaslechl tajemné hlasy vycházející ze zdi domu, kde Kafka bydlel, netušil, co přílišnou zvídavostí způsobí. Nevěděl, že i mávnutí motýlího křídla může zapříčinit pád akcií na newyorské burze. S Kafkou si nevěděl rady. Drobný židovský chlapec se mu stále zjevoval. Zpocenou ručkou si mačkal "ptáčka". Plakal a škemral o pomoc. Hypnotické oči prosily za odpuštění. I navštívil vrchního pražského rabína, aby se mu svěřil s podivnými "kafkovskými" zážitky. Mudrc se zamyslel a poslal mladíka k tumbě velkého Rabi Leva, ležícího na Starém židovském hřbitově. Příští noci se studentovi zdál opět sen. Rabín Lev mu podal obálku, kde našel tisíc liber sterlingů. Pochopil, že musí do Londýna k vyšší židovské instanci. Když se před monumentálně vyhlížejícím starcem sídlícím v paláci poblíž Temže poklonil, uslyšel: "Peníze vždycky někomu patří, proto nemohou být anonymní nebo "odcizené". Odcizený je jen hlupák, který je neumí užívat. Pravověrný Žid odcizení nezná, nikdy to slovo neslyšel. To jen gójové s podobnými nesmysly ztrácejí čas." "Vrať se do Prahy," pokračoval stařec. "Až se zjevení objeví, hlasitě zvolej - Všemohoucí je Bůh Izraele. Rychle mu vezmi klobouk. Žádný vychovaný Žid nemůže do synagogy, do společnosti ani k jídlu bez přikrývky hlavy. Kafkova duše se chtě nechtě vrátí tam, odkud přišla. Tak jeho zakletí zrušíš," vysvětloval mladíkovi. "A nezapomeň vyřídit pozdravení vrchnímu rabínovi, že se Mordechaj poroučí a vzkazuje, aby byl trpělivý. A protože jsi chtěl pomoci mému soukmenovci, odměním tě", pohlédl na studenta. "Až se v ulicích Prahy objeví nápisy: Kdo jiný než my, Kdy jindy než teď, S kým jiným než s námi -- neváhej, pospěš na manifestace a staneš se ministrem! "

Co moudrý rabi řekl, to se také stalo. Ze zvídavého chudého chlapce, živícího se na studiích sběrem lahví, vyrostl věhlasný vědec. Když se objevily uvedené slogany na pražských nárožích, byl jmenován ministrem financí nové osvobozené vlády. V knize "Ekonomická věda a ekonomická reforma" jako vzpomínku na romantickou kafkovskou cestu do Londýna rozpracoval v rámci monetaristické ekonomické doktríny myšlenku o univerzální funkci peněz v lidské společnosti. Vedle známého tvrzení, že peníze nepáchnou, "Pecunia non olet", jak prokázal při vybírání daní ze žump a záchodů římský césar Vespasianus, dávaje přičichnout k minci svému naivnímu synovi, ministr úspěšně razil do té doby nevídanou ideu, že nelze rozlišit peníze "čisté" od "špinavých". Odvážná byla i jeho myšlenka, že při hledání ekonomické rovnováhy je nezbytné najít "správné" množství peněz pro "správné" lidi... V 90. letech proslul metodou obálkové privatizace, umožňující v historicky krátké době vytvořit bohatou vrstvu národa, mravní oporu společnosti. Učenec matematicky kvantifikoval procento nejistoty ve vztahu k návratnosti takto rozdaného oběživa. Stanovená parita překonala očekávání, což zpochybnilo kdysi úspěšnou peněžní reformu komunistického předáka Antonína Zápotockého v roce 1953. Za větu, -Peněžní volnost je opravdu nežádoucí jev socialistické ekonomiky -, potvrzující výrok prezidenta Novotného, pravděpodobně čeká otce českého privatizačního zázraku nejen prezidentské křeslo, ale i Nobelova cena. Třetí pro Českou republiku. Třetí!