Měli bychom se skutečně snažit nerozdělovat lidi podle etnické či jiné příslušnosti na "přátelské" či "nepřátelské", "přijatelné" či "nepřijatelné" skupiny a rozhodovat podle toho.

Otázka majetkových restitucí je sporná. Jak na to před časem poukázal František Nepil, český ekonom žijící v Londýně, devastace společnosti, kterou způsobil v Československu komunistický režim, byla všeobecná a rozsáhlá. Proč omezovat odškodnění jen na navrácený nemovitý majetek? Lidé přece byli komunistickým režimem poškozeni mnohostranně. Většina nekomunistů měla za komunismu velmi tvrdý život. Neměli by i tito lidé nárok na odškodnění?

Ekonomická rozhodnutí státu by měla být spravedlivá. Neměla by zvýhodňovat žádnou společenskou skupinu. Proč odškodňovat náhodným výběrem jen někdejší majitele nemovitostí a nikoliv i ostatní poškozené občany? Jak k tomu ti ostatní přijdou?

Běžně se argumentuje tím, že pokud mělo být možné po pádu komunismu zrušit nespravedlivé totalitní rozsudky, bylo nutno zrušit i komunistickou konfiskaci majetku. Avšak tím se stát dostal do složité situace: neustále bude čelit otázkám, proč byli odškodněni někteří a nikoliv jiní. Zřejmě proto bylo Československo snad jedinou postkomunistickou zemí, která provedla restituce. Zřejmě proto rozhodl nyní Mezinárodní soudní dvůr, že jde o otázku tak složitou, že se ji musí pokusit vyřešit každý postkomunistický stát sám.

Československo/Česká republika to ovšem neučinila ani spravedlivým, ani uspokojivým způsobem. Rozhodnutí, že Češi, kteří shodou okolností přijali americké občanství (které po dlouhou řadu let, na rozdíl od jiných zemí, vylučovalo možnost mít zároveň i občanství české), mají být z práva na návrat svého ukradeného majetku vyloučeni, je nespravedlivé a diskriminační.

V české vládě se argumentovalo, že je správné Čechy žijící v Americe z restitucí vyloučit (proč už nikoliv Čechy žijící třeba ve Francii nebo v Británii?), protože by to znamenalo nutnost vyplatit jim velké částky na odškodnění a to by zatížilo ekonomiku českého státu. Xenofobní postoj vůči lidem, kteří "opustili vlast", je v tom zjevný. Představa, že se tedy ekonomika českého státu sanovala na úkor stárnoucích, chudých vdov českého původu, pozůstatku rodin, které kdysi uprchly před komunistickým útlakem, je obscénní. Má toho český stát skutečně zapotřebí, dát si do vínku takovouto křivdu? Xenofobně nepřátelský argument, že "tito lidé mezi nás už nepatří", proč bychom měli napravovat křivdy, které jim způsobil komunistický režim, je v podtextu veškeré argumentace zjevný a svým vylučovacím principem je nepřijatelný. Viz jak rudoprávně o věci referují česká média. Češi žijící v Americe jsou pro ně veskrze "ztroskotanci a zaprodanci" a je v pořádku, že ze svého někdejšího majetku nedostanou nic. Je to vylučovací princip ("Opustíš-li mne, zahyneš...!"), který, obávám se, do české společnosti zavedli především komunisti.

Totéž děláme často i ostatním. Jsou opravdu všichni přistěhovalci či žadatelé o azyl "příživníci, bezdomovci, zloději a prostitutky", takže je nutno volný pohyb osob zakázat? Jak známo, většina přistěhovalců přijíždí do jiných zemí z velmi vážných důvodů, často kvůli politickému útlaku (lidi se normálně neradi stěhují ze země, v níž se narodili), bývají v příchozí zemi nejdynamičtějším hospodářským prvkem a výrazně přispívají k jejímu rozkvětu. V dnešním globalizujícím světě je nerealistické pokoušet se udržet v určitém uzavřeném společenství "čistotu rasy i jazyka".

Provozují skutečně všichni Romové parazitickou živnost "plození dětí", takže je nutno začít aplikovat nacistické eugenické prinicipy a bránit státními zásahy tomu, aby se "nerodilo tolik barevných"? Vadí skutečně, bude-li v Čechách či na Slovensku více lidí tmavé pleti než bělochů? Proč jsou lidé tmavší pleti horší? Z chování Romů v zahraničí, kde se mnoho z nich rychle integruje do normální společnosti (zejména jejich děti se velmi dobře učí ve školách), vyplývá, že se v prostředí středovýchodní Evropy chovají Romové mnohdy asociálně právě proto, že jsou (z různých historických důvodů) ztraumatizovanou menšinou. Ve všech evropských zemích existuje vrstva asociálních negramotných lidí. Nejde spíš o sociální problém, než o problém určitého etnika, který je možno řešit zákazem: "Vy nesmíte mít příliš mnoho dětí"?

Nevylučujme, prosím, lidi z "naší" společnosti, ať to jsou Romové, homosexuálové, Češi v zahraničí nebo přistěhovalci.

Hovořil jsem v pátek v Praze s jednou americkou novinářkou o Mexičanech žijících v Kalifornii. Fascinovalo mě, že o nich hovořila jako o jednotlivých lidech, nikoliv jako o příslušnících nějakého cizího, nepřátelského, kolektivního etnika, před nimiž se musíme bránit.