Původně byla na Šponě inzerována dvě témata, summit v Kodani a probíhající kongres ODS. Do toho se později trochu zamíchala podsedická facka. Přesto asi nejvíce času nakonec zabrala sama Unie svobody. První z oponentů někdejšího korunního prince ODS Ivana Pilipa byl bývalý šéfredaktor Respektu Holub, který prohlásil, že "US vlastně nikdy nestala politickou stranou, že spíše připomíná vlak, v němž politici sedí ze setrvačnosti a nechtějí vystoupit." Poslanec a zároveň starosta Podsedic Robert Kopecký (ČSSD) nezastíral, že patří k příznivcům Miloše Zemana. Svůj vztah k současnému předsedovi nepřímo vyjádřil sloganem: "Sociální demokracie musí být stranou práce a ne stranou sociálních dávek." V tom byl s Pilipem zajedno, v otázce osoby nového prezidenta se výrazně lišili. Už vůbec s ním úřadující předseda US nemohl souhlasit v názoru na okrajový význam své strany v rámci koalice.

Předseda odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy Bohumil Dufek rezolutně kritizoval výsledky summitu v otázce zemědělských dotací a Pilip ani jeho o opaku nepřesvědčil ("..již dnes jsou zemědělci konfrontováni se svými kolegy v EU"). Mnohé diváky asi také ne. Dufkovo motto lze stručně vyjádřit slovy: "Nerozhoduje, za kolik zemědělec vyrábí, ale za kolik prodává."

Tradiční sestavu víkendových pořadů rozšířila mimořádná relace v sobotu večer na ČT1, v níž se premiér pokusil prodat své aktuální snažení i působení našich vyjednavačů v letech minulých. Moderátor se mu to nepokoušel nijak ztížit. Nutno ocenit Špidlovu schopnost virtuálně zhmotnit nesplnitelné sliby a dobře prodat i neúspěchy (pokud se k tomu nedopatřením nenachomýtnou naivní kverulanti nebo primitivní infantilové). Tentokrát byl připraven, vyjadřoval se srozumitelně, se snahou o vyváženost. O reálném poměru pozitiv a negativ určitě vydá účet čas, teď nepochybně na řadu příznivců zapůsobí taktika několikahodinové neústupnosti. Kývli všichni, my jsme byli poslední.

Na rozdíl od Jakuba Železného měla Jana Bobošíková v Sedmičce výhodu, protože měla na čem stavět, setkání skončilo. Hned si také neodpustila připomenout, že ve srovnání s obyvateli dalších pozvaných států připadne na hlavu obyvatele ČR nejnižší podíl dotací. Jiří Rusnok (ČSSD) se nezmohl na nic jiného, než na co jeho koaliční kolega Miroslav Kalousek později na Primě. Konstatování, že čeští zástupci "vyjednali více peněz, než původně očekávali" je věru velmi slaboučké. Přitom to znělo více jako (sebe)uspokojení než omluva.

Na to Vojtěch Filip replikoval: "Je pořád možné od nás brát, stavíme na nízké úrovni pracovní síly." Připomenul, že (podle komunistů) máme šanci vyjednat lepší pozici ještě prostřednictvím referenda. Není divu, že KSČM tohoto politika často "nominuje" do diskusních pořadů. Je obratný ve vyjadřování, dokáže vytvářet příznivý mediální obraz, i když třeba nic neřekne. Rusnok mu také často vyčítal prázdnou rétoriku, objektivně však budiž řečeno, že on sám pohříchu argumentoval více ideologicky a méně konkrétně.

