"Prezident Bush interpretuje situaci k vlastnímu politickému prospěchu příliš optimisticky, a tedy nerealisticky. Jestliže, jak se zdá v této chvíli pravděpodobné, bude Bush ignorovat názor Tonyho Blaira a zaútočí na Irák, katastrofální následky pro americkou ekonomiku a americkou politiku po celém světě budou bezprecedentní. Bushe už nyní považují za Velkého Satana nejen v arabském světě, ale v celém muslimském světě, od Maroka až po Indonésii. Důsledky takové invaze pro Bushe i pro Západ jako celek mohou být opravdu katastrofální. To je v určitém smyslu unikátní, nová situace a nemyslím si, že jsme -- za celý můj život -- kdy měli tak nedostatečného amerického prezidenta."

Lorda Denise Healeyho, vyznamenaného vojáka z druhé světové války, bývalého britského ministra financí a obrany, jednoho z nejváženějších seniorů britské politiky a dlouholetého člena tajnůstkářské Bilderberské skupiny, organizující pravidelná setkání nejvlivnějších lidí světa (viz zde), se zeptal v novoročním pořadu Svět ve třináct hodin rozhlas BBC, zda souhlasí s premiérem Tony Blairem (shrnutí jeho novoročního projevu je zde), že stojí Británie, Evropa a svět na začátku roku 2003 ve velmi obtížné situaci. Healey odpověděl:

Británie čelí v novém roce snad "nejsložitějším a nejnebezpečnějším" problémům poslední doby a neunikne jim, pokud nedojde k součinnosti "tvrdé práce, inteligentního úsudku a štěstí", varoval na Nový rok britské voliče Tony Blair. V nejpochmurnějším novoročním projevu za celých pět let své dosavadní vlády přiznal Blair, že jeho obavy z krize ve světové ekonomice jsou stejně velké jako hrozba světové bezpečnosti, kterou představuje nadcházející válka proti Iráku a nebezpečí globálního terorismu.

Po uplynulém desetiletí hospodářského růstu a stability varoval v poslední době Blair opakovaně své kolegy v britské vládě, že "ještě nevíme, co to znamená, zažít špatné časy". Na Nový rok se toto varování rozhodl rozšířit veřejně.

Také vyslal signál Washingtonu, že je Blairova novoroční londýnská konference, která má nabídnout "naději a pokrok" v krizi na Blízkém východě důležitější v boji o světové veřejné mínění než si Bushova vláda myslí.

Na domácí scéně přislíbil Blair reformu veřejných služeb, zejména zdravotnictví a školství - britští občané jsou také stále více frustrováni vysokou zločinností a šokující situací v oblasti veřejné dopravy.

Pro mnoho lidí výrazně stoupnou 1. dubna 2003 daně a konzervativní opozice namítá, že většina peněz, které chce labouristická vláda investovat do škol a do nemocnic bude proplýtvána.

Poprvé je Blairův optimismus omezován vědomím, že existují mnohé síly, doma i v zahraničí, které britská vláda nemůže ovlivnit, i když Blair trvá na tom, že globalizace přinesla prospěch, "zejména hospodářský a kulturní", stejně jako rizika.

Britská domácí a zahraniční politika jsou nyní velmi těsně spojeny, konstatoval Blair. Světové hospodářství bude zásadním způsobem ovlivněno světovými událostmi týkajícími se míru a bezpečnosti, ať už v dobrém či špatném smyslu. Britská ekonomika je nesmírně silně závislá na tom, co se stane v americké ekonomice i v hospodářství Evropské unie. Pro mnoho lidí je tedy dnes určujícím charakteristickým rysem moderního světa nejistota: hrozba terorismu, zpomalení hospodářského rozvoje, dopad tohoto zpomalení na zaměstnanost a na starobní důchody.

Hlavními problémy dneška jsou podle Blaira:

(Podrobnosti v angličtině jsou např. zde.)

