Co se to stalo? ČSSD (30,20%) porazila ODS (24,47%), k volbám nepřišlo 42 procent voličů. Komunisté (18,51%) dosáhli dosud svého nejvyššího výsledku po listopadu 1989. Celkem 12 procent lidí dalo hlas neparlamentním stranám. "Skutečným vítězem voleb jsou komunisté," řekl Václav Klaus, předseda ODS. Ano, Klaus má pravdu. Zapomněl ale dodat, že svým neotřelým narcismem, korupčními experimenty a teoriemi od katedry, se na tom valným dílem podepsal právě on. Protože historická neúčast voličů není jenom výsledkem záliby Čechů v rekreaci na víkendových chatách: je výsledkem politiky pohrdání. Někteří z těch voličů se s velkým sebezapřením odhodlali k "obětem", tu v občanských iniciativách, tu v malých politických stranách či nějakém jiném typu subverzivního klubu za "obnovu slušnosti". To všechno proto, že politika ztratila svůj smysl.

Čas třešní

Přichází čas třešní? Nepochybně ano. Komunisté si stoupli na špičky. Místopředseda strany Miroslav Ransdorf vítězství přisuzuje získání dělnictva a rozšíření skladby sociálně postižených občanů. Kdo nikdy nebyl na severu Čech či na severu Moravy, může si myslet, že komunista Ransdorf blouzní. Ale opak je pravda: jako ve snu si připadá každý člověk, který se kdy ocitl například v Prunéřově, Litvínově či v tolik mediálně známé Matiční ulici. Takhle žijí lidé 12 let po listopadu? "Pane, cikáni nejsou zlí, někdy kradou. Ale nikdy nekradli tolik jako vy, bílí!" říká mi v jedné mostecké hospodě padesátiletý Láďa. Pokud vůbec volí, tak volí právě komunisty. A nepotřebuje na to ani nikoho, kdo mu to správné číslo ukáže a dá do obálky. Ví to sám. To, že romská komunita nemá 12 let po listopadu hodnověrnou reprezentaci, si mohou často sami. Ale čeští Romové k nám "bílým" nemají důvěru.

Důvěru k politikům nemá 42 procent občanů. Nejmenší ji mají právě tam, kam neviditelná "ruka trhu" dopadla nejvíce: Karlovarský kraj (50,17%), Ústecký kraj (50,67%), Moravskoslezský kraj (55,20%). Nezaměstnanost v těchto regionech dosahuje alarmující výšky, investice do rekonstrukce krajů se pohybují v desítkách miliard. Když Václav Klaus na své tiskové konferenci oznámil, že neví, zda může garantovat slib 15 miliard korun pro Ústecký kraj, byla z toho několikadenní kauza v regionálním tisku - hned vedle rvačky chomutovského místostarosty. Pár dní poté Klaus ty peníze v Ústí slíbil: propadlo se z té nehorázné lži ústecké náměstí...

Aroganci moci pociťují tam, kde se bojíte po 18. hodině vyjít na ulici. Mnohem více než v pražských kavárnách, pochopitelně. V těch temných místech mají nižší platy, obtížně se rekvalifikují a vykořeněnost kraje tu místy vypadá jako kdyby tu žili sotva rok po válce. "Na úřadu mi nabídli, abych si udělal masérský kurz, ale já mám teď sotva dva klienty měsíčně," říká mi pán v obci u Kadaně, který byl dříve zámečníkem. "Copak tady chce někdo masírovat?" sugestivně se mne ptá a rozhlédne se kolem sebe. V hospodách na Mostecku po 17. hodině nevaří. Nezaměstnanost tu dosáhla za květen 2002 neuvěřitelných 21 procent.

Mají ti lidé věřit slibům, které jim tu ležérně předváděl třeba lídr Koalice Karel Kühnl? Lídr byl na plakátech vyobrazen se sebevědomým úsměvem, sako přes rameno, vypadal jako by byl tak trochu na procházce. Na náměstích, kam přijel, ale excelovaly jeho mažoretky, na cestách světový velmistr Loprajz, v hospodách vybuchoval koaliční energetický nápoj, který rozdával. "Kühnl se tu málem převrátil v rigólu," směje se hostinská. "Asi hodně spěchal," dodává.

