Štěpán Kotrba byl při podpisu koaliční smlouvy mezi ČSSD a Koalicí a také v parlamentě, když tam skládali slib noví poslanci. Publikujeme k tomu jeho fotogalerie Koalice s Koalicí a Slib v Parlamentu.

Koupila jsem si v záchvatu euforie Literární noviny, ne snad, že bych zešílela, ale je tam článek, který napsal Vít Janeček o dokumentu ze zasedání MMF. Článek je divný, ale noviny jsou děsné. Cožpak tady všichni ztratili soudnost, ptá se Markéta Sulovská.

Nechce se mi smířit se schizofrenií českých médií, která ústy mnoha publicistů na jedné straně mluví o nepřijatelnosti politiky KSČM a na straně druhé - v přímém rozporu s tímto postojem - neváhají znovu a znovu dávat rétorům z řad KSČM neuvěřitelný prostor a tím této straně dále a dále zvyšovat popularitu. Zřejmě je to záměr.

Za uplynulých pět let jsme spolu leccos prožili - o řadě témat, o nichž jsem kdysi pouze teoretizoval, jsem bohužel získal zkušenosti z první ruky. Před třemi roky Glan dostal druhý infarkt, a musel se podrobit trojitému bypassu srdce. Naštěstí byli v místní, britské nemocnici velmi vstřícní - poté, co jim Glan po prvním procitnutí výslovně sdělil, že jsem jeho partner a že si přeje, abych byl o všem konzultován, se tak dělo. Všechny nástrahám jsme společně odolali a dosud spolu šťastně žijeme v pevném monogamním vztahu.

Nemám rád slovo "homosexuál" - připadá mi poněkud nemístné používat medicínský termín v době, kdy civilizace pochopila (někde teprve začíná chápat), jak různorodá tato komunita je, a jak diverzifikovaný by tedy měl být přístup k této problematice." - Tento příspěvek vyšel, na základě diskuse vzniklé v Britských listech, dne 7. července 1997 v časopise Neviditelný pes, jehož tehdy byly BL přílohou, viz zde. Se svolením autora byl také publikován v rámci diskuse o registrovaném partnerství a o postoji české společnosti k menšinám, ať už jsou to Češi žijící v zahraničí, Romové či homosexuálové, či jinak se od většinové společnosti odlišující jedinci, v knize ...jak Češi myslí (Chomutov, 1999, ISBN 80-86201-14-7, str. 333 - 343).

Seděl jsem v sobotu na lavičce a čekal jsem zde na filmovém festivalu v Karlových Varech na další filmové představení, když jsem uviděl těhotnou Rumunku, které jsem si už několikrát povšiml ve středu Prahy. Zaujala mě - byl jsem překvapen, co dělá zrovna v Karlových Varech. Za posledních několik týdnů jsem ji viděl asi pětkrát a povšiml jsem si ji jen proto, že chodí velmi rychle, navzdory zjevně velmi pokročilému těhotenství. Vím, že to je Rumunka, protože poznám ten jazyk, který patří mezi románské jazyky jako i můj rodný jazyk. Začal jsem ji a čtyři muže - její kolegy, taky Rumuny - sledovat. Dlouho mi netrvalo zjistit, že to, co ji do Varů přivedlo, nebyl zájem o filmy.

Zkresluje takto časopis Týden veškeré své informace? Je to pozoruhodný příklad neetického jednání. Srovnejte to, co bylo publikováno, s celkovými informacemi, které jsem Wanatowiczové zaslal. Má cenu brát vážně jakékoliv "informace", které tento časopis tiskne ? Jaký objektivní poskytuje Týden obraz o skutečnosti?

Novinář má samozřejmě právo ve veřejném zájmu publikovat i informace, které nebyly určené jejich sdělovatelem ke zveřejnění. Avšak jaký veřejný zájem spočívá v tomto hrubě bulvárním zkreslení mé informace za účelem komerčního zisku?

Bylo ode mne vážnou profesionální chybou, že jsem jen na okamžik komunikoval s časopisem Týden, jako by to byl slušný sdělovací prostředek a nikoliv nejšpinavější bulvár.

Co - bez mého svolení - časopis Týden otiskl:

Rok 1983 Kavan ve své londýnské kanceláři vydavatelství Palach Press. "Kavan byl chaotik, bordelář a byl strašně na ženské (co na něm viděly, těžko říci). V londýnské vilce, kde pracoval, byl nesmírný chaos. Nechápu, z čeho žil. Tvrdil, že se živí vyučováním češtiny. To se mi zdá velmi nerealistické. Ozvaly se hlasy, nepodložené, že musel být agentem britské tajné služby. V každém případě má velmi dobré přátelské styky s celou řadou dnešních britských ministrů, s nimiž studoval," říká na Kavanovu adresu šéfredaktor Britských listů Jan Čulík.

A z jakého kontextu to bylo vytrženo:

PRAHA 8. července (ČTK) - Zástupci ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody-DEU se dohodli na složení nové vlády. Ve vládě by měla mít ČSSD 11 členů, KDU-ČSL a Unie svobody-DEU po třech:

(Návrh koaliční smlouvy z 8.7.2002 je zde.)

