Příběh začal loni na podzim v londýnské City: dvě investiční banky, Goldman Sachs a Lazards vypracovaly pro belgickou firmu Interbrew podrobnou studii kam investovat. Takové dokumenty se běžně využívají při investičním bankovnictví. Je-li analýza dostatečně přesvědčivá, dostanou pak od zákazníka pokyn, aby zahájily investiční proces, což znamená, že banky za to dostanou zaplaceno honoráře ve výši stovek milionů liber - to pak ospravedlňuje astronomické platy jejich ředitelů a vedoucích pracovníků.

Firma Interbrew se zajímala o South African Breweries, o Jihoafrické pivovary. Ředitel firmy Interbrew Hugo Powell měl zájem o koupi těchto pivovarů a banky projekt velmi důrazně podpořily.

Jenže než se Hugo Powell mohl řádně rozhodnout kdosi - kdo měl zřejmě přístup buď do obou bank anebo do firmy Interbrew - tento analytický dokument zfalšoval tím, že k němu dodal přední stránku, takže to vypadalo, že se firma Interbrew skutečně uchází o koupi Jihoafrických pivovarů za 4,6 miliard liber. Pak si zřejmě někdo - nebo skupina osob - koupila větší počet akcií Jihoafrických pivovarů. A posléze kdosi rozeslal zfalšovaný dokument anonymně britským novinám. Všechny otiskly zprávu, že se firma Interbrew připravuje koupit Jihoafrické pivovary. V důsledku toho radikálně poklesla hodnota akcií firmy Interbrew a radikálně stoupla hodnota akcií Jihoafrických pivovarů. Pachatel podvodu tak vydělal miliony liber - pokud si ty akcie koupil předem. Firma Interbrew musela uložit své plány k ledu a normální akcionáři Jihoafrických pivovarů - včetně britských penzijních fondů, tedy obyčejných britských občanů, byli okradeni.

Firma Interbrew se cítila poškozena trestným činem a inspekční orgán britského City, Financial Services Authority, se jala vyšetřovat případ, který vypadal jako jasné zneužití insider informací. Firma Interbrew i Financial Services Authority požádaly britské deníky, aby jim vydaly inkriminované dokumenty. Novináři však odmítli odhalit své zdroje, a tak je firma Interbrew i Financial Services Authority pohnaly k soudu. Na základě precedentu argumentovaly, že jako oběti trestného činu mají právo donutit každého, kdo se na daném trestném činu podílel, i když třeba nevědomky, aby napomohl k tomu, aby bylo učiněno spravedlnosti zadost. Do této situace se dostaly všechny čelné britské noviny, a tak mají povinnost vydat inkriminované dokumenty.

Jenže pro noviny něco takového porušuje neporušitelnou zásadu. Jestliže novináři nebudou moci za všech okolností zaručit anonymitu svých zdrojů, nikdo nebude sdělovacím prostředkům poskytovat žádné závažné informace. Nezáleží na tom, zda byly dokumenty zfalšovány anebo zda se nevědomky britský tisk podílel na trestném činu; sdělovací prostředky mají významnější povinnost hájit svou schopnost dělat svou práci. Pokud by ustoupily v tomto jediném případě, vznikl by precedent a pak by chtěl přístup k zdrojům důvěrných informací od médií každý.

Avšak na druhé straně je to také nesmírně obtížné: pokud by druhá strana tento případ prohrála, znamenalo by to, že podvodníci, využívající insider trading, mají napříště zelenou. A znamenalo by to také, že jsou sdělovací prostředky nad zákonem.

Čím víc jsem o tom uvažoval, tím víc jsem byl znepokojen, píše Hutton. Je něco jiného, když obhajujete utajení důvěryhodného zdroje, který znáte (ať už jsou jeho motivy jakékoliv) a který vám poskytl správné informace, a úplně něco jiného bránit utajení totožnosti pachatele trestného činu, který vás učinil spolupachatelem. Soudce v tomto případě rozhodl, že není veřejným zájmem šíření falešných informací, které napomáhají trestnému činu, a má zřejmě pravdu.

Britský tisk reaguje na obvinění, že se v této věci staví na zákon, velmi silnými argumenty. Důkazy o podvodném insider trading v tomto případě nejsou jasné a jisté, jsou dosud jen velmi nepřímé. Dokumenty byly zfalšovány jen minimálně: podstatnou informací bylo, že firma Interbrew skutečně připravovala převzetí Jihoafrických pivovarů, a tuto informaci britský tisk správně prezentoval veřejnosti. Mají noviny snad takové informace potlačovat? Firma Interbrew by neměla ohrožovat svobodu projevu tím, že doufá, že to pomůže jejímu případu. Znamenalo by to, že v budoucnosti bude moci každá instituce, která chce umlčet sdělovací prostředky, argumentovat, že byla publikací určité informace nespravedlivě poškozena, a má tedy právo na odtajnění zdroje, který ji poskytl. A šéfredaktoři se budou víc bát publikovat nepříjemné informace.

Ovšem Británie nemá psanou ústavu, která brání svobodu projevu, a tak je zjevné, že o případu musí rozhodnout Evropský soud pro lidská práva. A ten budou muset, míní Will Hutton, britské noviny respektovat.