|
20. 7. 2002
pátek 19.30 - Dva strážníci městské policie spolu s několika pracovníky soukromé bezpečnostní agentury a pracovníky správcovské firmy se pokusili "zabezpečit" squattery nedávno obsazený pražský statek Šafránka. "Naším cílem je vybudovat důsledně politický squat," tvrdí squatteři. Anarchistický politický background by však měl být tím, čím by se měla Šafránka od předešlých i současných obsazených domů odlišovat. "Své jednání chceme hájit antisystémovou kritikou. Potřebu bydlet stavíme proti soukromému vlastnictví, které je podle nás nelegitimní," dodávají. Strážníci dosáhli pouze toho, že se několik squatterů vyšplhalo na střechu odhodláno bránit se "proti policejní zvůli" "do posledního muže". Poté přijeli tři televizní štáby, několik novinářů a fotografů, jedna sanitka, anarchista Jakub Polák a náměstek primátora Kechner, který se o celé akci dozvěděl až od novinářů. FOTOGALERIE z obsazování Šafránky strážníky a bezpečnostní agenturou
|
Měli bychom se skutečně snažit nerozdělovat lidi podle etnické či jiné příslušnosti na "přátelské" či "nepřátelské", "přijatelné" či "nepřijatelné" skupiny a rozhodovat podle toho.
Otázka majetkových restitucí je sporná. Jak na to před časem poukázal František Nepil, český ekonom žijící v Londýně, devastace společnosti, kterou způsobil v Československu komunistický režim, byla všeobecná a rozsáhlá. Proč omezovat odškodnění jen na navrácený nemovitý majetek? Lidé přece byli komunistickým režimem poškozeni mnohostranně. Většina nekomunistů měla za komunismu velmi tvrdý život. Neměli by i tito lidé nárok na odškodnění?
Ekonomická rozhodnutí státu by měla být spravedlivá. Neměla by zvýhodňovat žádnou společenskou skupinu. Proč odškodňovat náhodným výběrem jen někdejší majitele nemovitostí a nikoliv i ostatní poškozené občany? Jak k tomu ti ostatní přijdou?
Běžně se argumentuje tím, že pokud mělo být možné po pádu komunismu zrušit nespravedlivé totalitní rozsudky, bylo nutno zrušit i komunistickou konfiskaci majetku. Avšak tím se stát dostal do složité situace: neustále bude čelit otázkám, proč byli odškodněni někteří a nikoliv jiní. Zřejmě proto bylo Československo snad jedinou postkomunistickou zemí, která provedla restituce. Zřejmě proto rozhodl nyní Mezinárodní soudní dvůr, že jde o otázku tak složitou, že se ji musí pokusit vyřešit každý postkomunistický stát sám.
Československo/Česká republika to ovšem neučinila ani spravedlivým, ani uspokojivým způsobem. Rozhodnutí, že Češi, kteří shodou okolností přijali americké občanství (které po dlouhou řadu let, na rozdíl od jiných zemí, vylučovalo možnost mít zároveň i občanství české), mají být z práva na návrat svého ukradeného majetku vyloučeni, je nespravedlivé a diskriminační.
V české vládě se argumentovalo, že je správné Čechy žijící v Americe z restitucí vyloučit (proč už nikoliv Čechy žijící třeba ve Francii nebo v Británii?), protože by to znamenalo nutnost vyplatit jim velké částky na odškodnění a to by zatížilo ekonomiku českého státu. Xenofobní postoj vůči lidem, kteří "opustili vlast", je v tom zjevný. Představa, že se tedy ekonomika českého státu sanovala na úkor stárnoucích, chudých vdov českého původu, pozůstatku rodin, které kdysi uprchly před komunistickým útlakem, je obscénní. Má toho český stát skutečně zapotřebí, dát si do vínku takovouto křivdu? Xenofobně nepřátelský argument, že "tito lidé mezi nás už nepatří", proč bychom měli napravovat křivdy, které jim způsobil komunistický režim, je v podtextu veškeré argumentace zjevný a svým vylučovacím principem je nepřijatelný. Viz jak rudoprávně o věci referují česká média. Češi žijící v Americe jsou pro ně veskrze "ztroskotanci a zaprodanci" a je v pořádku, že ze svého někdejšího majetku nedostanou nic. Je to vylučovací princip ("Opustíš-li mne, zahyneš...!"), který, obávám se, do české společnosti zavedli především komunisti.
Totéž děláme často i ostatním. Jsou opravdu všichni přistěhovalci či žadatelé o azyl "příživníci, bezdomovci, zloději a prostitutky", takže je nutno volný pohyb osob zakázat? Jak známo, většina přistěhovalců přijíždí do jiných zemí z velmi vážných důvodů, často kvůli politickému útlaku (lidi se normálně neradi stěhují ze země, v níž se narodili), bývají v příchozí zemi nejdynamičtějším hospodářským prvkem a výrazně přispívají k jejímu rozkvětu. V dnešním globalizujícím světě je nerealistické pokoušet se udržet v určitém uzavřeném společenství "čistotu rasy i jazyka".
