Reportér Britských listů fotografoval v ústředí ČSSD v sobotu v noci i scény, jejichž fotografování se leckomu nelíbilo - takže na něho zaútočil přiopilý pracovník aparátu ČSSD a rozbil mu objektiv. Přesto přinášíme fotoreportáže z voleb, jak vypadaly v sekretariátech ODS (zde), ČSSD (zde), Koalice (zde) a KSČM (zde.) Nejvíc fotek je z hrátek ČSSD, kde se oslavovalo - jinde bylo spíše prázdno anebo zaražená nálada. Štěpán Kotrba k tomu poznamenává:

Odpoledne druhého dne voleb bylo ve znamení emocí - radosti někdy nespoutané na jedné straně, zklamání, frustrace a počínajících záští na straně druhé. Jedněm se plnily celoživotní sny, druzí o ně zákonitě přicházeli. Britské listy byly "u toho" - když "bouchaly špunty" i když "skřípaly zuby"... Být u toho znamená postihnout nejdůležitější okamžiky, nálady i očekávání, postihnout atmosféru těch chvil. Byli jsme dva, a tak fotoreportáže z volebních štábů čtyř politických stran, které překročily pětiprocentní práh vstupu do Sněmovny, nezachycují "objektivně" vše, co se stalo. Zachycují ale v rozsáhlých cyklech hlavní atmosféru odpoledne, večera i hluboké noci. Je to půlden viděn objektivy dvou fotografů. Jsou to i mnou načrtnuté imprese o okolnostech, provázejících závěr volební kampaně a její vyvrcholení - zjevení TVRDÝCH čísel - výsledků voleb. Na podrobnou analýzu je ještě příliš brzy, neboť jsem ji na rozdíl od mnohých "analytiků" nepsal dopředu. I tu ale připravuji.

Kdyby se tyto statistiky aplikovaly na celé britské zdravotnictví, konstatovala včera v podvečer BBC, znamenalo by to, že lékaři a zdravotníci páchají v nemocnicích více než milion chyb ročně. Některé incidenty prý byly relativně nezávažné, například špatně připevněný obvaz, jiné však byly klasifikovány jako "katastrofální", kdy bylo důsledkem úmrtí pacientů. 300 chyb bylo zaznamenáno při porodech.

Britská vláda loni rozhodla, že je nezbytně nutné monitorovat a zaznamenávat chyby ve zdravotnictví. Proto založila National Patient Safety Agency, Národní úřad pro bezpečnost pacientů. Ta vytvořila pilotní projekt, v jehož rámci měli zaměstnanci 28 nemocnic v Anglii a ve Walesu informovat ústřední databázi o chybách či nehodách a mimořádných událostech v nemocnicích. Tyto informace byly prozrazeny proti přání vlády, britské ministerstvo zdravotnictví vydalo prohlášení, že informace "nejsou dosud stoprocentně ověřeny". Ministerstvo však nechce nic skrývat a po ověření informací všechno zveřejní.

V rozhlase včera vystoupil v této souvislosti Mike Stone z Asociace pacientů: "Pacienti si velmi přejí mít informace o úrovni své místní nemocnice. Chtějí také vědět, jak dobrý je chirurg, který je bude operovat. To jsou informace, které, jak jsme přesvědčeni, musejí být veřejně přístupné."

Uváděl jsem včera večer v edinburském Filmhousu (kino filmového umění) Hřebejkův film Musíme si pomáhat (2000) a po jeho zhlédnutí jsem moderoval diskusi diváků. Vzhledem k tomu, že jsem se vrátil až k půlnoci (Edinburk je od Glasgowa vzdálen 80 km), vycházejí nutně dnešní Britské listy v trochu omezenější verzi.

