13. 2. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
13. 2. 2003

Monitor Jan Paula : Česká televize účelově zkreslila Romanův příběh

Respekt č.7/2003 přinesl jako hlavní téma velmi zdařile připravený článek autorky Elišky Bártové, pod názvem "Desítky tisíc lidí čekají na šanci odhodit svěrací kazajku". Zabývá se jak životem lidí s mentálním postižením v ústavech, tak i osudem reformy sociálních služeb, jež se zdá být nástupem Zdeňka Škromacha na ministerský post vážně ohrožena. Škromach totiž vyhodil dva klíčové zaměstnance ministerstva, kteří reformu připravovali v česko-britském projektu, který stál obě strany dost úsilí i finančních prostředků.

Britský model minimálních zásahů do práv osob s mentálním postižením (jež vede k redukci velkých ústavů) je koncentrovaný i v přijatých tzv. Standardech kvality péče, které jsou sice závazné, ale prakticky nesplnitelné pro současné velké ústavy v České republice. Článek mě zaujal především schopností tlumočit základní otázky, související s budoucností mnoha handicapovaných lidí u nás, a nabídl mi konfrontaci s nedávným dokumentem České televize, který se podobné tématice také věnoval. Bylo zajímavé sledovat, jak zúčastnění autoři vnímají funkčnost ústavů sociální péče, v nichž mnozí lidé dosud žijí pohromadě jako dobytek.

Zatajené souvislosti

Zdá se, že jsou Britské listy pro Českou televizi zdrojem zajímavých témat, aniž by to ovšem kdekoliv uvedla. Dokument o Romanovi, který před nedávnem odvysílala v cyklu Bleděmodrý svět, je o člověku, který dokázal opustit ústav sociální péče a nyní se svou ženou i dítětem žije každodenní život. Z porovnání dramaturgie textu a filmu je zřejmé, že se Romanovo vyprávění v Britských listech zřejmě stalo předlohou k televizní adaptaci.

Téměř před rokem totiž zaznamenala Eva Brožová (ze společnosti Duha-integrace osob s mentálním postižením) autenticky vyprávěný Romanův příběh ZDE, který byl autorkou zamýšlen jako protějšek šťastnému příběhu Andrejky ZDE. Roman v něm vyprávěl o svých zkušenostech v ústavech sociální péče a o své cestě k nabytí svéprávnosti. Ta znamenala praktickou možnost návratu mezi lidi, u níž ale v počátečních rozhodujících fázích podstatně stála právě Duha. "V Duze jsem to dotáhli dokonce ke způsobilosti k právním úkonům", uvedl tehdy Roman, avšak ani na jediném místě v dokumentu není tato důležitá okolnost zmíněna.

Scénář filmu napsal Jan Nouza, dramaturgii zařídila Bronislava Janečková a režie se ujala Alena Hynková. Výsledkem je bohužel žalostný bledě růžový kýč, kterak negramotný lump ke svéprávnosti s pomocí ústavu přišel. Slovo "přišel" je výstižné. V celém snímku totiž kromě Romanovy osobní vůle nepadne jediná zmínka o tom, jakým "zázrakem" se to stalo.. Ba naopak.

Z vyprávění Václava Valtra, ředitele ústavu sociální péče Mirošov a v důsledku nedopovězení souvislostí má divák dojem, že právě on a jeho ústav se podstatnou měrou přičinil o Romanovu svéprávnost. "Byla to taková spletitá cesta k tomu, aby se Romanovi vrátila způsobilost k právním úkonům," uvedl mimo jiné v dokumentu Valtr. Bylo sice zřejmé, že v Radošově se Roman naučil spoustu užitečných věcí, jako číst a počítat, jenomže tvůrci neměli potřebu v zájmu úplnosti konfrontovat výpovědi účastníků dokumentu, a tak zástupci Duhy nebyli vůbec přizváni.

