Televizní stanice Fox News, kterou vlastní magnát Rupert Murdoch (mezinárodní Vladimír Železný) a jejíž nekriticky probushovský nacionalistický postoj během angloamerického útoku na Irák vyvolal vůči ní ostrou kritiku, ale přinesl ji komerční úspěch, je k dispozici v Británii na digitálním satelitu.

Britská Komise pro nezávislé televizní vysílání v současnosti zkoumá jednotlivé stížnosti devíti britských televizních diváků, podle nichž není zpravodajství Fox News nestranné.

Pokud Komise dospěje k názoru, že Fox News porušuje přepisy Independent Television Commission, podle nichž musí zachovávat televizní zpravodajství "přijímané zásady nestrannosti", bylo by šíření signálu této televizní stanice v Británii zakázáno.

Philippe Legrain argumentuje v časopise Chronicle of Higher Education, že globalizace je přínosem pro nás pro všechny. Autor je hlavní ekonom organizace Britain in Europe, která usiluje o to, aby Británie přijala euro, pracoval také jako poradce pro Světovou organizaci pro obchod a jako hospodářský analytik pro týdeník Economist. Je autorem knihy Open World: The Truth About Globalisation, Abacus 2002.

Tentokrát jsem pro sdružení "Slovo 21" provedl zběžnou analýzu, na hloubkovou bych potřeboval více času, pevnější nervy a lepší žaludek. V informování českých médií o cizincích, uprchlících a žadatelích o azyl se totiž od posledně sledovaného období příliš nezměnilo. Naprostá většina článků a televizních či rozhlasových zpráv vyznívá negativně, tedy v neprospěch cizinců. Nezměnil se ani způsob informování, který často vyznívá buď přímo xenofobně, nebo ke xenofobním pocitům českých občanů přispívá. Mírně se zlepšilo informování o životě a národních či náboženských zvyklostech cizinců žijících v ČR, v procentuálním vyjádření to však nehraje roli, protože prudce stoupl celkový počet článků o cizinecké a příbuzné problematice.

Známý britský karikaturista Steve Bell reaguje touto kresbou ZDE na zprávu, že levicový poslanec labouristické strany George Galloway (na obrázku v šatech Karkulky) byl z Blairovy strany suspendován a jsou vyšetřovány jeho kritické postoje vůči útoku na Irák.'Vedení Labouristické strany Gallowaye vyšetřuje za jeho výroky v jedné arabské televizní stanici, kdy řekl, že Bush a Blair jsou "vlci". Galloway varoval, že jestliže bude z Labouristické strany vyloučen, bude ve svém volebním okrsku kandidovat jako nezávislý kandidát proti Labouristické straně. Někteří jeho stoupenci na Gallowaye naléhají, aby z Labouristické strany odešel a vstoupil do jiné strany, avšak on konstatoval: "Mám obrovskou podporu pro své názory a pro svůj přístup k politice, ještě daleko větší počet lidí s nimi nesouhlasí, avšak požadují, abych měl právo své názory vyslovit., Proto budu usilovně bojovat uvnitř Labouristické strany."

Konzervativní deník Daily Telegraph údajně našel na bagdádském ministerstvu vnitra dokumenty, z nichž by mělo vyplývat, že Gallowayova charitativní organizace pro pomoc iráckým dětem proti západnímu embargu či on sám osobně dostal peníze od vlády Saddáma Husajna; Galloway se proti tomuto nařčení energicky brání a argumentuje, že prý jde o pokusy ho zdiskreditovat jako ostrého odpůrce angloamerické války proti Iráku. Zdá se, že s tímto Gallowayovým postojem souhlasí i britský karikaturista. Potrtrét George Bushe v posteli jako vlka-babičky-opičáka je nenapodobitelný. V ČR, v "zemi svobody projevu", by možná vedla publikace takovéhoto kresleného komentáře k trestnímu stíhání karikaturisty... :) (Třeba kdyby šlo o karikaturu někdejšího prezidenta Václava Havla.) Nebo ne?

O Gallowayově "skandálu" ohledně údajného financování jeho charitativní organizace či jeho samotného od Saddáma Husajna BL
další články v BL o Gallowayovi a rebelech v Labouristické straně BL BL

Plány na multinacionální stabilizační jednotky v Iráku byly v úterý zpochybněny, když Polsko, které má vyslat větší počet jednotek, trvalo na tom, že multinacionální armáda musí mít mandát OSN. Tento požadavek vrhá stín na jednání, které se má konat ve čtvrtek v Londýně a v jehož rámci měly jednotlivé státy přislíbit, kolik vojáků který z nich vyšle do zóny, kterou v Iráku ovládají Britové.