Provozují skutečně všichni Romové parazitickou živnost "plození dětí", takže je nutno začít aplikovat nacistické eugenické prinicipy a bránit státními zásahy tomu, aby se "nerodilo tolik barevných"? Vadí skutečně, bude-li v Čechách či na Slovensku více lidí tmavé pleti než bělochů? Proč jsou lidé tmavší pleti horší? Z chování Romů v zahraničí, kde se mnoho z nich rychle integruje do normální společnosti (zejména jejich děti se velmi dobře učí ve školách), vyplývá, že se v prostředí středovýchodní Evropy chovají Romové mnohdy asociálně právě proto, že jsou (z různých historických důvodů) ztraumatizovanou menšinou. Ve všech evropských zemích existuje vrstva asociálních negramotných lidí. Nejde spíš o sociální problém, než o problém určitého etnika, který je možno řešit zákazem: "Vy nesmíte mít příliš mnoho dětí"?
Nevylučujme, prosím, lidi z "naší" společnosti, ať to jsou Romové, homosexuálové, Češi v zahraničí nebo přistěhovalci.
Hovořil jsem v pátek v Praze s jednou americkou novinářkou o Mexičanech žijících v Kalifornii. Fascinovalo mě, že o nich hovořila jako o jednotlivých lidech, nikoliv jako o příslušnících nějakého cizího, nepřátelského, kolektivního etnika, před nimiž se musíme bránit.
|
19. 7. 2002
V roce 2102 napsal známý evropský historik politologie Gabor Tobany ve svém díle "Bezradnost evropského vývoje v 21. století" zajímavou analýzu chování Čechů a jednání jejich státu (Československá a později Česká republika) vůči přistěhovalcům, vystěhovalcům a lidem s tělesnými odlišnostmi během období častých politických převratů, které započaly tzv. Neškodnou revolucí v roce 1989 a trvaly až do roku 2035.
|
|
22. 7. 2002
Polsko, Rumunsko a Česká republika se nejhůře vyrovnaly s problémem návratu uměleckých děl a dalšího majetku, který rozkradli nacisté a znárodnili komunisté, konstatovali odborníci v úterý v Kongresu, napsal 17. července list Chicago Tribune.
Randolph Bell, nový zvláštní velvyslanec Bushovy vlády pro otázky holocaustu, čelil během slyšení přísnému publiku a několik zákonodárců na něho naléhalo, aby v případě restitucí jednal razantně. Někteří senátoři a poslanci Bella opakovaně přerušovali a stěžovali si, že státy střední a východní Evropy ignorují své vlastní restituční zákony i právoplatné požadavky amerických občanů. |
|
22. 7. 2002
"Problematická situace v USA, včetně omezování osobních svobod, je důsledkem špatného školství a neschopnosti většiny lidí kriticky analyzovat poměry kolem sebe." - Publikujeme rozhovor o životě v USA a v České republice s Jennifer Hammovou, americkou novinářkou z deníku Los Angeles Times, která nyní pracuje pro pražský týdeník The Prague Post.
|
|
22. 7. 2002
Když neměly za první republiky v létě noviny o čem psát, vždycky otiskly zprávu že "Českou učitelku na Jadraně sežral žralok". Časy se mění a dopad na čtenáře musí být intenzivnější. Na vrcholu současné okurkové sezony se nyní zveřejňují zprávy silnější. V pondělí vydala ČTK tuto zprávu: PRAHA 22. července (ČTK) - Policie obvinila čtyři lidi z přípravy nájemné vraždy redaktorky deníku Mladá fronta Dnes (MfD) Sabiny Slonkové. Soud je vzal do vazby, sdělila mluvčí policejního prezidia Blanka Kosinová. Z organizování zločinu je podezřelý mimo jiné bývalý generální sekretář ministerstva zahraničí Karel Srba. Informaci potvrdila Slonková, Kosinová ji nechala bez komentáře. Obvinění plánovali podle Slonkové vraždu na minulou středu. K činu chtěli původně použít plastickou trhavinu semtex. "Ve finále změnili vražednou zbraň na pistoli. Měli mě zabít třemi ranami do hlavy a ještě pořezat, aby ztížili identifikaci," upřesnila novinářka. Případ odhalili jihočeští kriminalisté, kteří ho vyšetřují ve spolupráci s Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu Policie ČR. Pokud nežijeme ve světě televize Nova, je to zpráva pro normálně uvažujícího člověka poněkud neuvěřitelná. Absurdní korunu tomu dalo včerejší večerní zpravodajství českých televizí, které zcela vážně tvrdily, že pan Srba se svou partnerkou najali na Slonkovou nájemné vrahy, ale jeden z nich nedokázal vraždu vykonat a namísto toho se šel udat policii...:) To nemají vedoucí vydání českých televizí vůbec soudnost, že něco tak komického zcela vážně zařazují do vysílání? Kolegové v