Křesťané na podobný dialog připraveni jsou - ale víceméně špatně. Důvody mi napadají dva: Na naprostou většinu otázek, které druhá strana klade, odpověděla církev naprosto uspokojivě nejpozději někdy ve čtvrtém století. Odpovídat šestnáct století na stále stejné otázky a stejná osočování, jen různým způsobem vyjadřovaná, to je jistě únavné.

Další potíž je v tom, že spousta křesťanů podlehla komplexu strýce Františka ze Saturnina a pracně vynalézají, co si mohli pohodlně přečíst v Augustinovi a co bylo od té doby mnohokrát citováno.

Jako třetí důvod by se dalo uvést, že názory, otázky a útoky proti křesťanství jsou často takové, že se na ně nic rozumného ani nedá říci. To už ale souvisí s "atheistickou" stranou.

Atheismus devatenáctého století mohl nabýt podoby přesvědčení sice nesprávného, ale přes to takového, které je hodné úcty a respektu. (Vzpomeňte si třeba na Havlíčka.)

Úpadek, ke kterému od té doby došlo, je krásně vidět na "diskusních" příspěvcích na Internetu. Myslím, že hlavní důvod je v tom, že atheismus devatenáctého století byl často spíš neuvědomělým pantheismem.

Ti lidé respektovali přírodní a společenské zákony, o kterých byli přesvědčeni, že existují nezávisle na tom, jestli je oni, nebo někdo jiný zná a respektuje.

Naproti tomu dnešní atheismus je zpravidla sebezbožněním. No a můžeme právem říci, že různí primitivové uctívali šišaté kameny nebo ořezané klacky, ale nebyli tak příšerně pošetilí, aby uctívali svou ctěnou osobu, nebo dokonce svůj rozum.

Jedním z důsledků je ztráta schopnosti komunikovat, a dokonce i myslet. Kdo je sám pro sebe božstvem, nebude se samozřejmě podřizovat nějakým cizím, tedy z principu nebožským zákonům a pravidlům, například logiky.

"Otázky", o kterých byla řeč, to pěkně demonstrují. Z mnohých například vyplývá, že autor nemůže pochopit jak je možné, že evangelia jsou sice čtyři, ale řada údajů je jen v jednom či dvou. Kdyby byla všechna stejná, byla by jistě na místě otázka, proč jsou čtyři. Ale ptát se, proč nejsou stejná, když jsou čtyři... Co se asi na to dá říct. Je to jako s tou známou otázkou, jestli Bůh může stvořit tak velký kámen, že by ho potom nemohl zvednout. Nesmysl prostě zůstane nesmyslem, i když před něj napíšeme "a může Bůh?...", nebo "a proč je v bibli ... ?".