Polský ministr zahraničí Wlodzimierz Cimoszewicz informoval o tomto postoji polské vlády ve Washingtonu po rozhovorech s americkým ministrem zahraničí Colinem Powellem. Americká vláda připravuje podrobnou rezoluci pro Radu bezpečnosti OSN, ohledně rozdělení odpovědnosti pro správu poválečného Iráku, ale očekává se, že se proti ní ostře postaví Francie, Rusko a Čína.

Pozn. red: Z technických důvodů ve středu chyběla na tomto místě většina tohoto článku. Opraveno.

Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách: Kniha o nepochopení a zradě. 68 Publishers, Toronto, 1980, ISBN 0-88781-088-8, 288 stran, další vydání Vyšehrad, Praha, 1992 a 1996 - ISBN 80-7021-096-6 ZDE

Kdo si nepamatuje svou minulost,
je nucen ji znovu prožít

Připomínáme-li konec druhé světové války v Československu, neměli bychom zapomínat na roli vlasovců, kteří zasáhli v květnu 1945 do pražského povstání a někeří historici o nich tvrdí, že zachránili Prahu. Velmi zajímavou knížku vydal v roce 1980 v torontském nakladatelství 68 Publishers Stanislav Auský. Mapuje v ní vznik, historii a konec "Ruské osvobozenecké armády" generála Vlasova. Byla to armáda, která vznikla během druhé světové války ze zajatců a zběhů z Rudé armády: podle Auského to byli to lidé, kteří chtěli bojovat proti Stalinově diktatuře, avšak neztotožňovali se s nacismem.

Němečtí nacisté dovolili, aby se Vlasovova armáda utvořila, avšak nikdy jí nedůvěřovali a dlouho ji ani nevyzbrojovali (po značnou dobu směli vlasovci cvičit pouze s dřevěnými zbraněmi).

Němečtí nacisté dovolili vlasovcům, aby byli vyzbrojeni, pouze, když se začala dostávat německá armáda ke konci války do úzkých. V květnu 1945 se vlasovci octli na území Protektorátu a do bojů zasáhli mimo potyček na Lounsku výrazněji jen jedenkrát - na straně pražského povstání proti německým okupantům, na pomoc Pražanům - v době, kdy americká vojska stála u Plzně a odmítala přijít Praze na pomoc.

Osvobození Československa nebylo jen záležitostí vojenských operací spojenců, nýbrž i předmětem politického zájmu velmocí.

Postupně, jak spojenci v boji proti Hitlerovi získávali převahu a osvobozovali jednu část Evropy za druhou, začaly se rodit plány a úvahy o poválečném uspořádání světa. Západní politikové si uvědomovali stále jasněji, že nebudou mít dostatek sil, aby zamezili sovětské převaze ve střední Evropě. Pochopil to také Edvard Beneš, který 12. prosince 1943 v Moskvě uzavřel smlouvu o spojenectví a poválečné spolupráci Československa se Sovětským svazem. Rovněž komunističtí vůdcové v Moskvě si uvědomili, jak příznivě se situace pro ně změnila. Vyvíjeli proto na Edvarda Beneše a exilovou vládu stále silnější tlak a díky sovětské podpoře se jim podařilo získat postavení, jaké neměli nikdy předtím.

Dosáhli toho, že když válka končila a československá vláda se chystala k návratu do vlasti, směřovala její cesta do Prahy přes Moskvu. Do Československa však nepřijel kabinet, který po celou válku řídil boj proti okupantům, ale vláda zcela nová, kterou Edvard Beneš jmenoval 4. dubna 1945. Nebyla v ní už řada mužů, kteří mu v Londýně obětavě pomáhali; významné zastoupení v ní však měli komunisté. Jejich vliv se projevil při vypracování takzvaného Košického vládního programu, který vytyčoval hlavní úkoly vlády a který se stal východiskem pro budování poválečné republiky. A nepolevil ani poté, když se vláda vrátila domů. Naopak, vliv komunistů na běh věcí veřejných stále sílil.

Osvobození západních a jihozápadních Čech v roce 1945 se odehrávalo zcela v režii americké 3. armády. V jejím čele stál nejslavnější americký generál celé války George Smith Patton.

Týká se to hlavně těchto situací, popsaných v etickém kodexu:

Tento rozbor Britským listům zaslala Barbora Osvaldová, předsedkyně Etické komise Syndikátu novinářů.

Důvěryhodné irácké zdroje informovaly, že bývalý ministr irácký informací Mohamad Saíd Al-Sahháf se chce vzdát americkým jednotkám - tak jako někteří ostatní činitelé bývalého režimu Saddáma Husajna. Američaně však odmítají jeho nabídku, protože není uveden na seznamu 55 hledaných osob.

V souladu s § 7 odst. 1 zákona č. 107/2002 Sb. vydalo ministerstvo vnitra seznamy osob, které jsou evidovány jako spolupracovníci StB.

