14. 6. 2002
Západní rozvědky nebudou schopny zavést účinná preventivní opatření proti terorismuBoj proti terorismu musí být preventivní, argumentoval včera v deníku Guardian Hugo Young. Terorismus je nyní satanským nepřítelem uspořádaného světa, v němž má většina lidí, chudých i bohatých, právo žít. Bezpečnost musí být základní strategickou prioritou. Nelze ji umístit jako nějakou dodatečnou myšlenku - verbální ústupek - na konec dlouhé obrany občanských práv a neustálého zpochybňování amerického chování. Prevence proti terorismu je právem hlavním úsilím vlád, na nichž plně závisí naše bezpečnost.
|
Ostatní hodnoty jsou nesmírně důležité. Je nutno udržet rovnováhu. Nelze porušovat základní práva uvězněných teroristů, protože to by nakonec zcela zlikvidovalo společnost, kterou se vlády snaží hájit. Avšak skutečně potřebujeme prevenci. Identifikovat teroristy a neutralizovat je dřív, než zaútočí. Hrozba je všude, určitě v Evropě a ve Spojených státech. Proto by nemělo být příliš šokující, co řekl prezident Bush tento týden ve West Pointu. Nově definoval americký postoj vůči novému nepříteli. Namísto odstrašení a zadržování chtějí Spojené státy využívat v budoucnu preventivních opatření a "obranných intervencí" proti státům nebo organizacím, které chtějí užít zbraní hromadného ničení proti USA. Je to jediná možná rozumná strategie, jakou může použít odpovědná mocnost proti úhybným, trpělivým, vždycky sebevražedným nepřátelům - bez jasné státní příslušnosti - kteří stojí u bran. Avšak existuje velký problém. Všechno u preventivní doktríny, která o sobě tvrdí, že je inteligentnější než politika bombardování nepřítele tak dlouho, až se vrátí do doby kamenné, stojí a padá s efektivní výzvědnou prací. A v tomto ohledu je britská zpravodajská služba, jediný těsný spojenec Ameriky, ve velmi znepokojujícím stavu. Podle jednoho londýnského výzvědného odborníka má nepřítel stále v ruce většinu karet. Je pravda, že rozpočet na výzvědné operace v Británii byl po 11. září tajně zvýšen o 20 - 30 procent. Je také pravda, že britští agenti nyní smějí dělat tajné akce takového druhu, jaké nebyly dříve dovolovány. Když jsou podezřelé osoby v zemích, které jsou spojenecké, jedinou alternativou jsou výzvědné akce, případně zabíjení. Avšak výzvědné služby spolu navzájem spolupracují jen zcela minimálně. FBI a CIA stále ještě přehrávají na mezinárodní jevišti své fiasko a své vzájemné soupeření. Výzvědné služby jen dvou členských zemí EU pracují seriózním způsobem mimo hranice své země a Spojené státy nikdy nebudou důvěřovat Francii. Tato nedůvěra je velmi široká. V rámci NATO mají Britové a Američané charakteristické adjektivum pro veškerý zpravodajský materiál, který je dán k dispozici dalším výzvědným službám - je "bez kofeinu". Ani potřeba spolupráce pro preventivní opatření tuto situaci nezmění. Všichni plně závisíme na Američanech, kteří jsou daleko před většinou ostatních mocností a přesto, jak je denně stále jasnější, i oni jen velmi občas získají skutečně spolehlivé informace. Má-li nyní Washington používat proti terorismu preventivních taktik, domnívají se britští činitelé, je potřeba nových předpisů a nové praxe. Preventivní doktrina proti státům, které skrývají teroristy, musí být předpověditelná, jasná, má-li mít efekt. Musejí existovat pravidla, jimž budou rozumět všemi. Zaútočí USA na Rusko, protože Putin pomáhá Íránu, aby se stal jadernou mocností? Anebo na Čínu, protože ohrožuje Tchaiwan? Jestliže USA a Evropa zasáhnout proti Iráku, který údajně podporuje teroristy, jak zabráníme jiným zemím, aby učinily totéž? Například Indii proti Pákistánu? V pozoruhodné studii, vypracované pro Centre of Defence Information konstatuje F G Hoffman, že preventivní akce jsou "v naprostém protikladu vůči zavedené americké politické a strategické kultuře. V pricipu však existují přesvědčivé argumenty pro neutralizaci teroristů před tím, než zaútočí, i kdyby to mělo znamenat, že bude nutno přepsat mezinárodní právo. Potíž ale je, že výzvědné služby nebudou schopny hrozící teroristické útoky předpovědět. Je to deprimující v nynější strašlivé situaci, kdy je zcela zjevné, co je správné a co je špatné, ale je stále nejasnější, jak by měli lidé a státy jednat. |