Městský soud přitom rozhodl, že strážníkova výpověď, kterou obžaloba použila jako hlavní "důkaz" proti obviněnému Mikulovi, nebyla v souladu s realitou, kterou ukázal policejní záznam. Policejní "orgán" nesprávně interpretuje jednání strážníka jako bagatelní; přitom není pochyb, že právě nepravdivá výpověď T. Beránka vedla orgány činné v trestním řízení, že proti Radku Mikulovi, Petrovi G. a Tomáši Z. zahájily trestní stíhání pro trestný čin útoku na veřejného činitele...

Pokud neodpovídá subjektivní popis události objektivně zdokumentované realitě, každé malé dítě ví, jak se tomuto rozporu česky říká - LEŽ. Úmyslná či neúmyslná. U malých dětí je to jasnější, u policistů daleko složitější. V případě Radka Mikuly (ale i dalších odsouzených v tomto "výsměchu spravedlnosti") to bylo jedno. Městská policie, vyšetřovatel, státní zástupce i obvodní soud je chtěl vidět odsouzeného, nejlépe za mřížemi. Snad ve jménu veřejného pořádku - a snad i pro výstrahu.

"Tomáš Beránek v hlavním líčení dne 19. 11. 2001 uvedl k dotazu obžalovaného: "Jsem si jist, že osoba, která napadla škrcením jednoho policistu, je zde přítomný obžalovaný." Tato formulace nepřipouští jiný výklad, než že strážník Beránek soudu vědomě lhal, a vzhledem k okolnostem skutku není udržitelná verze, že by šlo o nedbalostní jednání: v takovém případě by T. Beránek musel přinejmenším připustit, že si popisovanou situaci nepamatuje přesně. V žádném případě proto neobstojí závěr policejního orgánu, že "nebylo také jistě úmyslem podezřelého uvésti zcela nepravdivé a zavádějící informace za účelem trestního stíhání oznamovatele" - právě takový úmysl se zde naopak jeví jako velmi pravděpodobný, navíc k důvodnosti trestního stíhání T. Beránka zcela postačuje úmysl nepřímý a ten je zde nad vší pochybnost zřetelný."

To uvádí Radek Mikula ve stížnosti, kterou podal proti rozhodnutí státní policie včera.

TRESTNÍ OZNÁMENÍ na městského strážníka Tomáše Beránka     19. 12. 2001
1. strana a 2. strana USNESENÍ POLICIE ČR odkládající trestní oznámení     12. 7. 2002
PLNÝ TEXT STÍŽNOSTI proti usnesení Služby kriminální policie a vyšetřování Praha 1     12. 7. 2002

Policie České republiky
Služba kriminální policie a vyšetřování Praha 1

Bartolomějská 7, POB 740
111 21 Praha 1

V Praze dne 18. července 2002

Věc:  Stížnost proti usnesení č. j. OR1-162/3SVOK-Sp-2002 ze 12. 7. 2002

Obdržel jsem usnesení Služby kriminální policie a vyšetřování Praha 1 č. j. OR1-162/3SVOK-Sp-2002 k 2 Zn 2517/02 z 12. 7. 2002, jímž policejní orgán odložil mé trestní oznámení na strážníka Městské policie Praha Tomáše Beránka. Z důvodu zásadních nedostatků usnesení proti němu podávám

stížnost

ve smyslu ustanovení § 159a, odst. 6, trestního řádu a navrhuji, aby nadřízený orgán napadené usnesení zrušil a na základě shromážděného důkazního materiálu sám rozhodl o zahájení trestního stíhání Tomáše Beránka pro podezření z trestných činů, jež mu v trestním oznámení kladu za vinu.

Odůvodnění

1. Policejní orgán v odůvodnění napadeného usnesení připouští, že výpověď strážníka Beránka před orgány činnými v trestním řízení, jež tvoří skutkový základ předmětných trestných činů, není zcela pravdivá a nedošlo ke škrcení či držení kohokoliv z policistů ze strany oznamovatele. Toto zjištění, přestože vzhledem k okolnostem události dokládá zcela zásadní rozdíl mezi skutečností a výpovědí strážníka Beránka, však policejní orgán nesprávně interpretuje jako bagatelní; přitom není pochyb, že právě nepravdivá výpověď T. Beránka vedla orgány činné v trestním řízení, že proti oznamovateli zahájily trestní stíhání pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle ustanovení § 155, odst. 1, trestního zákona.
2. Tomáš Beránek v hlavním líčení dne 19. 11. 2001 uvedl k dotazu obžalovaného: "Jsem si jist, že osoba, která napadla škrcením jednoho policistu, je zde přítomný obžalovaný." Tato formulace nepřipouští jiný výklad, než že strážník Beránek soudu vědomě lhal, a vzhledem k okolnostem skutku není udržitelná verze, že by šlo o nedbalostní jednání: v takovém případě by T. Beránek musel přinejmenším připustit, že si popisovanou situaci nepamatuje přesně. V žádném případě proto neobstojí závěr policejního orgánu, že "nebylo také jistě úmyslem podezřelého uvésti zcela nepravdivé a zavádějící informace za účelem trestního stíhání oznamovatele" - právě takový úmysl se zde naopak jeví jako velmi pravděpodobný, navíc k důvodnosti trestního stíhání T. Beránka zcela postačuje úmysl nepřímý a ten je zde nad vší pochybnost zřetelný.
 
3. Zásadního pochybení se dopustil policejní orgán v hodnocení materiální stránky skutku. Jednání spočívající v tom, že veřejný činitel uvede orgánům činným v trestním řízení úmyslně nepravdivé informace s vědomím, že tímto činem může přivodit trestní stíhání nevinné osobě (a k tomuto stíhání pak skutečně dojde), se vyznačuje mimořádně vysokým stupněm společenské nebezpečnosti a jako takové mělo být policejním orgánem posouzeno.
 
4. Zákrok strážníka Beránka se v odůvodnění napadeného usnesení označuje za "sice neadekvátní, nicméně odůvodnitelný a zákonný". Městský soud ve svém rozsudku č. j. 5 To 223/2002 z 30. 5. 2002 (jenž byl z jedním podkladů usnesení) přitom hodnotí střet mezi oznamovatelem a T. Beránkem i zákrok policie samotný jako nepřiměřený a nezákonný. I když trestní oznámení oznamovatele nesměřuje proti zákroku jako takovému, ale výlučně proti následné křivé výpovědi strážníka Beránka, oznamovatel má za to, že i zde policejní orgán pochybil, když nevzal v úvahu právní posouzení odvolacího soudu a pustil se místo toho sám do konstrukcí, které lze s ohledem na průběh události stěží označit za přiměřené.

Proto mi nezbývá než podat proti usnesení stížnost a předložit nadřízenému orgánu shora uvedený návrh, jenž je tímto dostatečně odůvodněn.

Radek Mikula

Xxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx, Praha X