Klíčový moment přišel, když se loni na podzim Rumsfeld rozhodl, že bude ignorovat nejdůležitější, zavedený dokument Pentagonu pro plánování, popisující inventář jednotek, které je nutno vyslat do války i to, jak a kdy mají být použity. Jeden bývalý rozvědčík konstatoval: "Jestliže zlikvidujete tento dokument, zlikvidujete centralizované vojenské plánování. Armáda musí být redundantní strukturou, protože to zachraňuje životy."

Rumsfeld toto tradiční plánování odmítl, že by prý taková armáda byla "příliš velká" a chtěl malou, rychlejší útočnou armádu, byl přesvědčen že v součinnosti se silným letectvem to bude stačit. Rumsfeld šokoval vrchní velení americké armády, když rozhodl, že on sám a nikoliv vojáci bude rozhodovat o tom, kdy a kam bude která jednotka vyslána.

Rumsfeld ignoroval potřebu vyslat předem do válečné zóny stovky tanků a dalších obrněných vozidel, aby to stačilo pro tři nebo čtyři divize. Spoléhal se jen na zařízení, které už bylo v Kuvajtu -- stačilo jen pro jedinou divizi. Proto teď nemá americká armáda v Perském zálivu dostatečné množství těžké bojové techniky.

Rumsfeld podle plánovačů v Pentagonu opakovaně požadoval redukci počtu jednotek, které měly být vyslány do Iráku, a zdůrazňoval, že stačí precizní bombardování a že "je možno válku vést levně". Rumsfeldovi hlavní zástupci pro válečné plánování, Paul Wolfowitz a Douglas Feith "byli zamilováni do taktiky "šok a hrůza" a zastávali názor, že je vítězství jisté.

Je všeobecně známo, že Rumsfeld osobně pohrdá mnoha vysokými americkými generály a admirály, kteří byli povýšeni do svých funkcí během Clintonovy vlády. Postupně Rumsfeld odstraňuje z vrchního velitelství americké armády ty vysoké důstojníky, kteří s jeho názory na armádu nesouhlasí. "Tito (noví) lidé už nečiní vojenská rozhodnutí, jen souhlasí s Rumsfeldem."

Během měsíců, vedoucích k válce, došlo k rozkolu mezi čelnými představiteli americké armády, kteří -- včetně generála Tommyho Frankse -- varovali, že do války má být vysláno nebezpečně málo vojáků -- a těmi členy velení americké armády, kteří podporují Rumsfelda. Když v březnu Turecko odmítlo povolit americkým vojákům vstup na své území, Franks argumentoval, aby byla válka odložena do doby, až se najde jiná možnost přivést do oblasti americká vojska, ale Rumsfeld tuto argumentaci nepřijal.

Mnozí činitelé Pentagonu jsou kritičtí vůči generálu Tommymu Franksovi, že se nedokázal postavit svým civilním nadřízeným.

Začátkem února došlo na konferenci armádních velitelů ke skandálu, kdy se Rumsfelda kdosi dotázal, zda skutečně osobně zasahoval do rozhodnutí, kam a kdy vyslat jaké jednotky, a Rumsfeld to popřel a chybná rozhodnutí svalil na armádní generální štáb. To vojáky nesmírně rozčílilo.

Podle vojenských odborníků Rumsfeld prostě nechápal důsledky dlouhé války. Nevyslal dostatečné rezervy. Vojáci tvrdí, že vojenská technika je příliš namáhána a dochází k jejímu technickému selhávání. Zásobovací linie jsou příliš dlouhé a zranitelné vůči útokům. Tak vzniká nedostatek paliva, vody a munice. "Situace je nyní vojensky nerozhodná," řekl jeden vojenský činitel. "A zůstane nerozhodná jen potud, pokud se nám podaří udržet zásobovací linie." Zásoby bomb byly téměř vyčerpány. Také existují vážné problémy s údržbou. Čeká se na posily, ale čtvrtá pěší divize bude k dispozici až koncem dubna.

Američané nemohou bojovat s Republikánskou gardou, protože nemají zásoby.

Jiný armádní odborník poukázal na to, že bombardování mělo jen minimální efekt a často bylo kontraproduktivní. Například vybombadování Saddámových paláců uvolnilo celou brigádu speciální stráží, které je hlídaly. Největším zklamáním minulého týdne bylo, že šiité v jižním Iráku proti Saddámu nepovstali.

Z Iráku také docházejí zprávy, že se do země vracejí z exilu iráčtí emigranti a dávají se do služeb irácké armády proti Američanům. "Celý irácký národ brání Irák," řekl americkému reportéru jeden činitel CIA. "Ne Saddáma. Zahráváme si s katastrofou."

Nyní je také nepravděpodobné, že by, jak lidé kolem Rumsfelda doufali, americkou invazi do Iráku podpořil Írán.