Světovým hitem se stal brazilský film Cidade de Deus, Boží město. Má vynikající dialog a je to napínavé svědectví o třech desetiletích válek soupeřících gangů. Je to brazilský film, v portugalštině, který natočil nepříliš známý režisér. Jeho herci nejsou hollywoodské hvězdy, ani to nejsou profesionální herci. V ohnisku jeho zájmu není žádná osoba, ale špinavá, chudá chudinská čtvrť, plná drog, na předměstí Rio de Janeira.

Přesto však tento film vydělal miliony a v Brazílii vyvolal celonárodní debatu. Posílil u lidí celosvětově, i v Británii či v Americe a jinde, povědomí o strašlivé chudobě a o strašlivém násilí v rozvojovém světě. Film distribuuje společnost Miramax, kterou vlastní Disney, jedna z oněch globálních firem, které bojovníci proti globalizaci označují za kulturní vandaly.

Kdyby byli kritikové globalizace méně posedlí kolonizací od firmy Coca cola, povšimli by si, že vzniká bohatá mezinárodní kulturní směsice, která nemá nic společného s amerikanizující hegemonií.

Na globalizaci je krásné to, že je schopna osvobodit lidi od tyranie zeměpisu. Jen to, že se někdo narodil ve Francii, neznamená, že může doufat, že bude mluvit jen francouzsky, jíst francouzské jídlo, číst francouzské knihy, navštěvovat muzea ve Francii, a tak dál. Francouz - nebo Američan, nebo kdokoliv - může jet na dovolenou do Španělska anebo na Floridu, jíst suši nebo špagety, pít koka kolu anebo chilské víno, dívat se na komerční film z Hollywoodu anebo na Almodóvara, poslouchat bhangru nebo rap, dělat jógu anebo kickbox, číst časopis Elle anebo The Economist a mít přátele po celém světě. To, že máme stále větší svobodu volit si své kulturní zážitky, náš život nesmírně obohacuje. Globalizace nejen zvětšuje individuální svobodu, ale také oživuje kultury a kulturní artefakty prostřednictvím zahraničních vlivů.

Nejlepší věci vznikaly vždycky v důsledku míšení kultur. Knihy V.S. Naipaula, v nichž se mísí anglická, indická a karibská literatiura, Paul Gaugin, který maloval v Polynésii, africké rytmy v rock'n rollu. Všichni známe slavné britské (původně indické) jídlo karí. Kolik různobarevných tváří najdete ve vítězném fotbalovém družstvu Francie, který vyhrál světové mistrovství. Jak obrovský kvas myšlenek přišel z východoevropské židovské diaspory a z kosmopolitních měst, jimiž jsou Londýn a New York. Západní číslice jsou vlastně arabské, nula pochází nejnověji z Indie, islandština, francouzština a sanskrt mají společné kořeny.

John Stuart Mill měl pravdu: "Daleko důležitější než hospodářské důsledky obchodu jsou jeho intelektuální a morální důsledky. Obrovskou cenu pro vzdělávání lidí má, když se dostávají do styku s lidmi, kteří se od nich odlišují, se způsobem myšlení a jednání, které jsou jiné, než jaké jsou způsoby myšlení a jednání, s nimiž lidé normálně přicházejí do styku. Je nezbytně nutné neustále srovnávat své vlastní myšlenky a zvyky se zkušenostmi a s příkladem lidí z jiných kultur. Neexistuje národ, který si nemusí vypůjčovat od jiných."

Mnoho údajně typických "amerických" výrobků není vůbec tak amerických, jak se to zdá. Tak texasky vynalezl Levi Strauss, německý přistěhovalec, který zkombinoval látku jménem denim (serge de Nimes) s "džínami", stylem kalhot, které nosili tradičně námořníci z italského Janova.

V mnoha ohledech je Amerika na okraji kulturního světa. Většina světa přijala francouzský metrický systém, Američané dále používají zastaralý imperiální systém, zděděný z britské koloniální minulosti. Většina rozvinutých zemí je dnes nesmírně světská, jen Američané hoří fundamentalistickým náboženským zápalem - jako muslimové na Blízkém výchdodě. I americké záliby ve sportu jsou často idiosynkratické - sport jako baseball či americký fotbal se nerozšířily do světa.

Lidi nejedí jen hamburgery ani nepijí jen koka kolu. V Británii je nejoblíbenějším jídlem v automatu karí, indických restaurací je tam šestkrát tolik než macdonaldů. Francie dovezla z USA v roce 2000 potraviny jen za 620 milionů dolarů, sama vyvezla do USA trojnásobek té hodnoty. Nejvíce vína vyváží Itálie a Francie (dohromady tři pětiny globálního exportu, Spojené státy jsou ve vývozu vína na dvacátém místě). Celosvětově jsou pizzy populárnější než hamburgery, všude vznikají čínské restaurace. V oblasti módy vedou Italové a Francouzi; módní Američani nosí obleky od firem Gucci, Armani, Versace, Chanel, and Hermès.

