Přišly jim naproti dvě jiné ženy, obě byly oblečeny jako typické turistky, fotoaparát, květovaná blůza, jedna z nich měla čepici a velkou tašku od firmy Gucci. Tyto dvě ženy velmi rychlým pohybem předaly těhotné ženě světlehnědou náprsní tašku, kterou Rumunka prostrčila kapsou v šatech až do svého spodního prádla, soudě podle toho, jak hluboko do té kapsy strčila ruku. Kapsa má asi díru.

Pak šla ale k parku nedaleko Divadla Husovka a tam (pozoroval jsem ji po celou dobu otvorem v křoví, které obklopuje ten parčík) si zase strčila téměř polovinu paže do kapsy, trochu roztáhla nohy a náprsní taška byla venku, předala ji jednomu svému mužskému společníku, který z ní rychle vyňal peníze a náprsní tašku hodil do křoví.

Všiml jsem si, že za malým mostem stál policejní automobil, tak jsem se tam rozběhl. Téměř v tutéž chvíli vyšli směrem k automobilu z Restaurace Švejk dva policisté. Zastavil jsem je a řek: "Podívejte se, tamhle je skupina lidí, kteří právě zahodili do křoví náprsní tašku, kterou dostali od dvou žen poté, co z ní vyndali peníze."

Jeden policista, který si ještě čistil zuby párátkem, se nevzrušeně podíval přes most, kde už šla tato skupina osob směrem k Hotelu Pupp, a řekl mi: "Nó, tady se krade, nó..."

Reagoval jsem tak, že jsem řekl, že tam alespoň musejí zajít a ukázat, že o tom vědí. Druhý policista už nasedal do auta a hlasem plným nezájmu ospravedlnil svou nečinnost: "Ale okrádají Rusáky nebo Němce." A pak oba prostě odjeli.

Šel jsem směrem k Hotelu Thermal, kde jsem si všiml těch dvou dívek, které daly skupině tu náprsní tašku. Šel jsem chvíli za nimi, ale po chvíli ke mně zezadu přišel muž a řekl mi česky, s cizím přízvukem: "Na co čumíš, cucáku?" Když jsem se ohlédl směrem, kde předtím byly ty ženy, byly teď pryč.

O dvě hodiny později jsem viděl další dvojici policistů. Přistoupil jsem k nim a aniž bych jim řekl o své předchozí zkušenosti s jejich kolegy, jsem je informoval o tom, co jsem viděl. Jeden z nich mě okamžitě požádal, abych se s nimi vydal po městě ty ženy hledat. Po cestě mi řekli, jak je obtížné s takovýmito případy něco dělat, protože bez stížnosti přímo od osoby, která byla okradena, nemohou učinit nic, ledaže sami osobně jsou té krádeže svědky. A že většina turistů si nejde stěžovat na policii, protože si myslí, že to nemá význam, protože nemluví česky, anebo musejí brzo odjet, anebo si nemyslí, že policie ty zloděje najde. A také, že i když ty kapsáře chytí, ti mají u sebe už jen peníze, protože náprsní tašky s dokumenty jsou už někde vyhozeny.

Asi za deset minut jsem ty dvě ženy nalezl, ve společnosti třetí, těhotné ženy a šesti mužů a jedné starší ženy. Jeden z policistů mi řekl, že je bude sledovat. A to také asi dvě hodiny činil.

Chodil za nimi opravdu blízko, aby si ho povšimli. Později jsem se ho zeptal, proč. Odpověděl mi, že tito lidé chodí ve skupinách, v určité vzdálenosti od sebe, takže by bylo pošetilé si myslet, že tím, že za nimi jde policista, by je mohl přistihnout při činu. Druzí by si ho totiž povšimli a varovali by je. Řekl, že to je založeno na předchozích zkušenostech. Ale že tím, že za nimi policista chodí v těsné blízkosti, je varuje, že policie ví, co se děje.

Chodil jsem taky asi hodinu po ulicích, sledoval jsem ze vzdálenosti, co dělal policista i ženy. Ale pak jsem to vzdal a šel jsem na film do kina Čas.

V neděli odpoledne jsem si povšiml jedné z obou dívek, oblečených jako turistka, tentokrát ji doprovázela starší žena, taky pravděpodobně Rumunka. Policisté nebyli přítomni.

Asi o minutu později jsem je viděl, jak se blíží ke stánku s novinami na konci kolonády, kde byl hlouček lidí, vybírali si pohlednice. Žena s velkou taškou přistoupila velmi blízko k peněžence, kterou jedna paní držela za zády. Starší žena už tam měla ruku (asi na zipu, ale neviděl jsem to jasně).

Okamžitě jsem vykřikl, portugalsky (bylo to impulzivní) "Cuidado, senhora, ladrao!"

V tu chvíli přišli směrem ke mně tři muži, paní (posléze jsem zjistil, že to byla Němka) rychle strhla peněženku směrem k břichu a dvě ženy spolu s muži šly směrem ke mně a všichni mi něco agresivně říkali, což jsem nezaznamenal, asi to bylo česky, adrenalin mi zabránil, abych tomu porozuměl. Kolem chodila spousta lidí, ale kromě dvou mladých lidí, kteří se zvědavě zastavili, šli ostatní nevzrušeně dál.

Uvědomil jsem si, že už do mě jeden Rumun strká, tak jsem zaútočil a strčil jsem do něho opačným směrem. O mnoho starší muž mi potom řekl, že si to se mnou vyřídí, a tak jsem začal, rozčileně a se zuřivým výrazem ve tváři, na ně hovořit portugalsky (tentokrát úmyslně, aby nevěděli, odkud jsem, a aby je to odstrašilo a nechali mě být).