Komunisté nevedli drahou kampaň. Místopředseda Ransdorf po prvních odhadech SC&C upřímně přiznal, že měli možná dát do kampaně více. Finanční střídmost komunistů v regionech se ale v konkrétních číslech ukázala jako dobrý tah. Odhad v jejich případě ale selhal dost značně: namísto 13 procent, dostali komunisté 18,51 procent. Milionové karnevaly na náměstích měst, které trpí bídou a nezaměstnaností, jsou opravdu nejlepší známkou arogance, kterou strany předvedly. A koho dnes zajímají řeči o tom, co komunisté zemi provedli v minulosti? "Ale vždyť v té době jsem byl malé dítě a podobně jsou na tom i naši další kandidáti v kraji," opakoval na cestách Jaromír Kohlíček, komunistický kandidát.

"Ten, kdo nevolil, volil komunisty," začínají rozrušovat propagandisté z ODS. Opravdu? Volební výsledek KSČM, s níž se jedná jako kdyby neexistovala, je ve skutečnosti triumfální. Zatímco s komunisty ostatní strany na veřejnosti nechtějí mluvit, ve sněmovně s nimi dosud živě obchodovaly. Co to je za pokrytectví nazývat je stranou nedemokratickou? Nebo snad jindy ti samí politici tvrdí, že nežijeme v demokracii? Pokud tady KSČM je, nikdo ji nezakázal, ona tu prostě bude dál (i po trucujícím prezidenta Havlovi, který už stříhá na Hradě metr) - a čím víc ji budou ostatní navenek ignorovat, tím bude silnější. Pro ČSSD je ostatně nejlegitimnějším partnerem pro vládní koalici. Byla by navíc většinová.

Kotelník Klaus

Kdo ale má vedle komunistů trumfy v rukou? Stále není bez karet ani Václav Klaus, předseda ODS, který nevypadá, že by dal zrovna příliš rychle hlavu na špalek za porážku s ČSSD. Křehká většina pouhých 101 mandátů budoucí vlády Vladimíra Špidly ale není opravdu tím, na čem by nemohl kout své železo. Zatím to vypadá, že zatápí pod kotlem. Peklo Václava Klause se může rozhořet již velmi brzy - za tři měsíce nás čekají hned dvoje volby (komunální a senátní) a v lednu příštího roku volba prezidentská.

Stále mu k tomu ostatně sekunduje věrná TV Nova a deník Super, byť to chvíli před volbami vypadalo, že se všemocné televizní impérium Vladimíra Železného na okamžik zatřáslo. Další zbraní v rukou mohou být nezávislí "andělé z občanské společnosti". "Vždy budu hlasovat podle svého svědomí," říká Táťána Fischerová, nominovaná US-DEU, která jistě nemluví do větru. V tom jí přizvukuje evangelický farář Svatopluk Karásek, nominovaný KDU-ČSL, který chce zatím zachraňovat nedostatek členů pro klub US-DEU. Křehkost budoucí vládní koalice je i křehkostí samotné Koalice. Někteří lidovci na svém nedělním sezení v Emauzích neopomněli připomenout, že neúspěch ve volbách by mohl být interpretován i jako neúspěch Cyrila Svobody. Předsedkyně US-DEU Hana Marvanová jen těžko obhájí, že její strana získala pouhých 8 křesel. To také není pro její pozici povzbudivé, zvláště, když "za to mohou lidovci", jak znělo o víkendu z Národního domu.

Obtížné vyjednávání o křesla ve vládě si už dříve Koalice trénovala nanečisto "stínově": výsledek byl truchlivý, skončil výhružkami a dvojitými nelsony. Počet vyjednávačů se v těchto chvílích vyjasňuje - jistě bude chtít každý vyjednat alespoň to své ministerstvo: Cyril Svoboda (ministerstvo zahraničí), Zuzana Roithová (ministerstvo zdravotnictví), Ivan Pilip (ministerstvo financí), Karel Kühnl (ministerstvo průmyslu), Hana Marvanová (ministerstvo spravedlnosti). ČSSD by kromě premiéra měly připadnout hlavně dva silové resorty: vnitro (Stanislav Gross) a ministerstvo obrany (Jaroslav Tvrdík), životní prostředí by si jistě ráda vyzkoušela jako ministryně Petra Buzková.

