"Pentagon se tento týden odmítl omluvit za to, že bombardováním usmrtil čtyřicet svatebčanů v jedné afghánské vesnici. Americká armáda poukázala na to, že ve vesnici jistě byli sympatizanti organizace al Qaeda a pokud tam nebyli, jsou tam teď." (Zpráva z ironického přehledu nejdůležitějších událostí týdne z pořadu Loose Ends rozhlasové stanice BBC Radio Four, sobota 6.7. v podvečer.)

Vlastenecký konsensus, který vznikl v Americe po 11. září, se už delší dobu postupně rozkládá. Nekonečné vyhlašování poplachů a rostoucí důkazy o tom, jak drasticky selhaly americké bezpečnostní instituce, vyvolaly velkou míru skepse. Lidé také nyní přijímají argument, že Bushův tým zneužil krize pro vlastní politické účely. Teď Gore ukončil veškerou naději, že by mohla existovat jednota, tím, že řekl nahlas to, co je zjevné: Bílý dům se při vedení války proti terorismu choval nekompetentně. Asi to nebylo zrovna zprávou, kterou chtěl Bush slyšet letošního 4. července, uprostřed podnikatelských skandálů a ekonomických potíží.

"I když bych ČSSD nevolil, je to v zásadě dobře, že vyhrála a sestaví příští vládu...", řekl mi kamarád, když jsme společně vyslechli první informaci, jak dopadly letošní parlamentní volby. A pak mi vypočítal důvody, které ho k takovému přesvědčení vedly - ekonomický růst, sociální politika a zvýšení platů ve zdravotnickém zařízení, ve kterém pracuje. "ČSSD vytáhla republiku z ekonomické krize, kam ji dostala ODS!", nasadil korunu své argumentaci.

A já jsem musel uznat, že mediální agenti, kteří koučovali pana Špidlu a naučili ho opakovat ve všech televizních besedách tuto nepříliš hlubokomyslnou, čistě propagandistickou větu, odhadli úsudkovou úroveň voličů vskutku lépe než já. Nemyslím přitom, že by můj přítel lékař byl hlupák. Prostor, který věnuje tvorbě vlastního úsudku o politické a ekonomické situaci je však limitován jeho pracovními i životními problémy. Jednoduchá věta, kterou tak úporně pan Špidla opakoval, přitom nebyla zpochybňována žádnými exaktními údaji. Od parlamentních voleb neuplynul ani týden, když jsme se víceméně pod čárou a jaksi okrajově dozvěděli, že ekonomický růst byl odhadnut chybně a bude k údivu některých ekonomů o několik procent nižší, než se předpokládalo.

Mies van der Rohe byl ve svých představách estetických kánonů idealistický utopista, stejně jako Pavel P. Pavlousek a Jakub Murla jsou idealističtí umělečtí "squatteři", kteří se mimořádnou silou emotivní výpovědi "nabourali" slavnému architektu do vily Tugendhat. Výsledky "akce" představili minulý měsíc v galerii Litera.

Proč vždycky před i po většině mediálních průšvihů chodí jejich účastníci do hospody U magistra Kelleyho? Ve které hospodě kujou pikle socani? Kdo ukradl hanopis "Moloko?"? Sežral nakonec Láďa mikrofon?

Byl to jeden z mála dnů, kdy poradce Václava Klause v období televizního běsnění a hledání pravých televizních ideálů nedělal nic. My jsme původně taky chtěli nedělat nic, ale zkusili jsme ten telefon ještě jednou. Jestli teda chceme, máme přijít do hospody u Kelleyho ve Vršovicích. Pilo se pivo. Někdo z donucení srkal čaj. Nemluvilo se spisovně, protože to nikoho ani nenapadlo. Redaktor Daniel Tácha, jak je jeho dobrým zvykem, se začal hádat s poradcem Ladislavem Jaklem a Jakl, jak je jeho dobrým zvykem, se hádal taky. Nakonec prohlásil, že Táchovo názory jsou z jinýho světa. Ten na oplátku cestou domů prskal, že Jakl musí bejt určitě úplně hotovej.

Jinak by přece musel pochopit, že záznamy poháru veslování do vysílání veřejnoprávní televize patří.

