Tobany porovnal svou databázi výroků politiků, novinářů a veřejných osobností, které na území bývalé České republiky a Československa v onom období působily, s rozhodnutími vlád a parlamentů ve věci náhrady škod, které byly politickými režimy způsobovány osobám náležejícím k jinému politickému vyznání nebo k jiné etnické skupině, než která právě vládla.

Jeho komparace přinesla překvapivé shody i rozpory. Pozoruhodné je, že převážná většina shod panovala v oblasti hlouposti, závisti nebo strachu z osob a skupin nesoucích odlišné znaky. Na rozporech, které mezi výroky a zákony nebo rozhodnutími moci panovaly, je naopak zajímavé, že téměř k žádnému z oněch výroků nebo rozhodnutí či zákonů nejsou dobově doložené důvody - někdy jsou jako důvody uváděny údaje nebo tvrzení vysloveně směšné, jindy neexistují vůbec, nejčastěji jsou však nepochopitelně povrchní, neinformované nebo přímo ignorantské.

Pro celé období, kromě jeho poslední části po roce 2030, je charakteristická zlovůle, nevraživost a vpodstatě průběžné sebeobelhávání.

Podle Tobanyho archivních výzkumů lze považovat za jisté, že v oné době nevystoupil na veřejnosti ani jediný politik, kulturní osobnost, filosof ap., který by v průběhu svého veřejného působení prokazoval nadhled nad malicherností v uvažování zodpovědných činitelů (zákonodárců, vlád), ani v uvažování vědců, filozofů, odborníků na ekonomii nebo veřejnou správu.

Tobany v závěru své analýzy v této části knihy obrazně přirovnává situaci na území bývalé České republiky k situaci v starověkém Babyloně po zmatení jazyků, případně k situaci severských kmenů v Grónsku brzy po příchodu do této nehostinné země: V obecném povědomí obyvatel už nebo dosud nejsou takřka žádné společně ustálené souvislé myšlenkové struktury, řetězce souvislostí, propojení příčin a následků. Každý jedinec nebo rodina (v býv. Česku pak každá skupina obyvatel, politická strana, klub nebo etnikum) chápe příčiny svých a cizích nesnází po svém, pokud možno jinak než druzí (aby se jako rodina nebo osobnost vymezili proti ostatním a našli tak vlastní identitu).

Tím si populace jako celek ovšem znemožnila nápravu chyb, odstraňování problémů, prevenci krizí. Krize vládní, nedostatek osobností a partají schopných získat důvěru voličů, a posléze krize ekonomické a ekologické byly nutným a zjevným důsledkem dezintegrovanosti a bezradnosti v myšlení o společnosti.

Přesto však, a zároveň právě proto, vpodstatě nikdo z soudobých myslitelů a činitelů nebyl s to nahlédnout celkovou situaci, natož podniknout kroky k nápravě. Nevědomá a bezradná populace se v oněch letech 1989 - 2030 nebo 2035 nemohla nadát ani toho, že bezvýchodné krize budou napraveny aspoň nastupujícími generacemi potomků, protože k obecné ignoraci souvislostí mezi příčinami a následky patřilo také takřka totální ignorování vzdělávání - nedostatek nadhledu znemožňoval vládám i voličům konstruovat žádné konzistentní pojetí vzdělávání, politici i sami učitelé, zejména vysokoškolští, hluše opakovali zastaralé a již vyvrácené názory na smysl a způsob vzdělávání mládeže.

Populace rodičů a jimi zvolení politici si nefunkční školství sice nezvolili, ale tím, že nebyli mocni myslet a rozhodovat se pro zlepšení dosavadního systému vzdělávání, na dlouhá desetiletí zablokovali svým dětem cesty k lepšímu chápání společenského vývoje i sebe samých. Hloupost, zabedněnost a zlovůle se v analyzovaném období podle Gabora Tobanyho reprodukovala mnohem intenzivněji než například v letech 1939 - 1989, kdy alespoň inteligentnější část populace odmítala spolu s komunistickou ideologií a praxí také autoritativní a diskriminující školství.

Tobány končí svou historickou analýzu rokem 2050, takže se z ní bohužel nedozvídáme, jak se vlastně obyvatelstvo této geografické oblasti dostalo z oné vleklé a bezvýchodné kulturní či spíše civilizační krize. Můžeme mít za to, že významný vliv zde mělo Velké stěhování národů za prací a trhem v letech 2028 - 2063, při němž se do těsné blízkosti dostaly kulturní a etnické skupiny s tak rozdílnými postoji a tradicemi i praxí, že jen pro pouhé přežití bylo nutné začít myslet bez stereotypů, bez opakování vyčichlých "pravd" a bez opory v zázemí stejně naladěných hlupáků ze své původní civilizační skupiny.

Těšíme se, že G. Tobany podá v dalších svazcích svého analytického veledíla také vysvětlení vývoje, k němuž na území severně od Dunaje a západně od Visly došlo do konce 21. století.