Film tím přeskočil podstatný úsek Romanova života a otázka svéprávnosti se otevřela a ihned zavřela až v jeho vyprávění, jak se seznámil se svou ženou Irenou: "Já jsem pak za ní jezdil, už jsem byl v Rokycanech, už jsem byl svéprávnej!" Co bylo v Rokycanech a jak získal Roman svéprávnost se bohužel diváci nedozvěděli. Přitom i Eliška Bártová v Reflexu píše, cituji: "V té době uviděl Roman v novinách inzerát společnosti Duha, zavolal tam a dohodl si první schůzku. V Duze jim pomohli dokončit, co sami začali -- podařilo se vrátit oběma způsobilost, takže mohli z ústavu odejít."

Překvapivé také bylo, že jediného pomocníka z vnějšího světa mimo ústav representovala ve filmu pouze sousedka Jaroslava Mathesová. Přitom sám Roman ve svém vyprávění pro Britské listy uvedl: "V Duze jsme začínali od samého začátku. Spoustu věcí jsme se tady naučili, naučili jsme se bydlet mezi lidma, chodit do práce včas, naučili jsme se jednat S pomocí Duhy a paní Pilátové jsem získal sociální byt." I tyto souvislosti autoři opomenuli, avšak v dokumentu, který je založený především na faktech, by záměrem tvůrců měla být faktografická přesnost všude tam, kde je podstatná.

Neděláme dokument, ale umění

Potíž je, že stejně jako před rokem 1989, převládá i nyní v řadě projektů České televize povrchnost ve zpracování veřejnoprávního tématu. Na úkor objektivního a občas syrového zobrazování skutečnosti (jež jako jediné může být v dokumentu nezávislou a smysluplnou informací) je upřednostňován tzv. subjektivní "tvůrčí" pohled, se všemi znaky dramaturgického klišé. Do popředí zájmu se tak nedostává to, jak se věci skutečně mají, ale snaha o vytvoření celkového výsledného dojmu, který je podřízený formálním uměleckým kritériím.

Cílem proto není zprostředkovaná skutečnost, ale to, co si o ní jako tvůrce myslím. Na místo toho, aby filmaři poslouchali odborníky na konkrétní problematiku (kterými nejsou) a kladli jim tvrdé otázky, vyslovují se často skrze filmové médium výhradně estetickým jazykem. Dialogy aktérů pak nerepresentují je, ale předem připravenou představu režiséra o tom, jak chce aby film vypadal. Dovedeno ad absurdum - je to zneužití svěřených prostředků, jež jsou v této oblasti nemalé.

A tak se v dokumentu o Romanovi stalo, že Česká televize sice naznačila že jde o aktuální a palčivé téma, nedokázala ovšem využít možnosti k vyslovení konkrétních otázek. Namísto reflexe tvrdé reality vsadila tak jako mnohokrát před tím na umělecké ztvárnění snímku, jež se svým vizuálním zpracováním podbízí divákovi v dojemném příběhu. Je to dobře patrné na práci kamery, na volbě vizuálních atributů, střídání detailu a celku i na konečném ozvučení filmu.

V samotném dokumentu jsme tak svědky situace, kdy je namísto otázek a odpovědí upřednostňován vizuální symbol, jež se tu mění v zavěšené a ve větru se houpající kolíčky na prádlo, tu v usměvavé a radostné obyvatele ústavu, či v pohled na okno, před nímž stojí strom (patrně vyjádření.svobody). Celým filmem projíždějící tramvaj jsem nepochopil. Snad měla symbolicky vyjadřovat onu skutečnost a volnost života, anebo šlo o surrealistickou vložku.

Základním motivem filmu se stal dojemný návrat Romana do ústavů, u něhož jaksi "náhodou" filmaři asistovali. To je ovšem tradiční klišé, s jehož pomocí má jít o vyjádření podstatné změny dříve nesvobodného člověka. Mohu se vrátit tam, odkud jsem přišel, tedy se svobodně rozhoduji. Je však k lítosti, že se tento motiv filmařům scvrknul jen do formálních zdravic a za přítomnosti nic neříkajících servilních dialogů končil dojemným prohlížením rodinných fotografií.

