Topolánek se v sobotu postaral o spád pořadu osobně. Kdo si dokáže vzpomenout na vystoupení Evžena Tošenovského na témže místě před časem, musí uznat, že Topolánek ho předčil pohotovostí a určitostí vyjadřování. Na to, že jeho pozice není záviděníhodná, se své úlohy zhostil na slušné úrovni. Oba další hosté, senátor Robert Kolář (US-DEU, kandidát na předsedu strany) a Josef Hojdar (ČSSD - "jediný politik po němž byla pojmenována průmyslová zóna") Mirka Topolánka spíše jenom doplňovali.

Nenechal se vyprovokovat k neuváženým vyjádřením, ať už šlo o konstatování, že nespokojenost s Klausovým vedením byla větší, než se mohlo zdát, ani ho nevyvedl z míry "bleskový" skandál se sms bývalého předsedy. "Nejsem lídr protiklausovské opozice," prohlásil. O vztahu k místopředsedovi Nečasovi zase šalamounsky: "Jsem jiný člověk než on, to neznamená, že bych byl horší." Ani vykroucení se z Klausovy "esemesky" nepostrádalo jazykový a logický oříšek: "Věci, které se mě bezprostředně netýkají, po mně sklouznou."

US-DEU v rozhovoru s Kolářem nazval "sebedestrukční" a směrem k EU zaperlil bonmotem, jehož první polovina je použita v nadpisu celého článku. Věta pokračovala: "...je naším zájmem prosazovat naše zájmy v EU." Od něho, a s odstupem týdne již podruhé, jsem také zaznamenal pochybnosti o účelnosti "ustavení Sociální pojišťovny."

Stalo se tak v rámci tématu reformy veřejných financí. Sociální pojišťovna jistě není reformou a není tím řešením, které měl na mysli Hojdar, když snížení daňového zatížení podmínil "vyřešením sociální oblasti". Ačkoli Hojdar Topolánkovi příliš nekontroval, besedoval rozšafně a jeho kritické a trefné ostny mířily občas do vlastních řad, či lépe řečeno do místa nejvyššího.

Bylo tomu tak, když Jakub Železný citoval sobotní Právo, kde měl Špidla prohlásit, že "Miloš Zeman je symbolem překonané politické etapy," tedy týž politik, jemuž v této překonané době věrně sloužil a který si jej s důvěrou vybral za svého nástupce. Tuto skutečnost Hojdar výstižně komentoval: "..měl to (Špidla) říkat, když byl ve vládě (prvním místopředsedou).."

Sedmička měla svižný průběh. Po čase jsem musel ocenit Cyrila Svobodu (KDU-ČSL), který si udržel svoji pozici mj. tím, že několikrát důrazně prohlásil, že "..si řekne, co chce říci.." a také to udělal. Takové hodnocení nemohu bohužel vždy připojit, pokud jde o věcnou podstatu jeho vyjádření k jednotlivým tématům (summit v Kodani, nový předseda ODS, rozpočet, odškodnění odvlečených do SSSR, zmrazení nájemného aj.).

Jeho situace není samozřejmě snadná, protože obhajoba některých kroků vlády je z meritorního hlediska nemožná. Na druhé straně jako místopředseda svůj díl odpovědnosti nést musí. Netřeba jej litovat. Jeden opravdu velký otazník se však vyskytl. V souvislosti se sdělením, že Česká správa sociálního zabezpečení doposud neodškodnila ani jednoho z bývalých odvlečených do sovětských gulagů, byl Janou Bobošíkovou vyzván, aby se vyjádřil ke svému údajnému výroku vůči zástupcům těchto lidí, ve smyslu, že "..jejich biologické hodiny dotikávají..."

Svoboda to jednoznačně odmítl jako nepochopitelnou dezinterpretaci, byť to bylo v šotu druhou stranou potvrzeno. Se šoty a jejich sestříháním se ovšem těžko pracuje a proti nim těžko hájí (mám ostatně s Novou vlastní zkušenost). Proto se k nim také těžko zaujímá stanovisko. Svobodovo vyjádření k tomu bylo každopádně méně přesvědčivé než v případě, kdy hájil svého stranického kolegu Petra Pitharta proti různým výrokům a citátům se systematickou nesystematičností sesbíraných z rozličných zdrojů.

Nechci spekulovat o pozadí této téměř kampaně, která se na obrazovce Sedmičky již nějaký čas vede. Zůstává ovšem otázkou zda nebude mít nakonec opačný účinek. Zaujatost a účelovost je totiž až příliš zřetelná.

Svobodův spolubesedník Jan Zahradil, čerstvý první místopředseda ODS, rovněž nemalou měrou přispěl k tomu, že Sedmička zase "odsejpala". Ani on ovšem nerozptýlil všechny pochybnosti, které tu a tam moderátorka vyvolávala. Poučná byla sekvence, zabývající se volbou nového předsedy, ta dokumentovala výrazný posun ve vnitrostranické komunikaci a interakci. Zde Bobošíková vyšla z výroku předsedy Topolánka na adresu Klause. Ten měl znít v tom smyslu, že "Klaus je bez šťávy, vyhořelý politik a nemá už tah na branku..." Podařilo se jí nakonec dostat Zahradila tam, kam potřebovala. Ač neochotně, potvrdil veřejně, že ne úplně ve všem s Topolánkem (jako jeho první místopředseda) souhlasí. Něco takového by za Klause bylo prostě nepředstavitelné (tedy veřejně a nahlas).

Partie svedla dohromady místopředsedy svých stran v sukních. Marie Součková (ČSSD) se již docela rozmluvila, ale záživné to jako obvykle nebylo. Divák musí dávat hodně pozor, aby si správně vybral, na co má být vlastně položen důraz. Miroslava Němcová (ODS) hovoří poněkud srozumitelněji, zejména pokud jde o akcent na předmět sdělení, na druhé straně se v zápalu diskuse občas vyskytnou nechtěné a roztomilé přebrepty "US-DEU (ve vládě) absentovala na svůj program"; "Vyvracím mýtus, že ODS je protievropská země".

Beseda, laděná místy vánočně, se zaobírala volbou prezidenta, ženami v politice, političkami nakupujícími vánoční dárky a okrajově též summitem v Kodani. Více prostoru dostalo "publikum", v němž však tentokrát absentoval Viktor Krejčí. Suma sumárum, zase až tak moc objevného jsme se nedozvěděli, proto jen ilustrativně (v parafrázi) vyjádření k otázce: "Koho byste si přáli(a) za prezidenta?" Součková: "Člověka nadstranického, komunikativního, vzdělaného, odpovědného...." Němcová: "Klause!"

Příjemné svátky divákům i politikům a čtenářům Britských listů především.