redakci BL zastávají názor, že se takovou hloupostí vůbec nemáme zabývat a nemáme dělat pochybné reportérce ani pochybnému listu reklamu. Karel Mašita například podotýká: Ať si tu hru hrají ti, kteří tomu věří, pro seriózní publicistiku to může být zajímavé až od soudního jednání. Teprve tam se můžeme něco dovědět. Vzetí do vazby není podstatné - kolik lidí takhle posloužilo a pak byli tiše propuštěni. S ním se shodují i další spolupracovníci BL. Myslím si však, že by česká veřejnost neměla přijímat bez protestů i tuto nejhrubší manipuluaci sdělovacích prostředků. Proto je snad rozumné zmínit se alespoň o tomto: Jak spolehlivé je trestní vyšetřování české policie? Je česká policie neúplatná? Je realistické, že by se skutečně rozhodl bývalý ministerský sekretář usmrtit novinářku? A semtexem nebo pistolí a pak ji pořezal "ke ztížení identifikace"? Že by takový člověk skutečně riskoval, že nebude odhalen? Vzhledem k tomu, že Sabina Slonková publikuje, co jí prozradí příslušníci policie a tajných služeb, proč raději nezavraždit zdroj informací, proč chtít zabít jen tlampač? Že by případná zpráva, že se kdosi pokusil usmrtit neznámého příslušníka tajných služeb, neměla takový mediální dopad jako když jde o reportérku MFD? V neslavné tradici, která vznikla v začátkem sedmdesátých let hysterickými mediálními kampaněmi za Angelu Daviesovou, proti Pinochetovi a proti chartistům, mají média v ČR stále tendenci působit kampaňovitě a vytvářet umělé skandály (se skrytým účelem), po nichž o čtrnáct dní později už nikdo ani neštěkne. Nemáme k věci dostatečné množství informací a třeba se obvinění - u soudu - potvrdí. Doporučujeme však skeptický odstup. Racionálně uvažující pozorovatel by se ptal: Povede skutečně zadržení obviněných osob k jejich odsouzení na základě přesvědčivých důkazů? Nebo bublina za pár dní praskne? Potřebuje někdo znovu oživit kauzu Štiřín? Proč se čtrnáct dní před volbami šířily na českém ministerstvu zahraničních věcí zprávy, že se prý chystá nová kampaň proti Kavanovi a že to má mít něco společného s údajným pokusem o vraždu nějaké novinářky? Očekáváme se zájmem od sdělovacích prostředků věcné a nezauaté informace.Rozumným principem je myslím se stavět velmi skepticky ke všem informacím, které se kampaňovitě "najednou" objeví ve všech sdělovacích prostředcích. Většinou jsou daleko důležitější informace, které v českých médiích nenajdete. Bylo by smutné, kdyby tato bulvární kampaň lidi jen dále motivovala k nečinnosti a bezmocnosti - jen k plytkému nadávání po hospodách, že je "všechno špatně" a ochromila by jejich občanskou statečnost. ("Nemá cenu se o nic snažit, zničí tě, když vystrčíš hlavu z řady.") Svět takový není. |
|
22. 7. 2002
Západní tisk se před časem rozepsal o tom, že po odchodu Talibánu z Kábulu odhodily osvobozené ženy hábity, zakrývající jim celé tělo i tvář. Avšak v Kábulu nosí skoro všechny mladé ženu burku i nadále. Reportérka Guardianu se zeptala 20 - 30 žen, proč se stále zahalují? Všechny odpověděly stejně: Bojí se.
Afghánské ženy nejsou jako ženy v jiných zemích a když znějí optimisticky, je to úmyslné, odvážné rozhodutí. Reportérka listu Guardian hovořila s afghánskou studentkou jménem Zohal Faiz Mohammed, která se nyní směla spolu s dalšími ženami po pěti letech vrátit ke studiu na vysoké škole. Vrátila se v myšlenkách do minulosti. Shrnujeme hlavní informace z reportáže v sobotním Guardianu. |
|
22. 7. 2002
Reakcí na útok na Světové obchodní centrum z loňského 11. září bylo, že se zděšení
obyvatelé New Yorku uchýlili pro útěchu k zintenzivněným sexuálním stykům. O deset
měsíců později se podle týdeníku Observer newyorské středostavovské vrstvy stále
nemohou nabažit erotických večírků, už to ale není reakce na strach.
Stále se konají uzavřené skupinové sexuální orgie pro zvané.
|
|
22. 7. 2002
Tenisová hvězda Martina Navrátilová potvrdila své kritické výroky o Spojených státech, které vyšly v červnu v německém časopise Die Zeit a konstatovala, že zamýšlí někdy v budoucnosti vstoupit do politiky. Navrátilová, připomíná tisková kancelář AP, si stěžoval v rozhvoru v týdeníku Die Zeit, že ve Spojených státech se všechno příliš točí kolem peněz a že "vyměnila jen jeden systém, který potlačoval svobodu názorů, za jiný".