Před krátkým časem jsem napsal sérii článků (zde, zde a zde), kde jsem se vzbouřil proti předepsané mluvě o volbách. Oproti nařízeným větám, že volit je nutnost, i když jde mnohdy jen o to zvolit menší zlo, jsem řekl, že ve volbách vybíráme ze všech stejných zel to stejné. Dále jsem řekl, že v současnosti o nás rozhodují stále méně námi zvolení zástupci a skutečná moc se přesunula na nevolené byrokraty a experty. A naposledy jsem řekl, že jakákoliv volba je pro mne závazkem. Volbu chápu jako cosi zásadního, v mnoha ohledech metafyzického. Je to cosi jako slib. Nikdy nedám slib, o kterém vím, že jej nemohu splnit. Nikdy nezvolím něco, s čím se vnitřně neztotožňuji.

Prostě jsem se odvážil mít vlastní názor, to je v demokracii a pro samu existenci demokracie důležitější než chodit jako poslušné stádo k volbám. Nikomu své názory nevnucuji, nikým nemanipuluji, protože na rozdíl od politických stran nikomu nic nenabízím. Pouze ukazuji, že něco může být jinak, než si myslíme.

Nový správce redakčního systému Britských listů Dominik Joe Pantůček nyní energicky dokončuje různé dosud nedodělané funkce redakčního systému, za což mu velmi děkujeme. Právě byl zprovozněn seznam článků podle autorů, zatím od 1. 10. 2001. Klikněte na Autory Britských listů a v seznamu pak u každého jména na uvedený počet článků: zobrazí se vám odkazy na všechny texty, které jednotliví autoři pro BL napsali od loňského října.

Hledáme spolupracovníky, kteří by byli ochotni v zájmu nezávislé, investigativní, neúplatné práce ve prospěch české společnosti věnovat Britským listům několik hodin práce týdně, zejména psaním článků o nejrůznějších aspektech života české společnosti, o těch tématech, které se týkají obyčejných lidí (nezajímá nás příliš, co tvrdí politikové a "profesionální" novináři). Usilujeme o získání nezávislých financí z mezinárodních zdrojů, a tak doufáme, že práce případných spolupracovníků bude v dlouhodobější perspektivě honorována.

Pište prosím na tuto adresu redakce. Děkuji.

Šéfredaktor.

Posledním dílem Čtení na pokračování ze sborníku Evropského literárního klubu s názvem Střet civilizací ? a podtitulem Dominance Západu, nebo dialog světových kultur ukončujeme deset týdnů trvající prezentaci této knihy.

Je věnovaná aktuálním politickým, ekonomickým, kulturním a geografickým problémům soudobé civilizace, závažným celospolečenským otázkám, jak je v zostřeném světle vnímáme především po tragických teroristických útocích na mocenská a ekonomická centra Spojených států amerických v loňském roce. Do popředí se vynořuje nové geopolitické uspořádání zeměkoule, které by mělo obnovit narušenou rovnováhu sil, kdy po zániku bipolárního světa hrozí nekontrolované světové konflikty. V minulosti se zánikem Západu zabývali N.J. Danilevskij, O. Spengler nebo A. Toynbee. Světovým bestsellerem se však stala až práce amerického politologa Samuela Huntingtona, který se obává, že s koncem studené války skončila západní fáze mezinárodní politiky a do popředí se posunula konfrontace Západu s ostatními civilizacemi v podobě ničivých válečných konfliktů. Naopak jeho protihráč F. Fukuyama v eseji "Konec dějin?" tvrdí, že nastává epocha definitivního vítězství kapitalismu a liberalismu, a tím i konec dějin. S předkládanými názory a myšlenkami polemizuje deset odborníků z našich vědeckých a vysokoškolských pracovišť, nezávislých novinářů a publicistů. Všichni odborníci si v knize kladou otázku, jak je možné nadcházející konflikty řešit. Zda je možné mezi technicky vyspělým a bohatým Západem a okolním světem vést smysluplný dialog, který by měl přispět k trvalejší harmonii politického vývoje jednotlivých krizových regionů a k celosvětově udržitelnému míru.

Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako třetí svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-31-9, 192 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, a budou přístupné z níže uvedeného obsahu.