Ti, kdo odmítají spolupracovat uvnitř tohoto tajného vyšetřovacího střediska CIA jsou někdy nuceni dlouhé hodiny stát či klečet v černých kápích či v brýlích se začerněnými skly. Někdy jsou tito lidé udržováni v nepříjemných, bolestivých pozicích a připravováni o spánek tím, že jsou po 24 hodin bombardováni různými světly.

Ti, kdo při vyšetřování spolupracují, jsou odměňováni relativním komfortem, vyšetřovatelé vůči nim předstírají přátelství, respekt, kulturní citlivost a v některých případech dostávají spolupracující vyšetřovanci i peníze.

Některé zadržené osoby, které nespolupracují, jsou předávány zahraničním rozvědkám, o nichž je známo, že používají mučení - bylo to zdokumentováno americkými vládními organizacemi i organizacemi, zabývajícími se obranou lidských práv.

Ve válce proti terorismu, kterou vede Bushova vláda, je velmi málo známo o zadržování a o metodách výslechu osob, které jsou podezřívané z terorismu. Američtí činitelé nezveřejnili skoro žádné informace o totožnosti zadržovaných osob a skoro vůbec nic o vyšetřovacích metodách.

Avšak americký deník hovořil s několika bývalými pracovníky CIA a deseti současnými americkými činiteli, zabývajícími se státní bezpečností, včetně osob, které byly svědky zacházení se zadržovanými osobami.

List zjistil, že vyšetřovatelé používají ve snaze získat informace často značně drsných metod, nezřídka ve spolupráci se spojenci, kteří mají v oblasti lidských práv značně pochybnou pověst.. Tradiční hranice mezi tím, co je správné a co je špatné, co je právní a co je nelidské, jsou rozmlžovány.

Americká vláda sice veřejně odmítá užívání mučení, avšak všichni pracovníci bezpečnosti, které interviewoval americký deník, hájili užívání násilí proti zadržovaným osobám jako spravedlivé a nutné. Američtí občané by to podle nich schválili. CIA, která je za vyšetřování odpovědná, se k tomu odmítla vyjádřit.

"Jestliže neporušujete něčí lidská práva alespoň občas, pravděpodobně neděláte svou práci dobře," konstatoval jeden tento pracovník. V minulosti bývala CIA vládou příliš omezována a byla příliš měkká.

Na světě existuje několik takovýchto tajných vyšetřovacích středisek, mimo americké území, kde neplatí přísné americké právní předpisy. CIA tam buď provádí anebo řídí vyšetřování osob, podezíraných z terorismu. Jedním z těchto středisek je například ostrov Diego Garcia v Indickém oceáně, který si Spojené státy pronajímají od Velké Británie.

V některých případech, zejména pokud jde o méně významné vězně, předává je CIA zahraničním rozvědkám, zejména rozvědkám Jordánska, Egypta a Maroka, se seznamem otázek, na něž požaduje od těchto osob CIA odpovědi. Tyto zadržované osoby jsou předávány do třetích zemí bez jakéhokoliv právního kontextu a obyčejně jde o země, jejichž státní bezpečnost užívá brutálních metod. Některé tyto země užívají proti věznům i narkotika, které mění stav jejich mysli.

Jedním z nejdůležitějších zajatců z organizace al Qaeda je Abu Zubaida, kteerý byl v březnu při zatčení v Pákistánu střelen do rozkroku. Údajně mubyly začátkem jeho věznění podávány utišující prostředky proti bolesti jen selektivně. Zubaida nyní s CIA spolupracuje a jeho informace vedly k zatčení dalších členů al Qaedy.

Mluvčí americké vlády konstatuje, že prý Spojené státy zacházejí s nepřátelskými bojovníky lidsky a v souladu se zásadami třetí ženevské konvence z roku 1949. Avšak tato konvence se zabývá statutem válečných zajatců a osobám v rukou CIA nebyl tento status poskytnut.

Jiný mluvčí americké vlády konstatoval, že CIA neposílá zadržené osoby do třetích zemí, aby je tam mučili, ale proto, že jsou tyto země zadrženým osobám kulturně bližší.

Šéf CIA George Tenet uvedl 11. prosince, že se zatím podařilo zatknout téměř třetinu celého vedení organizace al Qaeda. Většina informací o nich byla získána při výsleších.

Na rozdíl od základny v zálivu Guantánamo, kterou často navštěvuje Červený kříž, do zahraničních vyšetřovacích středisek CIA nemá nikdo přístup, dokonce ani nikdo z jiných vládních amerických úřadů.

Přímé důkazy o špatném zacházení s těmito vězni ovšem neexistují, avšak tyto vězni nemají přístup k právníkům ani k organizacím, jako je Červený kříž, které by mohly nezávisle zhodnotit, jak se s nimi zachází. I jejich jména jsou udržována v tajnosti.

Americká armáda v prosinci oznámila, že zahájila trestní vyšetřování případů dvou věznů, kteří na základně v Bagramu zemřeli, jeden na plicní embolii a druhý na infarkt.

Osoby, podezřívané z členství organizace al Qaeda jsou málokdy zatýkáni bez násilí a často jsou přitom zraněny. Po zatčení je pak týmy amerických odborníků "zpracovávají" - zastrašují je a snaží se je dezorientovat. Zadržené osoby jsou po zatčení zmláceny a uvězněny v malém prostoru. Vězňům jsou zavazovány oči, vojáci je házejí proti zdím, jsou svazováni v bolestivých pozicích, podrobováni silnému hluku a připravováni o spánek. Je to podle amerických odborníků začátkem procesu, jak rozbít jejich odpor.

V některých případech, například v Saúdské Arábii, sledují vyšetřovatelé CIA výslechy zadržených osob, které provádějí místní "odborníci", skrze jednosměrně průhledné sklo.

Avšak americká vláda zcela nedůvěřuje Saúdské Arábii, a proto jsou nejčastěji posílány zadržované osoby k výslechům do Jordánska.

Samo americké ministerstvo zahraničních věcí přitom kritizovalo ve své výroční zprávě o lidských právech Jordánsko za to, že užívá mučení, že zejména vězně připravuje o spánek, bije je na chodidla, zavěšuje je na dlouhá období v bolestivých pozicích na provazy a dlouhodobě je zadržuje na samotce.

Vězni jsou také posíláni do Maroka, jehož státní bezpečnost má zdokumentovanou historii mučení i dlouhodobé spolupráce s CIA.

Jeden zadržovaný vězeň, držitel syrského a zároveň německého občanství, byl vydán k výslechům do Sýrie, kterou Spojené státy léta charakterizovaly jako zemi vážně porušující lidská práva a podporující terorismus. Německo proti vydání tohoto svého občana do Sýrie ostře protestovalo.