Těch poradců bude v pozadí asi více, některé předpoklady a očekávání, které předpověděli, se nesplnily, mnohé vedly k politickým omylům.

Kdo se o iráckém Brežněvovi - Saddámovi Husejnovi trochu podrobně informoval, najde až zarážející podobnosti mezi oběma diktátory. I Brežněv nepovažoval za rozumné, zavírat své protivníky do obyčejně ťurmy, neboť z ní jednoho dne zase vyjdou a dělají znovu potíže. I Erich Honecker raději vyřídil své nepřátele ranou do týla, pak byl od nich už natrvalo pokoj. Ruská mašinerie Archipelu Gulag pracovala stejně spolehlivě, z jejich svěřenců nepřežil nikdo, kdo by svým významem mohl dělat jakékoliv potíže. V zahraničí byly takové akce už obtížnější, sem tam nějaké to střílející plnicí pero, bomba v autě, ale nějaký vliv v zemi diktátora byl stejně silně omezen, rozhlasové vysílání rušeno, rodinní příslušníci vzatí jako rukojmí zaručovali umírněné aktivity uprchlého kverulanta.

Americký problém byla nedokončená válka v Kuvajtu. Když byl Saddám z Kuvajtu vytlačen, byl už poměrně zralý k pádu, jak Šiité, tak Kurdové se vzbouřili a kdyby Bushův tatínek ještě několik týdnů v Iráku pobyl, nebylo by dnes co řešit. Jestli to byla rada Brzeziňského, nebo jiného mudrce u dvora, ani Šiité, ani Kurdové se netěšili přízni dvorních radních, nato byl Saddám ohodnocen jako ještě nejmenší zlo a pole bylo uvolněno Saddámově revoluční gardě, obdobě rumunské Securitate, německé SS.

Irácká opozice bez podpory ze zahraničí těmto gangsterům nemohla vzdorovat, Saddám se jedním rázem zbavil všech odpůrců, které si v klidu a pohodě odkrágloval jednoho za druhým. Kurdy ošetřil bojovými plyny, že při tom zahynulo bezpočet dětí a žen ho nezajímalo. Ani dnes mu nepřijde zatěžko, zabít pár žen a dětí, aby Al Džezíra měla materiál na protiamerickou propagandu. Revoluční gardy odstřelují Šiity, prchající z Basry, protože jsou to zrádci.

Ani deset let potom se z toho irácká opozice nevzpamatovala, jak má dnes důvěřovat slibům Angloameričanů, když je teprve nedávno obětovali svým politickým plánům? I Češi ještě 65 roků po francouzské zradě v Mnichově nezapomněli!

Proto bylo Bushovo rozhodnutí, napadnout Saddáma stůj co stůj, naprosto neracionální, než dosáhne svého, poteče ještě mnoho krve na obou stranách a za náklady své zbytečné války by si nakoupil nafty na dlouhá desetiletí.

Rozhodující bude, zda se mu podaří dosáhnout cíle ještě před uplynutím svého prezidentského období. Protáhne-li se válka až do voleb, je vyřízen.

Saddám sice vybudoval pod Bagdádem rozsáhlé podzemí, odolávající podle slov německého architekta, který to vše projektoval, přímému zásahu Hirošimské bomby. V Bagdádu se dá pod zemí jet několik desítek kilometrů autem, ale Saddám sám prý má několik domů, přístupných z podzemí, v normálních obytných čtvrtích, tam ho žádná bomba nezasáhne, protože se kvůli civilistům nemůže bombardovat. Revoluční gardy občas odpálí bombu v jiných čtvrtích, kde nebydlí příslušníci STRANY a VLÁDY, aby tím Saddáma chránili, protože propaganda ty mrtvé civilisty přičte na vrub Američanům, ti pak ztratí chuť, pálit někam, kde by se mohly najít i jiné oběti, než Saddám.

Tato hra kočky a myši může trvat léta, stejně jako dopadení Usámy je pouhým snem naprosto neschopných FBI agentů. Představme si české STBáky v boji s Eskymáky, tam nejsou ani hospody s pivem, ani Brettschneiderové a Palivcové, s češtinou ani ruštinou se tam nic nepořídí a protože tam není telefon, není ani co odposlouchávat. No hrůza!

Arabové samozřejmě nevynechají žádnou fintu. Od dobře placených sebevrahů, jejich rodiny dostanou desetitisíce dolarů, si slibují větší efekt, než Američané od řízených střel. Dost podstatná vrstva arabského obyvatelstva, podobně jako jiná nepřizpůsobivá etnika, známá v Čechách, místo sledování nudné televize nebo dokonce, nedej Bože, práce, vyrábí potomky.