Citované ustanovení nařizuje zveřejnit "...evidenční záznamy ze zachovaných a nebo zrekonstruovaných protokolů, svazků a dalších evidenčních pomůcek bezpečnostních složek, z jejich informačních systémů dokumentů v rozsahu objektových svazků a svazků osob evidovaných jako spolupracovníci Státní bezpečnosti nebo spolupracovníci Hlavní správy vojenské kontrarozvědky Sboru národní bezpečnosti (III. správa), s údaji o datu zavedení svazku, jeho pohybu a archivování, druhu svazku a jeho změně, osobách, nejde-li o cizince, nebo o objektech, k nimž jsou svazky evidovány, pokud jsou takové údaje zachovány."

Občanské sdružení Archivy upozorňuje veřejnost, ministra vnitra a Poslaneckou sněmovnu prostřednictvím jejího orgánu pro sledování procesu zpřístupňování na velké množství nepřesností a omylů v těchto seznamech obsažených a prohlašuje, že tuto svou povinnost ministerstvo vnitra nesplnilo.

K tomuto závěru nás vedou tato zjištění:

Redakcia SLOVA zorganizovala 30. apríla diskusiu o vplyve navrhovanej daňovej reformy na trh s knihami a periodickou tlačou. Sme radi, že naše pozvanie prijali: spoluautor daňovej reformy Richard Sulik, za vydavateľov kníh Juraj Heger, riaditeľ vydavateľstva SLOVART, za vydavateľov periodickej tlače Jozef Dukes zo Spoločnosti 7 plus, s.r.o., generálny riaditeľ sekcie umenia na MK Andrej Zmeček, poslanec NR SR Dušan Čaplovič, pracovníci ministerstva kultúry a Ivan Śtefunko za redakciu týždenníka SLOVO.

Pripomeňme na úvod základné súvislosti. Základom navrhovanej reformy je snaha o prenesenie daňového zaťaženia z priamych na nepriame dane. Medzi najslabšie miesta vládnej koncepcie patrí návrh o zrušení dolnej sadzby DPH a zavedení jej jednotnej sadzby na úrovni 20 percent. Z tohto hľadiska sa medzi prvými obeťami navrhovanej reformy neocitnú len sociálne slabší, dvadsaťpercentná DPH znevýhodňuje v rovnakej miere tých, ktorí produkujú spotrebný tovar a poskytujú služby. Osobitnú kapitolu medzi výrobcami tvoria vydavatelia kníh a periodickej tlače. Ich výsledným produktom je špecifická "hodnota", ktorá sa nedá zreredukovať iba na ekonomický prínos. Iste mi dáte za pravdu, že kultúra, vzdelanostná úroveň a kvalita verejnej mienky koniec koncov závisia od množstva predaných kníh a prečítanej tlače.

Dost se teď stydím, že se odvažuji o tom psát, ale bohužel mám za to, že si to konečně musíme uvědomit. Naše nejstarší populace to dobře věděla ze školy. Ta o dvacet let mladší věděla, že se vyvěšuje kromě československého praporu také sovětský (možná s problémem, který z obou praporů má být vlevo a který vpravo). Dnes na při vyvěšování praporu ČR mnozí z nás vyvěšují naše národní barvy nejednou v nesprávném aranžmá. Odvykli jsme si vyvěšovat tento výsostný symbol našeho státu, takže pak není div, že dokonce i na oficiálních místech nebo na sportovištích či při významných kulturních příležitostech nebývají správně vzájemně orientovány bílá vůči červené. Pokud náš český prapor je vyvěšován jako korouhev nebo připevňován za zeď svisle, samozřejmě že modrý klín je nahoře a bílá barva vlevo (při pohledu "diváka")! Pokud je prapor umísťován na svislou plochu vodorovně, pak (při pohledu na plochu) modrý klín patří doleva a bílý pruh je nahoře.

První vydání této knihy z roku 1983 -- jejíž francouzský překlad vyšel dřív než její původní verze -- vychází ze série přednášek konaných roku 1982. Měl jsem tehdy v úmyslu provést analýzu základních rysů kapitalistického systému od jeho začátků v průběhu dlouhého XVI. století. Chápal jsem ho jako systém celistvý, jedinečný a historický. Tak jako každý systém i on obsahuje struktury, která mají svá pravidla, tj. svoji logiku, a také své rozpory. Tak jako každý systém se i on udržuje tím, že se neustále vyvíjí; stručně řečeno, je historický. Stejně tak má jako každý historický systém tři momenty, které je třeba analyzovat odděleně: začátek, moment svého vytvoření; dlouhé období svého historického vývoje, v němž žije podle svých "normálních" pravidel; a konečně moment strukturální krize, která má za důsledek konec systému a přechod k jinému systému. Tato kniha se snaží podat analýzu druhého momentu, tj. zmíněného dlouhého období jeho historického vývoje.

