To, co bylo na tiskové zprávě (neodlišující se jinak od názorů mnoha laiků - "slušných" občanů v kterémkoliv okresním městečku - možno zjistit návštěvou místní restaurace) zvláštní, byl fakt, že ji autor odůvodnil mimo jiné mediálním ohlasem akce, kterou uspořádali mladí lidé, usilující o dekriminalizaci a legalizaci marihuany pod názvem Million Marihuana March 2002 v Praze na Letné.

Tvrdé drogy v Českém Těšíně a marjánka v Praze jedno jsou? Uvědomil jsem si s hrůzou, že ten naivní občan se domnívá a médiím vůkol vnucuje představu, že kdokoli druhému podá (či prodá) více než jen jednoho jointa (množství drogy větší než malé..., droga jako droga..., řekne si "normální" občan :-))), měl by dostat DOŽIVOTÍ.

Uvědomil jsem si s hrůzou, že počet pěstitelů konopí a konzumentů marihuany (marihuana je přitom drogou, které se "obchod" i organizovaný zločin dotkl v Čechách nejméně, většina konzumentů pěstuje konopí víceméně pro vlastní potřebu) je jen v Praze více než dvě stě tisíc, to je více než polovina studentů učilišť, středních i vysokých škol v hlavním městě. Ochutnávání výpěstků a posuzování jejich kvality patří k společenskému bontónu všech "huličů", které znám a jejichž výpěstky jsem měl kdy možnost ochutnat. Je to hrdost pěstitele nad zahradnickým uměním, chlubná povaha mládí, stejně jako sběratelská vášeň vinařů.

Představa, že tito samozásobitelé by měli dostat doživotí za mé osobě nabídnutého jointa je stejně absurdní, jako představa doživotí pro všechny vinaře na Pálavě, kteří mi dali ochutnat veltlín či muškát. Nebo absurdní požadavek doživotí pro Valachy a jejich domácí slivovici.

To vše by muselo platit i pro náruživého konzumenta tekutých trnek Bolka Polívky, zvláště v kombinaci s dalším trestným činem - útokem proti stávajícímu státnímu zřízení - prostřednictvím založení Valašského království. Doživotí pro Bolka Polívku, doživotí pro všechny umělce, kteří zobrazili bez souhlasu ministerstva vnitra ve svých dílech kuřáky, pijáky či jiné narkomany! Tak nějak by si zřejmě (zajisté z místní reality zoufalý) předseda občanské komise pro protidrogovou prevenci v Českém Těšíně představoval cestu ke změně společnosti... Cestu změny cestou změny. Zákon za zákon. Zákon. Ruku zákona. Palici zákona. Gilotinu zákona. Archandělův meč zákona.

Předesílám, že neznám případ, kdy by marihuana byla důvodem k páchání trestného činu, vím ale o mnoha případech vážných trestných činů, spáchaných pod vlivem alkoholu, a to nejen na jižní či severní Moravě. Loupeže, vraždy, znásilnění, dopravní nehoda se smrtelnými následky apod.

Směšná historka s "tiskovým prohlášením" a "doživotím" je směšná jenom napůl... Jak se tedy máme vyrovnat se sociálně kulturním fenoménem (jakýchkoliv) drog a současně přiznat to, co přiznává dnes už polovina Evropy - totiž fakt, že marihuana se (stejně jako alkohol či tabák) stala součástí životního stylu nezanedbatelné části populace a její důslednou kriminalizaci nezvládá už kterýkoliv stát?

Naposledy přizala Británie neschopnost i nechuť ke kriminalizaci kuřáků marihuany, kterých je v ostrovním "království demokracie" na pět miliónů. Parlament doporučil vládě legalizaci konopí. Jak se vyrovant i v naší malé, české, zápecnické společnosti šosatých měšťáků a maloměstských pokrytců Zwyrtkova typu s potřebou postihu dealerů "tvrdých" drog a zároveň se bránit populismu těch, kteří by chtěli "zavřít až zčerná" každého, kdo si "ubalí smotek"?

Řešení vidím jen jediné. Přesný opak toho, co žádá po veřejnosti pan Zwyrtek. Změnu legislativy tak, aby bylo dekriminalizováno a legalizováno držení marihuany osobám starším osmnácti let (moudrost poslanců všech stran se prozatím utápěla v "předvolebních svalech", majícím zaimponovat starším voličům), ale i současné zpřísnění trestů za držení i distribuci "tvrdých" drog, důsledná činnost policie, přerušení jejich lhostejnosti či zločinného spolčení s dealery tvrdých drog v centrech měst, důsledná a plošná protidrogová prevence, izolující těžké narkomany a odsuzující je k léčení i právním násilím, nezaujatá a nepředpojatá osvětová kampaň zaměřená na učitele, žáky, teenagery i jejich rodiče, zvýšení rozpočtů na mimoškolní aktivity mládeže vysoko nad rámec stávajících minimalistických příspěvků, podpora sdružování mládeže (metodická, funkční) a to i formou obnovy vydavatelského servisu (literaturou počínaje, časopisy, hudbou a internetem konče) a mediálních příležitostí pro tuto věkovou kategorii (bez vytváření "heroinových hvězd" typu Terezy Pergnerové, zato s účastí psychologů a pedagogů v zákulisí), zdůrazňování zodpovědnosti státu, obcí i rodin, mimoškolní vzdělávací aktivity, společenský respekt k neziskové práci i peníze pro její ocenění.

Navázání na tradici těch institucí, které projevily v minulých dvanácti letech vůli k práci s mládeží, ať už se jmenují Pionýr, Junák či Sokol, podpora nevrcholových sportovních aktivit dětí i dorostenců - třebas i na úkor vrcholových "hvězd".

Podpora příležitostí pro mládež trávící svůj volný čas sportem, pobytem v přírodě, podpora opravdových ochránců přírody či maldých přírodovědců - třeba v rámci činnosti zoologických a botanických zahrad. Investice do rekreačních zařízení, podnikající ch na neziskovém principu. Zájem poslanců i zastupitelů o to, jak tráví volný čas nejen jejich děti, ale i děti jejich voličů. Mimoškolní činnost mládeže jako závazná agenda místních úřadů, vrcholově zaštítěná ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

To vše na náklady státu, to vše na náklady obcí. To vše pod kontrolou poslanců parlamentu. Protože jinak se jednoho dne stane, že naivní či vypočítaví populisté nás přesvědčí, že kamenování či stínání hlav našich dětí je jediným lékem na námi zaviněnou nemoc společnosti - lhostejnost a sobectví. Prozatím si něco obdobného myslí jeden českotěšínský kandidát na kandidátce "Cesty změny" a místopředseda hnutí "Nezávislých", který se potřeboval zviditelnit. Bůh (a volby) mu pomoz. Dostal pouhých 35 preferenčních hlasů a jeho strana v celém kraji získala 1093 hlasů (0, 19%). Ale nám také pomoz Bůh. Protože sociálně necitlivé a k nastupující generaci nepřátelskou politiku nevytváří jenom tento naivní komunální aktivista, který to třeba mohl všechno myslet dobře a třeba se i snaží ve svém okolí působit pozitivně. Máme je všichni, včetně našich dětí, hulících marjánku. Nemoc ale nevyléčíme, když pacienta zavřeme - navíc na doživotí.