15. 6. 2002
Antikomunismus přestal v ČR fungovat jako politický faktor |
V první polovině devadesátých let fungoval v České republice jakýsi komunismus naruby - jediné, co bylo demokratické a správné, dělal Václav Klaus, kdo se pokusil vznést jakoukoliv kritiku, byl zatracený komunista. Hodně občanů na to věřilo: potřebovali paternalistického Vůdce, Otce národa, jako byl Stalin, a doufali, že Václav Klaus, pan profesor, který rozumí ekonomice, za ně všechny problémy vyřeší a přivede je do konzumního ráje. Klausovský ekonomický zázrak se ovšem nekonal. Nynější výsledky všeobecných voleb by však mohly být jeho začátkem. Nikoliv proto, která strana vyhrála, ale proto, že z výsledků je zřejmé, že antikomunismus, který ochromoval politický diskurs v České republice skoro po tři čtvrti desetiletí, je při volebním rozhodování občanů mrtev, a tak by konečně mohla vzniknout otevřenější diskuse o tom, kam vlastně Česká republika ekonomicky a politicky směřuje, a co dělat, aby se občané necítili frustrováni. 58 procentní volební účast je v českém kontextu, kdy, jak se usuzuje, by si voliči, teprve nedávno uniknuvší totalitě, měli demokracie "vážit", relativně malá. Nikoliv však v západním kontextu: například v Británii je taková volební účast relativně slušný výsledek. Obávám se, že i touto "malou" účastí ve volbách se ČR - deziluzí z demokracie a z politiků - přibližuje Západu. (V loňských britských všeobecných volbách v červnu 2001 byla volební účast 59 procent - také kritizována jako nízká; předpokládalo se, že Blair znovu vyhraje...) Nejsem si zrovna jist, zda je dobré, že volby vyhrála sociální demokracie. Nikdy není správné, zůstávají-li v demokracii u moci příliš dlouho tytéž vládnoucí struktury. Už ke konci svého prvního volebního období projevovali sociální demokraté aroganci, nadřazenost a pohrdání občanem. Ministr pro PR ve sdělovacích prostředcích Stanislav Gross prosazoval ve svém rezortu ministerstva vnitra stále tvrdší autoritářské zákony. Teď zřejmě bude na koni. Česká veřejnost bude muset sociálním demokratům silně šlapat na paty a dávat pozor, aby autoritářské tendence vlády dále nesílily. Problém také je, že sociální demokraté prosazují v českém prostředí archaickou levostředovou politiku, která patří někam do první části druhé poloviny dvacátého století, a asi si příliš efektivně neporadí s globalizačními tendencemi ve století jednadvacátém. Přesto však lze asi označit vítězství sociálních demokratů za snad nikoliv dobrý, ale nejméně špatný výsledek. Ideální by bylo, kdyby všeobecné volby v České republice vyhrála Koalice; prostě proto, že je to politické seskupení, které už čtyři roky nebylo u moci. Nesměla by však mít v čele zcela nekompetentní osoby a musela by mít inteligentní volební program - ani jedna tato podmínka nebyla splněna, takže právem Koalice volby prohrála. Za každou cenu bylo nutno zabránit, aby se k moci dostala fašizující ODS s nacionalisticko-xenofobními tendencemi a zjednodušeným, fanatizujícím, černobílým viděním světa. (Z tohoto hlediska je tedy vítězství sociální demokracie snad menším zlem - i když: i sociální demokracie si tu a tam zahrávala s nacionalismem.) Chtěl bych věřit, že je prohra ODS vyjádřením inteligence české veřejnosti, která prohlédla Klausův nacionalismus i jeho manipulace a řekla prostě "Dost" jeho aroganci a nehoráznému zjednodušování. Je ovšem možné, že ODS také (kromě skandálu s Kaslem) uškodila řada jejích razantních předvolebních akcí "amerického" stylu - vyhýbal jsem se v Praze v ulicích s odporem odéesáckým mažoretkám jako kdysi příslušníkům Lidových milicí na Prvního máje, a i jiné hlučné akce ODS "velkého stylu" musely jít obyčejným lidem na nervy. Lidi poznají, co je neupřímné, za čím jsou peníze a co je jen píárová manipulace. (V tom je varování: PR nefunguje. Třeba jí bude od nynějška v českých médiích míň?) Jistě si ODS neposloužila ani plošným telefonováním Klausova reklamního projevu na soukromá telefonní čísla. Občané si museli říct: Má nás ten člověk úplně za blbce? Bylo to nepromyšlené. Zajímavě se ovšem také projevil rozdíl mezi Prahou a ostatní Českou republikou. Pražané - možná, že mají pocit, že jsou bohatí - hlasovali výrazně pro ODS: tam Klaus získal 34 procent a ČSSD jen 25 procent. To, že hlasovalo tolik lidí pro KSČM, je myslím vina ostatních parlamentních stran. Jak na to nedávno poukázal v Britských listech Václav Žák, tím, že ostatní politické strany vylučují komunisty z politického procesu, jejich roli v české politice jim nesmírně ulehčují. Komunisté mohou v parlamentě všechno kritizovat a na všechno nadávat, a činí to také nesmírně efektivně. Protože jsou však vyloučeni z praktické politiky, nemusejí připravovat žádná konstruktivní řešení. Tak se KSČM stává stranou pro kverulanty, pro lidi, kteří nadávají po hospodách. A takových lidí je v ČR hodně. Není totiž nic lehčího než nadávat u piva. Není tedy přespříliš překvapivé, že pro KSČM hlasovalo tak velké procento osob. A že se KSČM nedistancovala od svého totalitního dědictví? V ČR je dnes už mnoho lidí, kteří komunismus v důsledku svého mládí nezažili (je-li vám dnes 25, v době pádu komunismu vám bylo 13!) a těm je potřeba jakéhosi "vyrovnání s minulostí" upřímně putna. I pro pamětníky komunismu, jsou-li dnes nezaměstnaní, je asi víc traumatizující jejich současná nezaměstnanost než to, že KSČM jsou "dědici Gustáva Husáka". Pozoruhodný je propad Koalice, navzdory intenzivní mediální masáži v její prospěch ve většině centrálních sdělovacích prostředků. Je zajímavé si v tomto smyslu uvědomit, do jak velké míry žijí česká média ve virtuální realitě. To, že si čeští občané myslí o českých novinářích jen to nejhorší, tedy nepřekvapuje. Je vidět, že na to, co píší noviny, nebo co se lidem vnucuje v televizi, občané kašlou. Ani Železného manipulace ve prospěch Václava Klause v televizi Nova zjevně neuspěla. Zajímavým výsledkem těchto voleb je i poznání, že politická manipulace působí kontraproduktivně. Divil jsem se během předvolební kampaně, proč je ČSSD tak tichá a proč žádné mažoretky neorganizuje (zorganizovala jen poněkud trapný výlet na Říp). Možná věděla, co dělá, že lidem v ČR jdou takto energické "volební akce" na nervy. Asi zvlášť těm, kdo jsou nezaměstnaní anebo vydělávají 9 000 čistého (např. univerzitní učitelé). České země měly vždycky silnou sociálnědemokratickou tradici a dnes se zdá, že se ČR k této tradici vrací. Jen aby ČSSD v důsledku svého vítězství neusnula na vavřínech a neproměnila se v samolibou, fosilizovanou, byrokratickou stranu - k čemuž má tendence. Využije ČSSD následujících čtyř let k tomu, aby pomohla proměnit Českou republiku v moderní, otevřenou, hospodářsky úspěšnou demokratickou zemi? |