|
|
19. 7. 2002
Desetitisíce politických vězňů čelí v severokorejských táborech smrti hladem, mučením a popravám bez soudu, vyplývá ze svědectví jedné korejské vězenkyně v americkém Senátě. Soon Ok Leeová svědčila o hrůzných podmínkách v táboře Kaechon a v dalších vězeních i o tom, že se v severní Koreji zřejmě provádějí na vězních pokusy s biologickými a chemickými zbraněmi. Konstatuje, že byla svědkem i jiných zvěrstev, včetně vraždění nově narozených dětí vězeňskými strážemi a lékaři. (Podrobnosti v angličtině např. viz zde.)
|
|
22. 7. 2002
Člověku to připadá jako za dob Palachiády v lednu 1989. ČTK a další tehdejší "média" radostně sdělovala občanům, že československý prezident Gustáv Husák ve Vídni slavnostně podepsal dodržování lidských práv v ČSSR, a v téže dny v Praze jeho režim zatkl, uvěznil a odsoudil desítky svých občanů jen za to, že se s květinou v ruce přišli poklonit památce sebeobětování Jana Palacha v roce 1969. Také tuto neděli ČTK přinesla téměř zářivou zprávu o tom, že mezi komunistickou Severní Koreou a demokratickou Jižní Koreou byla zavedena první letecká linka jako důkaz zlepšování jejich vzájemných vztahů. Což samozřejmě ihned opakovala další česká media. Stačilo ale číst pozorněji a pak všechno jen pominout. Anebo místo optimismu naopak více zpozornět.
|
|
22. 7. 2002
České společnosti, respektive jejich pracovníci, se často neumějí slušně chovat ke svým zákazníkům. Setkáváme se s tím nejen na úřadech, kde vládne nabobtnalá byrokracie, ale i ve společnostech "západního" typu, jako jsou řetězce hyper- a supermarketů. Drtivá většina zákazníků si přístup jejich pracovníků nechává líbit, přestože jediným způsobem, jak jej změnit, je opakované ohrazování se a hlasitý protest. Zjišťovala jsem, zda jejich pracovníci procházejí nějakým školením týkajícím se přístupu k zákazníkům.
|
|
22. 7. 2002
Petr Volf z Reflexu dostal v občasníku věnovaném veletrhu Art Prague prostor v anketě na téma "Co si myslíte o postavení soukromých galerií dnes a jaké by mělo být do budoucnosti?" a zřejmě na oplátku recipročně napsal o této akci článek, do Reflexu č.28/2002. Nechci se nyní zabývat podbízivostí vlastního obsahu textu, který má příchuť PR právě proto, že veletrh současného umění byl čistě komerční záležitostí a nikoliv jen kulturní akcí, o které každý nezávislý týdeník rád napíše. |
|
22. 7. 2002
Česka veřejnost si občas jakoby vůbec neuvědomuje, že volba vedení Poslanecké sněmovny je tajná. Tedy že každý poslanec může skutečně hlasovat jenom dle svého svědomí a že proto nic nemůže být předem jisté. Což ihned po prvním kole volby předsedy Sněmovny pocítil její až v druhém hlasování zvolený předseda Lubomír Zaorálek (ČSSD). Tak se opakovala situace z roku 1992, kdy totéž zažil tehdejší sněmovní předsednický kandidát za ODS Milan Uhde. A skutečně natvrdo si to tentokrát uvědomili i dosud nezvolení kandidáti na místopředsedy, zejména Hana Marvanová (Unie svobody), ale i Vojtěch Filip (KSČM) - u zbývajících kandidátů za ODS Ivana Langera a Miroslavy Němcové to zase tak překvapivé nebylo, i když nakonec byli zvoleni všichni.
|
|
22. 7. 2002
Analýza proběhlých parlamentních voleb"...V důsledku existence hromadných sdělovacích prostředků je dnes veřejné mínění mocnější než kdy předtím. To vysvětluje, proč dochází k tak obrovskému vzestupu profesí, které se specializují na ovlivňování veřejného mínění..." Eric Hobsbawm V obecné rovině je politika komplikovanou strukturou obecných a specifických cílů a strategií jednání a postupů, jimiž je hypoteticky možné těchto cílů dosáhnout. Hodnotové uspořádání struktury vyjadřuje ideologickou rozdílnost orientace politických stran. V místech průniku jejich programových cílů a sociálních zájmů různých společenských skupin vznikají voličské preference. Z tohoto zorného úhlu jsou letošní parlamentní volby pozoruhodné především vysokou volební neúčastí. Jakoby k průniku programových cílů více než 20ti politických stran se sociálními zájmy téměř poloviny oprávněných voličů (42%) nikde nedocházelo. Žádná z kandidujících politických stran nedokázala svým programem vzbudit ve voličích silné emocionální ztotožnění a z něj vyplývající touhu podílet se na jeho realizaci. A žádná nedisponuje dostatečně silnou charismatickou osobností, která by dokázala vyvolat gravitační efekt emocionální identifikace. Tento fenomén je prozatím většinou podivuhodně lehkomyslně interpretován jako důsledek "znechucení chováním politiků"; "nedostatku víry v to, že volič může něco ovlivnit"; doplníme-li "opoziční smlouvu" a "blbou náladu", jde o změť bezobsažných banalit. |
|
22. 7. 2002
Člověk by musel být slepý a hluchý, aby přehlédl skutečnost, že sudetoněmecký landsmanschaft zesiluje svou revizionistickou ofenzivu. Nelze také přehlédnout, že vládní kruhy v Německu a Rakousku netváří se již tak chladně k jejich požadavkům. Otázka života a smrti pro nás je, zda můžeme čelit této ofenzivě lépe jako člen EU nebo jako stát, stojící mimo. Článek je reakcí na studii Jaroslava Valenty Benešovy dekrety: podivná diskuse.
