JUDr. Otakar Motejl
veřejný ochránce práv
Údolní 39
602 00 Brno

V Praze dne 19. 3. 2002

č.j. 85/02

 

Vážený pane doktore,

chceme se, již s určitým odstupem, v tomto otevřeném dopise vyjádřit k Vašemu nedávnému legislativnímu kroku ohledně cenového výměru ministerstva financí upravujícímu nájemné. Tento Váš krok lze snad z hlediska pozitivistického chápání práva pochopit, nemůžeme se přesto ubránit významným pochybnostem nad skutečným smyslem a možná i nechtěnými důsledky tohoto kroku.

Celý problém je, podle našeho názoru, zaviněn dřívějším postupem Ústavního soudu, který jak to přesně vyjádřil ústavní soudce dr. Paul ve svém odlišném stanovisku k nálezu tohoto soudu, kterým byla zrušena vyhláška č. 176/1993 Sb., která dosud nájemné upravovala konstatoval, že "Ústavní soud neměl jako moc soudní zasahovat do nehotového, právě probíhajícího návrhu řešení náležejícího v této etapě výhradně vládě. Zasáhl tak do působnosti a okruhu činnosti a zejména do odpovědnosti moci výkonné, což je v rozporu se smyslem a účelem ustanovení čl. 2 odst. 2 Ústavy ČR. "

V této činnosti bude patrně pokračováno. Podle našeho názoru Ústavní soud, který zřetelně z politických důvodů zasahuje do těchto velmi politicky i sociálně citlivých ekonomických vztahů požadavkem na jejich řešení výlučně zákonem, staví vládu před neřešitelný problém. Vláda nemůže zaručit, že předložený zákon bude Poslaneckou sněmovnou přijat, ale věc nějak řešit musí. Pak ovšem každý krok který je v pravomoci vlády, vyhláška, cenový výměr, nařízení, dokonce i nepřijetí žádného zákonného podkladu pro regulaci nájemného, nutně může být Ústavním soudem účelově označen za protiústavní, neboť zákony vláda prostě přijímati sama nemůže.

S politováním se proto domníváme, že Váš krok sotva může být z celé řady dobrých důvodů považován za něco jiného než za krok, kterým se i mnozí jiní snaží přimět vládu, aby předložila do parlamentu takový sociálně bezohledný návrh zákona, který bude pro pravicovou část Poslanecké sněmovny přijatelný, ale který bude v rozporu s programovým prohlášením menšinové vlády. To žádná odpovědná vláda učinit nemůže.

V této souvislosti nerozumíme Vašemu, v rozhovoru pro deník Právo ze dne 9. 3. 2002, vyjádřeném názoru, že Ústavní soud by neměl cenový výměr rušit s okamžitou platností, ale jeho zrušení odložit. Avšak do jaké doby může být zrušení tohoto zákona odloženo, když platnost cenového výměru tak jako tak, ze zákona končí 31. 12. 2002 ? Navíc zřejmě, hodlá-li Ústavní soud Vašemu požadavku vyhovět, musí cenový výměr, který nebyl publikován ve Sbírce zákonů a nemá tedy charakter zákona, který jedině je Ústavní soud oprávněn rušit, prohlásit účelově za předpis, který má charakter zákona. Takováto "výkladová" deformace práva obecnému pořádku ve věcech veřejných prospěti nemůže.

Velmi vítáme, že jste smysl, resp. snad chtěný význam svého kroku vysvětlil v již zmíněném rozhovoru pro Právo, vítáme Váš názor, že nájemné je nezbytné u nás i nadále regulovat. Litujeme jen, že pokud je úkolem veřejného ochránce práv dbát na respektování všech práv a všech občanů, že jste současně nepozvedl svůj hlas na příklad proti tomu, aby majitelé domů mohli u nás - na rozdíl od zbytku Evropy - u nově uzavíraných smluv požadovat jakkoliv vysoké, lichvářské nájemné, zneužívajíce nezbytnosti lidí bydlet. Velmi litujeme, že jste pravděpodobně dobře nezvážil dopad Vašeho kroku na veřejné mínění, resp. prodlevu mezi jeho publikováním a opožděným vysvětlením, což umožnilo řadě novinářů i majitelů domů vyložit jej tak, že končí regulace nájemného a je, resp. bude možné jednostranně stanovit nájemcům jakkoliv vysoké nájemné. Naše sdružení registruje celou řadu velmi smutných, ne-li tragických důsledků výkladu Vašeho kroku proti nájemcům bytů a proti jejich právu na bydlení. Registrujeme, že autorita Vašeho úřadu tímto, jen jedné skupině vyhovujícím krokem, nebyla rozhodně mezi obyčejnými lidmi posílena.

Současně vyjadřujeme s lítostí názor, že jste zaujal stanovisko na základě podání několika set majitelů domů, aniž byste konzultoval situaci v nájemním bydlení v ČR se zástupci nájemců bytů, kteří se na naše sdružení obracejí v daleko větším počtu a jsou námi zastupováni.

Za významnou považujeme též skutečnost, že i všechny tripartitní orgány přijetí cenového výměru MF 01/2002 po zrušení vyhlášky č. 176/1993 Sb. v platném znění plně podpořily.

V neposlední řadě cenový výměr, byť na dočasnou dobu, vyřešil otázku poskytování služeb spojených s užíváním bytu. Tato pasáž byla Ústavním soudem zrušena, byť nijak nesouvisela s jeho nálezem, týkajícím se způsobu regulace nájemného. Vaše napadení cenového výměru tedy mělo být provedeno selektivně a způsobem, který se této problematiky týkat neměl. Pokud by byl cenový výměr zrušen jako celek, neexistoval by žádný právní předpis, který by poskytování služeb v nájemních bytech, včetně části bytů družstevních řešil, a to včetně ceny těchto služeb a jejího rozúčtování na konečné spotřebitele služeb. Tím by se tito spotřebitelé mohli stát zprostředkovaně úplnými vazaly přirozených monopolů, které si vlastníci nájemních domů sjednávají.

Uvítali jsme z Vaší strany potvrzení skutečnosti, že pokud jeho protestu bude vyhověno, bude zastavena jakákoliv deregulace nájemného, nebude-li existovat žádný předpis opravňující pronajímatele ke zvyšování nájmů, když představy některých o možnosti zvyšovat nájemné prostřednictvím žalob u soudů lze spolehlivě přičíst na vrub jejich mizivému právnímu vědomí.

A právě proto dvojnásob litujeme toho, že cenový výměr jehož platnost je tak jako tak ze zákona omezena na pouhý rok, Vám stál za to, aby zpochybněním již stanoveného způsobu výpočtu nájemného bylo znejistěno postavení a budoucí práva a povinnosti nájemců i pronajímatelů, aby tohoto kroku, šetřícího snad literu, ale jistě nikoliv ducha a smyslu práva a spravedlnosti, bylo bezohledně zneužíváno těmi, kterým jde jen o zisky, a kteří jiná práva než svá vlastní odmítají respektovat.

 

S úctou
JUDr. Stanislav Křeček
předseda
Sdružení nájemníků České republiky