V čase, keď sa svetlá reflektorov upreli na Kodaň, miesto najnovšieho summitu Európskej rady (ER), a prinášali pútavé či dojímavé obrazy historického úspechu SR (a ďalších desiatich krajín), bolo by vhodné pozrieť sa bližšie na tento nie často spomínaný orgán Európskej únie.

Jednou z osob, které se zasloužily v době irácko-íránské války v letech 1980 - 1988 o to, že se americká zahraniční politika přiklonila na stranu Iráku, byl Donald Rumsfeld, dnešní Bushův ministr obrany, jehož setkání se Saddámem Husajnem v prosinci r. 1983 připravilo normalizaci americko-iráckých vztahů. Rumsfeld navštívil několikrát Bagdád v době, kdy Irák užíval chemických zbraní "téměř denně" a irácká armáda tím porušovala mezinárodní konvence.

(Tento článek přebírá z Britských listů slovenský kulturněpolitický týdeník Slovo.)

Zaútočí-li Američané letos na Irák, důsledky takového útoku budou mít obrovský dopad po celém světě, v politice, v hospodářství i v oblasti bezpečnosti. V minulosti vedly velké vojenské konflikty v daných zemích k podstatnému hospodářskému oživení. Dojde k tomu i v případě války USA proti Iráku? Tuto otázku analyzoval na Nový rok 2003 pořad rozhlasové stanice BBC Radio Four Svět ve třináct hodin: V Americe se nyní v žádném případě nehovoří o válce, kterou neúspěšně vedly Spojené státy proti Vietnamu. Připravovaná válka proti Iráku se srovnává s mnoha předchozími válkami v historii, nikoliv však s válkou ve Vietnamu. Válka však je v některých ohledech dobrá. Druhá světová válka způsobila, že v Americe začaly být zaměstnáváni černoši a ženy. Válka posiluje demokracii: je obtížné odepřít volební právo lidem, kteří jsou ochotni zemřít pro svou zemi. A války posilují ekonomiku. Peníze, které Spojené státy vydaly na válku ve Vietnamu, vedly v Americe k hospodářskému růstu. Válka proti Iráku ovšem nebude Vietnamem, ani druhou světovou válkou. Podle amerických odborníků pracovala za druhé světové války téměř celá polovina americké ekonomiky pro válečné účely. V jiný zemích, jako v Británii, to bylo více než 70 procent. Ve válce proti Iráku bude jen asi 7 procent amerického hrubého národního důchodu vydáno na obranu. To je asi tolik, kolik Amerika vydávala na obranu v době Reaganovy vlády, kdy Spojené státy vůbec žádnou válku nevedly.

Na rozdíl od Vietnamu nepovedou válku proti Iráku američtí vojáci povinné základní služby -- ta byla zrušena. Nebude docházet k rozsáhlým odvodům nezaměstnaných do armády. Podle Cordismana by krátká válka v nejlepším případě americkou ekonomiku příliš neovlivnila, v nejhorším případě by dlouhá válka americkou ekonomiku hodně poškodila. Kdyby došlo k vážnému omezení ropných zdrojů na Blízkém východě, kdyby válka vyvolala vážné politické reakce v nejbližším světě, kdyby byl do války například zatažen Izrael, ekonomický dopad by byl záporný.

Vietnamská válka vyžadovala velké množství personálu a trvala déle než deset let. Vedla k rozvoji výrobního průmyslu. Jenže války jsou v poslední době krátké, a tak ekonomiku už příliš neoživují. Válka v Perském zálivu v roce 1990 nezachránila svět před hospodářskou recesí. Většina ekonomů se tedy dnes domnívá, že krátká válka by nepřinesla skoro žádný hospodářský prospěch a delší, krvavá válka, by americkou ekonomiku asi poškodila tím, že by došlo k zvýšení cen ropy. Některá jednotlivá průmyslová odvětví by však zaznamenala určitý rozvoj, zejména v oblasti počítačů, naváděcích systémů a telekomunikací. Například ve státě Main zaznamenal od 11. září určitý rozkvět stavební průmysl, protože se řada lidí rozhodla vystěhovat se z amerických měst a přestěhovat se na venkov.

