80 procent českých respondentů sdělilo organizaci CVVM letos v březnu, že se zúčastní voleb o vstupu ČR do EU. Stejně jako v únoru 2003 zamýšlí pro vstup do EU hlasovat 59 procent obyvatel. Měna euro je přijatelná pro padesát procent obyvatel ČR.

KONTINUÁLNÍ ZPRAVODAJSTVÍ BRITSKÝCH LISTŮ

KONTINUÁLNÍ ZPRAVODAJSTVÍ BRITSKÝCH LISTŮ

Napětí mezi britskými a americkými vojáky se neskrývaně projevilo veřejně poté, co američtí vojáci začali střílet na jedno civilní vozidlo a usmrtili řidiče - pouhých několik hodin poté, co přišlo u silniční kontroly o život sedm iráckých žen a dětí. . Vrtulník Apache prý v úterý také vyhodil do povětří jeden nákladní automobil a usmrtil 15 členů jediné rodiny. Britské listy o všech incidentech informovaly průběžně ve svém zpraodajství.

Tato zabití ozřejmují podle deníku Times celou řadu vojenských a politických neshod mezi Brity a Američany, které vedou podle vysokých britských vládních zdrojů k "mikroskopickým trhlinám v americko-britském přátelství".

Američtí mluvčí nyní hovoří o nepravidelných iráckých bojovnících jako o "teroristických komandech smrti", které na bojišti užívají "taktiky terorismu". Takový jazyk je v některých případech plně ospravedlnitelný.

Avšak existuje znepokojení, že by si mohly Spojené státy začít odvážet irácké vězně, pod všeobecnou záminkou, "že to jsou teroristé", do tábora v zálivu Guantánamo na Kubě, kde Spojené státy zadržují zajatce z Afghánistánu v naprosté izolaci a bez soudu už 18 měsíců.

Británie by si nepřála být spojována s rozšiřováním zajateckého tábora v Guantánamu - zadržování zajatců v tomto táboře odsoudili čelní britští soudci jako "z právního hlediska pochybnou záležitost".

Dosud zlovolně a úmyslně zamlžuje rozdíl mezi vojáky a civilisty režim Saddáma Husajna. Iráčané úmyslně ohrozili civilisty na dvou bagdádských tržištích, které nedávno zasáhly americké bomby, tím, že mezi civilisty umístili vojenské baterie.

Z redakčního komentáře britského deníku Financial Times ze dne 2.4. 2003

Pokusy o vzkříšení Přítomnosti hodně selhaly a to, co existuje, prostě už nemá někdejší peroutkovský vliv (ale nebyl jsem za první republiky na světě, a tak nemám právo to jednoznačně prohlásit).

Respekt přežil, ale připadá mi příliš jaksi stranický, než aby se mohl prohlásit Peroutkovým dědicem. Navíc ještě kníže schwarzenberské jako vydavatel, sponzor a chlebodárce. Navíc je to časopis vysloveně politicky komentátorský, názorový a k tomu mám jaksi trochu despekt. Mám raději informace a když názory, pak jejich konfrontaci.

"Chci pochopit, jak je válka chápána a interpretována na Blízkém východě, konstatuje autor této stránky o televizních stanicích v tom regionu.

No, po válce to bývá (zvlášť když nepřítel zůstane na území dále) s FORMOU vlády prapodivné. Buď v každé vesničce bude US seržant se svým družstvem, nebo se místní správa "svěří" někomu jinému. Je zde několik kategorií (těch jiných) :

Jak se zdá, čekají nás vzrušené debaty o záměru vyslat českou polní nemocnici do Iráku. Odpůrci jejího vyslání namítají, že vstoupí-li na irácké území bez souhlasu legální irácké vlády, navíc s "čestným doprovodem" stovky českých "commandos", půjde o přímou účast na aktu agrese, naši vojáci se stanou součástí okupačních sil v Iráku a ČR se jednoznačně přihlásí ke "koalici ochotných".

Vláda jako navrhovatel naopak tvrdí, že činnost nemocnice bude zaměřena prakticky pouze na ošetřování civilistů, a že tedy jde o čistě humanitární počin, který je odpovědí na výzvy OSN, a že na tom nemění nic ani fakt, že náklady slibily zaplatit USA. Je třeba říci, že tento spor má velmi jednoduché řešení: ministr Tvrdík může poslat naši polní nemocnici do Bagdádu. O raněné civilisty tam díky spojeneckému bombardování není nouze, takže její humanitární poslání bude snadné plnit, odeslání stovky vojáků speciálních složek je možno odložit (Saddám by se jistě o ochranu naší nemocnice před případnými útoky Iráčanů postaral) a odpadnou nepříjemné otázky, jsme-li na straně útočících vojska a jsme-li součástí vojensko-startegické operace "Irácká svoboda" nebo jen součástí vojensko-humanitární operace "Trvalá svoboda".

