Na tradici let minulých - oslavu Mezinárodního dne žen - navázala v Praze anarcho-feministická Skupina 8. března, která uspořádala v Praze na náměstí Míru odpolední shromáždění pro několik set lidí s hudební produkcí spřátelených skupin i jednotlivců (fotogalerie viz zde). Mluvilo se o boji proti systému, kapitalismu, vykořisťování, ale i o násilí na ženách, alkoholismu, prostituci. Mluvilo se i o diskriminaci žen v rodině, v práci, v životě. V písních se citoval i Fráňa Šrámek. O lásce nejen k bohu, ale i mezi lidmi zpíval folkový zpěvák Miloš Hlávka. Mládeži kupodivu nevadilo, že ještě před dvnácti lety znamenalo MDŽ podnikové večírky, chlast a umolousané kytičky karafiátů spolu s recitací Jiřiny Švorcové... Toto senilní MDŽ je už naštěstí mrtvo - ať tedy žije autentické, smysluplné MDŽ. Třeba i v podání anarchistek, když se jiné skupiny žen nemají k činu. Tímto shromážděním chtějí anarchistky mimo jiné vyjádřit solidaritu s ženami celého světa a jejich bojem za rovná práva. "Ženy tvoří více než polovinu lidstva, vykonávají dvě třetiny veškeré práce světa a dostávají za to pouhých 5 procent veškerých příjmů. Dvě třetiny této práce jsou bez nároku na mzdu. 95,5 procent veškerého světového majetku patří mužům a pouze 4,5 procenta ženám," tvrdí feministky už od shromáždění v minulém roce, a nikdo s nimi nepolemizuje. Ono to totiž nejde. Mají pravdu. Co s tím?