Využívám trochu klidu ke čtení textů, které by myslím mohly zajímat i čtenáře Britských listů napsal nám Josef Brož a pokračoval: Nabízejí totiž opravdu kvalitní rozbory tématiky, která není zdaleka černobílá, a už vůbec snadná.

Články přinášejí mnohem širší kontexty problematiky konfliktu. Jaké prostředky například používají Američané v nynějším boji proti Al Kajdá? A jaké jsou skutečné možností exilových skupin při rekonstrukci země po Sadámovi? Kdo je vlastně Saddám Husajn, jaké měl a má cíle, a jakou má minulost?

Zprávu Washington Post z 26.12. o mučení na americké základně v Bagramu poblikovaly některé české deníky dnes, tedy v pondělí 30.12. Na rozdíl od Guantanama, kde je každou chvíli Červený kříž, existují totiž místa, jako v Bagramu, kde se provozují velmi "problematické" výslechy. Když to nejde jinak, pošlou se ti nejméně poslušní ke spojencům, kteří už vědí, jak na to: speciální služby Maroka, Saudské Arábie nebo Jordánska. Odklik zde:

http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/articles/A37943-2002Dec25.html

Výtah z článku Washington Post přinesl také o den později, 27.12., francouzský Le Monde. Odklik zde:

http://www.lemonde.fr/imprimer_article_ref/0,5987,3209--303542,00.html

Informace o zneužívání speciálních složek k likvidaci lidí z al Kajdá (ne vždy stoprocentní, občas to odnese nějaký beduín) je problematičtější. Je totiž zároveň bojem mezi novou Bushovou administrativou a některými "neposlušnými" generály, kteří nerozumějí tomu, proč mají být degradováni pouze k likvidaci lidí. Píše o tom Seymour M. Hersh ve vánočním New Yorkeru (23.12.). Odklik zde:

http://www.newyorker.com/printable/?fact/021223fa_fact

Zajímavý rozbor možností iráckého exilu hlavně v Londýně přináší New Republic (19.12.) z pera Jasona Zengerleho: Odklik zde:

http://www.tnr.com/docprint.mhtml?i=20021223&s=zengerle122302

Doplňuje tak květnový rozsáhlý text Marka Bowdena z Atlantiku (20.5.) o vládě Sadáma Husajna. Odklik zde:

http://www.theatlantic.com/issues/2002/05/bowden.htm

(K informacím v některých těchto článcích se vrátíme.)

(Tento článek přebírají z Britských listů Občanské noviny, příloha Literárních novin.)

Američtí vojenští čintielé v Afghánistánu přiznali, že americké letadlo B 52 shodilo pětsetlibrovou bombu na pákistánská vojska na hranici mezi Afghánistánem a Pákistánem, která mají spolupracovat se Spojenými státy ve válce proti al Qaedě a Talibánu.

Bomba byla podle amerických vojenských zdrojů svržena poté, co pákistánský pohraničník začal střílet na americkou hlídku, která ho požádala, aby se vrátil z afghánské na pákistánskou stranu hranice. Americký voják byl lehce zraněn. Pákistánský pohraničník a další vojáci "ustoupili do blízké struktury". "Hlídka si vyžádala leteckou pomoc a na cílovou oblast byla shozena pětsetlibrová bomba." K incidentu došlo v neděli 29. 12.

Pákistánské úřady podle zpráv však tvrdily, že Američané shodili několik bomb. Vládnou obavy, že tento incident posílí resentiment extremističtějších složek obyvatelstva v Pákistánu i pochybnosti americké armády o pákistánských bezpečnostních jednotkách.

(Podrobnosti v angličtině jsou např. zde.)