S nimi je později mnohdy potíž, proto je rozumné, občas přesvědčit některého nezdaru se špatným prospěchem nebo nějakým průšvihem, aby se odpálil s pásem dynamitu nebo semtexu kolemdokola a zajistil tak své osudem těžce zkoušené rodině několik desítek tisíc dolárků i více, to pomůže jeho rodině dále a vymaže nejenom průšvih, ale i jeho původce. V přesvědčování samozřejmě nejpádněji působí argument o 77 pannách, které v ráji nedočkavě na toho nezdaru čekají, aby se mu oddaly.

O nějakou pannu více nebo méně už nehraje roli, důležité je, aby se takový arabský kamíkazé před akcí perfektně na celém těle oholil, umyl, navoněl a vytřel si konečník mokrým hadrem, jak je to v zemi zvykem, jinak by se do toho ráje nedostal.

Tím se ale lehko prozradí, lehce zvýšený objem kolem pasu a chybějící typické aroma by měly být příčinou alarmu, občas to také funguje a atentátník se nedostane do kýžené diskotéky. Nepomůžou- li atentátníkovi k rozhodnutí náboženské argumenty, pomůže pořádný a častý výprask, pak je kandidát rád, že už konečně bude mít pokoj. Z hlediska kapacity výbušnin jsou ovšem výhodnější arabské dámy, přírůstek objemu kolem pasu není tolik nápadný a pod těmi plenami, do kterých je každá pravověrná kádina zamotaná, není stejně nic vidět. Bohužel se zdá, že zde jsou problémy s náborem, ženy jsou přece jenom jako objekt demagogie příliš realisticky a skepticky nastavené, o nějakých jinoších, kteří na ně čekají v ráji, se v koránu nepíše. Ženské jsou pro muslimy jenom spotřební materiál.

Nyní je každá rada drahá - samozřejmě by bylo nejlepší, celou akci co nejdříve ukončit a tím omezit možné škody, jak pro USA, tak i pro irácké obyvatelstvo. Bohužel už ale na obou stranách došlo k akcím, které nelze jen tak napravit. Saddám se bude mstít na všech, kteří neprokázali dostatečný odpor k nepříteli, tím, že Američané odejdou, potvrdí Saddáma v jeho přesvědčení, že je novodobým Saláddínem. Arabové dojdou k přesvědčení, že USA je papírový tygr a tím je mnohé naprogramováno, co by jinak nepřišlo. To je i americké politice zřejmé, proto lze očekávat, že se o nějakém ústupu tak hned nebude jednat.

Má li celá akce mít nějaký racionální význam, pak by to v první řadě mělo být zúčtování s koloniálním dědictvím. Osmánská říše, stejně jako staré Rakousko - Uhersko, byla žalářem národů. I Balkánský konflikt má kořeny ještě v Osmánské říši. Stejně tak jsou v prostoru dnešního Iráku a sousedních států, národy, které stále ještě čekají a bojují za své sebeurčení. Stejně, jako na troskách Rakouska - Uherska povstalo Československo, bychom měli poskytnout dnes právo sebeurčení Kurdům, národu rozdělenému koloniální politikou mezi Irák, Turecko, Syrii a Persii. Podobně by si historičtí Summerové, dnes šiitičtí obyvatelé iráckého jihu, také zasloužili vlastní stát, nezávislý na Iránu (Persii) i Iráku, jehož jádrem je sunnitská oblast kolem Bagdádu.

Bohužel stojí svobodnému sebeurčení národů mnohdy v cestě strategický význam jejich území, na kterém jsou naleziště nafty. Dokáže moderní svět, OSN, USA, Rusko, překonat tuto bariéru? Prozatím jsou zde jenom velké otazníky.

Přesto je svobodný Kurdistán pouze otázka času, stejně jako svobodné Čečensko. Každý národ má právo na nezávislou existenci, vlastní kulturu a samosprávu, ale pouze tehdy, pokud ji neupírá svým sousedům. To se týká především Palestiny a Israele, mělo by to být ale všeobecnou zásadou spolužití mezi národy. Největší překážkou soužití je dogmatické setrvávání na náboženských konfliktech, komunismus, nacionalismus, misionářství, islamismus, křižáctví, antisemitismus, orthodoxie, rasismus a všechny ostatní druhy diskriminace menšin nebo částí obyvatelstva v oblasti Blízkého Východu.

Žít a nechat žít, kdy se to konečně naučíme?