Když minulý týden odpálil irácký voják, vydávající se za taxikáře, bombu, která usmrtila jeho a čtyři americké vojáky, byl to jasný případ "zrady", který byl porušením ženevských dohod o vedení války;naproti tomu, sebevražedné útoky japonských pilotů kamikadze v jasně označených letadle porušením ženevských dohod nebyly.

Irácké podvádění má důsledky pro irácké civilisty. Usmrcení až 10 iráckých žen a dětí u americké silniční kontroly bylo děsivé, o to hroznější, že si oběti možná myslely, že se snaží proniknout iráckou armádní blokádou.

Avšak je nevyhnutelné, že vojáci, kteří se bojí zrádných útoků, falešných kapitulací či jiných triků, mají tendenci častěji střílet na nevinné civilisty.

V současnosti Spojené státy, stejně jako Velká Británie, tvrdí, že zachází se všemi iráckými jednotkami, regulérními či neregulérními, které jsou zajaty, jako s válečnými zajatci a zákonnými bojovníky, dokud jim nebude prokázán opak.

Tato interpretace je v souladu s praxí v takových válkách, jako byl Vietnam, kde poskytovaly Spojené státy i příslušníkům Vietcongu statut válečných zajatců, protože chtěli, aby stejným způsobem Vietcong zacházel s jejich vlastními vězni.

Je zjevné, že by měly Spojené státy jednat na základě tohoto druhu argumentace i nyní;i vzhledem k tomu, že USA vyžadují, aby Irák zacházel se zajatými Američany slušně - i když morální sílu tohoto amerického požadavku poněkud oslabuje nezákonné zadržování zajatců v zálivu Guantánamo.