Pak mě chytla za paži ta starší žena a řekla mi u ucha anglicky: "Dáme vám 100 dolarů a vy budete zticha, ano?" Odstrčil jsem ji (později jsem si všiml, že česká pětisetkoruna, kterou jsem měl v kapse, mi odtamtud zmizela). Řekl jsem něco, co si nepamatuji, a těhotná žena jim začala říkat něco rumunsky, což je přimělo, že okamžitě odešli.

Uvědomil jsem si po několika vteřinách, že to bylo proto že z druhé strany začali přicházet ze vzdálenosti asi 50 metrů dva policisté. Řekl jsem jim, co se stalo, a oni mi přislíbili, že se pokusí s tím něco udělat.

Asi toho policie nemůže příliš mnoho zmoci. Pražská policie čte Britské listy, vzhledem k tomu, že nedávno zatelefonovala mému bývalému asistentu a překladateli ohledně mého článku o mužské prostituci. Chtěli od něho podrobnější informace a ukázali mu printout mého článku, zveřejného v BL. Ty informace jim poskytl a policie konstatovala, že hodlá ukončit orgii gigolů a prodejců drog, spojených se světem mužské prostituce. Byl jsem rád, že jsem se dověděl, že se pražská policie snaží alespoň něco v té věci udělat. Možná, že by měla mít pražská policie víc policistů na Václavském náměstí v Praze, kde jsem si jednou povšiml této těhotné ženy (jindy jsem ji viděl u Hlavního nádraží). A pražská policie by taky měla něco udělat s tím, že se otevřeně na Václavském náměstí u koně prodává pervitin a heroin. Byl jsem toho svědkem skoro pokaždé, když jsem na tom místě měl s někým schůzku. Vídám tam u koně buď muže ve věku 45 - 50 let, vysokého, vlasy "pepř a sůl", má asi 170 cm, většinou má na sobě velmi barevné kalhoty (směsice purpurových žlutých, růžuvých a světle zelených tvarů, z měkké látky, jsou velmi volné, jako ty, které typicky nosí lidé, co chodí cvičit do tělocvičny) anebo 25 - 30 letý dlouhovlasatý mladík, velmi hubený, se zelenýma očima, který před zraky všech lidí prodává drogy chlapcům a dívkám, mnozí z nichž tráví většinu dne tím, že sedí před McDonaldem u vchodu do stanice metra Muzeum.

Dověděl jsem se od některých mužských prostitutů na Hlavním nádraží, že policie tam občas někoho chytí, nikdy ale ne prodavače drog: zatýkají osoby, které kouří marihuanu anebo užívají pervitin. Vědí to z vlastní zkušenosti, že byli zadrženi, když si balili jointa, anebo prohledáni a bylo u nich nalezeno piko (pervitin). Do vězení nejdou: jsou jen odvezeni na policejní stanici, asi aby byli zastrašeni.

Avšak zastrašovat uživatele drog není řešením: vždycky se vyskytnou noví a další. Je nutno zaútočit na zdroj drog.

Sledoval jsem třikrát muže v barevných kalhotech na Václavském náměstí, vstoupil vždy do do obchodu s erotickými videokazetami na pravé straně Hlavního nádraží: je to součást téže budovy. Tam si asi skladuje větší množství drog (aby u něho policie větší množství drogy nenašla) Policie by měla zjistit, jestli se toho porno obchodu nevyužívá jako skladiště pro drogy, které se pak prodávají.

Co se týče rumunských "turistů", měla by tady zasáhnout cizinecká policie. Avšak asi jim to neumožňují zákony, neboť v letech 1999 a 2000 se neustále policie snažila zastrašovat Rumuny a Bulhary, kteří celý den seděli na lavičkách před pražským Hlavním nádražím. Rumuni a Bulhaři tam zase seděli druhý den.

Ze své zkušenosti v Karlových Varech vidím, že různí policisté přistupují ke své práci různě. Někteří z nich mi prostě sdělí, že "no, ono se tu krade", takže nehnou prstem, zejména protože obětmi jsou Rusové, které místní lidé v Karlových Varech upřímně nenávidí, stejně jako je nenávidí mnoho Čechů obecně, anebo Němci, které také lidi moc nemají rádi.

A potom existuje povědomí, že obětí krádeží jsou buď bohatí mafiáni (Rusové) anebo bohatí Němci, což podle určité zvrácené logiky znamená, že takové lidi je možno okrádat. V důsledku takovéto neustálé drobné zločinnosti má pak Česká republika v zahraničí špatnou pověst.

Ale, jak mi řekla jedna moje známá, která pracuje ve Svobodné Evropě: "Nejlepší by bylo, kdyby tady vůbec žádní turisté nebyli, abych se mohla projít po Karlově mostě!" Když jsem argumentoval, že turisti přinášejí peníze pražské ekonomice, odpověděla, že většinu obchodů a restaurací v turistickém středu města stejně vlastní Rusové a Jugoslávci, kteří tam jen propírají špinavé peníze a pravděpodobně neplatí daně, protože mají své firmy registrovány v daňových rájích. Nejhorší je, že musím přiznat, že má asi pravdu.

Poznámka JČ: Proč nemůže karlovarská policie vyslat do ulic policisty v civilu? Jestliže si povšimne kapsářů na městských ulicích za několik hodin pobytu novinář - policejní neprofesionál, že by nebylo možné kapsáře chytit a usvědčit za pomoci detektivů v civilu? Třeba se skrytou videokamerou?