|
|
22. 7. 2002
V týchto dňoch vzbudzuje rozruch na slovenskej mediálnej scéne škandál okolo tzv. "zlatých padákov", ktoré si v podobe obrovského odstupného preventívne schválil management vysoko stratovej Slovenskej televízie. Že ide o firmu prehnitú odzhora až nadol, o tom svedčí aj fakt, že toto sa udialo s požehaním tamojších odborárov, ktorí takto "vykšeftovali" s vedením zvýšenie platov. Tým ale bizarnosti nekončia. V najväčšom mimobratislavskom štúdiu, v STV Košice, už miestna klika "tvorivých pracovníkov" urobila tajné voľby nového riaditeľa, napriek tomu, že ten terajší je stále vo svojej funkcii. Voľby boli natoľko tajné - že o nic nevedela ani väčšina zamestancov. Na takéto frašky má dávať občan hrubým legislatívnym násilím vymáhané koncesionárske poplatky ?
|
|
22. 7. 2002
David Smoljak je jen dalším z mnoha umanutých publicistů, kteří sterým opakováním klišé o neschopnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) a její odpovědnosti za výsledek stockholmské arbitráže šturmují k její likvidaci. Skutečná motivace s ním spřízněných politických sil je však čistě mocenská a odvolání neoblíbené rady (A proč by měla být oblíbená? Existuje snad oblíbený rozhodčí?) je krokem k politickému ovládnutí české mediální, přesněji televizní krajiny. Samo odvolání rady přitom není cílem, nýbrž prostředkem, protože instalace jiných osob, by vedla k nové radě, která bude ochotna akceptovat zamýšlený kurs.
|
|
22. 7. 2002
Je pozoruhodné, jak několik výrazně hloupých otázek kolem křesťanství, uvedených nedávno na stránkách Britských Listů, rozvířilo emoce. Jak se dalo čekat, "diskuse" se skládá ze dvou skupin na sobě nezávislých prohlášení. Důvod je jednoduše v tom, že t. zv. atheismus je náboženstvím - snad by bylo přesnější říci, že má základní znaky náboženství. (Člověk je jasně a jednoznačně tvor religiozní. Když odmítne Boha, naplní si holt příslušný prostor ve své duši něčím jiným.) No a mezináboženský dialog není jednoduchá věc a vyžaduje partnery předem připravené.
|
|
18. 7. 2002
Podivný rozpor vznikl mezi zamítavým usnesením policistů Služby kriminální policie a vyšetřování Praha 1 a závěry městského soudu v případě "Nike", o kterém jsme naposledy psali v minulých dnech. Radek Mikula podal po svém vítězství v kauze "Nike" trestní oznámení Policii České republiky na strážníka Městské policie Praha Tomáše Beránka. Policie České republiky toto oznámení odložila.
|
|
17. 7. 2002
"Váš apel na neanonymní diskuzní příspěvky se týká zřejmě jen části populace, že. Dovolím si totiž pochybovat o autenticitách jmen Hitlerův vnuk; JM Sydney ap. Uvítám Váš názor na způsob řešení dané situace," napsala Britským listům Renata Turková. Odpovídáme: "Řešit se to nedá, pokud chceme zachovat otevřenost fór, a to chceme. Žádáme ty diskutéry, kteří vstupují na naše fóra, což je soukromý prostor, aby se řídili zásadami, které jsme definovali v záhlaví fór, totiž, aby diskutovali s uvedením svého pravého jména a adresy. To, že mnozí diskutéři tento zdvořilý požadavek nerespektují, vypovídá výmluvně o míře jejich slušnosti a zároveň i o míře důvěryhodnosti jejich příspěvků. Čtenáři si musejí sami na tento jejich přístup učinit vlastní názor. Co byste si asi mysleli o člověku, kterého byste si pozvali do bytu a požádali, aby se zul, on ten požadavek ignoroval a dupal vám po obýváku v zablácených bagančatech? Poslouchali byste jeho argumenty, jak si co nejpěkněji zařídit byt? Anonymní diskuse nemá příliš mnoho společného s demokracií. Příspěvky od anonymů, týkající se politiky a demokratického provozu, nemohou být brány vážně. Úhybnost a schovávání se je pozůstatkem komunismu. K vystupování jako hrdý občan demokratické společnosti je zapotřebí i určitého množství odvahy. Jan Čulík Pseudonymní autor je ten, kdo sdělil redakci svou plnou totožnost. Z právního hlediska poznamenává Jaroslav Štemberk: Jestliže někdo vystupuje kozistentně jako třeba: JM-Sydney, skepticus maximus, případně Libor, Jirka, Jena, atd., pak nejde ve smyslu autorského zákona o anonym, ale o