a) vojáci US a britských jednotek

b) vojáci co přísahali Saddámovi a teď "nové" vládě - kterou jistě nebude těžké "vytvořit", neboť pretendentů je dost. Jistě se najde nějaký irácký Qussling v generálním gouvernmánu.

c) loajální "lid" - Iráčané s místní autoritou

d) duchovní (muslimští)

e) jednotky OSN

d) ten kdo vládu urve na základě (poválečných) zmatků a korupce

Pokračujme dále :

ad a) vojáci US a spol - když z 24 mil. Iráčanů se rozhodne ke guerrile jen 2% je to 48.000 lidí difúzně po celém území - v zapadlých vartách a oázách přežijí US seržanti tak měsíc.

ad b) "o 180 stupňů obrácení" vojáci - vzhledem k jejich proponovanému charakteru budou jen prodávat zbraně a lavírovat aby přežili k příštímu převratu -- nehledě k tomu, že archivy s jejich daty už jsou částečně mimo kontrolu USA. A propos -- kolikrát je dovoleno důstojníkovi přísahat??

ad c) místní autority - bude-li "skrze" ně patrný vyšší blahobyt oblasti - proč ne. Jen nesmí být za týden nalezeni mrtvi jako kolaboranti. Najdou se sice další, ale již se stále klesající autoritou, navíc to už nebude "přirozená autorita", ale autorita podporovaná okupačním "bodákem". Brzo se bude hrát hra důvěrně známá z krizových oblastí Latinské Ameriky -- za 1 našeho starostu 10 vesničanů ke zdi. A tak pořád dokola, až se té vesnice zbavíme, když v ní nikdo nezůstane.

ad d) duchovní - nutně regionálně rozdělení dle větví šíítská/ssunitská - dřív nebo později vycítí svou šanci po období "půstu" a budou "fundamentalizovat" okolí. Navíc jsou napojeni na centra, která jsou mimo Irák. Obyvatelstvo bude náchylné přijmout fundamentalismus jako náhradu za kult Saddáma. Vyhlášení fattwy, nebo džihádu pak nebude problém.

ad e) jednotky OSN - pak bylo všechno utrpení války zbytečné, neboť svár vektorů mnohavrstevného vidění OSN rozplizne strukturovanou společnost na "zájmové sféry" a OSN jistě nebude chtít mít "checkpointy" u dvou sudů v poušti, když v Bagdádu bude Americká mise z centra rozdělovat zakázky a řídit export ropy. Navíc by se trošku legalizovalo napadení Iráku ex post cestou OSN, a Evropa si jistě nedá ujít příležitost vymáchat v tom USA do hořkého konce.

A tedy

ad d) s trochou nadsázky lze říci, že to budou určitě místní mafie - (viz Kosovo a Afganistan) - nebudou škodit "centru" - budou jen odírat svůj region. Za pár USD bez práce od "gaullaitera" v Bagdádu ošetří své malé léno a rozkradou humanitární pomoc. Takto skončí imlpantát US demokracie v dunách Persie. Když chcete změnu režimu a hospodářských struktur nejlépe poslouží bezskrupulózní mafie. Prošly tím USA ve (20)30tých letech i východní Evropa v 90tých letech. Na nich se dá stavět nemají ideály -- potřebují jen Kmotra.

Fraktalizují tak zemi a připraví ji na občanskou válku.

Tou dobou bude jistě již oddělena enkláva s ropou tak, aby se jí tato občanská válka netkla.

Kurdové jako záloha zvenčí se přidají k tomu, kdo jim zaručí "samostatný stát" a nikdo nebude moci říci, že to byla vůle Washingtonu, když se Irák rozdělí na tři části občanskou válkou -- takto se také uplatní 3x více exilových exponentů, kteří opustí USA a Evropu a nebude je už nutné hlídat.

Na tři proto, že se lépe přenáší těžiště v případě střetů.

Stovky Kurdů padnou za své ideály (vlastního státu) hnáni Amíky jako kannonenfutter za pár šupů a nebudou jich želet ani USA ani Turci. Tím sníží svůj "potenciál" a dál budou za ohradou rovnoběžek a poledníků -- jako náhražky hranic -- snít svůj sen.

Peněz z ropy na tyto praktiky bude dost, ale sanovat z nich obnovu celého Iráku by snížilo výtěžnost pro vítěze.

USA bude zoufale hledat někoho, kdo by je měl zase rád. Na Středním východě se tato otázka neobejde bez řešení palestinské otázky.

Model bude asi tento :

Izrael vznese v první fázi nereálné (a nadsazené) požadavky k možnosti vzniku samostatného státu Palestinců -- samozřejmě po domluvě s USA.

Ve druhé fázi USA (s patřičnou medializací) jakoby tyto požadavky drasticky "srazí" - a jakoby se postaví na stranu Palestinců.

Při detailním pohledu půjde jen o upravenou starou dohodu a rezoluci OSN, tak aby plně vyhovovala Izraeli.

Poté bude vyclaimován Palestinský stát -- tím se vyjde mimochodem vstříc EU a OSN o palestincích nemluvě (tady vidíte jak je dobré, když se problém nechává léta uležet -- nikdy nevíte k čemu se bude hodit).

Bude následovat pád vlády v Izraeli (podmínka USA) a zároveň jásot nad vlastním státem Palestinců. Tím se otupí hroty letitého sporu - lapidárně řečeno - Vlk se nažere a Koza zůstane celá. A ještě si budou navzájem vděčni.

Nové vlády v Izraeli a Palestině nebudou (jakoby) zatíženy starými spory -- USA s nimi může klidně jednat jak "Tabulla Rasa". V Gaze se otevře pobočka instituce America First Ltd. a na rohu Páté bude mít Hamás v přízemí Palestinského velvyslanectví půjčovnu pickupů.

Arafat zemře, nebo bude zabit - aby nestihl napsat paměti.

Část peněz z ropy Iráku se odbočí palestinské vládě, čímž si ji USA koupí jako vazaly a arabský svět ztratí (nutno říci již iracionální) moment stmelení proti USA.

Británie jako vždy utře hubu při dělení bohatství Persie a stáhne se do izolacionizmu, opozice s poukazem na Blairovo dobrodružství vyhraje nové volby a bude lépe spolupracovat se "starou" Evropou.

Naše armáda zanechá v Iráku/Kuvajtu všech 130 Tater zdarma (neboť se nevyplatí je stěhovat zpět do Evropy), dělal to tak i švédský Dynapac se svou technikou, když stavěl v oblasti silnice. Armáda si objedná nové a tím postaví Tatrovku na nohy.

Vláda tomu bude říkat multiplikační efekt a v Kopřivnici se stane ministr války čestným občanem.

Noví členové EU budou mít doporučeno, aby rezervní fondy měly v eurech a tatáž konverze čeká i Británii.

Naši polní chemici a humanitární pracovníci v maskáčích nakoupí velbloudí deky, Rolexky se Saddámem a udělají poslední fotky (které předloží ke kontrole), při posledním táboráku spálí filmy a plukovní denník.

Ráno po večírku pak vyfasují příručku korejštiny.

Budou se cítit světoběžníky stejně jak totálně nasazení za říše -- zkrátka uviděli kus světa.

Stihnou se vrátit ještě pod rozkvetlé sady -- a kdyby republika slavila 1. Máj šli by v první řadě.

Jak říkal Wellington : " Kromě prohrané války, je nejstrašnější válka vyhraná".