Film byl uveden na začátku britského Týdne pro uprchlíky, který se koná celostátně od 17. do 23. června 2002 (viz www.refugeeweek.org.uk). Argumentoval jsem, jako svým studentům, že film Musíme si pomáhat není v první řadě filmem o útlaku židů za druhé světové války (bezdětní manželé v něm ukrývají za nacistické okupace do konce války židovského uprchlíka z koncentračního tábora), ale že je to film, který si klade otázku, zda je možné hrdinství v situaci, kdy jde o život - tedy film v první řadě zkoumá otázku jak přežít v situacích útlaku, jaké vytváří každý totalitní režim, zejména komunistický. Podle některých kritiků (Tomáš Pecina) obhajuje tento film kolaboraci.

Je pravda, že hlavní motivy filmu jsou zřejmě tyto: když se hlavního hrdinu, Josefa Čížka (českého "everymana") na konci filmu chystá vojenský velitel zastřelit, protože se Čížkovi - až do poslední chvíle - nepodaří objevit žida, kterého během války skrýval, Čížek (Boleslav Polívka) v největším zoufalství vykřikne: "Buďme lidé!" To je snad nejvýznamnější výrok celého filmu. Ano, buďme lidé: skloňme se v pokoře před tíží života, drastičností mezních situací a buďme chápaví: nikoho neodsuzujme za to, co kdy dělal, protože nikdy nemůžeme znát všechny složité okolnosti drastické situace. Odpouštějme. Tutéž roli má i árie z Bachových Matoušových pašijí v závěru filmu, "Erbarme dich, mein Gott" (Slituj se nad námi, Pane Bože) - jíž režisér jakoby prosí Boha za odpuštění za všechny špatné činy, které lidé museli kdy spáchat v mezních situacích, aby přežili. Bůh se má nad nimi slitovat zřejmě i za to, že musejí lidé být drastickým situacím v životě vůbec podrobování. Možná se pro ně má být stát Spasitelem i na konci války nově narozený chlapec, jemuž je neplodný Josef Čížek pěstounem. Film má ve složité a zajímavé struktuře mimo jiné i biblické paralely.

Diváctvo bylo zajímavé - neskládalo se tentokrát převážnou většinou jen z českých manželek či studentů z České republiky, ale byla tam celá řada lidí z nejrůznějších částí světa. Někteří z nich do určité míry v následné diskusi podlehli sugesci Hřebejkova filmu: argumentovali, že válka či totalitní útlak je přece opravdu něčím tak strašným, že vůbec nelze soudit, jak se v takových situacích člověk chová. Jiní přítomní tomu ostře oponovali. Film vyvolal podnětnou diskusi a přítomní se shodli, že je velmi dobrý.

Nedávno sme mali možnosť sledovať uplatnenie tejto parlamentnej moci a funkcie v prevedení amerického Kongresu v súvislosti s krachom amerického ťažiarskeho koncernu Enron. Televízne stanice v USA, ale i v zahraničí (napr BBC) prinášali priame, niekoľkohodinové prenosy zo zasadnutí vyšetrovacieho výboru amerického Kongresu zameraného na objasnenie príčin tejto kauzy.

V Ústave SR však nie sú vytvorené predpoklady pre kreovanie vyšetrovacích výborov Národnej rady SR. V súčasných podmienkach obrovskej korupcie a právneho nihilizmu je absencia inštitútu parlamentných vyšetrovacích výborov v právnom poriadku SR závažná a neospravedlniteľná.

A proto prosím, teď poslouchejte: já nechci žádné speciální bydlení, já také bydlím v naprosto normálním panelákovém bytě, já nechci ani žádné speciální pracoviště, já nechci dokonce ani žádné dotace, a nechci se účastnit ani žádných prazvláštních akcí. Pouze co žádám je, abych si mohl do té doby, dokud to půjde, normálně vydělávat, a díky tomu i normálně žít."

Publikujeme svědectví člověka, jemuž česká společnost zabraňuje v tom, aby získal - navzdory svému vzdělání - normální zaměstnání - protože má tělesný handicap.

