oslavila tato veřejnoprávní instituce ve čtvrtek na Prvního máje celodenním maratonem pořadů ze svých archivů, vybraných z období padesáti let své existence. Diváci mohli v "teleautomatu" volit ze dvou možných alternativ.

Pořady byly velmi dobře vybrány i uváděny (Marek Eben). Mnohaleté archivy jsou ovšem silnou stránkou veřejnoprávní televize. Navracení do minulosti bylo tentokrát provedeno docela mistrně, nemělo by to však být to jediné, co Česká televize umí dobře.

Kromě toho, předkládání těchto starých věcí české veřejnosti by mělo být jen prvním krokem. Jistě je opakované vysílání dobře známých televizních pořadů z různých dob televizní historie zajímavým argumentem do diskuse, do jaké míry utvářela Československá televize během posledních padesáti let jednotné kulturní a národní vědomí. Její role byla bezpochyby nesmírně silná koncem šedesátých let, až do příchodu tvrdé husákovské normalizace, kdy většinou lidi televizi po období intenzivní sledovanosti zase vypnuli. (Sám si vzpomínám, jak po několika letech, kdy jsme se všichni dívali na Československou televizi až do roku 1969 docela dychtivě, bylo po příchodu normalizace televizní vysílání nesledovatelné - jako by se televize tehdy specializovala na vysílání materiálu, který diváka od jeho sledování agresivně odrazoval a nutil ho, aby televizi vypnul.)

Viděl jsem včera ještě v Praze jakýsi normalizační vojenský film (snad to bylo v bloku "Táta pohraničník"). Tyto věci jsou dnes po právu zdrojem veselí - málokdo se však zamyslí nad tím, jak obrovským ponížením bylo pro televizní herce i zaměstnance muset se podílet na výrobě těchto produktů komunistické propagandy, a to - aby nebylo mýlky - i tehdy, jestliže se podíleli na jejich výrobě souhlasně a rádi.

Chtělo by to reflexi nad tím, proč to národ dělal a připouštěl - proč tak ochotně kolaboroval.

Historie padesáti let Česk(oslovensk)é televize není jen historií nezávazné zábavy, je i historií obrovského národního ponižování i pokusů se od něho osvobodit. Měla asi být příležitostí i k analýze, proč tomu tak bylo.