Sobota, 16:00 - Britský premiér Tony Blair zatelefonoval celé řadě vedoucích světových politiků ve snaze přesvědčit je, aby podpořili rezoluci OSN proti Iráku. Zároveň však britská vláda uznává, že je velmi nepravděpodobné, že by mohlo dojít k diplomatickému řešení irácké krize v důsledku "tvrdohlavosti" Francie, která rozhodla, že každý dokument, předložený Radě bezpečnosti OSN, bude vetovat.

V neděli pocestuje Tony Blair na Azorské ostrovy, kde se má setkat s americkým prezidentem Bushem a se španělským premiérem Aznarem. Mnozí pozorovatelé se však domnívají, že čas na diplomacii skončil a že půjde v podstatě o jednání o válečných přípravách.

Francouzský ministr zahraničních věcí Dominique de Villepin znovu zdůraznil, že má Francie v úmyslu vetovat každou rezoluci, která by schválila vojenský zásah proti Iráku. I kdyby novou rezoluci, předloženou Radě bezpečnosti OSN, schválilo devět států, kdyby ji vetovala Francie, Rusko nebo Čína, rezoluce by byla nepoužitelná.

Britská vláda zastává názor, že má "plné právní pravomoci" podle existujících rezoloucí 678, 687 a 1441 podpořit americkou válku proti Iráku. I když podle Británie by byla další rezoluce žádoucí, není prý nutná.

"Je smutné," konstatoval v britském rozhlase ministr zahraničí Jack Straw, "že se nepodařilo zajistit stejný konsensus [jako při rezoluci č. 1441]. Je to proto, že se některé státy rozhodly přestat jednat důsledně podle ustanovení rezoluce 1441, kterou plně schválily v listopadu 2002."

Strawovy výroky se staly terčem kritiky poslance Tama Dalyella, jednoho z nejstarších a nejradikálnějších poslanců Labouristické strany v Dolní sněmovně: "S[Straw] se vůbec nezabýval otázkou pravomocí OSN. Jak může tvrdit, že podporuje pravomoci OSN, když Kofi Annan, generální tajemník, členové Rady bezpečnosti a mnozí jiní mají diametrálně odlišný názor? Straw je ostudou Labouristické strany jako ministr zahraničí a měl by být až na další uvolněn ze své funkce."

Pro Tonyho Blaira je politicky velmi nebezpečné podpořit George Bushe ve válečné akci proti Iráku, protože většina Britů útok na Irák bez druhé rezoluce OSN nepodporuje. Zřejmě doufá, že jakmile jednou válka začne, v britských občanech se probudí nacionalismus a jeho vládu při válečné akci přece jen ve větších počtech podpoří.