Jakmile se v ČSSD začalo přemýšlet o možných "lidových" jakoby primárkách, asi pak nevyžadovalo příliš mnoho důvtipu, že z nich vítězně vyjde poslední šéf ČSSD, který se pravděpodobně moc zamlouvat nebude oběma menším koaličním partnerům. Takže?

Budou možná stavět (A DNES VÍME, ŽE URČITĚ TAK UČINILI) vlastního kandidáta obě menší koaliční strany a síly koalice budou roztříštěny; bez ohledu na papírově slibné šance na hlasy v obou komorách, kdyby byl kandidát jeden. Jakmile toto předběžné hlasování proběhlo, nemohlo být ignorováno jako zbytečné (ať už měl jeho vítěz kandidovat až v případné druhé ---už tušené--- volbě). Takže ČSSD kandidovala ---málem jako nutné zlo a aby neztratila tím předběžným "testováním" tvář--- dr. Bureše, který nemohl mít proti dalším kandidátům do druhého kola dost šancí.

(Nezapomeňme, že KSČM měla navíc do začátku také svého kandidáta.) Zdá se, že takto právě politicky nejsilnější kandidát koalice (v průběhu všech tří voleb) v prvé volbě zbytečně neuspěl; vždyť také by přece uvolnil při případném úspěchu své kandidatury doc. Pithart své předsednické místo v senátu! (V obou dalších kolech bylo možno nabídnout jen zajímavou osobnost, ale bez odpovídající funkce jako prestiž do volby a uvolňovanou důležitou funkci k obsazení po případné úspěšné volbě pro jiné.)

Ty "primárky" předurčovaly zvláštní průběh druhé volby. Koalice do ní šla (teď zas vinou toho údajně předběžného nevinného "testování" favorita, Miloše Zemana) opět rozdělena. A zas ---teď už tedy po obou volbách--- nejvíc hlasů na sebe soustředil prof. Klaus. K tomu navíc média předestírala, že při případné pozdější všenárodní volbě nemá nikdo jiný ani vzdáleně preference srovnatelné s Klausovými.

Třetí volba: Víme, že hned zpočátku předseda KSČM Grebeníček nepřímo naznačil, vůči komu moc sympatií jeho strana nemá a že by třetí volbou mohl jeden kandidát uspět. Mezi řádky se dalo číst, že hlasy komunistických poslanců nejsou zanedbatelné a mohly by být jazýčkem na váze. Bylo důležité v prvním kole třetí volby ukázat, kdo by byl průchodný v Poslanecké sněmovně. Zrovna tak druhé kolo jemně a signifikantně (asi by se mělo říci, že naprogramovaně; a s jistou koketující hravostí) naznačilo pokles preferencí pro prof. Klause pod žádoucí limit. Protože pak znovu stačilo signalizovat ústy komunistického poslance Kováčika, že se KSČM "potřebuje poradit"; aby bylo jasné, že 20% komunistických hlasů by mohlo třetí volbu rozhodnout. Nejde o aritmetiku, kdo navíc také z dalších poslanců ---samozřejmě koaličních stran--- dal případně svůj hlas bez ohledu na koaliční sliby prof. Klausovi. Scénář vyzněl jakoby v komunistické režii. I když tu mnozí spekulují o nějakých slibech prof. Klause komunistům, právě to nebylo vůbec v té situaci třeba. Stačilo naznačit, že Klaus bude prezidentem všech.

Neboť prof. Klaus na Hradě byl zároveň porážkou papírové jistoty koalice. Té koalice, která hlásala volbu kvalitního kandidáta a před každou volbou jej nejednotně nebo problematicky nějaký čas hledala. A prof. Klaus na opačné straně tu byl avizován tak dlouho dopředu!

Prof. Klaus jako prezident zároveň už není tak očividně spjat s ODS, jako byl ještě krátce před touto prezidentskou volbou. Nelze vyloučit, že by předseda ODS M. Topolánek mohl být zakrátko přijatelný pro případné "odpadlíky" z US-DEU, když této straně do příštích voleb se moc přízně od voličů neslibuje. Zároveň je prof. Klausem na Hradě posílen zřejmý neúspěch stávajícího týmu ČSSD při usilování o koalicí navrhovaného kandidáta na prezidenta; takže ČSSD prožívá už nějaký čas nadále jistou vnitřní krizi. Takže v tomto dramatickém jednání na otevřené scéně už tohle mohlo komunistické režii stačit k uspokojení.