Tradiční happyend

Nechci zlehčovat Romanovo úsilí dát o sobě vědět, přestože se ve filmu pohyboval až nápadně suverénně. Zklamali filmaři, nikoliv on. Život není ve skutečnosti tak idylický a nekončí vždy s dobrým koncem, jak se nám snažili tvůrci presentovat. Překousnul jsem proto i velké množství dojemných scén krmení dítěte (jistě, mají z něho radost), návštěvy u dětského lékaře (doklad o tom, jak se starají), v textilním bazaru (žijí skromně) a nakonec i poslední záběry které patřily dvojici, kterak otočená zády ke kameře kráčí za optimistické hudby a slovy o důvěře vstříc novým zítřkům.

Vyprávění Romana a Ivany bylo v celém filmu v podstatě optimistické a pozitivní. Krásný uskutečněný sen o tom, jak jim to v manželství a v životě funguje a jak si pomáhají. Jestliže ovšem chtěli tvůrci ukázat především radost z nabyté svobody tohoto typu lidí, pak je jejich reflexe skutečně velmi povrchní. Po zhlédnutí snímku ve mně totiž zůstalo napětí z obav o tyto lidi. Zeptal jsem se proto, jakým právem ve mně autoři tento pocit vyvolali.

Vždyť přece svoboda každého jednotlivce bez rozdílu je velmi křehká věc. Oni přece nejsou jiní, jen více potřebují naší pomoc. Česká televize u mě vyvolala idealistický dojem čehosi mimořádného, co může být poškozeno, odtud můj pocit napětí, avšak Roman s Ivanou jsou přece v nabyté svobodě stejní lidé se stejnými právy jako my a proto s vlastními možnostmi selhání, které jim nemůžeme vzít. Nemůžeme přece přijmout falešné obavy z toho, že když Roman svoji ženu zbije, že se zase vrátí do ústavu a nebo že bude zbaven svéprávnosti. Třetina naší populace by přece v takto nastavených parametrech vnímání už nemohla nikdy nosit občanský průkaz.

Argumentuji, že Česká televize špatně odvedla svoji práci a ukázala vlastně na společensky stále stejná klišé přijetí těchto lidí do normálního života. Neudělala nic s tradičním institucionalizovaným pohledem, který znamená, že tito lidé dostali svobodu nikoliv proto, že jim náleží, ale jaksi za odměnu, za slušné chování v mezích civilizačních norem. Nebudou-li Roman s Ivanou řádně pečovat o své dítě, stát jim ho vezme. Přitom tisíce bezprizorních dětí tzv.zdravých rodičů je ve výchově zanedbáno, protože na ně nemají ctihodní a zaměstnaní rodičové vůbec čas. Morálka, v níž zkoumáme morálku handicapovaných lidí přes mikroskop našich nabytých a samozřejmých zkušeností, je povýšenecký alibismus. Česká televize proto neukázala plnohodnotné lidi, ale jakési polobytosti, jež k plnohodnotnému životu teprve musejí dorůst. Škoda.

Chvála ústavům

Na tomto místě se také obnažuje zásadní rozdílnost v pohledu na roli ústavů sociální péče v textu Elišky Bártové a v dokumentu České televize. Zatímco autorka Respektu se snaží poměřovat funkčnost ústavů v kontextu nové reformy sociální péče a jejích Standardů, Česká televize představuje ve svém dokumentu ústavy téměř jako jedinou možnou alternativu. Není to jen díky jediné "záporné" postavě Josefa Šilera, ředitele ústavu sociální péče v Bystřici nad Úhlavou, který Romanovi nevěří (Šiler byl v celém filmu nakonec asi nejupřímnější), ale i kvůli idealistickým obrázkům, které ve filmu presentovala.

Například ve chvíli, kdy Roman říká že byl nejšťastnější v Radošově, následuje střih na rozesmáté stařičké klienty (dříve chovanci), který pokračuje za radostného zvuku flétny až k usměvavým a "spokojeným" vozíčkářům. Účelovost a tendenčnost takového uměleckého vyjádření, či dotvoření myšlenky, je zcela poplatná metodám socialistické kinematografie a naprosto zkresluje samotný význam dokumentu.