Vítězství. Ale čí? V Lidovém domě se až do rána tančilo a zpívalo, sekt tekl proudem: bosá Petra Buzková se svými girls do omrzení otáčela dvě písničky od spřízněné kapely Kryštof a novináři, kteří vpodvečer vyhládli pozorováním kyselých úsměvů Václava Klause ve Sněmovní, se stahovali právě sem. Na Vinohradech v Národním domě, přechodném sídle Koalice, to vypadalo spíše jako na rodinném funuse...

Nový správce redakčního systému Britských listů Dominik Joe Pantůček nyní energicky dokončuje různé dosud nedodělané funkce redakčního systému, za což mu velmi děkujeme. Právě byl zprovozněn seznam článků podle autorů, zatím od 1. 10. 2001. Klikněte na Autory Britských listů a v seznamu pak u každého jména na uvedený počet článků: zobrazí se vám odkazy na všechny texty, které jednotliví autoři pro BL napsali od loňského října.

Hledáme spolupracovníky, kteří by byli ochotni v zájmu nezávislé, investigativní, neúplatné práce ve prospěch české společnosti věnovat Britským listům několik hodin práce týdně, zejména psaním článků o nejrůznějších aspektech života české společnosti, o těch tématech, které se týkají obyčejných lidí (nezajímá nás příliš, co tvrdí politikové a "profesionální" novináři). Usilujeme o získání nezávislých financí z mezinárodních zdrojů, a tak doufáme, že práce případných spolupracovníků bude v dlouhodobější perspektivě honorována.

Pište prosím na tuto adresu redakce. Děkuji.

Šéfredaktor.

Přinášíme čtenářům Britských listů poslední část čtení na pokračování. Po devět týdnů jste zde nacházeli jednotlivé kapitoly z knihy Jana Kellera Politika s ručením omezeným, s podtitulem Proměny moci na prahu 21. století. Kniha se příští týden bude stěhovat do nově zřízené sekce KNIHOVNA.

Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako první svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-27-0, 144 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem autora i vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, přístupnému z níže uvedeného obsahu, který se bude dynamicky rozšiřovat.

V archivu naleznete on-line rozhovor Jana Kellera se čtenáři Britských listů, fotogalerii, pořízenou u příležitosti vydání této knihy v říjnu 2001 i autorův životopis.

Posledním dílem Čtení na pokračování ze sborníku Evropského literárního klubu s názvem Střet civilizací ? a podtitulem Dominance Západu, nebo dialog světových kultur ukončujeme deset týdnů trvající prezentaci této knihy.

Je věnovaná aktuálním politickým, ekonomickým, kulturním a geografickým problémům soudobé civilizace, závažným celospolečenským otázkám, jak je v zostřeném světle vnímáme především po tragických teroristických útocích na mocenská a ekonomická centra Spojených států amerických v loňském roce. Do popředí se vynořuje nové geopolitické uspořádání zeměkoule, které by mělo obnovit narušenou rovnováhu sil, kdy po zániku bipolárního světa hrozí nekontrolované světové konflikty. V minulosti se zánikem Západu zabývali N.J. Danilevskij, O. Spengler nebo A. Toynbee. Světovým bestsellerem se však stala až práce amerického politologa Samuela Huntingtona, který se obává, že s koncem studené války skončila západní fáze mezinárodní politiky a do popředí se posunula konfrontace Západu s ostatními civilizacemi v podobě ničivých válečných konfliktů. Naopak jeho protihráč F. Fukuyama v eseji "Konec dějin?" tvrdí, že nastává epocha definitivního vítězství kapitalismu a liberalismu, a tím i konec dějin. S předkládanými názory a myšlenkami polemizuje deset odborníků z našich vědeckých a vysokoškolských pracovišť, nezávislých novinářů a publicistů. Všichni odborníci si v knize kladou otázku, jak je možné nadcházející konflikty řešit. Zda je možné mezi technicky vyspělým a bohatým Západem a okolním světem vést smysluplný dialog, který by měl přispět k trvalejší harmonii politického vývoje jednotlivých krizových regionů a k celosvětově udržitelnému míru.

Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako třetí svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-31-9, 192 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, a budou přístupné z níže uvedeného obsahu.