Vypadá to, že jeho Klausovi mladí vlčáci, kteří rádi štěkají, nekoušou - ať už se jmenují Petr Nečas, Jan Zahradil nebo Ivan Langer - zatím totiž nesahají svému šéfovi ani po kotníky, seč se snaží. Palácový převrat nezkusí, na to je syndrom "sarajevského atentátu" velmi silně zapsán v legendách Sněmovní ulice. Nezbývá tedy než doufat, že Klausovo libido se v příštím půlroce přeci jenom přeorientuje směrem k hradním baštám, než ke Strakově akademii. To může být zatím jediná úleva pro ODS, kde v tornistrách některých hejtmanů najdeme už dnes maršálské hole. Představa Václava Klause na Hradě ale určitě nepatří k těm, s nímž bychom mohli sladce v klidu a pokoji usínat.

Ambice mládí

Mimochodem: A co mládí? Mladí lidé, kteří často ani nevědí, že to "všechno začalo" 17. listopadu 1989, natož, aby si pamatovali nějaké komunisty, se rozhodli volit malé neparlamentní strany. Alespoň to tvrdí projekce PSEPHOS/ SC&C , kde jim hlasy dalo celkem 23 procent. Hlas jejich svědomí ještě není zatížen cynismem tzv. užitečného hlasu, která přepočítává jako v supermarketu, zda se mi vyplatí, hodím-li do urny Mirka od lidovců, nebo Ivana od Marvanové. Jistě, možná, že to už příště neudělají, ale jejich hlas není propadlý. Je naopak nadějí do budoucnosti této země, předpokladem pro sebevědomí, které tolika Čechům dnes chybí.

A ti malí bezvýznamní trpaslíci? Jaké mají ambice? Také zde můžeme mravenčí pohyb zaznamenat. Zatím získaly všechny celkem 12 procent hlasů, do parlamentu nepronikla žádná. Všichni ti malí měli velký problém s médii: bojkot, kterému byli vystaveni, není právě nejlepší vizitkou české demokracie. Výsledek, při němž voliči dali i přesto těmto stranám hlasy, je ale přese všechno spíš povzbudivý. Rekordní počet 29 stran ve volbách můžeme kromě své historické kvality vnímat také jako datum zárodku politických embryí budoucnosti. Vždyť přece mnoho z těch občanů, kteří jim dali důvěru, mohli volit Koalici, jiní zas s klidem Klause. Proč volili jinak? Třeba se jim zdálo, že rozdíly mezi Koalicí a dalšími stranami establishmentu nejsou často až tak zřetelné, ne-li totožné. Třeba měli pocit, že by národní zájmy malé strany uhájili lépe než Klaus.

Mladí voliči si zatím příliš nevšimli, že i těch u malých stran se mohou projevit na rozhodování i nezřízené osobní ambice, vždyť příznaky tu jsou: jeden z těch ostřejších hochů si stranu otevřeně pojmenoval podle sebe, jiný si ji spletl s PR agenturou, někdo zas pro změnu s charitativní organizací. Občas se do nich dostanou i lidé, kteří už mají za sebou dlouhou vartu jinými stranami: někdy to nemusí být na škodu, jindy to ale působí jako útulek pro vyhynulý druh.

Malé strany teď čeká těžká cesta. Budou muset projít sebezpytným očistcem a zahájit vážnou reflexi nad tím, co chtějí občanům opravdu nabídnout. O iluze jistě přijde mnoho z nich, protože budou muset dokázat překousnout nejednu těžkou vzpomínku a pokusit se domluvit na tom, co je možná osobnostně dělí: takový je problém například mezi liberálními uskupeními, stejný problém mají i extremistické či nacionalistické strany.

---

Prezident hodlá dnes, tedy v pondělí, jmenovat osobu, která bude pověřena sestavením vládního kabinetu. Bude to titánský úkol. Jak učinit nemožné a zajistit, abychom za pár měsíců nestáli znovu před urnami? Křehká koalice "sil dobra" spíše nahrává "silám zla". Touha po revanši je v mysli pekelného kotelníka Klause velmi pevná. Frustrace komunistů zas zažraná jako uhlířská víra.