Pohled na Velkou Británii

Byť byla Británie po dlouhá léta ostudou Evropy v oblasti lidských práv homosexuálů, po volebním vítězství labouristů v květnu 1997 se začaly hýbat ledy. Nastupující ministr vnitra ustavil skupinu, jež se zabývala otázkou přistěhovalectví smíšených párů stejného pohlaví - deportace byly uloženy k ledu. Za konzervativců se všechny podobné případy řešily individuálně, na základě osobního uvážení ministra vnitra - cizí partneři britských občanů zde však většinou pobývali v jiné kapacitě - jako studenti, podnikatelé, au-pair apod.

Již v říjnu 1997 ministr vnitra oznámil koncesi, jež umožnila přistěhování cizích nesezdaných heterosexuálních i homosexuálních partnerů britských občanů, jejichž vztah trval 4 roky. Ministr vnitra přiznal, že nemožnost soužití stejnopohlavních partnerů ve Velké Británii by se mohla nacházet v rozporu s britskými závazky v oblasti lidských práv. Činnost pracovní skupiny však nadále pokračovala a zaměřila se na revizi úspěšnosti a praktičnosti koncese. V červnu 1998 byla v souladu s praxí v jiných zemích požadovaná délka soužití zkrácena ze 4 na 2 roky.

Navzdory tomu, že jsem byl nucen více jak dva roky podnikat, abych mohl pokračovat v soužití, v listopadu 1999 jsem obržel povolení k pobytu na základě vztahu se svým britským partnerem. Povolení bylo vydáno na dva roky, uvalilo na mého partnera povinnost postarat se o mne bez možnosti žádat o sociální dávky, poskytlo právo ucházet se o zaměstnání bez omezení s tím, že bude-li vztah trvat i po dalších dvou letech, vznikne mi nárok požádat si o povolení k trvalému pobytu.

Zanedlouho poté byla úprava imigrace nesezdaných partnerů zakotvena přímo v imigračním zákoně, nejednalo se tudíž o pouhou koncesi, kterou bylo možné kdykoli odvolat. Navzdory přetíženosti cizineckých úřadů, jež vede ke zdlouhavému (9-18 měsíců) trvajícímu řízení, během něhož oba partneři nemohou vycestovat, je britský přístup revoluční mj. v tom, že přiznává právo na projednání žádosti cizího partnera o povolení k pobytu v případě předčasného úmrtí britského partnera i v případě, kdy se vztah rozpadl vinou prokazatelného domácího násilí páchaném na cizím partnerovi jeho britským druhem.

Na rozdíl od ČR, Velká Británie nemá ústavní listinu práv a svobod, Evropská konvence lidských práv se stala součástí domácího právního řádu až v roce 2001. Ve Velké Británii dosud neexistuje zákon o registrovaném partnerství, to však nebrání labouristům, aby se nesnažili o nápravu nerovnosti mezi právy heterosexuálů a homosexuálů. Na základě rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku zrušili zákaz služby gayů v armádě, přes odpor dinosauří (a především nikým nevolené a tudíž nereprezentativní) Sněmovny lordů zrovnoprávnili věk sexuální zralosti z 18 na 16 let, umožnili adopce dětí nejen manželskými páry a jednotlivci, nýbrž rovněž nesezdanými partnery, bez ohledu na to, zda-li jsou heterosexuální či homosexuální. Britská vláda připravuje protidiskriminační komisi napravující případy diskriminace na základě pohlaví, zdravotního postižení, rasy a sexuální orientace. Rovněž připravuje zákon zakazující diskriminaci gayů na pracovišti (tento zákon v ČR již existuje). Letos na podzim se chystá předložení návrhu zákona o občanských partnerstvích.

Dokonce tradičně homofobní a pokrytecká konzervativní opozice již před několika měsíci otevřeně přiznala, že gayové a lesbičky jsou diskriminováni v řadě oblastí, a prohlásila, že se hodlá podílet na nápravě tohoto stavu. Většina Britů si však dodnes pamatuje vlastní gól, jenž konzervativci utrpěli poté, co navzdory provolání někdejšího premiéra Johna Majora o návratu k tradičním morálním a rodinným hodnotám byly veřejně propírány pestré sexuální záliby řady konzervativních poslanců - potrvá tedy ještě nějakou dobu, než budou rétorická cvičení konzervativní opozice brána vážně.

Naštěstí vše nespočívá na vůli politické elity. Britská společnost zaznamenala za posledních pět let značný pokrok. V parlamentu je dnes 5 gay poslanců a 1 lesbická poslankyně, náměstek ministra zahraničí Ben Bradshaw je gay, bývalý ministr kultury Chris Smith rovněž. Četní zaměstnavatelé rozšířili poskytování zaměstnaneckých výhod rovněž na nesezdané partnery včetně partnerů stejného pohlaví. Po smrti pojištěnce vyplatí penzijní fondy hotovost pojištěncem nominovanému pozůstalému partnerovi. Gay oběti trestných činů se již tolik neobávají kontaktovat policii. Po úmrtí uživatele obecního bytu přechází nájemní právo automaticky na pozůstalého partnera.