pseudonym. Zákon umožňuje publikovat díla s uvedením pseudonymu místo pravého jména autora (i bez jeho jména). Pokud si autor výslovně přeje publikovat anonymně nebo pod pseudonymem a vydavatel mu to umožní, pak nesmí pravé jméno autora bez jeho souhlasu zveřejnit (viz § 7 autorského zákona č. 121/2000 Sb.) a přebírá všechna práva a povinnosti autora ve vztahu k třetím osobám. Proto je požadavek na nezveřejňovaní anonymních a pseudonymních příspěvků, u kterých není totožnost autora redakci bezpečně známa, zcela oprávněný. Vydavatel by totiž nemohl vůči autorovi uplatnit náklady a náhrady škody z případných sporů, které by v důsledku zveřejnění mohly vzniknout a které je vydavatel oprávněn po autorovi požadovat, pokud by mu takto vznikly." K tomu dodáváme: Praxí Britských listů je zásadně nepublikovat příspěvky pod pseudonymy, neboť zastáváme názor, že autoři by měli být schopni se za své příspěvky veřejně postavit a obhájit je. Výjimečně publikujeme bez uvedení jména autora závažné materiály, které je třeba zveřejnit ve veřejném zájmu a kde by zveřejnění totožnosti autora ohrozilo. V tom případě však jméno, totožnost i adresa autora příspěvku musí být redakci známa (nejsou to tedy v pravém smyslu slova anonymní příspěvky). Jako nikde ve společnosti nemůže člověk publikovat pomluvy a lži, aniž by se vystavil občanskému soudnímu sporu za pomluvu, není to přípustné ani na fórech Britských listů. Proto je logické, že jestliže nějaká osoba publikuje na fórech BL žalovatelné lži, bráníme se proti nim občanským soudním sporem, případně stížností vůči zaměstnavateli, pokud k publikaci těchto lží či pomluv jejich šiřitel zneužívá podnikového počítače v pracovní době. V západním prostředí je absolutně nepřijatelné šíření hate mail ze soukromých a zejména z podnikových počítačů a zaměstnavatelé postupují - právem - proti pachatelům velmi efektivně. Zdá se tedy, že někteří přispěvatelé publikují své příspěvky na fórech BL anonymně pouze z těch důvodů, aby mohli beztrestně šířit lži, pomluvy či polopravdy. Fóra Britských listů jsou určena k demokratické diskusi, nikoliv k šíření hate mailů. Každý si může udělat svůj úsudek o etice osob, které tato fóra zneužívají k těmto nepřijatelným cílům. Poskytujeme svobodné debatní fórum, ale každý jeho čtenář si může sám udělat úsudek o tom, jakým způsobem ho uživatelé využívají či zneužívají, i o jejich etice. Renata Turková reaguje: Vážený pane Čulíku, děkuji Vám ze "rozpoutání" oné diskuse a docela mě hřeje potěšení, že jsem ji de facto iniciovala. Pobavila jsem se výborně! A zároveň jsem si ověřila platnost některých svých názorů na diskutující (JM Sydney je modelovým představitelem). Dovolte mi, abych Vás ještě několik vteřin zdržela sdělením svého osobního názoru - a konečně i (doufejme) zajímavého poznatku. Domnívám se, že právě ona pseudo-anonymita internetového uživatele vyvolává i v jinak seriozních jedincích blažený pocit nepřistižitelnosti u proslulého zakázaného ovoce ( musíš zdravit starší dámu jako první, nesmíš mluvit sprostě, tohle nikdy neříkej..). Ale stejně - v tomhle momentu zneužití své dospělosti si zasluhují těch pár výchovných na zadek ... např. touto diskusí. A onen poznatek - proč se za nom de guerre schovávají i ti, kteří uměli statečně opustit zemi a ustrašenec jako já si pod svým jménem prezentoval své názory - aby se uměl srovnat sám se svým svědomím. (Pravda, zase neoplývám tím bankovním kontem.) Ještě jednou dík a přeji hezký den! Renata Turková |
|
22. 7. 2002
Přečetli jsme za vás:Letos jsme se opět ocitli uprostřed volebního cirkusu, jehož výsledek již všichni známe. Nebudeme zde hystericky křičet o nebezpečích plynoucích z volebního výsledku KSČM - skutečného vítěze těchto voleb - ani oslavovat ústup pravice. Nic z toho pro nás totiž není relevantní odpovědí na výsledek voleb. Pojďme se tedy podívat, střízlivě a bez emocí, na to, jak lze tyto volby nahlížet z úhlu libertinského komunismu. Přečetli jsme za vás v e-zinu Alarm - na serveru Organizace revolučních anarchistů - Solidarita.