Ani v pop music nejsou nejpopulárnější Američané. Nejprodávanějšími umělci v roce 2000 byla Američanka Britney Spears, Mexičan Carlos Santana a britští Beatles. V oblasti opery jsou nejpopulárnější Ital Luciano Pavarotti, Španěl José Carreras a Španěl- Mexikánec Placido Domingo. Šíří se latinskoamerická salsa, brazilská lambada a africká hudba. Ve většině zemí jsou nejpopulárnější místní umělci.

Jedním z nejslavnějších žijících spisovatelů je Kolumbijec, Gabriel García Marquez. Brazilec Paulo Coelho prodal desítky milionů výtisků své knihy Alchymista. Největším vydavatelem v anglicky mluvícím světě je německé nakladatelství Bertelsmann, které v roce 1998 spolko největšího amerického nakladatele Random House.

Je sice pravda, že téměř tři čtvrtiny televizních pořadů vyvážených do světa, jsou americké provenience, avšak ve většině zemí světa jsou nejpopulárnější domácí televizní pořady.

Američané ani neovládají celosvětově globální mediální průmysl. Ze sedmi nejvýznamnějších světových mediálních firem jsou čtyři americké (AOL Time Warner, Disney, Viaco a News Corporation), jedna je německá (Bertelsmann), jedna je francouzská (Vivendu) a jedna japonská (Sony).

Američané ovšem vévodí kinematografii. Indie sice vyrábí více filmů ročně než Hollywood (855 v roce 2000, Hollywood jich vyrobil 762), ale jsou většinou pro domácí trh. Japonsko a Hongkong vyrábějí hodně filmů, ale málokdy se dostanou mimo Asii. Avšak do Hollywoodu se soustřeďuje celosvětový talent.

Svět dobývá však jiný americký export: angličtina. Anglicky hovoří po celém světě jako svým rodným jazykem asi 380 milionů lidí a dalších asi 250 milionů hovoří anglicky jako druhým jazykem. Miliarda lidí se anglicky učí, asi třetina světové populace je angličtině vystavena a do roku 2050 prý bude nejméně polovina světové populace anglicky umět. Lidé se ale učí anglicky dodatečně k svému národnímu jazyku, nenahrazují ho angličtinou.

Hlubinné změny však nemají příliš společného s koka kolou. Západní představy o liberalismu a o vědě začínají být přijímány téměř všude, zatímco se Evropa a severní Amerika staly prostřednictvím přistěhovalectví multikulturními společnostmi. Technologie mění kulturu. Individuální možnost volby vede k tomu, že se tříští vnucená uniformita národních kultur. Vznikají nové hybridní kultury. Národní totožnost nemizí, ale pouta národní příslušnosti se uvolňují.

Mezinárodní kulturní výměna vede k prohlubování rozrůzněnosti uvnitř společností - avšak na úkor toho, že se společnosti sobě navzájem začínají připodobňovat. Lidé všude mají větší možnosti volby, ale často volí podobné věci.

Někteří lidé se bojí, že čím větší bude individuální svoboda, tím víc to ohrozí národní totožnost. Tyto obavy jsou přehnané. Národní kultury jsou silnější, než si lidé myslí. Zahraniční vlivy bývají rychle domestikovány.

Je dobré, že liberalismus - politické představy o individuální svobodě, o zákonnosti, o demokracii a všeobecných lidských právech, stejně jako ekonomické zásady - o důležitosti soukromého vlastnictví, trhů a svobodné volbě spotřebitele, tato evropská filozofie ovládla svět. I lidé, kteří odmítají liberální myšlenky jménem náboženství (islámští či křesťanští fundamentalisté) se definují částečně v opozici vůči těmto myšlenkám.

Šíří se víra ve vědu a technologii. I ti, kdo nenávidí Západ, využívají jeho technologie. Antiglobalizační aktivisté se organizují prostřednictvím internetu.

Globalizace není jednosměrná ulice. Bývalé kolonie nyní ovlivňují své někdejší pány. V Paříži jsou alžírské čtvrti, v Alžíru nejsou francouzské čtvrti. V Londýně jsou pákistánské čtvrti, v Lahore nejsou britské čtvrti. Muslimové jsou v Evropě rostoucí menšinou, na Blízkém východě křesťanství mizí.

Do Spojených států přichází každoročně asi milion přistěhovalců, většinou z Asie nebo z Latinské Ameriky. V některých částech Spojených států nyní převládá španělština.

Národní kultury se tříští v kaleidoskop nových kultur. Vznikají nové hybridní kultury.