Nakonec i zatajení významu společnosti Duha v životě Romana vytváří ve filmu České televize dojem, že bez pomoci ústavu by svůj sen nebyl schopen realizovat. Závěrem tedy alespoň dodatečně uvedu tato strohá fakta:

Duha poskytuje komplex služeb chráněného bydlení 35 dospělým lidem s mentálním postižením, celkem v 13 bytech v běžné zástavbě po celé Praze. V jednom takovém bytě žil necelý rok také Roman s Irenou.

                 
Obsah vydání       13. 2. 2003
13. 2. 2003 Richard Perle: Ano, netrpělivě chceme do války. Je načase
14. 2. 2003 Jak ČTK zkresluje informace Jan  Čulík
13. 2. 2003 Monitor Jan Paula : Česká televize účelově zkreslila Romanův příběh Jan  Paul
12. 2. 2003 Život s psychózou, anebo trest smrti?
12. 2. 2003 Nejnovější bin Ladinův pásek "nepodporuje Saddáma Husajna"
13. 2. 2003 Stát se s investorem ještě nedohodl o financování dálnice D-47 Jaroslav  Hlaváček
13. 2. 2003 O Iráku a Osamu bin Ladenovi ze zahraničního tisku
12. 2. 2003 Americké veřejné mínění podporuje útok na Irák i bez OSN; třetina Britů považuje za největší hrozbu USA
13. 2. 2003 Církevní představitelé Evropy společně proti válce v Iráku
12. 2. 2003 Čeští protestující proti válce by se neměli bát "bolševiků" Arie  Farnam
13. 2. 2003 Přímá volba prezidenta může znamenat zneužití institutu amnestie Martin  Škapík
13. 2. 2003 Architekti musejí být členem Komory architektů Dalibor  Borák
13. 2. 2003 Války o vodu Savannah  Blackwell
13. 2. 2003 OSN požehnala vodu jako veřejný statek a lidské právo Gustavo  Capdevila
13. 2. 2003 GATS: voda jako drahocenná obchodovatelná komodita Henry  Heyneardhi
12. 2. 2003 V ČR překonala nezaměstnanost 10 procent, na severní Moravě je 20 procent Jaroslav  Hlaváček
12. 2. 2003 Přijde v důsledku irácké války Tony Blair o premiérský úřad?
12. 2. 2003 Budou čeští odboráři demonstrovat proti válce, nebo se budou pouze dívat z oken? Štěpán  Kotrba
12. 2. 2003 Odbory v celém světě jsou proti válce
11. 2. 2003 Media Observatory varuje před monopolizací českého tisku
12. 2. 2003 Američané, kteří zachraňovali Francii
11. 2. 2003 Vltava-Labe-Press bylo před volbami vázáno smlouvami vůči politikům? Štěpán  Kotrba
13. 2. 2003 Čo je v pozadí prvého ostrého štrajku na Slovensku? Juraj  Zamkovský
13. 2. 2003 Je načase vyhlásiť vojnu vojnám Jozef  Lysý
13. 2. 2003 Krv a nádej vo Svätej zemi - pokračovanie po voľbách Ivan  Hromada
5. 2. 2003 Pošta redakci
4. 2. 2003 Hospodaření OSBL za leden 2003 Jaroslav  Štemberk
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
13. 2. 2003 O Iráku a Osamu bin Ladenovi ze zahraničního tisku   
13. 2. 2003 Monitor Jan Paula : Česká televize účelově zkreslila Romanův příběh Jan  Paul
13. 2. 2003 Války o vodu Savannah  Blackwell
13. 2. 2003 OSN požehnala vodu jako veřejný statek a lidské právo Gustavo  Capdevila
13. 2. 2003 Richard Perle: Ano, netrpělivě chceme do války. Je načase   
13. 2. 2003 GATS: voda jako drahocenná obchodovatelná komodita Henry  Heyneardhi
12. 2. 2003 Život s psychózou, anebo trest smrti?   
12. 2. 2003 Odstraňte Francii z Rady bezpečnosti OSN   
12. 2. 2003 V ČR překonala nezaměstnanost 10 procent, na severní Moravě je 20 procent Jaroslav  Hlaváček
12. 2. 2003 Americká poezie proti válce Marek  Hrubec
11. 2. 2003 Bez jednoty nemají NATO ani OSN budoucnost   
11. 2. 2003 Platobné karty na Slovensku a vo Veľkej Británii David  Singer
11. 2. 2003 Brežněvova doktrína omezené suverenity? Jan  Čulík
11. 2. 2003 Bitva o americkou demokracii Mojmír  Babáček
11. 2. 2003 Jak to hučelo v devadesátých letech Marek  Fak

