Novoročnímu projevu tato 2003 expresivnost chyběla, byl racionálně bilanční, střízlivý, státnicky moudrý a nekonfrontační. Prezident sice naznačil jisté posttransformační problémy a letmo zmínil jakousi novou vlnu politiků, obojí však natolik decentně a zastřeně, že to nemohlo vyvolat příliš emocí.

Významnou část projevu věnoval rozdělení republiky před deseti lety, možná i proto, že on osobně v tom hrál určitou roli. Nevyhnul se při tom závěrečnému jednoznačně pozitivnímu zhodnocení tohoto kroku. Slováci dostali příležitost spravovat si své věci, my se stali důvěryhodnou a respektovanou evropskou demokracií, pevně bezpečnostně zakotvenou. Dále připomenul, že na společenském dění bude mít stále větší účast generace, nezatížená obdobím socialismu, což rovněž označil za dobré.

Minulému roku věnoval mimořádnou pozornost jako vymykajícímu se běžnému proudu času a událostí: Několikeré volby, zasedání NATO v Praze, přizvání republiky do EU a nakonec povodně. Ty prokázaly, že ve společnosti je silná vůle k dobrým činům, pro což by se mělo systematicky vytvářet prostředí.

Úplný závěr by jistě udělal radost Spinozovi. Konstatování, že jsme součástí přírody, předcházelo připomenutí odpovědnosti k sobě, lidem a světu. V duchu panteismu se pak neslo upozornění, že nejčerstvější vědecké poznatky je třeba skloubit a posuzovat prizmatem staletých zkušeností našich předků.

Prezidentovu projevu předcházela Sedmička, v níž se setkali předsedové ČSSD a ODS. V nezvyklém středečním poledni ji bez rušivých vložek moderovala Jana Bobošíková, čas byl dodržen. Tentokrát dramaturgie hojně využívala sestřihy dřívějších vyjádření nejrůznějších politiků k probíraným záležitostem. Řekl bych, že to nebylo na škodu. Riziko manipulace je samozřejmě velké, nicméně včerejší sekvence budily vesměs dojem seriozní korelace.

Jestliže jsem před volbami komentoval duely Vladimíra Špidly s Václavem Klausem jako souboj připraveného s povýšeným rutinérem ve prospěch nynějšího premiéra, tak tentokrát musím minimálně konstatovat, že Topolánek přípravu neodbyl. Ve všech tématech tak, po mém soudu, působil svěžejším dojmem. Tentokrát se probírala jenom tři: Prezident končící a budoucí, deficit rozpočtu a reforma veřejných financí, (ne)úspěch kodaňských jednání a referendum o vstupu do EU.

V rámci prvého tématu předsedu ČSSD doslova (v "morální" rovině) utřel v souvislosti s jeho současným odmítavým postojem vůči Zemanovi, což dovršil v průběhu debaty nad druhým bodem, kdy upozornil, že Špidla volá po "nové" politice, ale starou obhajuje a ve vládě má (kromě sebe) řadu členů té minulé. ("Chcete se odřezat se stejnými lidmi, ale za pet let jste nic nedokázali"). V posledním tématu pak jízlivě upozornil, že 80 % voličů ODS je pro přistoupení , takže 200 milionů "státních" peněz vynaloží vláda na přesvědčování vlastních voličů.

Dlužno přiznat, že Špidla veškeré útoky odrážel bez mrknutí oka, hlídal si grimasy, jen párkrát se okázale usmál. Trpělivě vysvětloval a klidně argumentoval. Některé argumenty si nicméně zaslouží přibližnou citaci: "Nikde sociální výdaje nerozvrací republiku." Nebo: "Volební programy se plní, jen když strana získá většinu." V prvém případě se v kontextu jednalo o hrozbu "Argentinou", ve druhém měl vyvrátit, že opět bude ubírat těm, kterým před volbou sliboval. Dostavilo se i opakování starého postupu v nových souvislostech: "Příliš vážná věc ("náčrt" reformy veřejných financí na netu MF) na to, aby nebyla podrobena vnitřní a veřejné debatě."

V rámci diskuse k "evropské" problematice se snažil důsledně využívat jakékoli vyjádření Topolánka k interpretaci konsensu. Topolánek se tomu bránil poukazem na nejrůznější aspekty, třeba na skutečnost, že jsme EU již řadu let hněteni a přizpůsobováni, dokonce varoval (v souvislosti s očekávaným italským předsednictvím), že můžeme podepsat něco, co bude v okamžiku vstupu úplně jiné. Nic naplat. Premiér uzavřel: "Je mezi námi zcela zásadní shoda." Za nejdůležitější považuje samotný vstup a možnost ovlivňovat tak dění zevnitř. Vstup do unie chápe jako příležitost především pro naše děti.

Ke konkrétní spolupráci došlo, když již běžely titulky. Špidla řekl směrem k divákům: "Všechno nejlepší...," Topolánek pokračoval: "..a neztrácejte naději." Tak skončil první diskusní pořad na TV obrazovce v roce 2003.