|
|
22. 7. 2002
Ve čtvrtek 8. srpna 2002 v 16.00 se koná Valná hromada Občanského sdružení Britské listy v suterénním salonku restaurace Hybernia, Hybernská 7a, Praha 1. |
|
17. 6. 2002
Nový správce redakčního systému Britských listů Dominik Joe Pantůček nyní energicky dokončuje různé dosud nedodělané funkce redakčního systému, za což mu velmi děkujeme. Právě byl zprovozněn seznam článků podle autorů, zatím od 1. 10. 2001. Klikněte na Autory Britských listů a v seznamu pak u každého jména na uvedený počet článků: zobrazí se vám odkazy na všechny texty, které jednotliví autoři pro BL napsali od loňského října. |
|
9. 7. 2002
Omlouváme se, že stále není z technických důvodů zprovozněno vyhledávání na tomto serveru. Na věci se pracuje. Prosíme, používejte zatím vyhledávače |
|
14. 5. 2002
Hledáme spolupracovníky, kteří by byli ochotni v zájmu nezávislé, investigativní, neúplatné práce ve prospěch české společnosti věnovat Britským listům několik hodin práce týdně, zejména psaním článků o nejrůznějších aspektech života české společnosti, o těch tématech, které se týkají obyčejných lidí (nezajímá nás příliš, co tvrdí politikové a "profesionální" novináři). Usilujeme o získání nezávislých financí z mezinárodních zdrojů, a tak doufáme, že práce případných spolupracovníků bude v dlouhodobější perspektivě honorována. Pište prosím na tuto adresu redakce. Děkuji. Šéfredaktor. |
|
21. 1. 2002
Přejete-li si, aby Britské listy dále působily efektivně jako nezávislý strážce veřejného zájmu v ČR, přispějte, prosím, obdobně jako loni, libovolnou částkou na financování jejich investigativní práce v ČR, která se nedá dělat bez plného pracovního nasazení. Zde uvádíme podrobnosti, jak je možné přispět. Upozorňujeme, že finanční příspěvky na činnost Britských listů jsou odečitatelné od základu daně.
|
| Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 22. 7. 2002 | Okurková sezona vrcholí: "Státní úředník chtěl zabít novinářku" | Jan Čulík | |
| 22. 7. 2002 | Ako v rozprávke Tisíc a jedna noc: Paul Lendvai a Tisíc let maďarského národa | Daniel Krajcer | |
| 22. 7. 2002 | Čte britská veřejnost bulvární tisk jako comics? | ||
| 22. 7. 2002 | Navrátilová potvrdila své kritické výroky o USA v americké televizi | ||
| 22. 7. 2002 | Restituce: Státy se hádají o válečnou uměleckou kořist. Kongres vyslechl "hrůzné příběhy" | ||
| 22. 7. 2002 | Monitor Jana Paula: Reflex podporuje trh s uměním v České republice | Jan Paul | |
| 22. 7. 2002 | Proč je lepší žít v Praze než v USA: Česká společnost není agresivní | Jan Čulík | |
| 22. 7. 2002 | Přístup k zákazníkům prodejních řetězců: vedení se snaží, selháváme my zákazníci | Daniela Pilařová | |
| 22. 7. 2002 | Jak dnes žijí ženy v Afghánistánu? Drsně | ||
| 19. 7. 2002 | Jak bude vypadat analýza restitucí a rasismu za 100 let | Ondřej Hausenblas | |
| Hon na svobodu slova | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 18. 7. 2002 | Koniec živnosti "plodenie detí"? | Lubomír Sedláčik, Jan Čulík | |
| 16. 7. 2002 | Velká Británie: spravedlnost v konfliktu se svobodou projevu | ||
| 11. 7. 2002 | Doživotí dealerům drog - všech? | Štěpán Kotrba | |
| 9. 7. 2002 | Svoboda slova: Jak chtěli američtí akcionáři cenzurovat britský list The Daily Mirror | ||
| 19. 6. 2002 | Britská vláda nebude zavádět "chartu pro čmuchaly" | ||
| 11. 6. 2002 | Devět měsíců poté - aneb co se stalo a proč | Bushka Bryndová, Bernard Weiner | |
| 5. 6. 2002 | Proč nikdo nemá rád novináře (aneb jsou média vymknuta z kloubů)? | Miloš Čermák | |
| 20. 5. 2002 | Chlapi sobě | Jan Čulík | |
| Školství | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 3. 7. 2002 | Vysvědčením se nemají děti trápit | Pavel Bráborec | |
| 20. 6. 2002 | Hledají se odborníci na integraci Romů do českého školství | ||
| 13. 6. 2002 | Agresivní lidé mají velký strach | ||
| 10. 6. 2002 | Britský ministr vnitra ustoupil: děti žadatelů o azyl budou nakonec chodit do normálních škol | ||