ANALÝZA

Dědictví kontrarevoluce Francie 19. století se projevuje v historii politických orientací v jejich systému hodnot jako odkaz, který si přes dvě století uchoval jednotu myšlení a i dnes ačkoliv není projevem kategorizujícím je možné jej aplikovat a tedy současně pochopit jeho kořeny, později směřující k populismu pravice dnešní Francie s výrazným představitelem, kterým je Jean-Marie Le Pen. Historie této extrémní pravice je historií různých politických skupin, jejíž společné rysy je třeba postihnout. Není snadné tento vývoj syntetizovat, ale především dějinné poznatky umožňují poznat souvislosti této nesmlouvavé politické orientace, která se staletí napájela jako řeka z různých proudů a jejíž každý nový projev v sobě nesl kus minulosti.

Vážený pane profesore Václave Klausi, prezidente ČR,

Nejprve mi prosím dovolte, abych Vám poblahopřál k Vašemu zvolení. Píši ale ve velmi alarmující záležitosti. Domnívám se, že v naší zemi je porušována zákonnost a neprobíhá demokratická politická soutěž. Také se domnívám, že Vaše politická strana ODS se na tomto stavu významnou měrou podílí, a tak Vás poprosím o vysvětlení a eventuelní nápravu ve věci.

Nerozumím totiž tomu, proč poslanci ODS jednotně hlasovali proti omezení tabákové reklamy, ač přitom právě tabákový průmysl působí v naší malé zemi přes 60, slovy šedesát úmrtí denně . Přitom agresivní tabáková reklama a nechal jsem pro to vystavit i soudněznalecký posudek včetně fotodokumentace (na internetu jsem fotodokumentaci i soudněznalecký posudek spotřebitelské hry pro Vás umístil na tuto adresu), prokazatelně oslovuje děti.

"Já se někdy nad životem tak divím, že se mi to zdá jako zázrak," říkala mi jednou dopoledne Klárka. To jí byly čtyři. Byli jsme doma sami, oknem svítilo slunce, holčička si sedla na kanape a s jakýmsi plyšáčkem pokračovala dál v jakési hře. Já z rozpaků nad tou větou vzal konvičku, naplnil ji vodou a šel zalévat naše domácí kytky. Tehdy jich ještě nejméně polovina byla z emigrace. Sukulenti. Kytky podivných tvarů do nepohody. Byt byl čistý a prostorný, připadal jsem si bezpečně jako ve velkém akváriu. Nebylo nic, co by zvenku mohlo udeřit do naší křehké, tiché a sluncem ozářené domácí pohody.

KONTINUÁLNÍ ZPRAVODAJSTVÍ BRITSKÝCH LISTŮ

Na nejvyšší úrovni Bushovy vlády vznikly rozpory ohledně nové vlády pro Irák, kterou americká administrativa tajně připravuje v Kuvajtu. Tato vláda má spravovat Irák těsně po pádu Saddáma Husajna.

Podle tohoto plánu se má tato vláda pro Irák skládat z 23 ministerstev, v čele každého z nichž má stát Američan. Každé ministerstvo má mít také čtyři irácké poradce, jmenované Američany.

Vláda má převzít správu nad Irákem po jednotlivých městech. Oblasti, o nichž generál Tommy Franks prohlásí, že byly "osvobozeny", budou podřízeny dočasné správě, v jejímž čele bude stát Jay Garner, bývalý americký generál, který byl jmenován šéfem okupačního režimu pro Irák.

Členové této budoucí vlády začali přijíždět do Kuvajtu.

Rozhodování o budoucím složení této vlády pro Irák je zcela v amerických rukou, zejména o tom rozhoduje Paul Wolfowitz, náměstek amerického ministra obrany. To rozhněvalo generála Garnera, který oficiálně má budoucí vládu pro Irák vést, ale který je nucen přijmout jako poradce celou řadu kontroverzních Iráčanů.

Nejvíce kontroverzní osobou, kterou navrhuje Wolfowitz, je Ahmed Chalabi, šéf opozičního Iráckého národního kongresu a jeho blízcí spojenci, včetně jeho synovce.

Chalabi má dobré styky s americkým Kongresem a Pentagon mu projevuje velké sympatie. Silně Chalabiho prosazuje ministr obrany Donald Rumsfeld. Naproti tomu americké ministerstvo zahraničí a CIA se na Chalabiho dívají s hlubokým podezřením. Chalabi nežije v Iráku už od roku 1956 (s výjimkou krátkého období, kdy organizoval v devadesátých letech na kurdském severu partyzánské akce) a prý nemá v Iráku žádnou podporu. Chalabi se chtěl stát premiérem prozatímní irácké vlády a je zklamán, že americký plán takovou funkci nezahrnuje. Namísto toho má dostat funkci poradce na ministerstvu financí.

Americký plán na "přímou americkou vládu" bude velkým politickým problémem pro Tonyho Blaira, který požadoval, aby se na rekonstrukci Iráku podílely OSN a mezinárodní společenství.

S útokem na Irák bez mandátu Rady bezpečnosti OSN souhlasilo 10 procent dotazovaných, proti bylo 83 procent obyvatel ČR (rozhodlě souhlasily: 3 procenta, spíše souhlasilo: 7 procent, spíše nesouhlasilo: 30 procent, rozhodně nesouhlasilo: 53 procent, názor nevyjádřilo: 7 procent).

Publikujeme odpovědi Petry Buzkové na čtyři otázky Radka Sarköziho

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 100 111 3917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.