Zdá se, že už to také dávno není zapálený politický elév, mající na paměti prospěch občanů, využívající jednoduchý racionální úsudek. Začíná často mlžit, dopouští se faulů. K jednomu takovému došlo v diskusi nad tématem veřejné finance. Nejenže dávku sociálního zabezpečení "nemocenské" tvrdošíjně směroval jakoby do oblasti zdravotního pojištění, ale později tvrdil, že všechny minulé valorizace důchodů byly socialistickou vládou provedeny předčasně. Pravda to není! Jako argument mu ovšem stačilo prohlásit: "JÁ byl náměstkem ministra pro oblast důchodů, tak o tom musím něco vědět!" Relevanci takové "pádné" odpovědi dodává skutečnost, že v ČR je asi dva a půl milionu důchodců a ti o důchodech také něco vědí. A s plnou vážností ještě připojuji, že jsou mezi nimi takoví, kteří toho vědí podstatně více než pan Rusnok. Na rozdíl od něho ovšem nevidí do zákulisí sociálnědemokratické kuchyně, ani nemají šanci vystoupit (mást diváky) v Sedmičce.

Ostatně Jiří Rusnok patří mezi obzvlášť zřetelný příklad odbornosti představitelů ČR. Z odborářského funkcionáře se stal expertem na důchody, což mu zřejmě umožnilo získat zkušenosti pro post ministra financí. Nynější šéfování průmyslu a obchodu je zřejmě jen "přirozený vývoj". Osobně nehodlám právě jemu upírat schopnost logického myšlení - tristní to však dokreslení celkového obrazu (potenciálu) vládnoucí strany a jejích koaličních partnerů.

Na začátku podobné cesty tak může být i ministr pro místní rozvoj Pavel Němec, který se mimo jiné v době povodní proslavil myšlenkou přerozdělování pojistného plnění. V rámci probírání látky regulace a deregulace nájemného však společně oba účinkující některé praktiky (byt pro náměstkyni za nájemné "regulované" podle příjmu) jmenovaného odsoudili. Jinak k souladu mezi nimi nedošlo, ani pokud jde o řešení nezaměstnanosti nebo při posuzování účelnosti stavebního spoření.

I Partie ukázala, jak současná vláda obratně využila akcí nespokojených zemědělců k tomu, aby jejich problém postavila do popředí a tím zakryla prohry v jiných segmentech vyjednávání. Přihlížejícímu novináři Viktoru Krejčímu (který má židli ve studiu zřejmě "propachtovanou") se tentokrát podařilo zabodovat právě v tomto kontextu. Upozornil na relativně malý příspěvek EU do rozpočtu ČR a požádal Kalouska o sdělení částky, kterou budeme naopak přispívat my.

Jindy suverénní předseda rozpočtového výboru PS Parlamentu ČR tentokrát ztratil obvyklou výřečnost a předvedl se jako naprostý laik. Do jaké míry skrýval pravdu za větou "..nevstupujeme do EU jako do charitativní organizace..," či do jaké míry je mu pravda skutečně vzdálena - těžko odhadovat. Pokud ji však zná a nechtěl ji říci, svědčilo by to o nekorektním jednání, o zatajování informací před občany. Pokud ji nezná, svědčí to o nízké kvalifikaci pro funkci, kterou zastává.

Jeho oponent Jiří Dolejš (KSČM) s tím žádnou potíž neměl a výsledek "z hlavy" rychle naznačil. Vůbec prokazoval, že "účetní ekonomika" mu potíže nedělá. Dlouho to vypadalo, že nemá problémy ani s odpověďmi na kteroukoli z položených otázek (vedle vrcholného setkání se probíral i rozpočet a sociální dávky), vyjadřoval se jasně, snad jen až příliš stručně, jakoby chtěl říci pouze to podstatné a ani o slabiku víc. Dojem si pokazil až v závěru, kdy důchodový systém, opět sice střídmě a svižně, zašifroval do těžko dekomprimovatelného třípilířového zmatení pojmů.

Zde si, alespoň u mne, trochu napravil reputaci Kalousek, když jednoznačně prohlásil, že důchodovou reformu nehodlá zaměňovat s návrhem na zřízení sociální pojišťovny. Ostatně, už před tím si vůči svému koaličnímu partnerovi dovolil dost konstatováním, že některé iniciativy Zdeňka Škromacha v sociální oblasti "jsou mimo ekonomickou realitu."

Příští víkend bude asi universálním tématem diskusních pořadů Mirek Topolánek. Řekl bych dokonce, že v týdnu kongres ODS zastíní i dozvuky summitu.