Sdělovací prostředky RSS 2.0      Historie >
13. 2. 2003 Monitor Jan Paula : Česká televize účelově zkreslila Romanův příběh Jan  Paul
30. 1. 2003 Rybníček chce vybudovať konkurenciu Markíze, ale...
Zrušil jedinú konkurencieschopnú reláciu!
Jana  Matúšová
18. 1. 2003 Národní knihovna má problém s chápáním svého poslání v digitální době Štěpán  Kotrba
6. 1. 2003 Inzerát (na dům, ve kterém už nechci bydlet) Jiří  Koubek
16. 12. 2002 Digitální média veřejné služby III. Zdeněk  Duspiva
16. 12. 2002 Soudnost, pane Berko, soudnost! Štěpán  Kotrba
13. 12. 2002 "Pekařství " nebo "ČT"? Jiří  Koubek
13. 12. 2002 KAUZA: Ostravská ČT   
12. 12. 2002 Milan Bouška: Propustili mě z ČT, protože ve mně viděli cizorodý element Jan  Čulík
7. 12. 2002 Hrůzné informace o řediteli brněnského studia ČT Zdeněk  Drahoš
5. 12. 2002 Kterak Jan Čulík pomáhal České televizi pochovat Netopýra Karel  Mašita
4. 12. 2002 Nával do televízneho kresla Lubomír  Sedláčik
3. 12. 2002 Investigace nebo propaganda? Jan  Čulík
2. 12. 2002 Zákon o ČT anebo jablko sváru? Vladimíra Al-Maliki Levá, Lubomír Brožek

Monitor Jana Paula RSS 2.0      Historie >
13. 2. 2003 Monitor Jan Paula : Česká televize účelově zkreslila Romanův příběh Jan  Paul
10. 2. 2003 Monitor Jana Paula: Ještě ke kontroverzi o Srdci Jan  Paul
7. 2. 2003 Polemika s polemikou aneb Jan van Paul ležící spící Štěpán  Kotrba
7. 2. 2003 Monitor Jana Paula: Vyjádření k dopisu pana Gjuriče Jan  Paul
7. 2. 2003 Monitor Jana Paula: Několik poznámek ke Kulturnímu monitoru Štěpána Kotrby Jan  Paul
7. 2. 2003 Nekompetentní a bulvární Monitor Jana Paula Alexander  Gjurič
20. 1. 2003 Přehlídka ročníkových prací atelieru Jiřího Beránka Jan  Paul
15. 1. 2003 Monitor Jana Paula: Srdce na Hradě se proměnilo v otazník Jan  Paul
13. 1. 2003 Monitor Jana Paula: Nadace ČFU se rozhodla pohřbít galerii Václava Špály Jan  Paul
13. 1. 2003 Diskuse na téma Česká umělecká kritika   
9. 1. 2003 Monitor Jana Paula: Typický obraz české výtvarné scény, aneb etika a právo na počátku 21.století Jan  Paul
7. 1. 2003 Podnik CPS Média se diskredituje vydáváním Art-Antik-Style Jan  Paul
31. 12. 2002 Monitor Jana Paula: PF 2003 Na Irák! Jan  Paul
23. 12. 2002 Monitor Jana Paula: Šťastné a veselé... Jan  Paul
19. 12. 2002 Monitor Jana Paula: Chvála pohybu Jan  Paul