Viktor Pelevin je pravděpodobně nejznámější současný ruský prozaik. I když ho mnoho kritiků označuje za postmodernistu, jemu osobně se tento termín zrovna moc nelíbí. Pelevin se jednou vyjádřil, že postmodernismus, jak je praktikován v Rusku, je jako "pojídání masa mrtvé kultury" - bezpochyby to považuje jen za parodii socialistického realismu, který široce dominoval staré sovětské kulturní scéně. Avšak stejně jako mnoho jeho současníků (Jevgenij Popov, Viktor Jerofejev, Vjačeslav Piecuch) i Pelevin paroduje pozitivní hrdiny a simplistní moralizování komunistické éry, stejně jako klasiky ruské literatury (od Zločinu a trestu až po Čapajeva) a charakteristickým rysem jeho prózy je neuctivá, podvratná komika.

Robert C. Tucker: Na vrcholu moci 1928 - 1941, přeložil Zdeněk Hron, vydalo nakladatelství BB art v roce 2000, 749 stran, 299,- Kč, náklad neuveden, ISBN 80-7257-148-6

Kniha amerického historika Roberta C. Tuckera, Stalin na vrcholu moci 1928-1941 s podtitulem Revoluce shora se věnuje průběhu tzv. "Velké říjnové socialistické revoluce" a rozhodující Leninově roli v ní záměrně okrajově. Přestože i ruská bolševická revoluce byla krvavá - znamenala likvidaci jedné společenské třídy a legalizovala teror jako "revoluční prostředek", neznamenala v postatě nic proti událostem třicátých let dvacátého století, kdy upevnil svou moc Josif Džugašvili - Stalin, jednoznačně nejkrvavější diktátor v dějinách lidstva.

Omlouváme se, že stále není z technických důvodů zprovozněno vyhledávání na tomto serveru. Na věci se pracuje. Prosíme, používejte zatím vyhledávače www.google.com. Zvolte "Pokročilé vyhledávání" a omezte hledání na domény www.bĺisty.cz (BL od 1. 10. 2001 do dneška), popř. na www.britskelisty.cz (BL od července 1996 do 30.9.2001). Děkujeme za strpení.

Nový správce redakčního systému Britských listů Dominik Joe Pantůček nyní energicky dokončuje různé dosud nedodělané funkce redakčního systému, za což mu velmi děkujeme. Právě byl zprovozněn seznam článků podle autorů, zatím od 1. 10. 2001. Klikněte na Autory Britských listů a v seznamu pak u každého jména na uvedený počet článků: zobrazí se vám odkazy na všechny texty, které jednotliví autoři pro BL napsali od loňského října.

Hledáme spolupracovníky, kteří by byli ochotni v zájmu nezávislé, investigativní, neúplatné práce ve prospěch české společnosti věnovat Britským listům několik hodin práce týdně, zejména psaním článků o nejrůznějších aspektech života české společnosti, o těch tématech, které se týkají obyčejných lidí (nezajímá nás příliš, co tvrdí politikové a "profesionální" novináři). Usilujeme o získání nezávislých financí z mezinárodních zdrojů, a tak doufáme, že práce případných spolupracovníků bude v dlouhodobější perspektivě honorována.

Pište prosím na tuto adresu redakce. Děkuji.

Šéfredaktor.

Posledním dílem Čtení na pokračování ze sborníku Evropského literárního klubu s názvem Střet civilizací ? a podtitulem Dominance Západu, nebo dialog světových kultur ukončujeme deset týdnů trvající prezentaci této knihy.

Je věnovaná aktuálním politickým, ekonomickým, kulturním a geografickým problémům soudobé civilizace, závažným celospolečenským otázkám, jak je v zostřeném světle vnímáme především po tragických teroristických útocích na mocenská a ekonomická centra Spojených států amerických v loňském roce. Do popředí se vynořuje nové geopolitické uspořádání zeměkoule, které by mělo obnovit narušenou rovnováhu sil, kdy po zániku bipolárního světa hrozí nekontrolované světové konflikty. V minulosti se zánikem Západu zabývali N.J. Danilevskij, O. Spengler nebo A. Toynbee. Světovým bestsellerem se však stala až práce amerického politologa Samuela Huntingtona, který se obává, že s koncem studené války skončila západní fáze mezinárodní politiky a do popředí se posunula konfrontace Západu s ostatními civilizacemi v podobě ničivých válečných konfliktů. Naopak jeho protihráč F. Fukuyama v eseji "Konec dějin?" tvrdí, že nastává epocha definitivního vítězství kapitalismu a liberalismu, a tím i konec dějin. S předkládanými názory a myšlenkami polemizuje deset odborníků z našich vědeckých a vysokoškolských pracovišť, nezávislých novinářů a publicistů. Všichni odborníci si v knize kladou otázku, jak je možné nadcházející konflikty řešit. Zda je možné mezi technicky vyspělým a bohatým Západem a okolním světem vést smysluplný dialog, který by měl přispět k trvalejší harmonii politického vývoje jednotlivých krizových regionů a k celosvětově udržitelnému míru.

Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako třetí svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-31-9, 192 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, a budou přístupné z níže uvedeného obsahu.