4. 7. 2002
George W. Bush: "Kdo nevěří v Ježíše Krista, skončí v pekle."Mezi diskutéry na fóru BlueEar.com proběhla diskuse o tom, zda v předvolební prezidentské kampani zatratil George W. Bush židy a poslal je do pekla. Jeden čtenář přitom odkázal na téměř dva roky starý článek v deníku New York Times (z 16. října 2000) který podrobně rozbírá Bushovu osobnost (dochází k závěru, že Bush jako guvernér v Texasu sice často jmenoval inteligentní poradce, často i ze soupeřící Demokratické stany, ale sám se žádnou otázkou podrobně nezabývá a vždycky působil na své okolí charismatem své osobnosti, nikoliv znalostmi či analytickými schopnostmi rozebrat problém; o odvoláních ohledně trestu smrti rozhodoval v Texasu během 15 minut a pracovní dobu omezoval jen na šest hodin denně; věnoval se při ní většinou publicitě a marketingu své politiky). Zajímavá je pasáž o Bushově náboženském přesvědčení, z níž citujeme:
|
Během volební kampaně [na guvernéra v Texasu] řekl George W. Bush reportérovi o svém přesvědčení, že cesta do nebe je zaručena, pokud přijmete Ježíše jako svého osobního spasitele. Bush posléze vzpomíná: "Ano, samozřejmě, si to vybrali a zpolitizovali to, víte: 'Bush židům: Táhněte do pekla! 'Bylo to velmi ošklivé. Zranilo to mé city." Takže jako jednu z prvních věcí poté, co se Bush stal guvernérem, pozval si skupinu vedoucích židovských představitelů v Houstonu a přednesl jim řeč, jejíž obsah si pamatuje takto: "Vím, proč jste všichni tady. Jste tady, že jste zvědaví, jestli vás tento guvernér odsoudí do pekla. Je mi to jasný." "Zranilo mě to," vzpomíná Bush, že jim řekl. "Zranilo mě pomyslet si, že se domníváte, že jsem vás odsoudil do pekla, protože to bych nikdy neudělal. To není mou rolí v životě." Bush později vysvětlil, že mu pomohl zaujmout tento postoj kazatel Billy Graham. Hovořil o tom v interview v roce 1998. Celá věc vznikla prý tak, že když jednou navštívil své rodiče v Bílém domě, diskuse se obrátila směrem k náboženství: Bush junior argumentoval, že do nebe se dostanou jen křesťané, zatímco jeho matka s tím nesouhlasila. "Řekl jsem: 'Mami, koukej, jediné, co ti můžu říct, je, co praví Nový zákon,'" vzpomínal Bush: "A ona odpověděla: 'No přece jistě Pánbůh přijme i jiné.' A já jsem řekl: 'Mami, tohle se praví v Novém zákoně.' A ona řekla: 'Dobře,' a zvedla telefon a zavolala Billyho Grahama. Řekla telefonistce v Bílém domě: 'Dejte mi Billyho Grahama.' "Já jsem řekl? 'Matko, co děláš?" pokračoval Bush. "Prosím tě. A asi za dvě minuty zazvonil telefon a byl to Billy Graham a matka a já jsme mluvili s Billym. A matka mu to celé vysvětlila a Billy řekl: 'Z osobní perspektivy souhlasím s tím, co říká George: řídím se podle Nového zákona. Ale chci vás oba varovat: Kdo jste vy dva, že si hrajete na Pánaboha?'" Celá tato otázka odráží častý Bushův zvyk zastávat názory, které jiní považují za urážlivé, i když se intenzivně snaží, aby nikoho neurazil. Logickým vyústěním Bushovy teologie sice je, že nekřesťané se nedostanou do nebe, avšak vědomě odmítá učinit ten závěr a tvrdí nyní, že on tu bránu do nebes nehlídá. |