ČR: politickým handlem k prodloužení bezpráví vůči gay menšině

Právě mi z ČR telefonoval starý kamarád a sdělil mi "Zase vám vzali to registrované partnerství!" To, že se naplnění ústavní listinou práv a svobod zaručených lidských práv může v tomto věku stát obětí nemorálního politického handlu, nasvědčuje tomu, že od mého odchodu do exilu před pěti lety se toho tolik v mé rodné zemi nezměnilo. Česká veřejnost ve své naprosté většině (kolem 75 %) registrované partnerství podporuje. Stav, kdy si klerofašizoidní politikové v nejrůznějším hávu osobují právo vnucovat názor naprosté menšiny občanů ČR na to, jak si mají jejich spoluobčané uspořádat svůj život, je příznačný pro země typu současného Polska či Irska před vstupem do EU. I když se jim nepodaří vývoj dějin zvrátit, bohužel se jim jej daří zpomalovat.

Amsterodamská dohoda, která se ratifikací stala jedním ze základních pilířů moderní Evropy, výslovně zapovídá diskriminaci mj. na základě sexuální orientace. Podobně jako ČR ratifikované mezinárodní úmluvy o lidských a občanských právech jsou již nadřazeny českému právnímu pořádku, rovněž právní rámec EU nabude v okamžiku přistoupení ČR k Unii vyšší právní síly.

Podle ústavní Listiny základních práv a svobod "lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech" (Hlava 1, Čl. 1) a "základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení" (Hlava 1, Čl. 3, § 1).

Je bezesporu, že část české společnosti je dosud státem arbitrárně diskriminována na základě sexuální orientace a že jsou dosud hrubě porušována lidská práva gay menšiny, včetně práva na rovné zacházení.

Vezměme-li čistě utilitaristický pohled některých odpůrců registrovaného partnerství, uznání partnerství osob stejného pohlaví či otevření manželství těmto osobám není třeba, jelikož se přece nemohou z hlediska své biologické podstaty rozmnožovat. Právně by však tento postoj byl v pořádku až tehdy, pokud by právo na uznání vztahu státem či právo uzavřít manželství bylo odepřeno rovněž neplodným heterosexuálním párům. Nenavrhuji, aby se k žádosti o uzavření manželství musela přikládat lékařská dobrozdání, že obě strany jsou dokonale fertilní, pouze se snažím naznačit absurditu podobného přístupu.

Chápu-li dobře, český právní řád umožňuje podat stížnost k Ústavnímu soudu ČR nejen na neústavnost existujícího zákona, nýbrž též na neústavnost neexistence zákonných opatření, která by gayům a lesbičkám jako sociální menšině v souladu s ustanoveními Listiny základních práv a svobod zaručila rovnost práv a rovné zacházení. Podobně se stalo v roce 1996 v Maďarsku, kde na základě nálezu ústavního soudu parlament rozšířil institut druha a družky na stejnopohlavní páry.

Nezbývá než doufat, že tento článek přispěje k novým iniciativám ze strany poslanců PSP ČR, resp. zaujme nadšeného advokáta resp. sdružení v oblasti lidských práv, aby napomohl připravit podání k Ústavnímu soudu ČR. Doufám, že brzy budu moci žít se svým partnerem v mé rodné zemi, bez ohledu na zvůli menšiny více či méně skrytých homofobů.

Nechte si vaše festivaly, já chci rovnost před zákonem

A co česká gay lobby? Za 11 let své existence dosáhla pouze dvou zásadních vítězství. Zrovnoprávnění věku sexuální zralosti v roce 1990 a zákaz diskriminace na základě sexuální orientace na pracovišti. Značné selhání a politické hazardérství se parta kolem "gay politika" Hromady snažila zamaskovat soustředěním se na kulturní aktivity typu Gay Man a nakonec rovněž změnou firmy ze SOHO na Gay iniciativu. Naštěstí ne všichni čeští gayové a lesbičky se cítí být reprezentováni panem Hromadou a Gay iniciativou, podobně jako česká gay komunita se nerovná pan Hromada v roli mediálního eskamotéra, neustále ad nauseam opakujícího tu stejnou obehranou písničku a blaženě ignorujícího fakt, že mu v sále či před televizory samou nudou usínají posluchači. Česká gay komunita se spíše rovná lidem jako je MUDr. Ivo Procházka, který neúnavně zásobuje veřejnost fakty, stejně jako desítkám nadšenců činných v místních sdruženích (za všechny jmenujme např. Martina Strachoně z brněnského sdružení STUD). Jak vidno, společenského pokroku lze dosáhnout rovněž jinak než upevňováním jakéhosi kultu osobnosti a potíráním informované diskuze uvnitř komunity.

Napadá mne zde paralela s Jüdischer Kulturbund, židovským kulturním spolkem v Berlíně, jemuž nacisté dovolili nacvičovat Brechtovu Matku Kuráž, aby pak jeho činnost propagandisticky zneužili. "Útlak Židů? Jaký útlak, vždyť mají divadlo." Zatímco jejich kolegové odjížděli v transportech "na Východ", zbyla jim útěcha v divadle a skomírající naděje, že se snad jedná o pouhý sen.

Pan Hromada mi opakovaně sdělil, ať se nestarám, že registrované partnerství brzy bude. Jelikož se mu po deseti letech nepodařilo tohoto cíle dosáhnout, věřím, že ze svého selhání vyvodí jako "gay politik" patřičné důsledky a po zásluze odstoupí -