"Svoboda" a "demokracie" nejsou totéž, argumentuje ve své nové knize Fareed Zakaria, šéfredaktor týdeníku Newsweek International. Teprve sotva před padesáti lety se podle Zakarii staly země na "svobodném" Západě skutečnými demokraciemi. Stát musí nejprve zaručit svobodu (prostřednictvím zákonnosti, svobody projevu, svobody shromažďování, svobody vlastnit majetek a prostřednictvím dalších omezení státní moci), než vznikne systém, v němž se politikové řádně zodpovídají občanům ze svých činů.

Státy, které vytvoří demokracii, aniž by předem svým občanům zaručily svobody, nazývá autor "neliberálními demokraciemi". Když ve čtvrtém století přd Kristem hlasovalo athénské národní shromáždění, aby byl Sokrates popraven, protože kazí mládež filozofií, bylo to demokratické rozhodnutí, nikoliv však liberální. Ve Francii po revoluci vládlo demokratické Národní shromáždění, vytvořilo však naprosti neliberální vládu teroru. Jásir Arafat je jediný šéf arabské vlády, který je volen demokraticky, avšak jeho Palestinská správa zdaleka není liberální.

Rumsfeldův "výrok týdne" se od příprav amerického vojenského útoku na Irák stal svého druhu institucí, napsal o víkendu list Independent; charakteristické jsou pro něj zmučená syntax, oči obrácené k nebi a mírně nesrozumitelné, mírně výhružné výroky amerického ministra obrany. 2. května uspořádal po setkání s Tonym Blairem a britským ministrem obrany Geoffem Hoonem Donald Rumsfeld na londýnském letišti Heathrow "tiskovou konferenci" pro britské novináře. Soudě podle svědectví reportéra listu Independent, byl to zážitek.

Charakteristickým rysem ženského mozku je empatie, schopnost identifikovat emoce a myšlenky druhého člověka a reagovat na ně vhodnými emocemi, mužský mozek je především vytvořen tak, že analyzuje svět a vytváří systémy, abstrahuje z nich pravidla, podle nichž fungují, a buduje samotné systémy, argumentuje Simon Baron-Cohen, ředitel střediska Autism Research Centre na Cambridge University.

Toto je článek, který publikoval v izraelském listě Jerusalem Post velvyslanec ČR v Tel Avivu Daniel Kumermann. Martin D. Brown, historik, žijící v Londýně, rozbírá Kumermannovy myšlenkové zkraty ZDE.

Vzhledem k tomu, že podle průzkumů veřejného mínění v České republice odmítalo angloamerický vojenský útok proti Iráku bez autorizace OSN v polovině března 2003 rekordních 82 procent českých občanů a ještě v první polovině 77 procent českých občanů., viz ZDE a ZDE, argumentace pana velvyslance se zdá být, eufemisticky řečeno, poněkud nepřesvědčivá. Historik Martin D. Brown, působící v Londýně, se na stránkách serveru BlueEar anglicky zamyslel nad logickými zkraty v myšlení bývalých českých disidentů a la Kumermann a pokusil se vysvětlit, co asi tyto zkraty způsobuje:

Z amerických vládních dokumentů vyplývá, že firma ChoicePoint obdržela loni od amerického ministerstva spravedlnosti nejméně 11 milionů dolarů za to, že americké vládě poskytuje data - zejména o občanech Jižní Ameriky - včetně jména, adresy, zaměstnání, data narození, čísla pasu a "fyzického popisu", daňových údajů a krevní skupiny.

Je zajímavé, že autor pociťoval nutnost vyrovnat se s velkým dědictvím české filmové "nové vlny". Vrací se k ní ovšem z pohledu daleko cyničtějších a poučenějších "nultých let" jednadvacátého století. Uvědomujeme si, že vhled do osobní psychiky mladých lidí byl ve Formanových filmech před čtyřiceti lety vlastně daleko nevinnější i naivnější, navzdory jeho tehdy tolik odsuzovanému "cynismu". Kromě hluboké sondy do lidských osobností je Morávkův filmový debut mimo jiné i - parodií na - v České republice nyní všudypřítomnou a vše obklopující pornografii.

Soudě podle zvýšení počtu individuálních IP adres, které si otvírají internetovou stránku BL, ve srovnání s červnem - červencem 2002, stoupla do března - dubna 2003 čtenost Britských listů o více než 35 procent; soudíme-li podle průměru denních návštěv na stránkách BL, došlo od června 2002 do dubna 2003 k nárůstu čtenářů o 50,7 procent. - Počet subskribentů BL, odebírajících časopis emailem, zůstává za poslední rok víceméně stabilní, kolem 2000 čtenářů denně.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.