24. 4. 2002
Jak české školy k počítačům (ne)přišlyPrioritou vlády ČSSD se v letech 1998 - 2002 mělo stát školství. Že se tak nestalo, si určitě dokáže spočítat na prstech jedné ruky každý průměrně vzdělaný jedinec, který se alespoň trochu zajímá o věci kolem sebe. Jediné, na co se vláda zmohla, bylo vypracování tzv. Bílé knihy, tedy jakési představy o tom, jak by české školství mělo v budoucnu vypadat. Odborníci v něm napsali to, co už dávno víme všichni: tedy, že české školství potřebuje celkovou reformu, čeští učitelé více peněz, školy lepší vybavení.
Pilířem socdemáckého snažení se měl stát projekt Internet do škol. Všechny základní s střední školy měly v několika etapách získat multimediální počítače s rychlým připojením na internet. Skvělý nápad, to musím sociálním demokratům uznat. Přesto jsem od začátku pochyboval, že k jeho realizaci někdy dojde. Zdá se, že dojde, ale v podstatně omezeném rozsahu. Navíc celý projekt provází mnoho pochybností. Dovolte, abych se nad některými z nich zamyslel. Podivný byl už samotný záměr dodat všem školám stejné počítače s pomocí takzvaného generálního dodavatele, tedy velké firmy, která se o všechno postará. Počítače nakoupené ve velkém budou levnější, a stát tak ušetří. V normálně fungující zemi s normální vládou by se takové uvažování dalo nazvat podnikatelským. Ne však v zemi, jejíž vláda, místo aby si nejdříve zametla před vlastním prahem, míní bojovat s korupcí pomocí provokatérů. |
Od zahájení projektu se mezi školami a ministerstvem, podobně jako kdysi Železná opona mezi východním a západním blokem, tyčila informační bariéra. Školy nevěděly a mnohdy dodnes nevědí, jaká jsou přesná pravidla pro přidělení počítačů a kdy počítače dostanou. Do škol nikdo nepřišel, aby zkontroloval, jak jsou vybavené a zda mají vhodné prostory, stoly apod. Nyní je mi jasné, že tato bariéra byla záměrná. Velké projekty zahalené v mlze nejasností jsou totiž nejlepším prostředím pro korupci, v našem státě všudypřítomnou. Zvláštní je rovněž fakt, že se počítače nestanou majetkem státu. Ten si je pouze na tři roky pronajímá. To má, dle mého názoru, velmi jednoduché vysvětlení: firmy si odečtou 22% DPH na vstupu, ale státu odvedou na výstupu pouze 5%. Co bude po třech letech, nikdo neví. Scénáře si lze představit různé. Šokující informace přinesl sobotní tisk: učebna o deseti počítačích, server, tiskárna a připojení k internetu na dobu tří let přijde stát na 1 750 000 Kč, tedy 175 000 na jedno počítačové místo. To se přitom dá pořídit s přibližně třetinovými náklady tj. za 60 000. V době, kdy se mnohé školní budovy rozpadají a školy nemají na pomůcky, je to na pováženou. Ministr školství se o to, na kolik jeden počítač přijde, nezajímá. Proč taky, jeho peníze to nejsou. Je evidentní, že celý projekt byl postaven tak, aby stát přišel o co možná nejvíc peněz. K odpovědnosti by měl být hnán ministr školství. Škoda, nápad to byl skvělý. |