| 4. 6. 2002 | O českém biflovacím školství | Fabiano Golgo | |
| 29. 5. 2002 | Vzbouření v Dolní sněmovně proti vylučování dětí žadatelů o azyl ze školy | ||
| 22. 5. 2002 | Proč nedodržuje katedra politologie VŠE úřední hodiny pro styk se studenty? | Aleš Žďárek | |
| 17. 5. 2002 | Učitelia ako ovce | Lubomír Sedláčik | |
| 14. 5. 2002 | Vstupte svými názory do dnešního pořadu ČT "Bez imunity" o školství | Michal Rusek | |
| 10. 5. 2002 | Učitelé, pomozte nám s novými internetovými stránkami! | Radek Sárközi | |
| Genderová nerovnost ve společnosti | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 22. 7. 2002 | Jak dnes žijí ženy v Afghánistánu? Drsně | ||
| 16. 7. 2002 | Koniec živnosti "plodenie detí" ? | Lubomír Sedláčik | |
| 8. 7. 2002 | Znásilňování žen jako válečná zbraň | ||
| 5. 6. 2002 | Pád Berlína v roce 1945 byl obrovskou vlnou sexuálního násilí | ||
| 6. 5. 2002 | George Bush se spojil s Vatikánem a s muslimskými zeměmi v tažení proti sexuální osvětě | ||
| 23. 4. 2002 | Policajt ve škodovce: Hospodine, řiď naši ruku! | Jan Čulík | |
| 11. 4. 2002 | Zkrátila se doba, za kterou se duše dostane do těla? | Anna Wintrová | |
| 8. 4. 2002 | Tak máme novou miss 2002... | Daniela Pilařová | |
| 26. 3. 2002 | Další žena v Nigérii odsouzena k ukamenování | ||
| 25. 3. 2002 | Anarchistky zatčeny za účast na protipotratové demonstraci | Štěpán Kotrba | |
| Odsun sudetských Němců a Benešovy dekrety | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 22. 7. 2002 | Dekrety a EU | Bořivoj Čelovský | |
| 15. 7. 2002 | Benešovy dekrety: podivná diskuse | Jaroslav Valenta | |
| 11. 7. 2002 | Edvard Beneš a jeho dekrety - (sudeto)německý problém | Hans Henning Hahn, Eva Hahnová | |
| 21. 6. 2002 | Karma a komunismus | Michal Rusek | |
| 13. 6. 2002 | Onlinová diskuse BL s historiky ohledně Benešových dekretů | ||
| 11. 6. 2002 | O vyrovnání s minulostí, pro změnu protektorátní: Rukojmí nelze vraždit | Václav Žák | |
| 6. 6. 2002 | Předvolební pohled Petra Cibulky: Šibenice pro komunisty | Štěpán Kotrba | |
| 5. 6. 2002 | KNIHOVNA: Odmítám vinu Čechů vůči Němcům | Pavel Macháček | |
| 3. 6. 2002 | "Samosegregáciu" tu robil naposledy Konrád Henlein | Lubomír Sedláčik | |
| Volby 2002 | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 22. 7. 2002 | Volby 2002: Konflikt představ. Tušení stínů. | Jiří Svoboda | |
| 22. 7. 2002 | S novou sněmovnou nejspíš nuda nebude | Karel Mašita | |
| 22. 7. 2002 | Volby 2002: Okamžik kouzla zbavený | ||
| 15. 7. 2002 | Benešovy dekrety: podivná diskuse | Jaroslav Valenta | |
| 15. 7. 2002 | ODA se prodává Kaslově seznamu | Štěpán Kotrba | |
| 15. 7. 2002 | DOKUMENT: Analýza volebního nezdaru ODS podle pracovního týmu | ||
| 15. 7. 2002 | DOKUMENT: Analýza neúspěchu ODS viděná očima V. Klause | ||
| 12. 7. 2002 | Zaorálek napodruhé aneb výuka v 101hlasém řízení demokracie | Štěpán Kotrba | |
| 11. 7. 2002 | (Ne)zapomeňme... | Martin Kunštek | |
| 11. 7. 2002 | Doživotí dealerům drog - všech? | Štěpán Kotrba | |
| Sdělovací prostředky | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 3. 7. 2002 | Rasismus v Čechách: Lidé s menšinovou sexuální orientací opět ostrouhali | Daniela Pilařová | |
| 3. 7. 2002 | Hovory pana Jakla s panem Táchou v hospodě U magistra Kelleyho 13. ledna 2001 | Radek Mokrý | |
| 27. 6. 2002 | Balvín instaloval odposlechy na Kavčích horách | Petr Jánský | |
| 20. 6. 2002 | RRTV: Digitální média veřejné služby | Zdeněk Duspiva | |
| 16. 6. 2002 | Uspávající B. Klepetko neprojevil nejmenší schopnost usměrňovat první povolební diskuzní pořad | Daniela Pilařová | |
| 12. 6. 2002 | Méně té vody, chlapče! Méně té vody! | Petr Štěpánek | |
| 7. 6. 2002 | Konec katů v Čechách | Martin Štumpf | |
| 7. 6. 2002 | Bude Katovna nahrazena něčím lepším? | Jan Čulík | |
| 28. 5. 2002 | "Oni to dělali, tak to já můžu taky..." - jak paní Dědečková rozumí právu a etice | Fabiano Golgo | |
| 27. 5. 2002 | Sdělovací prostředky nejsou překážkou komunikace | Jan Čulík | |