Samozřejmě pan premiér vlády se správně rozhodl uskutečnit ono hlasování o důvěře vládě. Nebylo možné (ani rozumné) čekat do nějakého stranického sněmování koncem března na sjezdu ČSSD; neadresně by totiž bylo možno vmést panu předsedovi Špidlovi, že neuhrál prezidentské volby a že na řídící práci ve straně nestačí. Do toho sjezdu bude rozložení trumfů v ČSSD jasnější. Může hlasování o důvěře vyhrát. Pak si oddychnou i ti, kteří už dnes mají obavy ze slabšího vládního týmu koalice, kdyby byla najednou pragmaticky vedena někým jiným. Pro vládní koalici bude to hlasování ve Sněmovně chtít nervy.

Jiným šéfem vlády by se leccos z vládní agendy zbrzdilo. Hrozí další ztráta prestiže. A jistá ztráta výkonnosti a přesvědčivosti té vlády. A je otázka možné výdrže té "restrukturované" vlády do příštích parlamentních voleb. Je to pak jedinečná příležitost pro další aktivní politiku KSČM. Jejím "trojským koněm" je prezident Klaus. Ten bezděky (aniž musel hnout v tomto ohledu prstem) přece jen maličko popostrčil už rozhádané soc. demokraty (za vydatného setrvalého stimulování ze strany Miloše Zemana) nejen do syndromu "prezidentská volba", ale ---jak se zdá--- ke ztrátě orientace. Vždyť "vlevo" jsou teď jakoby jen komunisté!

Vpravo je ODS, která má šanci vyhrát příští parlamentní volby. ČSSD jako vůdčí síla stávající vlády a papírově také ---z jejího hlediska nešťastných--- prezidentských voleb zřejmě musí očekávat jistou (nikoli přehlédnutelnou) nespokojenost jak mezi straníky, tak i sympatizanty a v příštích volbách jen problematicky může teď větřit čáku vítězství. KSČM už dnes si může asi brousit zuby na nemálo včerejších voličů ČSSD. Strana, která získá politickou moc a neumí si ji kredibilně udržet, přestává totiž být zajímavá jak pro širší voličské řady, tak (tím samozřejměji) pro nespokojené občany jako potenciální voliče (což by si konečně měli uvědomit v ČSSD!). KDU-ČSL má standardní voličský kádr, ale nemá takovou sílu, aby bez koalování měla podíl na vládě. A volební vyhlídky "unionistů" zatím nejsou slibné. A pak můžeme očekávat, že by z příštích parlamentních voleb mohli být druhou nejsilnější stranou (po ODS) právě KSČM. V tomto rozložení sil kdekdo bude mít dost starostí ve vlastních stranách, pan prezident časem začne být ještě intenzivněji prožíván jako reprezentant státu a bude mu moci být jedno, zvolí-li ho na druhé funkční období zase Parlament (s posílenou ODS!) a Senát, anebo přímo lid ČR...

Kdopak by se pak díval tak daleko zpátky, jako byl tzv. "Sarajevský atentát" (málem zázračně "ustátý" ještě předsedou ODS Klausem), anebo v jiném "gardu" tzv. "Bamberská aféra" (dávného, ale stále zatím politicky z "výminku" aktivního protikandidáta Miloše Zemana)? Kdeže ty dávné sněhy jsou? Před druhým funkčním prezidentským obdobím V. Klause budou ale parlamentní volby, a na ty si už v průběhu minulý týden uskutečněné třetí prezidentské volby zadělala dost "kvásku" KSČM. Ať už chybami koaličních stran, anebo vlastním šikovným zviditelňováním. Copak tomuhle všemu musel prezidentský kandidát Klaus nějak nadmíru závazně pomáhat? Dobře slyšel předsedu Grebeníčka; a tak stačilo už jen malé vstřícné gesto (žádná velká slova či sliby): přijít na chvíli před rozhodujícím třetím hlasováním mezi prezidentské voliče z KSČM. Ostatní si (při nedostatečném politickém úsudku koalice včera i dnes) KSČM vybere už v příštích parlamentních volbách sama a přímo; a viditelně v přírůstku poslanců. Zatím nemusela nést odpovědnost za nic. Stačilo jí čekat na chyby druhých a ty plně využít.

Je to sice na závěr pohled před přední sklo, ale ---jako mnohé v politice--- není nutno na příští křižovatce při cestě "doprava" odbočovat zároveň "doleva". Jenže s kým by ODS šla do vlády, když by neměla zřejmě dost sil k samostatné ("pravicové" či "pravostředové") vládě? Budou se komunisté jevit (po nalezení cesty i na Hrad) už dost "státotvorní" ke koalování?